Finsko 2017 - Nebojte se plnit si své sny

Každý má své sny. Nebojme se je plnit jiným, ale hlavně sobě. A tak i já jsem si splnil jeden dávný sen a vyrazil do Finska. Sice na pár dnů, ale stálo to za to. Sparing partnerem mi byl opět Roman (Romisek18) za což mu děkuji.
Po loňském vydařeném výletu do norského Bergenu jsme se s Romanem přesvědčili, že cestování za krabičkami se stanem na zádech je nádherná věc, a tak jsem již v srpnu 2016 zakoupil letenky do finských Helsinek. Pro cestu na sever jsme zvolili opět leteckou společnost Norwegian. Její ceny jsou pro našince více než příjemné, a cena 60€ za zpáteční letenku a osobu byla prostě neodolatelná. Termín jsme stanovili na 26. 5. 2017 a zbylých osm měsíců věnovali plánování a doplňování výstroje. Loni jsme totiž zjistili pár nedostatků našeho vybavení a chyby jsme nehodlali opakovat. Stejně tak jako loni jsme vyráželi s většinou vybavení zapůjčenou od kamarádů. Čas pomalu plynul, když tu najednou se jako velká vlna přiřítil pátek 26. května a stejně jako před rokem jsme mohli vyrazit vstříc nevšedním zážitkům.

Den 1. Letiště Helsinky

První cesta vede vždycky na letiště. Scházíme se tedy na stanici Nádraží Veleslavín a kontrolujeme, jestli máme s sebou všechno. Jelikož letadlo odlétá až ve 20:10, rozhodli jsme se odlovit pár krabiček z pražské GeoTour. Některé jsou totiž ukryté přímo v terminálech letiště. A pak už na odbavení a hurá do letadla. První nepříjemnost nastává u kontroly zavazadel, kde je Romanovi necitelně odebrán z batohu repelent s odůvodněním, že se jedná o jed. Trauma z tohoto zážitku u něj přetrvá po celý zbytek výletu. Nasedáme do letadla a čekáme na odlet. Nabíráme drobné zpoždění už při čekání na start. To je nemilé, protože máme naplánovaný event přímo na letišti v Helsinkách, 20 minut po pravidelném příletu. Během letu se nic nemění, a tak využíváme připojení Wi-Fi v letadle během celého letu a posíláme informaci o našem drobném zpoždění. Šest minut před začátkem eventu dosedáme na dráhu letiště Vantaa v Helsinkách. Vyzvedáváme batoh a už si to ženeme na místo srazu. Na místě už na nás čeká přibližně 12 lidí. Je tři čtvrtě na dvanáct v noci J. Probíráme s místními lovci všechno, co nás zajímá. Jak nejlépe cestovat po Helsinkách, pěkné keše v okolí letiště, počasí a spoustu dalších věcí. Oproti Norsku, tady nikdo není překvapen, že budeme přespávat ve stanu. Před půl jednou se pomalu rozcházíme. Místní do svých domovů a my na keše v okolí letiště. Startujeme v garážích Terminálu na krabičce T2 a následně vyrážíme směr nedaleké aviatické muzeum. Zde nám místní doporučili pár velmi pěkných krabiček. Přiznám se, že kdybych tušil, že budeme v jednu hodinu v noci běhat s batohy na zádech po skalách, asi bychom zvolili jiný směr. Ale když jsme dostali doporučení a došli až sem, přeci to nevzdáme. Nakonec ji Roman nalezl v malé jeskyni pod kameny. I další krabička byla pěkná a opravdu je lze jen doporučit.

V jednu v noci, ale stála za to

Jelikož čas neúprosně běží, vydáváme se zpět na letiště s prvními pěti finskými zářezy. Cílem je najít vlakovou stanici a místo na přespání. Ráno totiž odjíždíme na sever do městečka Parola. Kousek před hlavní budovou nacházíme vchod do vlakové stanice. Třicetimetrová obdélníková díra do země s pětkrát zalomenými jezdícími schody působila jako brána do pekla. Navíc úplně opuštěná. Samotná vlaková stanice už je dílem jednoduchosti a elegance. Odjíždějí odtud příměstské vlaky do Helsinek. Lístek vás vyjde na přibližně 5€. Procházíme přes prázdné nástupiště a míříme k protějšímu východu, který ústí do letištní budovy. Tady musíme najít nějaké místo na spaní. Hala terminálu je otevřena 24hodin denně. Nám se ale nepodařilo najít žádnou volnou sedačku a tak jsme se rozhodli rozložit karimatky přímo na chodbě. Nikdo s tím neměl problém a po krátkém čtyřhodinovém spánku míříme opět na nástupiště podzemní vlakové stanice. Za chvilku nám totiž jede vlak na sever. Jízdenky na místní dráhy můžete zakoupit na stránkách dopravce https://www.vr.fi . Nebo pokud zamíříte přímo do Helsinek bude vám stačit jízdenka místního systému MHD https://www.hsl.fi/en . Automaty najdete téměř všude. A tak vyrážíme do dalšího dne.

Den 2. Kačer si přátele najde všude

Městečko Parola leží 110km severně od Helsinek. Cesta vlakem trvá něco málo přes hodinu. Návštěva tohoto místa nebyla ani tak motivována touhou po krabičkách jako mojí zálibou v obrněné technice. V Parole se totiž nachází muzeum obrněné techniky. Najdete zde pár raritních kousků z období Zimní a Pokračovací války.

Náš vlak zastavuje přesně na čas v 9:08 na nástupišti místního nádraží. Na 9:30 jsme si na nádraží naplánovali další event. Už tu pár lidiček čeká. Pomáhají nám nalézt místní tradičku a pak už se dáváme do řeči. Témata jsou stejná jako vždy a pomalu přicházejí další lidé. Nakonec se schází přibližně 22 lidí. Na řadu přichází i otázky ohledně našich plánů po okolí. Ukazuji mapu, kam všude se chceme podívat a v tom se to stalo. Jeden z místních kačerů nám nabízí, že má přibližně 1,5 hodiny čas a může nás tedy na keše po okolí vzít autem. Souhlasíme a po skončení eventu nasedáme do auta a vyrážíme na krabice v okolí. Veikko (nick Xexivi), který je naším průvodcem, nás vozí po okolních tradičkách a námi vyluštěných mysterkách. Pokud se jedná o jeho keš ve finštině, rád nám pomůže textu porozumět v angličtině. Dokonce kvůli nám zařídil otevření místního kostela ze 14. století a tak máme možnost nahlédnout dovnitř. Následují další krabičky a zastavení na Veikkoho chatě u jezera. Výhled je opravdu skvostný a nabídku chlazeného piva nemůžeme odmítnout. Dozvídáme se, že jeho otec bojoval v Zimní válce i Pokračovací válce proti SSSR. V příjemném rozhovoru čas rychle ubíhá. A tak naše poslední cesta vede na parkoviště Muzea obrněné techniky, kde se musíme rozloučit. Zveme našeho přítele do Čech, abychom měli příležitost mu pohostinnost oplatit. Musím přiznat, že vstřícnost a ochota pomoci jsou vlastnost, se kterou jsme se ve Finsku setkali ještě mnohokrát.

Úspěšný event - Nádraží Parola

A tak tedy znovu osamoceni stojíme před vstupem do muzea http://www.panssarim...fi/kehys-e.html . To se dělí na tři části, první je muzeum protitankových zbraní, do kterého se platí vstup zvlášť. Hlavní část tvoří dvě větší haly a pak je tu venkovní expozice. Muzeum se věnuje historii finských obrněných sil a jeho exponáty jsou tvořeny převážně technikou sovětské a německé výroby. Fanoušek zde najde exponáty od období první a druhé světové války až po dnešní moderní stroje. Mezi největší lákadla patří samozřejmě technika z období druhé světové války v čele s tanky T-28, T-50 a BT-42.

T-28 v muzeu v Parole

Všechny tyto raritní kusy stojí ale ve venkovní expozici vystavené povětrnostním vlivům. Pozorně oblézám všechnu techniku a vykládám Romanovi historii jednotlivých typů a přidávám i pár zajímavostí. Bohužel nás opět dohání náš starý nepřítel čas. Máme totiž dopředu zakoupeny jízdenky z Paroly. Musíme tedy vyrazit směr nádraží. V plánu je totiž přesun do Espoo, které leží severozápadně od Helsinek. Zde máme v plánu malý trail o 50 kouskách. Z mapy bylo vidět, že vede mimo obydlenou oblast, což nám úplně vyhovovalo. Po příjezdu do Espoo doplňujeme vodu v místním obchodě s potravinami a rozhodujeme se lehce změnit plán. Pojedeme autobusem k poslední keši série a trail půjdeme z opačné strany. Dál od města bude totiž jednodušší najít místo pro přenocování. Vydáváme se tedy linkou 246 do zastávky Pirțțimäķi, kde je konec trailu. Je okolo sedmé hodiny večerní, ale slunce je stále aktivní. Nacházíme několik okolních keší a míříme na trailové krabičky. Už na začátku je nám jasné, že jsme udělali dobře. Krajina je tu překrásná. Lesy tu doplňují jezera všech velikostí. Jelikož víme, co nás druhý den čeká, dáváme prioritu odpočinku a nalezení vhodného místa pro náš stan. To se nám nakonec daří na skále poblíž cesty. Stavíme stan a při plánování zítřejšího dne večeříme. Zítra má být až 21 stupňů přes den. Usínáme hned, jak vlezeme do spacáků.

Stanování ve finské přírodě

Den 3. Nádherný den v Espoo

Ráno nás budí sluníčko už brzy ráno. Rozhodujeme se ale využít příležitosti a trochu si přispat. Na tak krásném místě by to byl hřích. Vstáváme tedy až okolo deváté hodiny a po snídani vyrážíme opět na cestu. Cesta příjemně ubíhá a krabičky jsou milým zpestřením cesty. Kousek od místa našeho noclehu se nachází veřejné grilovací místo. Jdeme se tedy podívat. Jedná se o malé prostranství s uprostřed stojícím přístřeškem vybaveným kamenným grilem. V jedné části jsou nařezané kulatiny a nechybí ani manuální štípačka dřeva, tvořená ocelovým klínem a velkým kamenem. Hned ji také zkoušíme. Kousíček od přístřešku je jezero, které nás přímo vybízí ke koupání. Teplota vody nás ale rychle vrací do reality. Zmrznout nechceme. Pokračujeme tedy dál. Sluníčko postupně ohřívá vzduch a nakonec můžeme odložit i mikiny. Podle zpráv z Čech je u nás touhle dobou ještě o deset stupňů více. Jak ubývají kilometry do Espoo, přibývá počet nalezených krabiček. Lovíme i pár okolních kešek rozesetých po lese nedaleko cesty, ale civilizace se neúprosně blíží. Začínáme přemýšlet o dalších plánech. Původní plán přespat někde v Helsinkách se nám nezdá moc dobrý. Veikko nás totiž včera varoval před pohybem po nočních Helsinkách. Od určité doby to prý není bezpečné a člověk se může rychle dostat do problémů. Rozhodujeme se tedy opustit trail šest keší před koncem a vydat se směrem na východ kde chceme odlovit ještě pár tradiček a sérii tří mysterek věnovanou Sudoku. Projdeme Espoo od východu a místo pro přespání budeme hledat v lesích na západ od Espoo. První krabičkou po opuštění linie trailu je Sponsori (GCX0EQ). Krabička s jednoduchým listingem. Je zde psáno, že krabička je věnována jednomu z největších sponzorů Geocachingu. A taky ano. Je umístěná v zídce u vjezdu na parkoviště obchodního domu Ikea. Využíváme příležitosti k doplnění vody a malému občerstvení. Zmrzlina je v tomto počasí opravdu osvěžující.

Nádherný den na trailu poblíž Espoo

A zase jsme na cestě. Odlovujeme pár kousků ze série Zoo a míříme do centra Espoo. Cestou se zastavujeme pro finále série Sudoku. Bohužel mám v přístroji neaktualizované souřadnice u jedné krabičky, a tak ztrácíme čas hledáním na špatném místě. Shodou okolností podobnému tomu, které je popsané v hintu. Aktualizace souřadnic nás posílá na správné místo kde opravdu kešku nacházíme. V centru Espoo lovíme nedaleký začátek trailu a tak nám z padesáti kousků chybí jen pět. Doplňujeme opět potraviny v místním obchodě a vydáváme se za vlakové nádraží. Nedaleko za nádražím je železniční trať vedena krátkým tunelem ve skále. Nad tunelem se nachází keš vybízející k výhledu na trať i město. Tady chceme najít místo pro dnešní přenocování. Opravdu jej zde nacházíme. Pro stavbu stanu volíme méně větrnou stranu, což se nakonec ukazuje jako dobré rozhodnutí. V noci totiž přichází bouřka a silný vítr. Ráno snídáme, balíme věci a s vědomím, že začíná náš poslední den výletu, vyrážíme na vlak do Helsinek. Tentokrát jsme vstali brzy. Chceme si totiž Helsinky v klidu prohlédnout.

Den 4. Helsinky

Cesta příměstským vlakem do Helsinek trvá necelou půlhodinku a tak krátce po osmé hodině stojíme před budovou centrálního nádraží. Na Helsinky nemáme pevně daný plán. Rozhodujeme se až na místě pro okružní trasu. Začínáme nedaleko vlakového nádraží. Na náměstí tu stojí jezdecká socha generála Mannerheima, který velel finským jednotkám během Zimní a Pokračovací války a později se stal i finským prezidentem. Krabička je zde pěkně schovaná a Romanovi se ji nakonec daří najít.

Socha generála Mannerheima v Helsinkach

Pokračujeme podle plánu směrem do přístavu. Drtivá většina krabiček v Helsinkách je v dobrém stavu, což je pro nás příjemné překvapení. To není u městských keší příliš obvyklé. V přístavu zvažujeme výlet lodí na ostrov Suomenlinna, který je asi hlavním turistickým lákadlem Helsinek. Nakonec to pro nedostatek času zamítáme. Procházíme si rybí trhy a kupujeme upomínkové předměty. Lovíme pár kousků a přesouváme se na přístavní molo. K obědu si dáváme pokrm, bez kterého se už žádný z našich výletů neobejde. Chilli con carne z plechovky. Pokračujeme na ostrůvek Tervassari, kde mimo luxusních veřejných záchodů navštěvujeme i finále keše Vahingonlaukaus - An Accidental Shot (GC49KF6), které je velmi pěkně provedené.

Rád bych zde ještě upozornil na sérii keší pod názvem Helsinki Geopoly. Najít ji můžete právě v Helsinkách a jedná se o geocachingovou obdobu klasických Monopolů, nebo chcete-li Dostihů a sázek. Po Helsinkách je umístěných 30 mystery keší. Každá z nich představuje jedno pole na hracím plánu. Po přihlášení na stránkách http://geopoly.fi/ je vaše figurka dána na start a s dalším hodem se posune na některé z políček na hracím plánu. Pokud je políčkem některá z keší zobrazí se vám souřadnice, kde keš najdete a zároveň jste vyzváni k zadání kódu, který se v této keši nachází. Po jeho zadání můžete házet dál. Myšlenka je to podle mého názoru parádní, ale jak jsme se přesvědčili na vlastní kůži, časově náročná. Odlovili jsme pouze tři keše ze série. Odpoledne nasedáme na hlavním nádraží do vlaku směr Helsinky letiště. Ani se nám nechce věřit, že to tak rychle uteklo.

A co říci na závěr? Stejně jako loni i letos jsme si výlet více než užili. A Skandinávie? Ta se alespoň pro mojí maličkost stala srdcovou záležitostí. Na konci srpna letíme do nejjižnější ze skandinávských zemí, tedy do Dánska. A pokud i vy sníte o návštěvě některé ze skandinávských zemí, nebojte se plnit si své sny a vyražte.
A můj další sen? Skandinávie za polárním kruhem je prý moc krásná. Tak se nechám překvapit.

Podívejte se také na:
Budapešť 2016
Grunewald 2016
Norsko 2016