1
3 hlasy
Budapešť 2016 - město papriky a virtuálek
Další z našich zahraničních výletů nás zavedl do hlavního města Maďarska, tedy do Budapešti. I když o návštěvě bylo rozhodnuto už na konci května, jako termín cesty jsme si vybrali první říjnový víkend. V plánu bylo projít centrum Budapešti, navštívit místní hrad a při té příležitosti odlovit i některé z virtuálních keší, kterých se zde nachází docela dost.
Začátek výpravy byl určen na pátek 23:00, kdy odjíždí autobus z pražské Florence. V šest hodin ráno budeme na autobusovém nádraží Népliget odkud začneme celodenní putování. K návratu jsme totiž zvolili spoj se stejnými časy, ale v obráceném gardu. Odjezd z Budapešti ve 23:00 a příjezd do Prahy v neděli 6:00. Cena? Opět pohodových cca. 700 korun za zpáteční jízdenku. Pevně jsme věřili, i když s velkou obavou po zkušenosti s cestou do Berlína, že se nám tentokrát podaří strávit oněch sedm a sedm hodin v autobuse spánkem. A na keše nám zbyde krásných 17 hodin. A tak jsme se 30.září večer sešli na Florenci v plné sestavě. Kromě mojí maličkosti, Romana (Romísek18) a Tomáše (Mr.Seaman) se k nám tentokrát přidal i Honza (HADi Z Lyse), kterého zlákaly místní virtuálky a keše s datem založení z doby “kamenné“. Poučeni z předchozího výletu do Berlína, jsme maximálně odlehčili svá zavazadla a věřili, že těch 17 hodin chůze s přehledem dáme.
Po sedmi hodinách cesty autobusem stojíme na zastávce Népliget v jiho-východní části Budapešti nedaleko místního planetária. K němu také vedou naše první kroky, protože se u něho nachází tradička stejného jména (GC2RR10), kterou rychle nacházíme. Poté se rozhodujeme, jestli se nepustíme do nedalekého wheriga. Nakonec si jej necháváme na odlov při návratu a vydáváme se směrem do centra. Druhou plánovanou krabičku ještě také bez potíží nacházíme, třetí, čtvrtou a pátou už bohužel ne. Místa uložení jsou jasná, leč bohužel prázdná. Začínám být jasné, že to nebude zas taková jednoduchá procházka. Naštěstí další v pořadí je hnízdo tří Earthtek, které tu být musí. Ty se nalézají v parku Ludovika a bližší keše jsem snad nikdy neviděl. Jedná se opravdu o pár metrů. Jsme čtyři a tak sbírání odpovědí jde velmi rychle. Za chvilku vyrážíme dál, ale hned další keš je zase pryč. Pomalu začínáme propadat trudomyslnosti a ani píseň proti ní nepomáhá. Rozhodneme se tedy malinko poupravit trasu. Smiřujeme se faktem, že přibližně 40% krabiček nenajdeme i přes fakt, že nejsou uzavřené. Lovíme ještě pár krabiček a pak se rozhodujeme dojít na nábřeží Dunaje. Potřebujeme se totiž dostat na západní břeh a cestou chceme ulovit něco ze serie Danube Promenade.
Danube Promenade
Danube Promenade je serie 32. krabiček táhnoucí se po obou stranách Dunaje. Bohužel její stav se ukázal jako tristní. Na naší cestě jsme měli přibližně 18 keší z této serie a bohužel jsme jich 50% nenašli. Stejnou zkušenost udělali kolegové z Holandska, které jsme později potkali. Průměr nálezů měli stejný jako naše skupina. Jedinou výhodou je, že cesta po západním břehu Dunaje je hezká. Přibližně v její polovině se tyčí první skalní masiv s monumentální sochou na vrcholu. Původně jsme se chtěli šplhání do kopce vyhnout, ale nakonec jsme se rozhodli na kopec vylézt a odlovit pár krabiček na jeho vrcholu. Logy totiž naznačovaly, že krabičky v této oblasti jsou na svých místech. Lovíme tedy místní virtuálku Statue, Chapel, Cross u paty kopce a vydáváme se nahoru.
U mě dobrý
Na vrcholu kopce Romana zaujali místní podvodníci se skořápkami. Scéna to byla jak z filmu U mě dobrý. Starší pán na rozhrkané židličce za malým skládacím stolkem láká návštěvníky ke hře. Okolo postávají čtyři velmi statní chlápci, kteří sázejí, vyhrávají a prohrávají stovky euro. S Romanem na ně chvíli koukáme a pak najednou pán od stolku vyzve Romana ať si vsadí. Ten nahlíží do peněženky a ukazuje tak všem okolo jak moc zámožný je. Chce si vsadit na tutovku 2000 HUFu ( asi 180 Kč) Bohužel částka je najednou pro pána za stolečkem moc vysoká a Romanovi je povoleno vsadit pouze 1000 HUFu. Takovou bankovku ale Roman nemá, a tak odcházíme. Kdo ví jak by to celé dopadlo. Tomáš s Honzou zatím sbírají indicie k jednoduché multině Liberty Statue and Citadella a lokalizují tradičku z února roku 2002.
Buda
Postupujeme na druhou stranu vrcholu, kde u keše MKC-Engagement potkáváme kolegy z Holandska. Krabičku si od nich půjčujeme a mezi řečí o Budapešti a o příhodách z kešování jsme upozorněni na nejspíše nechtěnou zvláštnost této keše. V okolí asi 10 metrů od námi nalezené krabičky jsou ještě další dvě. Řádně označené a s logbookem. Zapisujeme se tedy do všech třech, loučíme se s kolegy a pomalu začínáme hledat místo, kde si dáme oběd. Čas už totiž docela pokročil a během oběda opět lehce měníme plán. Navštívíme hrad Buda na dalším ze skal na západním břehu Dunaje. Scházíme tedy zpět na promenádu, kde se nám nedaří najít další krabičky z promenádní série a po chvilce stoupáme zase do kopce, tentokráte k hradu Buda. Drtivá většina keší je tu na svých místech a výhled je odtud opravdu krásný. Proto je taky Buda vyhledávána spoustou turistů a hledání zde vyžaduje opravdovou opatrnost. A zase nás dohání čas, musíme tempo našeho postupu zrychlit. Sbíráme ještě pár keší na západní straně Dunaje a po Markétině mostu, který je ve své polovině lomený jsme přešli na východní stranu a opět posbírali pár dalších krabiček. Doplnili zásoby proviantu a vyrazili k našemu dalšímu cíli. Virtuálce Underpass Classic. Pomalu se začínalo smrákat a nám zbývalo rozhodnout co dál. Nakonec jsme se dohodli, že vynecháme návštěvu původně plánovaného parku Széchenyi-sziget a metrem se vrátíme na Népliget. Jenže se to snadněji řekne než udělá. Na každé zastávce je sice moderní, dotykový automat, jenže. Prvnímu nefungovala dotyková obrazovka a tak jsme se rozhodli o jednu zastávku popojít. Tam automat nebral hotovost a kluci odmítali použít kartu. A tak jsme nakonec lístky úspěšně zakoupili až ve čtvrtém automatu. Sedli jsme do nejstaršího metra v kontinentální Evropě a hurá na Népliget. Cesta metrem byla pro některé z nás takovým malým bonusem, protože zde jezdí nejenom staré „lehké metro“, ale i těžké sovětské metro z Mytuščinského strojírenského závodu. Na Népliget totiž jezdí trasa M3 obsluhovaná starými jednotkamy řady EV (u nás Ečs) a 81-71. A tak jsme v metru chvíli čekali a sledovali odjezdy těchto živoucích dinosaurů. Bohužel jsme neměli příležitost potkat nově zrekonstruovanou jednotku, která od letošního roku brouzdá podzemím.
Večer na Népligét
A tak jsme opět stáli před budapeštským planetáriem a rozhodli se místní park pořádně vylovit. Zakončením večera měl být náš event., jehož pořádání se při našich zahraničních cestách stalo již tradicí. Ale nepředbíhejme. Nejprve jsme vyrazili na wherigo Solar System (reloaded). Musím říci, že tohle byla jedna z nejlepších voleb v Budapešti. Tohle Wherigo je opravdu krásné. V parku okolo planetária je umístěna v poměrné vzdálenosti celá sluneční soustava. Každá planeta má v trávě svou desku a na ní uvedenou vzdálenost od slunce a průměr planety. Jelikož jsme to hráli v noci, bylo hledání tabulek docela zábava. V polovině Wheriga je mezistage, která je zároveň finálovou krabičkou nedaleké mysterky CERES. Celkově je tohle wherigo hezkou procházkou. Jediné co ji lze vytknout je umístění finálky nesmyslně daleko od poslední stage. A jelikož se už blíži čs eventu museli jsme jako už dneska tolikrát přidat do kroku. Cestou jsme ale nemohli vynechat jednu z nejstarších dosud existujících keší eTrex-Budapest. Ta byla založena v listopadu 2001. A už mažeme na event.
Pořádání eventu se stejně jako minule ujal Tomáš. Po příchodu na místo jsme zjistili, že na souřadnicích stojí nějaký postarší pán a tak jsem ho oslovil. „Hello, good evening“ a na to se ozvalo „Dobrý den“. Zeptal jsem se tedy pána, jestli je tu na event. Prý ne, proč by měl. Nakonec jsme na nějakého účastníka čekali marně. A tak a bychom si spravili chuť, a protože do odjezdu autobusu zbývala ještě půl hodina, vyrazili jsme na nedalekou mysterku.
Závěr
Nakonec jsme po celodenním putování nasedli ve 23:00 do autobusu a vydali se zpátky do Prahy. O tom jak pohodlná cesta to byla vypovídá asi nejlépe tak, že většina z nás po návratu domů nedobrovolně usnula. Ale co. Strávili jsme krásný den v další z evropských metropolí. Posbírali něco málo krabiček a opět protáhli těla. Tentokráte všechno šlapalo jak na drátkách. Budapešť je krásnou destinací, která jistě obohatí vaše statistiky o jedny z nejstarších keší, které lze ulovit. A proto neváhejte a tohle pěkné město navštivte.
Už teď se těším na náš další výlet. A jelikož jsme si řekli, že autobusem vyrazíme jen v krajním případě, máme už teď s Romanem zakoupeny letenky na květen 2017. A kam, že to poletíme ? Konečně se mi podařilo sehnat letenky levné letenky do Finska a tak máme celou zimu na luštění finských mysterek a doplňování výbavy.
GeoGet
URWIGO
CWG
Ahoj, diky za clanek, do Pesti se chystame 26.12. na ctyri dny, tak uvidime, kolik krabicek najdeme. Jedeme ale autem, jednak proto, ze mame psa a dalsi duvod je, ze by mne ta cesta autobusem uplne odrovnala. Opice a pes