Adventure Race Hracholusky

Mnozí z vás znají a už i měli s organizátory tohoto eventu čest. Mnozí z vás už cosi zaslechli, ale ještě jste tu čest neměli. A i když se od doby, kdy jsem se tohoto úžasného eventu zúčastnil poprvé, hlavně na předních místech, kde se do toho jde oprvdu natvrdo, dost změnilo, stále si tu můžete užít úžasný víkend s přáteli. Vraťme se tedy do dob nedávno minulých, kdy byl vzduch ještě čistější, nebe modřejší a tráva zelenější... A třeba se vám už příští rok také zachce mít tu čest poznat plzeňské pořadatele.

Znáte ten pocit, kdy se tak trochu děsíte a zároveň jste rozechvělí z očekávání nevšedního? Tak přesně s takovým pocitem jsem odjížděl na Adventure Race Hracholusky 2010. Tak trochu jsem se děsil zapeklitých šifer a úkolů a zároveň jsem byl rozechvělý z očekávání nevšedních zážitků a setkání se starými i novými známými. A vše se nakonec do puntíku naplnilo a ve většině případů má očekávání dokonce mohutně předčilo.

Náš Czech Geowest Team se sešel v base campu Na Radosti ve čtyřech lidech. Husky-CZ, klonx, DangeMask a moje maličkost. Hajdan musel, k jeho i k naší škodě, bohužel, odřeknout.



Už v pátek nás čekala první mise. Noční putování za Cestovatelem v čase. Úderem desáté hodiny večerní dostáváme do rukou Mayské kruhy, které nás mají dovést k šamanovi. Asi hned od začátku víme, co zhruba je nutno s kruhy provádět – otáčet s nimi. Jen přijít na to, které symboly k sobě poskládat. Nevím, koho to nakonec napadlo, ale po drahné době se nám na zelené straně kruhů zalíbil symbol kačera. A hle! Správným natočením šipek klonx zkušeně a jistě čte z Mayských kruhů první souřadnice. Žlutá strana kruhů je však ještě těžší, koho by napadlo skládat pod sebe zrovna zubaté lebky jakéhosi králíka. Už však ládujeme souřadnice do džípíesek a div, že nevyrážíme. Jenže ta několika kilometrová vzdálenost nás zastavuje. Naštěstí drobnou nepřesnost v pořadí odečítání číslic odhalujeme celkem rychle a nové souřadnice označují místo vzdálené jen pár stovek metrů od nás. A my vybíháme.

Vybíháme s pocitem, že mnoho týmů už na základně nezůstalo. Jaké je však naše překvapení, když satelitní snímek se souřadnicemi označujícími deset míst s ukrytými písmeny dostáváme od šamana se slovy: „Jste třetí.“

Ťukat desatero souřadnic do přístrojů se nám zdá být příliš velkou ztrátou času a tak bereme zavděk nakreslenými kroužky v satelitním snímku. Rozdělujeme se na dvě dvojice. Fyzicky pravděpodobně lehce zdatnější dvojice (DangeMask, koyama) vyráží na vzdálenější místa s indiciemi a zbylá dvojice na ty bližší, s tím, že se s pomocí telefonu někde sejdeme. DangeMask se ukazuje jako orientačně velmi zdatný. A z hlavy nás jistě vede nejen ke dvěma vzdáleným písmenům, ale cestou za Huskym a klonxem sbíráme i zbylé indicie, které už mají napsané kluci. Evidentně na tom Dange není tak bledě s kyslíkem jako já, protože za pomoci pěti písmen je schopen za běhu vymyslet desetipísmenné heslo. To já mám všechen kyslík zaměstnaný obstaráváním paliva pro pracující svaly nohou. V bláhovém domnění, že tu budeme maximálně chodit jsem si dopoledne střihnul horkou běžeckou sedmičku a ta je teď v nohách znát. Tak jen volám klukům a pak Dangeho všichni slepě následujeme k železniční zastávce Pňovany. Tam opravdu sedí Cestovatel v čase a my jsme u něj první. Bohužel, však asi vteřinu po nás přijíždí autem další tým a když opouštíme zastávku doráží další auto. Ještě na silnici nás tyhle auta míjejí a div, že se v té rychlosti ve více než třísetstupňové zatáčce před kempem nepřeklopí.

Hned na začátku naší cesty k místu, kde na nás má čekat otec Furas navrhne Husky odpověď na otázku, která je klíčem k minci, jež budeme potřebovat celý zítřek. To slovo je sýr. Pak se rozeběhneme a snažíme se ignorovat evidentně marné ostatní návrhy našich odkysličených mozků. A poté, co se DangeMask dobrodí k voru, na kterém otec Furas stojí, zjišťujeme, že to bylo správné rozhodnutí. Do cíle dorážíme splavení a uřícení jako třetí. Pouhých šest a sedm minut za automobilisty.

Hned druhý den ráno na nás čeká mise z nejdůležitějších. Je zapotřebí nalézt Cestovatele v čase, svézt se s ním jeho strojem času a získat od něj důležité informace a pomůcky, bez kterých není možno absolvovat žádnou další misi. V osm hodin máme stát na místě s dobrým výhledem na Hracholuskou přehradu, kde se prý zjeví heslo, jež nám napoví, kdy a kde se Cestovatel časem bude pohybovat. Původně tuto indicii mělo předvést letadélko, ale nějak se mu nechtělo vzlétnout. Přišla tedy na řadu záložní varianta, ovšem ani ta neproběhla úplně bez problémů. Heslo „Os7304“ je brzy jasné každému, a tak i my vyrážíme směr Pňovany zastávka a hledáme v jízdním řádu tento osobní vlak. Vlak sem sice přijíždí až za 35 minut, ale nemíníme moc riskovat a vyrážíme mu naproti pouze do Kozolup. Po nějakém čase se tam železný oř času objevuje i s mávajícím Cestovatelem v okénku. Vhazujeme do stroje DangeMaska a řítíme se do Plešnice, kde ho stroj vyplivuje. Přijíždíme s mírným zpoždění a DangeMask už na místě netrpělivě přešlapuje s plným pytlem...... ehm - artefaktů.

Nic nám tedy nebrání vyrazit na první opravdovou misi. Máme čas tak na jednu, protože v 10:40 nás čeká přípravný tábor v Nevřeni. Vybíráme misi Sedlák a husité, odehrávající se na zřícenině hradu Buben. Já, Husky a klonx si rozdělujeme nákresy míst, kde hledáme tři popsané destičky. Brzy nám však dochází, že je stejně nutno s sebou mít zbylý jediný pauzovací papír, kam je nutné destičky dokonale okopírovat. Tudíž rozdělení nijak zvlášť nepomohlo. Mezitím už Dange nachází hrob mrtvého sedláka a kromě jeho lebky a svitku tam také objevuje jeden z konkurenčních týmů. Dává se s nimi tedy do luštění, které se ovšem příliš nedaří. Ani další tři hlavy (tedy ty naše) k rozlousknutí souřadnic nepomáhají. Se dvěmi členy konkurenčního týmu zkoušíme něco mezi odhadnutou variantou souřadnic a brute force. Nedaří se, ale při návratu zjišťujeme, že se Husky s klonxem vydali za další vykoumanou variantou. Touto variantou získáváme naše první FTF a s rychlým odlovem keše na Bubnu pokračujeme do přípravného tábora v Nevřeni.

Z lístku, který dostáváme do rukou v Nevřeni se dovídáme následující: Luk, Vzduchovka, Foukačka, Lanovka a Bič. Tak nějak dopředu si rozdělujeme úkoly, ale na samotných stanovištích je možnost vyzkoušet a poté vybrat tři nejlepší. Hned u luku je to docela zapotřebí. Naštěstí včas zjišťujeme, že se DangeMask rozhodl postřílet obsluhu a luk mu odebíráme. Bůhví, co mu udělali. Husky se ukázal jako pravý středověký bojovník a i s křivým lukem dělá zázraky. Také klonx se jedenkrát trefí, jen mé tři střely končí mimo terč. Alespoň však nechávám žít obsluhu.

Na vzduchovce se dobrovolně vzdávám úkolu a střelbu přenechávám klukům. Já mezitím běháním po okolí odlovím jeden radiový kód. Husky s klonxem si pěkně zalehnou za batoh a trefují téměř vše. Husky tři špalíčky ze tří, klonx dva ze tří. Dange střelbou ze dřepu trefuje jen jeden špalíček. Lidi takhle zklamaného airsofťáka jsem dlouho neviděl.

Následuje střelba na cíl foukačkou. Dangeho raději hned vyřazujeme, víme že má pifku na obsluhu a co kdyby měl v kapse kurare. Bohužel naše nejlepší střely přicházejí ještě v rozstřelování a když je vše naostro, trefit terč se nám nepovede. Poprvé odcházíme s nulou.

Přichází na řadu jízda na laně. Rád bych se svezl, ale nějak nemusím střelné zbraně. Takže se do sedáků strojí kluci a do ruky dostávají paintbalku. Ani jeden neposlal jednu ze tří střel do nedaleko instalované krabice, ale zážitek z jízdy nejspíš nebyl vůbec špatný. Později se dovídáme, že když se někdo trefil, byla to spíše náhoda.

Poslední stanoviště je v Nevřeni před hospodou. Asi abychom místním štamgastům ukázali jak si správně vyšvihnout oko. První jde na řadu Husky-CZ a zjišťuje, že Indiana Jones z něj nejspíš nebude. Já se vybičuju k pěknému výkonu. Práskám efektně, ale zasahuju jen lavičku zespoda a soudky se mi bachratě posmívají. Pro ostré pokusy tedy měním taktiku a postraním švihem se mi alespoň jeden soudek podaří zasáhnout. Jako nejbližší příbuzný Indiho se tak ukazuje klonx, který propleskne tlustá břicha oběma soudkům.

Když Husky sežene náhradní pojistky za vypálené, skáčeme do auta a jedeme do pevnosti Ponyard. Snadno nacházíme Ariadninu nit a podél ní míříme k pevnosti. Jdu úplně poslední, takže ani nevím, kdo z kluků najednou z pod mechu vytahuje krabici, kde se ukrývá 50 bonusových bodů.

U pevnosti se dovídáme, že na každého z nás čeká jedna nádoba s živočichem (na Dangeho dvě), jenž žije ve zdejších temnotách. Uvnitř každé z nádob je také malý plíšek s písmenem a pakliže z pěti těchto písmen sestavíme slovo získáme zjevný pergamen. Ještě před vstupem do temného světa pevnosti dostáváme radu, abychom se pokusili zapátrat v dětských vzpomínkách, kdo že byl majitelem zjevného pergamenu. Zdá se, že mi pomalu začíná svítat, jakobych měl to jméno na jazyku, ale jak naše těla pohltí temnota pevnosti i v mé mysli nastane doba temna.

Před vstupem jsme si vylosovali čísla našich nádob a do těch teď za mdlého mihotajícího se světla dvou našich svíček noříme své paže s vědomím, že je to možná naposledy, co vidíme všech pět prstů. Jako první vytahuje ruku s písmenem ven Husky. Zdá se, že chlupatec zrovna spal a elektrické jiskry z něj nelétaly. Druhá ruka, která se ocitá nazpět v tomto světě, je klonxova. Celá oslizlá nejspíše od zeleného hlenu. Přečte nám písmeno a my už ho teď dopředu litujeme, neboť ho čeká krutý osud. Zelený hlen totiž rozleptá vše živé a změní to na sobě podobnou konzistenci. Třetí mám ruku s plíškem venku já. Nevím, na co jsem ve sklenici narazil. Možná to byla velká larva Kló, která se živý mrtvým masem, možná Vřesk, velká houba, která reaguje na světlo nesnesitelným vřeštěním. DangeMask si rochňání v nádobě vyloženě užívá a nějakou dobu svůj plíšek hledá. Tvrdí, že v jeho nádobě je písek, ale netuší, že se mu to pod rukou hemží červy. Dáváme dohromady tajemné slovo a vyzvedáváme zjevný pergamen. Před vchodem pak opět dostáváme onu otázku, kdo byl jeho majitelem. Leze to ze mne sice jako z chlupaté deky, ale nakonec si rozvzpomenu na postavu z filmu Ať žijí duchové – rytíře Brtníka z Brtníku.

V autě zvažujeme další postup a vybíráme misi Poklad generála z Chao-mej. Na úvodním místě snadno nacházíme dvoje souřadnice a samozřejmě vybíráme ty špatné, ty jednodušší. Míříme tedy k těm druhým i s předmětem s pokyny k ovládnutí draka. Hnědou kuličkou se dvěma čínskými znaky, kterou opatrujeme jako by to byl šém-ham-foraš. Na místo, které je samozřejmě opět na kopci, vyhopká jako laň s velkým náskokem klonx. Tam nachází skříňku s polovinou šachovnice čínských šachů a dva dráty, jimiž máme spojit dvě dvojice bodů na šachovnici. Pakliže spojíme správné body, skříňka nám ve dvou světelných okénkách zjeví souřadnice finále. Husky se pokouší spojovat body nazdařbůh, ale nemá štěstí. Googlíme na mobilu pravidla čínských šachů, ale ani ty nám k ničemu nejsou. Bláhově se domníváme, že za zavolání si o hint zaplatíme padesáti body a hlavně, že hint bude co k čemu až u odlovu finálky. Rozhodujeme se po více než hodině, které jsme strávili na téhle misi, vzdát se. Tady nejspíš přicházíme o možnost stát na bedně. A přitom stačilo zavolat si o hint nebo mít s sebou nějakého cholerika. Později, téměř na konci celé adventury, se totiž mi čtyři flegmouši dovídáme od pozdějších vítězů, že hint zněl: rozbij kuličku.

No nic. Další mise čekají. A jako první z nich je Tajemná hůl králů. Husky-CZ má zaručeně španělské, francouzské a finské předky. Jak jinak si totiž vysvětlit jeho počínání za volantem, které vypadá jakoby byl šmrnclý Sainzem, Loebem a Hirvonenem dohromady. Za Huskyho Fábií se zvedají oblaka prachu, prostě klasický rallyový obrázek. Ani se nenadějeme a parkujeme tři stovky metrů od jezu, do kterého samozřejmě opět posíláme nejmladšího člena, DangeMaska. No přece byste nechtěli chladit moje staré artritické klouby. Potom co Dangeho nechá Husky vykoupat blíže břehu, než se nachází nápověda, posíláme našeho potápěče na správné místo. DangeMask se popere s dravě proudící vodou a řve na nás souřadnice a část kódu, který je potřeba vždy po nalezení keše odeslat SMSkou. Směrem k souřadnicím, kde máme najít hůl králů se nám do cesty opět staví krpál. Klonx však zásadně vrstevnice ignoruje. Moc bych za to nedal, že je schopen se přesunout na vzdálenost například tří set metrů přes čtvero či patero vrstevnic stejně rychle jako po rovině. Už na nás křičí z vrcholu, ať spěcháme, že našel svatyni s holí. Když dorazím, jako rovinový běžec značně zadýchaný, strčíme do hole coin, který jsme dostali od otce Furas a hůl oživíme. Ledky na hrotu hole se rozblikají a my se snažíme odečíst morseovku, kterou zaručeně musejí vysílat. Jenže, odečíst tuhle morseovku je nad lidské síly. Na to by byl potřeba stroj. Navíc ledky nějak vynechávají a tak to klonx po nějaké době vzdává a jde se pokusit finále zbrutit. Chvíli s Huskym bezradně sedíme ve svatyni a já si vztekle holí tluču do nohy. Zdá se, že hůl reaguje na pohyb. Do ruky si jí bere Husky a, taky vztekle, s ní chvíli mává. Najednou se mu změní výraz obličeje. Asi zešílel, říkám si. Začne s holí usilovně švihat ze strany na stranu a div, že na mě nekřičí: „Vidíš ty souřadnice! VIDÍŠ TY SOUŘADNICE!!“

„No jasně máš tam souřadnice,“ chlácholím Huskyho, evidentně šíleného bezradností tak, že jediné, co mu zbývá, je tropit si ze mě vtípky.

Husky mi však skoro násilím otočí hlavu a švihá mi holí před očima. „Už vidíš ty souřadnice!“

A fakt!! Před očima se mi najednou míhají čísla. Pětka, trojka, čtyřka. Nejprve jedny souřadnice vyblikávané červeným svitem a potom druhé zeleným. Chvíli odečítáme a jdeme na finálku. Ještě teď se zdráhám uvěřit tomu, že lze takto souřadnice zakódovat. Vynikající!!

Vzhledem k tomu, že času valem ubývá rozhodujeme se rozdělit se na dvě dvojice, přičemž se každý pár podrobí zkoušce na jedné z misí. Husky-CZ s klonxem dostali za úkol vypravit se do doby kamenné a já s DangeMaskem prožít Příběh ze staré Indie.

Nejprve nabírám v potoce pod Gutštejnem do PETky litr a půl krve padlých bojovníků a vyrážím hustníkem za DangeMaskem a jeho šipkou rovnou k meditačnímu kruhu. Kruh z kamenů nacházíme celkem rychle. Naším štěstím je, že je jeden z kamenů (a zrovna ten se souřadnicemi) otočen. Otáčíme tedy i další kameny, hledajíc tak druhou část souřadnic. Když je máme, pro jistotu ještě otáčím i další kameny, třeba se tu nachází ještě nějaká nápověda a ejhle, nikoliv nápověda, ale rovnou další souřadnice. Dange ťuká bližší ze souřadnic do Oregona a opět si v hustníku zasluhujeme své škrábance. Nacházíme první souřadnice, ovšem nějaké neúplné s jakousi prapodivnou zeleno-žlutou šifrou. Zatím to neřešíme a na místo s pěkným výhledem letíme pohladit po buclatém bříšku smějícího se Buddhu. Za to nám i on prozrazuje souřadnice, tentokrát úplné. Na nich dlouho tápeme, protože okolo místních skalek se nejspíš usídlili loupežníci a kradou tu signál. Nakonec sáhnu snad do poslední dutiny, kde by něco mohl být a tam chytím za tři ruce Šivu. Chvíli zíráme na její tři zelené a tři žluté ruce a pak do nich lijeme krev padlých bojovníků. A ožívá nejen Šiva, ale i lebky oněch bojovníků. Prozrazují nám další souřadnice, tentokrát místo věčného spočinutí válečníka Istara. Ten má u sebe temnou fotografii. Prý je to portrét princezny zaznamenaný v noci. My tomu ale nevěříme a přikláníme se k názoru, že princezna byla tak ošklivá, že se jí všichni slavní indičtí umělci báli portrétovat. Každopádně nám tento portrét prozrazuje místo uložení pokladu. Znovu nás čeká cesta do kopce a když přemůžeme armádu krvežíznivých lesních mravenců, můžeme zaznamenat své druhé dnešní FirstToFind a jak se později v cíli dovídáme, také LastToFind – česky řečeno, byli jsme jediní, kteří tuto misi zvládli.

Když se po nějakém tom kilometru chůze dostaneme do míst, kde už mobilní operátoři signálem nešetří, voláme kolegům. Nejprve je nám sice řečeno, že už jdou na finálku, ale vzápětí od nich přijímáme zprávu SOS a míříme za nimi ke kamenným soškám moai, které nám mají prozradit druhé souřadnice. (Menhiry s prvními souřadnicemi už mají kolegové rozluštěné.) Zastrčením zvláštního měřítka do dírek v soškách bychom měli souřadnice odečíst. Zdá se to být jasné jako facka, a tak zcela přirozeně přijímáme metodu, jak z měřítka čísla vyčíst, na kterou kluci přišli, i za svou vlastní. Jenže takto vypočtené souřadnice nás opět ženou na několik kilometrů vzdálené místo. Kluci zkoušejí kombinovat čísla, různě je přehazovat, odzadu, zepředu.... Nějak se mi to nezdá, přeci jen doposud bylo zjišťování souřadnic těžké, ale vesměs velmi logické. Nakonec beru do rukou jednotlivé sošky a měřím sám. A jakoby do mě vstoupil duch jeskynního muže, objevuji tu pravou metodu měření hloubky otvorů v sochách. Nikoliv štráfky skryté, ale ty, které se před světlem světa neskryjí, říká mi ten duch. Máme souřadnice dalšího místa. Ovšem ani tady není poklad. Ale jen náhrdelník z (pravděpodobně) medvědích zubů. Další šifra. kluci se rozhodnou opět prozkoumat morseovku. Ale copak za doby kamenné existovala? Když je kód opsán na papír beru do rukou náhrdelník a.....opět je tu. Duch jeskynního muže mi prozrazuje i tuto šifru. Čas už postoupil přes šestou hodinu večerní, a tak se ženeme za pokladem, jakobychom naháněli mamuta do pasti. I tuto misi jsme úspěšně zvládli.

Máme čas s bídou na poslední misi. Rozhodujeme se pro Svatý grál krále Artuše – misi situovanou nedaleko základny Na Radosti. Cestou nabíráme ještě pár odpovědí na SMSkové otázky za 20 bodů. Klonx se ještě snaží přesvědčit majitelku jednoho z hostinců v Nevřeni, aby od štamgastů zjistila název hostince vedle nevřeňské hasičské zbrojnice, leč bezúspěšně.

Když dorážíme k holi kouzelníka Merlina, už tu jeden tým nad šifrou tápe. DangeMask se pokouší navrhnout své řešení, ale je umlčen (jak později zjišťujeme) bláhovými nevědomími hlasy ostatních. Postupně se tu schází dokonce týmy čtyři a vítězové ze Severočeské brigády navrhují losování pomocí dřívek o to, kdo zavolá pro hint. Bohužel krátkou větvičku si taháme my. Na prvním telefonním čísle však DangeMask nápovědu nedostává. Prý mají nápovědu až k meči krále Artuše. Nejspíš je hůl Merlina tak primitivní šifrou, že.... Na druhém čísle nám už šifru prozradí, bohužel, zrovna ve chvíli, kdy pátý tým, který mezitím dorazil, jí také rozlouskne. Navíc, je to přesně to řešení, které navrhoval většinou umlčený DangeMask. Dál už je to spíše jen úprk čtyř týmů po jednotlivých zastaveních. Meč nachází Husky a velmi snadno jej dostává z kamene. Na dalších souřadnicích kdosi u hrobu luští z lancelotova plédu místo, kde jsou uložené grály a někdo jiný pak za pomoci hromíku vybírá správný grál.

Času už není na zbyt, a tak všichni urychleně nastupujeme do aut a míříme na základnu. My z Czech GeoWest Teamu se ani nepokoušíme luštit nápis na zjevném pergamenu za pomoci indicií z celodenní bonusové hry. Máme tak málo podkladů, že se nám to zdá zbytečné. Možná to nakonec byla ta druhá chyba, která nás stála třetí místo. Alespoň v klidu domova jsem hádanku vyluštil za čtvrt hodiny, a to jsem ani neměl k dispozici žolíka, za kterého bylo možné získat další indicii.

Nicméně i čtvrté místo je úžasný počin, zvláště když vezmu v potaz, že například já odjížděl s přesvědčením, že umístění v první desítce bude skvělým výsledkem. Bylo mi kluci ctí a svátkem být v tak skvělé společnosti, kde kamarádství, soudržnost a odhodlání vítězí nad mysticismem, okultismem, nadpřirozenými jevy, nadlidskými úkoly a nerozšifrovatelnými šiframi.
Vzkaz pořadatelům: Přemýšlím, jestli jste vůbec lidé nebo nějaké nadpřirozené bytosti, které kousek toho nadpřirozena zjevily nám obyčejným smrtelníkům. Přemýšlím, jestli je vůbec možné tak dokonalou skládanku lidskými silami poskládat. Přemýšlím, jestli Vy všichni nejste šamani, okultisté, mudrcové, mágové či druidové – kdo jiný by byl něco tak bezchybného schopen vytvořit. Přemýšlím, jak Vám co nejlépe vyjádřit své poděkování. A to je pro mne tou jedinou nerozluštitelnou šifrou, protože slůvko „díky“ se mi zdá příliš obyčejné. Přesto - věřte, že z celého srdce - říkám: DÍKY!!!