1
3 hlasy
Norsko 2016 - Neboj se a vyraž
Příspěvek od
panzerstepan
,
08 červen 2016
·
8 272 Zobrazení
Když jsem pročítal všechny ty články a blogy o outdorových Geocachingových výpravách, nemohl jsem se zbavit dojmu, že je podnikají pouze outdooroví mazáci jako je Čtyřhranka nebo PahaAhma atd. Skoro by se až zdálo, že normální člověk bez zkušeností nemá šanci takový lákavý výlet do neznámé divočiny podniknout. Ale někde v hlavě se mi usídlila myšlenka, že hned jak bude příležitost, nezaváhám ani chvilku. Nakonec se to povedlo, a proto jsem se rozhodl sepsat článek pro ty, kteří mají stejný sen jako já a nemohou se odhodlat vyrazit.Jak to všechno začalo
Mým snem bylo odjakživa Finsko. Den co den jsem otevíral webové stránky akcniletenky.com a hledal nějakou zajímavou destinaci. A v únoru 2016 se objevila příležitost. Společnost Norwegian.com nabízela přímé lety z Prahy do norského Bergenu. Zpáteční letenka byla za krásných 50€. Vybral jsem tedy let v květnu, kouknul na mapu s kešemi. Bylo jich požehnaně a k tomu velký PowerTrail poblíž Bergenu. Poslal jsem, spíše z recese, mail na kluky z naší skupiny v Lysé jestli by jeli a čekal. Tak nějak jsem doufal, že se nikdo nepřihlásí a já budu mít v duši klid. Zkusil jsem to a nemusím nikam jezdit. Ale co se nestalo. Ozval se Roman (Romísek18) s tím, že je to bezva nápad a ať objednám letenky, že letí. A tak jsem objednal letenky na pátek 20. května. Už se nedalo couvnout. Jedeme na outdoorovou výpravu do NORSKA.
Co nemáš, to si půjč
Po zjištění, že v Bergenu prší v průměru 233 dnů v roce, vystřídaly prvotní nadšení lehké obavy, jak tam vůbec přežijeme. Původní plán spát pod širákem vzal za své a půjčení auta jsme jako správní zálesáci zamítli. Nezbylo než začít shánět výbavu. Pokud vám něco z výbavy chybí, zajděte si za někým ve vašem okolí, o kom víte, že leze po horách nebo se aktivně věnuje turistice. Všichni jsou ochotni vám poradit, kde nakoupit, co koupit a moc rádi se s vámi podělí o své zkušenosti. A hlavně vám i některé věci přímo vnutí. A tak se stalo, že jsem do Norska odjížděl s vypůjčenou krosnou, pláštěnkou a nepromokavými kalhotami vyhlášených značek, jejichž cena několikanásobně převýšila hodnotu ceny zakoupené letenky. Stan, karimatky a spacák jsem měl, a tak jsem vlastně do vybavení nemusel investovat. Roman na tom byl podobně. Všechno bylo pečlivě naplánováno a odlet se blížil. Jediné, co nebylo jisté, bylo počasí. To se totiž v předpovědi měnilo každý den a my jen doufali, že bude pršet co nejméně.
DEN 1: První event. v Norsku a co dál
Přílet do Bergenu vyšel na čas a tak jsme lehce po deváté večer povečeřeli v letištní hale. Venku totiž kupodivu pršelo a také jsme chtěli začít odlehčovat naše zavazadla. V plánu byly tři letištní keše a také návštěva eventu, který jsem uspořádal před letištní halou. Naštěstí déšť natolik zeslábnul, že jsme mohli vyrazit na lov ještě před eventem. Hned naše první keš umístěná v parkovacím domě naproti letištní hale skončila DNFkem, protože celé patro se zrovna předělávalo a byl zakázán vstup. A tak naší první norskou keší byla Helinors cache - Eliasserien #3 u nedaleké vrtulníkové základny. A pak už jsme museli mazat na náš event, protože do začátku zbývaly 4 minuty. Nakonec dorazilo 8 lidí a povídali jsme si celou hodinu.
Event na letišti v Bergenu
Dozvěděli jsme se spoustu užitečných i neužitečných informací o tom jak to chodí v Bergenu. Všichni byli velmi překvapeni, když se dozvěděli, že hodláme chodit pěšky a spát ve stanu. Pravdou je, že se stejným druhem pohledu jsme se na naší cestě setkali ještě mnohokrát. Místní nám také sdělili, že letištní hala, kde jsme měli v plánu strávit dnešní noc, se zavírá a otevře se zase až ráno. To byla lehká čára přes rozpočet, ale jelikož přestalo během eventu úplně pršet, rozhodli jsme se, že půjdeme směrem na Bergen. Cestou jsme totiž měli k odlovu pár mysterek včetně proslulé Shades, se kterou jsme se mořili od března a nakonec se ji podařilo Dejwymu zlomit. Okolo druhé ráno jsme se rozhodli pro krátký spánek. Našli vhodné místo dvě stě metrů od nejbližšího domu a usnuli spokojeným spánkem.
DEN 2: Bergen
Druhý den ráno jsme vstali po šesté, sbalili stan a vyrazili do Bergenu. Na autobus z letiště jsme chtěli nasednout v nedalekém Lagunen. Cestou jsme odlovili další dvě keše. Z letiště zatím jezdí jediný veřejný prostředek a to je autobus od společnosti Flybussen. Zpáteční cesta vás vyjde na 170 NOK při nákupu přes internet. Přímo v autobusu je to dražší. Od řidiče autobusu jedoucího opačným směrem jsme se dozvěděli, kde má stavět autobus ve směru na Bergen. Bohužel se, ale ukázalo, že autobusy dnes ráno tuto stanici z nepochopitelného důvodu míjejí. Jelikož čas ubíhal, rozhodli jsme se zakoupit za 36 NOK/os jízdenku na místní hromadnou dopravu a vyrazit do Bergenu. Jak jsme se později dozvěděli, už jsme vlastně v Bergenu byli. Celé město je totiž roztažené do délky několika kilometrů od centra. Autobusové nádraží leží přímo v centru Bergenu a je to od něj všude kousek. Posvačili jsme a vydali se na odlov několika městských keší. Jak je dobrým zvykem i tady vás keše zavedou na zajímavá místa jako je nádraží, vysoká škola, centrální park nebo rybí trh. Po poledni jsme se rozhodli vyjet lanovkou na vyhlídku Floyen. Jízdenka na tuto asi nejnavštěvovanější bergenskou vyhlídku vyjde v jednom směru na 45 NOK/osoba. My jsme měli v plánu na vyhlídce poobědvat a odpoledne věnovat odlovu Floyenských keší. A tak jsme uprostřed Troll forest poobědvali vepřové maso ve vlastní šťávě a vydali se do místních lesů. Hlavním cílem byla keš “Floyfjellet“, která je umístěná ještě o 100 výškových metrů výše než stanice lanovky. Přiznám se bez mučení, že vylézt po strmých cestách s dvacetikilovým batohem, bylo lehkým testem mého odhodlání, ale o to větší byla radost ze zdolání vrcholu. Je odtud daleko krásnější výhled na celý Bergen a jeho okolí.
Na vrcholu Floyenfjellet
Vzhledem ke zvedajícímu se větru a blížícím se mrakům, které oznamovaly příchod deště, jsme se s Romanem rozhodli, že opět změníme plán a místo hledání místa k přespání v Bergenu se ještě tento večer přesuneme do Kalandseid, kde začíná místní SR trail. Důvodem byly i ozývající se nohy, které se dožadovaly odpočinku. Asi tušily, co se na ně další den chystá. Atak jsme scházeli pomalu z kopce dolů a cestou sbírali další keše podél cesty. Doplnili jsme zásoby vody a v podvečer se vypravili linkou 600 do Kalandseid, kde začíná hlavní cíl pro zítřejší den. Cestou začalo vydatně pršet a po příjezdu do cíle jsme strávili ještě dvě hodiny v kryté zastávce autobusu, než déšť ustal natolik, že jsme vyrazili po trase SR Trailu hledat místo k ubytování. Hodinky neúprosně ukazovali deset hodin večer, a tak jsme využili první příležitosti blízko třetí trailové keše a stan postavili na opuštěné lesní stezce. Bylo to jen tak tak, protože když jsme zalezli do stanu, začalo opět pršet. Co bude zítra, pokud bude pršet……….
DEN 3: Solbakkefjellet rundt Trail
Hned ráno po probuzení jsme podle ťukání kapek na stan poznali, že to není dobré. Ještě půl hodiny jsme debatovali a dávali počasí šanci. Pohled na hodinovou předpověď však ukázal, že pršet má až do sedmi hodin večer. A tak jsme se rozhodli, že stan necháme na místě i s většinou nehodnotného vybavení a vyrazíme obejít celou sérii i za deštivého počasí. Konec konců jsme se i na takovou eventualitu připravovali. A tak jsme vyrazili. Silnice, po které SR trail vede, není velmi frekventovaná. A tak se nám i občas stalo, že jsme nějakou keš přešli a museli se vracet, protože jsme se zapovídali nebo zadívali na okolní přírodu. I když by někomu mohlo rozmístění keší připomínat PowerTrail, není tomu úplně tak. Jedná se spíše o sérii keší, které na sebe navazují, ale nejsou to vyloženě drive-in. Jsou různě poschovávané a najít je nás někdy stálo hodně sil. Také hinty nám moc nepomáhali. V místech kde byly hromady kamení vám hint “Under the flat stone“ trn z paty zrovna nevytrhne. Dalším hintem, který mi zůstane v hlavě pěkně dlouho je “Under the moos“ V místech, kde skoro pořád prší, jsou mechem obaleny i kmeny stromů a hledat v zelené hradbě krabičku je o nervy.
Logování po úspěšném nálezu
Všechny tyto nedostatky nám vynahrazovala úžasná příroda všude okolo nás. Dlouhé jezero a nad ním se tyčící skála, po níž se jako v pohádce válejí peřiny bílých mraků. Občas se mraky na vrcholku na chvilku rozestoupí a nám se naskytne pohled na sněhové plotny z pod nichž vytéká voda a společně s dešťovou vodou vytváří množství menších i větších vodopádů. Krabičky nám vesele přibývají a jediné co si můžeme ještě přát je, aby alespoň na chvilku přestalo pršet. Kromě malých přístřešků, sloužících zároveň pro umístění poštovních schránek objektů rozesetých po okolí a zároveň jako autobusová zastávka, se nemáme kde před silným deštěm schovat. Přístřešky jsou od sebe vzdáleny cca 3km a některé jsou tak malé, že se v nich schovají stěží poštovní schránky. Nezbývá než jít dál, protože to na pauzu v provazech deště nevypadá. Zatím jsme v pohodě a v suchu.
To se bohužel mění asi po 5 hodinách chůze. V pravé botě začínám cítit to, co potřebuju ze všeho nejméně. Ano, je to voda. Vypadá to, že impregnace jazyka obuvi vzala za své, díky vodě stékající neustále z pláštěnky. Netrvá to dlouho a přidává se i druhá bota. Roman je na tom podobně. Vzpomínám si na radu kolegy z práce, který mi radil, že k pláštěnce si mám vzít i návleky na boty. Pláštěnku mi sice půjčil, ale návleky ne a ne najít a nakonec jsme se shodli, že když nebude pršet celý den tak se to zvládne bez nich. A tak se péče o nohy stává naší prioritou a v každé větší zastávce nohy poctivě sušíme.
Příroda je prostě nádherná
Jsme přeci jen lehce za polovinou a musíme už jen dopředu, tedy minimálně dalších pět hodin. Déšť se naštěstí občas mírní a jednou dokonce asi na dvacet minut přestane úplně. Bohužel máme zrovna obědovou pauzu. Pokračujeme dál a i přes mokro v botách panuje veselá nálada. Kromě jedné se nám totiž podařilo nalézt všechny krabičky. Z některých musíme sice vylévat vodu, ale kdo by se tomu za takového počasí divil. Čím více se blížíme ke konci, tím více nás naplňuje hrdost na náš dnešní výkon. Dokázali jsme to a obešli celou horu Solbakkefjellet. V sedm hodin jako když utne. Přestává pršet. Je to příjemná změna. Ale to už jsme necelé dva kilometry od našeho stanu, který jsme nechali ráno na místě. Sbíráme ještě pár krabiček, co nám zbývá, a míříme k našemu stanu. Sušíme nohy a ještě plni zážitků hodnotíme dnešní den. Nohy nás pálí jako čert. Ale stálo to za to. Nezastavil nás ani celodenní déšť. Pokaždé, když si vzpomeneme na tenhle výlet, vybaví se nám právě tahle situace. Dokázali jsme to!!! S tímto vědomím sladce a zaslouženě usínáme. Zítra už letíme domů.
DEN 4: Bergen a BYBANEN trail
Ráno nás budí známý zvuk dopadajících kapek na stan. Dopřáváme si ještě pár minut odpočinku, protože po sedmé má přestat pršet. A opravdu. Balíme všechny věci a pomalu se vydáváme na stanici autobusu do Bergenu. V autobuse se dozvídáme nemilou věc. Naše jízdenky koupené v sobotu mají prošlou platnost. Lístky koupené v automatu totiž platí 90 minut od okamžiku zakoupení. A tak nám nezbude nic jiného, něž si koupit jízdenku u řidiče. Ta stojí 50 NOK a je tedy oproti jízdence z automatu o 14 NOK dražší. Jako správní Češi se rozhodujeme její platnost tedy využít do poslední minuty. Projedeme se BYBANEN.
BYBANEN znamená podle slovníku železniční světlo. V Bergenu se jedná o jedinou linku tramvaje s příhodným číslem 1. V současné době jezdí pouze z centra Bergenu do Lagunen, ale v krátké budoucnosti by měla vozit turisty přímo z letiště místo autobusů. Podle slov místních, snad již příští rok. Projedeme se pár zastávek a zjišťujeme, že na každé je geoobjekt zajišťující pohodlí cestujících a na něm krabička. Odlovíme tři a vracíme se do centra, protože lístek už bude brzy neplatný a u centra máme v plánu ještě pár neodlovených krabiček, včetně několika mysterek. Daří se nám a po plánovaném odlovu se vracíme zpět k jedné ze stanic Bybanen. Roman souhlasí, že si koupíme ještě jeden lístek a zkusíme odlovit, co stihneme. Vyrážíme tedy znovu na trať. V úseku centra města jezdí tramvaje v taktu 4 minuty, což je akorát pro pohodlný odlov. Ve vzdálenějších částech je interval mezi spoji dvojnásobný a nám pomalu dochází, že úplně celou sérii odlovit nestihneme. Navíc se nám začínají opět ozývat nohy. Už druhý den trpí v mokré obuvi, která nemá šanci uschnout. Rozhodujeme se tedy pro návrat na autobusové nádraží. Čas určený pro náš pobyt v Norsku pomalu vypršel a ještě se musíme dostat na letiště. A tak opouštíme po třech dnech Bergen. Unavení, ale více než spokojeni.
Nenápadnost je základem úspěchu
První a poslední výlet?
Bergenské dobrodružství nám dalo víc než sladký pocit z téměř 150 ulovených keší. Zjistili jsme, že to jde a umíme si poradit i v nepříjemných situacích. Už víme, které vybavení se osvědčilo a koupíme si ho. Asi nejvíc zapracujeme na obuvi. Tady byla snad jediná slabina naší výpravy..Takže není důvodu nabytých zkušeností nevyužít. Právě naopak. Už dnes máme zorganizován další výlet. Tentokráte do Budapešti. A do divočiny zase příští rok. Já osobně pracuji na plánu návštěvy další severské země, a to Finska, kam se už teď moc těším. A jelikož Roman propadl této formě cestování také, je už dnes přihlášen.
Co konstatovat závěrem? Pokud i vás láká uspořádat nějakou podobnou počáteční outdoorovou výpravu za krabičkami, určitě neváhejte. Každý z ostřílených cestovatelů někdy začínal. Chce to jen se rozhodnout a vyrazit. A mě nezbývá i vám popřát nic jiného než šťastnou cestu.
Mech je díky vlhku téměř všude
Logování v suchu
Sušíme nožičky
Les Trollu
Centrum Bergenu
. No a vaše samolepky jsme našli v některých keších. Za ty dva roky se tam moc lidí neotočilo.
GeoGet
URWIGO
CWG
Gratuluji k úspěšné výpravě a díky za zmínku (i když to pivo, bych si stejně na tvůj účet ještě dopřál). :-)