Grunewald 2016 – pohodový den v lese

Po úspěšném výletu do Norska letos v květnu, jsme uvažovali co podnikneme za další zahraniční výlet. Skloubit atraktivní lokalitu, časovou nenáročnost a nízkou cenu nebylo vůbec jednoduché. Nakonec se to podařilo a tak jsme poslední červencový víkend vyrazili na jeden den do Grunewaldu, lesa na okraji Berlína. K mojí maličkosti a Romanovi (Romísek18) se přidal ještě Tomáš (Mr. Seaman).
Cesta z autobusového nádraží na Florenci trvá do Berlína přibližně čtyři a půl hodiny a díky boji dopravců vyšla zpáteční jízdenka na pohodových 780 korun. Zvolili jsme spoj odjíždějící v pátek ve 23:00, který měl být na místě ve 3:40. Odjezd zpět byl naplánován na sobotních 19:00 s příjezdem do Prahy těsně před půlnocí. Cestu jsme chtěli využít k odpočinku a na odlov keší by zbylo krásných 15 hodin. Navíc doma si skoro ani nevšimnou, že jsme pryč.

Vydařený event
A tak jsme v pátek večer usedli v sedačkách dálkového autobusu. Brzy jsme ale zjistili, že spoje Fun&Relax nejsou tak pohodlné jak jsme si mysleli. Naše neskladné postavy začaly v autobuse, kde si nemůžete ani natáhnout nohy brzy trpět. Na nějaký hluboký spánek jsme mohli rovnou zapomenout. A tak jsme využili alespoň služeb palubního portálu, který umožnoval hrát hromadné Bingo. Těsně za hranicemi nás ještě zdržela prohlídka německé policie, ale pak již cesta proběhla podle plánu. A tak jsme s drobným zpožděním vystoupili v Berlínské stanici ZOB. A hurá na náš Berlínský event.
Stejně jako při minulém výletu jsme i v Berlíně naplánovali konání eventu. Jeho organizace se tentokrát zhostil Tomáš. Jeho začátek jsme díky brzkému příjezdu určili na 4:44 ráno. Jak se později ukázalo, aniž bychom to tušili, byla to ta nejlepší volba.

Na kopec Drachenberg, kde se náš event (GC6MHQK) konal, jsme díky pozdnímu příjezdu autobusu a lehkému bloudění dorazili cca 8 minut po oficiálním začátku. K našemu překvapení na vrcholu byly tři osoby. Ukázalo se však, že se jedná o místní “šotouše“, kteří na kopec chodí fotit východ slunce. A opravdu, z místa eventu byl úžasný výhled na probouzející se Berlín. Díky tomu, že nikdo další kromě nás na event nedorazil, vytáhli jsme z batohů snídani a kochali se východem slunce, který sliboval krásný den. A tak jsme po snídaní vyrazili na krabičky do Grünewaldu, tedy česky Zeleného lesa.

Les plný keší
Grunewald je největším lesem na území Berlína. Je protkán sítí lesních cestiček a je zde tedy spousta možností pro umístění keší. Už při ukládání více než dvou set keší do telefonu bylo jasné, že tady se nudit nebudeme. A tak jsme se vnořili do lesa plného kešek, zvědaví jaké překvapení si na nás owneři připravili. Jako první věc je třeba konstatovat fakt, že drtivá část keší je od jednoho ownera jménem Latasust. Ten našel zálibu v PET keších. Jejich umístění a maskování je nápadité a tak vám po chvilce přestane velikost vadit a těšíte se na každou další keš.

V oblasti Zeleného lesa najdete přes 200 krabiček rozličných obtížností a terénů. My jsme jich za celý den v pohodovém tempu sebrali malinko přes čtvrtinu a to jsme se nijak nesnažili vyhledávat oblasti s vysokým výskytem. O žádné nemohu říci, že by nás zklamala. Jedna se dokonce zařadila mezi ty, jejichž průběh vyprávíme ostatním kačerům na různých setkáních. U jedné z keší jsme nemohli krabičku najít a tak jsme rozšířili oblast hledání o pár metrů. Roman hodlal prohledat pařez obrostlý mladými výhonky. Suverénně k němu nakráčel a rozhrnul mladý podrost. S úlekem malinko couvnul a už na nás volal. Právě tady jsme pochopili, že atribut nebezpečných zvířat, který se vyskytuje u většiny místních keší, není úplně zbytečný. Na pařezu totiž odpočíval celkem velký had. Až doma jsme zjistili, že šlo o Užovku obojkovou. Já pro jistotu udělal z větve hůl a od té doby chodil s holí. Jistota je jistota.

Mimo spousta tradičních keší najdete v zeleném lese i pár multin a mysterek. I přes naši chabou znalost jazyka místních jsme odlovili i jednoduchou jedno stageovou multinku. A stejně jako v Norsku jsem si i ztohoto zájezdu odvezl povedený hint. Magickým slovem je tentokrát totholz, tedy mrtvé dřevo. Což je v lese docela vtipná nápověda. Jelikož byla naším hlavním cílem webcam keš JetSki umístěná někde na břehu jezera Wannsee, rozhodli jsme se jít stále na jih a lovit jen krabičky po cestě. Další plán záležel na času, který nám zbude po odlovu této keše. Navíc se u Tomáše projevila daň za nováčkovství, kterou jsme s Romanem zažili už minule. Začali ho strašně pálit nohy a náš pohyb se lehce zpomalil. Ale k webce kde jsme plánovali oběd, jsme to měli už jen tři kilometry. Tedy tak jsme si to mysleli.

Webcam keš D4

Webcam keš JetSki má ikonku uprostřed spodní části jezera Wannsee a obtížnost D4. A to z důvodu, že místo které kamera snímá, musíte nejprve najít. Naše skupina tady trochu podcenila předcestovní přípravu, protože jsme mysleli, že víme kde je to místo, co musíme najít. První pokus ale nevyšel a tak jsme s téměř úplnou jistotou vyrazili na další souřadnice. A zase nic. Aspoň jsme přístaviště parníků využili k obědu a krátkému odpočinku. Rozhodli jsme se vyrazit na poslední místo na naší straně jezera, kde ještě mohla být. Tady jsme opravdu stožár s webkamerou našli, ale byla v oploceném areálu loděnice. Ale když už jsme se dostali až sem, přeci se nevzdáme. Společně s mladým párem jsme se dostali přes branku a zamířili do loděnice. Rychle identifikovali správné místo s čekali, až se objevíme na obrázku. Za 5 minut se konečně obraz obnovil a mi měli důkaz, který jsme potřebovali. Máme ji. A parádní zážitek k tomu.

Místo se totiž nachází v areálu loděnice místní univerzity a jak to vypadá, branka se nechává nezamčená. Z obrázků v lozích je vidět, že spousta lidí se do areálu neodváží a fotí se na místech za plotem. Což by se správně nemělo uznat. Navíc místo odkud se lidé fotí připomínalo v době naší návštěvy malý tábor migrantů. Nebojte se tedy, a pokud přijdete na to, kde máte stát, běžte s klidem dovnitř.
Cestou zpět jsme ještě posbírali prémiovou sérii 12 krabiček, začínající u věže Grunewald Turm a vyrazili zpět k autobusovému nádraží. Já totiž kluky přemluvil k odlovu nedalekého Letterboxu. A času není nikdy dost.

Pohodový Letterbox na závěr

Letterbox GC67HXM je věnovaný nedaleké věži. Tato věž je jednou z dominant této čtvrti, stejně jako obludná stavba Mezinárodního konferenčního centra. Obě tyto stavby musíte cestou od autobusového nádraží minout. Pro úspěšné zalogování letterboxu, musíte spočítat všechny schody na věži. Úkol se to zdá být nelehký, ale věřte jen pro toho, kdo pozorně nečte listing. Zpracování krabičky je moc pěkné a určitě stojí za návštěvu. Konec konců, kdy zase v Německu dáte letterbox.

Do odjezdu autobusu zbývalo ještě 30 minut a tak jsme si dali na závěr ještě dvě tradičky.

Závěr

Výlet do Německa se celkově vydařil. Byla to vlastně taková generální zkouška na zářijovou návštěvu Budapešti. Nohy si už navykly zátěži a celodenní chůze nečinila větších obtíží. Jediné z čeho máme všichni strach a co nás málem odradilo od další podobné výpravy, byla doprava. Ten autobus je opravdu tragický. A sedm hodin v autobuse, to bude teprve výzva. No což výzvy jsou od toho aby se překonávaly a tak už teď máme jízdenky na poslední zářijový víkend. A vám, pokud chcete strávit hezký den v příjemném prostředí, plném keší, které nestačíte ani posbírat, vyrazte do Grunewaldu. Čeká na vás den plný krásných zážitků !!!