S jízdenkou na léto po keších v ČR
reportáž
V roce 2012 mne novinka Českých drah – Jízdenka na léto (dvoutýdenní jízdenka na všechny vlaky v ČR, pro držitele ISIC a Inkarty za 990 Kč, pro ostatní za 1190 Kč, vyplatí se pořídit tříměsíční Inkartu za 150 Kč) překvapila a v mém prázdninovém plánu jsem nakonec 2 volné týdny po sobě nenašla. V roce 2013 jsem s ní „tak trochu“ počítala a nakonec i využila. Byly to 2 parádní týdny plné poznávání a keší v různých částech ČR. Jak jsem je strávila?
Bydlím v Brně, a tak generální směr zájmu byl logický – pojedu tam někam na západ. A když na západ, tak musím začít na nejzápadnějším místě ČR. Cesta Brno – Aš byla dlouhá. V Aši jsem vystoupila po celodenním přesunu skrz celou republiku a vyrazila přes německé území, kudy vede vcelku zdařilá série zvířátkových keší, na nejzápadnější bod. Cesta byla pohodová, všude klid, lesy a nikde ani noha. Na tom největším západě jsem se chvíli zdržela, všechno si vyfotila a přes české území se vrátila zpět před Aš. Tam jsem strávila první cestovní noc, ráno si přivstala a dojela vlakem do Františkových Lázní. Zde jsem nejprve zamířila do místního kempu, kde jsem postavila stan a nechala v něm všechny věci a nalehko vyrazila na lázeňské korzo. Byl to parádní den – jeden z těch, na které se nezapomíná. Nádherné prostředí a série velmi dobře zpracovaných keší, které si svoje vysoké bodové hodnocení jistě zaslouží. Prostě malý geocachingový ráj. Nádherně vše odsýpalo, k večeru došlo i na pro geology velmi známou Komorní Hůrku. Do spacáku jsem lezla vcelku hodně zmožená.
Ráno jsem vše sbalila a přesunula se přes Cheb (překvapivě hezké město, doporučuji zastávku, pokud budete mít cestu kolem) do dalších lázní, tentokráte Karlových Varů. V kempu nechávám stan a zavazadla a vyrážím do města. Další den pohodové promenády, léčivé vody, lázeňských oplatků a výletu do kopců v trase multiny Melody cache. Večer v kempu proběhl ve znamení vodáckého večírku. Ráno vstávám na vlak (naštěstí nádraží je blízko) a vyrážím směr GeoWest. Moje geocachingu propadlé srdce v místních lesích plesá. Je to nahoru, dolů, občas i zklamání. Až na místě jsem si uvědomila, že vysoko hodnoceny nejsou všechny keše, ale jen některé. To si všimnete, jestli najdete locklock v pařezu nebo vymazlené udělátko. I tak nelituji. Večer trávím u kamarádů ve Varech. Ukazuje se, že taky kešují, a tak konverzace rozhodně nevázne. Další den si to pro změnu zopakuji – přes den Geowest, večer kamarádi. Bohužel se blíží konec lázeňského pobytu. Další den dopoledne jdu dolovit místní letterbox Dacinci Code (kdybyste měli ve Varech najít jedinou keš, tak si vyberte tuhle!), před polednem balím stan a vyrážím vlakem směr Horní Blatná.
V Horní Blatné začíná můj přechod Krušných hor. Byla jsem tu jedenkrát v životě na týdenním lyžování na Božím Daru. V Brně mi nikdo nemohl říct, jak to tu vypadá, protože tak daleko na západě nikdo nebyl. Takže to byl takový průzkum bojem. Večer mě zastihnul kdesi před Božídarským rašeliništěm. Parádní západ slunce, jen sedíte a kocháte se. Ráno jsem to vzala přes Boží Dar na Klínovec a přes sousední tisícové vrcholy, z nichž by se určitě neměla vynechat Meluzína s opravdu suprovými rozhledy na všechny strany, začínám scházet do údolí Ohře. Stan stavím vysoko nad řekou mezi pastvinami. Ráno už jen sbíhám posledních pár kilometrů na vlak a přes Prahu mířím do stanice Praskolesy.
Praskolesy nejsou geocachingově nijak významné. Jde jen o nejbližší vlakovou stanici u městečka Žebrák, který už geocachingově významný je. Do večera stíhám v zástupech geocacherů obejít místní Zoologickou zahradu a pár žebráckých pověstí. Jsem spokojená – i tato volba se ukázala jako dobrá. Stan stavím u rybníka, kemp bohužel široko daleko není. Ráno mne tu sice sprdnul místní rybář, ale co už. Balím stan mokrý od rosy a vyrážím přes město na hrady Točník a Žebrák. V lesích za hrady se totiž ukrývá další vysoce hodnocená série (a musím přiznat, že je vysoce hodnocená také po zásluze). Odpoledne to otáčím zpět na vlak do Praskoles a přesouvám se do stanice Holoubkov, odkud to beru přes les do kempu Veselý Habr.
Cesta lesem mě dost vyděsila – cesty jsou v pohodě, jen ten les… Nic podobného jsem v životě neviděla. Místem se nedávno přehnala vichřice a ten les už prostě nestojí, ten les leží. Smrky jsou poházené jako mikádo všude kolem. S obavami jsem došla do kempu. Tam večer zjišťuji, jak to s těmi polomy je. Mířím totiž na Brno, místní vrcholek významný tím, že je v geopuzzle České vrcholky a taky tím názvem – jsem z Brna a jsem tu, abych vystoupila na Brno. Prý je všechno OK, zákaz vstupu do lesů není, žádné nebezpečí nehrozí. Takže jsem ráno vyrazila. Po silnici to bylo OK, ale po vstupu do lesa to nebylo nic moc. Velké polomy všude kolem a já mezi tím přes keše, co vytváří na mapě modré prasátko chvíli lesem, chvíli polomem mířila na Brno. Tam jsem splnila úkol – našla Brno, a přes další prasečí keše a parádní vyhlídku Kamenné moře zamířila zpět do kempu. Byla jsem ráda, že jsem vše přežila bez úrazu. V kempu místo pozdního oběda pobírám informaci, že se do oblasti blíží silná bouřková fronta a za hodinu je to tady. Oběd mizí v nenávratnu, já rychle balím batoh a urychleně se přesouvám na vlak. Déšť mě zastihnul naštěstí až za lesem. Počasí se kazí, naplánovaný program byl splněn, je načase navštívit domov.
Koukám na jízdenku, koukám na mapu a přemýšlím, co s tím udělám. Předpověď počasí není zrovna optimistická, a tak se rozhoduji pro několik jednodenních výletů (když už tu jízdenku mám). Navštěvuji tak Český a Polský Těšín (docela zklamání), Hradec Králové (v životě jsem tam nebyla a město mne velmi příjemně překvapilo), Kutnou Horu (neuvěřitelné množství multin je šílené, v GPS přes stage není vidět tradičky, ale chrám sv. Barbory a oběd v bufetu u náměstí zachraňují situaci) a na závěr Praha, kde mám od prosince rozchozené wigo, které jsem nakonec úspěšně dochodila a dala i wigo v sousedství.
Byla to jízda s Jízdenkou na léto. Myslím, že jsem ji využila na maximum a už se těším na letošní putování, které se přede mnou rýsuje. Tentokráte to vypadá na trasu Železná Ruda – Český les – Karlovy Vary – Tiské stěny - Děčín a procházku po tisícových vrcholech a vrcholcích z geopuzzle České vrcholky. V plánu je také nejnižší bod ČR v Hřensku (si ty extrémy musím šetřit – každý rok jeden) a pokud vše půjde dobře, tak bych se chtěla podívat na Říp (poprvé v životě).
Odkazy na kempy: Františkovy Lázně - http://www.camping-amerika.cz/, Karlovy Vary - http://www.klubvodaku.cz/ , Kemp Veselý Habr - http://www.veselyhabr.cz/
Parádní článeček, hezky jsme si početli. A zdravíme - potkali jsme se u Žebráku v GeoZOO a už tenkrát jsme tě obdivovali, jak cestuješ sama a co vše jsi už prošla a ušla... Těšíme se na další zážitky.