1
Istanbul jsem navštívil v rámci jednodenního výletu při své týdenní dovolené v bulharském Primorsku v prvním červencovém týdnu roku 2013. Kromě prohlídky historické evropské části s nejznámějšími památkami zbyl čas i na odlovy kešek.
Výlet do tureckého Istanbulu je největším lákadlem mezi fakultavními výlety cestovních kanceláří pořádajících pobytové zájezdy na bulharské pobřeží. V tomto městě na rozmezí mezi Evropou a Asií už jsem jednou byl, a to počátkem 90. let minulého století. Už před rokem 1989 jsme tam plánovali s přáteli výpravu, ale nikdo z nás tenkrát nedostal devizový příslib. Po zrušení této povinnosti jsme vysněnou výpravu uskutečnili a dvěma Škodovkami projeli Tureckem až k syrským hranicím a zpět. Přitom jsme se stavili i v Istanbulu a jízda tímto městem patří k mým nejsilnějším motoristickým zážitkům. Uvítal jsem tedy možnost opět se podívat do tohoto rychle rostoucího města a jeho návštěvu spojit i s mou zálibou.
Před objednáním zájezdu jsem se zajímal o jeho průběh, abych si naplánoval, které kešky bych mohl odlovit. Bohužel získat potřebné informace nebylo snadné. Pracovníci cestovních kanceláří většinou disponují jen tím, co je uvedeno v katalozích, což se ale neshoduje se skutečností, jak jsem později zjistil. Ani místní bulharský delegát, který zájezd zajišťoval, přesně nevěděl, kdy a kde se budeme přesně pohybovat. Skutečný itinerář jsme se tedy dověděli až v autobuse po cestě od našich průvodců.
Do Istanbulu se pořádají zájezdy jednodenní a dvoudenní. Rozdíl mezi nimi je jen ten, že u dvoudenního je navíc ubytování a volný den navíc. Oba zájezdy mají společný první den, druhý den je u dvoudenního zájezdu volný program a návrat s jiným jednodenním zájezdem. Bulharský delegát nám doporučoval pouze jednodenní zájezd, během kterého je i dostatečné volno pro samostatný program. S ohledem na svého dvanáctiletého syna jsem si jej tedy vybral, ale pokud bych mohl doporučit, pro kačery by dvoudenní zájezd byl ideální. Z celého autobusu pouze pár pár turistů zůstalo v Istanbulu do druhého dne.
Na rozdíl od informací z cestovky se vyjíždělo z bulharských letovisek již večer, v našem případě ve čtvrtek 4.7. v 21 hodin. Po nabrání pár dalších pasažérů v Sozopolu jsme zamířili přes Malko Tarnovo na hraniční přechod s Tureckem. Asi polovina účastníků zájezdu byli Češi a Slováci, zbytek byli Rusové. Jeli s námi tedy dva bulharští průvodci, jeden který mluvil česky a druhý rusky. Napřed většinou podávala informace rusky mluvící průvodkyně, takže jsem si mohl ověřit, že ještě tento jazyk ovládám. Na hranicích jsme jako občané EU vystáli na celnici krátkou frontu na vstupní razítko, zatímco Rusové navíc i frontu na vízum. Pak ještě následovala rychlá celní kontrola v autobuse a mohli jsme pokračovat. Protože cesta pokračovala bez komplikací, zastavili jsem před příjezdem do Istanbulu na dálničním odpočívadle, kde byl čas i na ranní hygienu a občerstvení. Cesta byla naplánovaná tak, abychom mohli přejet kolem 7. hodiny po dálničním mostě Fatiha Sultána Mehmeta do Asie, kde jsme se hned za ním otočili a pokračovali zpět do Evropy. Podle reklamy cestovky měla cesta přitom pokračovat dál na vrch Camlica s vyhlídkou na Bospor. Ale protože tam žádná keška není, tak mi to zas tak nevadilo, v ranním oparu by stejně viditelnost moc pěkná nebyla. Stačil mi ten přejezd toho mostu, protože na něm je uprostřed virtuální keška GCG3W3 Pure Pearl, kde podmínkou pro její získání je právě překročení hranice mezi Evropou a Asií.
Dále jsme pokračovali do centra historické evropské části. Autobus zastavil na náměstí Beyazid před stejnojmennou mešitou. Odtud vyrážíme před 8. hodinou po hlavní ulici směrem na východ za památkami. V Istanbulu jezdí jediná tramvajová linka, vedoucí ze staré evropské části přes Galatský most do nové části, která je spolehlivým orientačním bodem, a která by nás dovedla na místo srazu, který byl stanoven na 18. hodinu. První krátkou zastávku jsme udělali u jednoho z vchodů do Velkého bazaru, obrovské, z velké části kryté tržnice, která byla ale v tuto ranní dobu ještě uzavřená.
Další cesta vedla kolem Konstantinova sloupu k historickým lázním, kde je možno si zdarma vzít mapu centra Istanbulu, samozřejmě s reklamou lázní na druhé straně.
Ještě pár desítek metrů a už jsme byli v samém centru historické části na náměstí Sultána Ahmeda vedle stejnojmenné mešity, které je známá též jako Modrá mešita. Náměstí bývalo v době vlády Římanů hippodromem, dnes zde stojí tři sloupy - Egyptský obelisk (obelisk císaře Theodosia), Konstantinův sloup a tzv. Hadí neboli Točitý sloup. Z doby byzantské říše zde zbyl tzv. Milionový kámen, který sloužil jako střed tehdejšího světa, od kterého se měřily vzdálenosti.
U mešity Sultána Ahmeda jsme čekali na tureckého průvodce. Ten ale nakonec nedorazil, pokračovali jsme tedy kolem Svaté Sofie, ktera byla původně křesťanským chrámem, pak mešitou a dnes je muzeem k paláci Topkapi, který byl sídlem sultánů. Na prvním, volně přístupném nádvoří s chrámem svaté Ireny jsme komentovanou prohlídku kolem 10. hodiny ukončili.
Další program byl volitelný. Kdo nechtěl navštívit palác Topkapi nebo chrám svaté Sofie, kde se platilo vstupné, mohl jít kam chtěl. Zájemci o společnou plavbu po Bosporu pak měli sraz odpoledne v přístavišti u tržnice s kořením u Galatského mostu. Všechny tyto možnosti můj syn odmítl, takže jsme měli zhruba 8 hodin na samostatnou prohlídku města a lovy kešek.
Před dovolenou jsem si udělal domácí přípravu. Protože jsem používal stařičkého Bédu Trávníčka, stáhl jsem si do něj OSM mapu potřebné části města a souřadnice kešek v předpokládaných oblastech návštěvy. Dále jsem si vytiskl výtahy z listingů a hlavně fotospoilery, které jsou pro hledání klíčové. U většiny kešek, které jsou velikosti mikro až nano je fotka místa uložení s šipkou ukazující přesně na místo. Je to nezbytné a rozumné hlavně kvůli obrovskému zamudlení téměř všech míst, kde kešky jsou.
První klasickou krabičkou, která byla nejblíže, byla jednoduchá mysterka GC497HT Ottoman Sultans, kterou jsem si vyluštil doma. A hned na ní jsem si ověřil všechny problémy, které na mne budou číhat. Místo umístění bylo nalezeno hned, hint byl též jasný, ale v okolí procházela spousta mudlů. Kešku jsem vytáhl až na druhý pokus, protože předešlý nálezce ji neuložil přesně na správné místo. Už to stačilo, abych upoutal pozornost hlídače u vchodu do sousedního objektu. Po chvilce okounění jsem musel poodejít, ale při návratu za pár minut zde hlídač opět pozorně sledoval situaci. Další pokus jsem provedl po dalších dvou keškách v okolí asi za hodinku, ale opět bez úspěchu, takže jsem nakonec krabičku nosil v kapse po celý den a vrátil ji na místo až těsně před odjezdem, a to ještě na druhý pokus.
Další dvě tradiční kešky byly dnes již archivovaná GC41RAG Parade Pavilion na ulici Taya Hatun, táhnoucí se kolem zdi, za kterou je park Gülhane, ve kterém byla GC49MFZ Olive Tree in Gülhane Park. Zatímco první byla ve zdi na velice rušné ulici, druhá v kořenech stromu v parku, kde místní i turisté s oblibou odpočívají na lavičkách, zahradnící pilně opečovávají pečlivě udržované trávníky a keře, a hlídači hlídají, aby jim nikdo jejich práci nekazil. Asi kvůli bezpečnost byla nedávno keška přemístěna z kořenů do koruny stromu.
Mezi mé oblíbené typy keší patří earthcache. V samotném centru jsou dvě. První je věnovaná následkům častých zemětřesení, která zde byla v posledních staletích. Úkolem kešky GC2NNB9 je mimo jiné zdokumentovat projevy zemětřesení. Autor je pak zpracovává formou waypointů, takže pokud někdo najde nějaký nový, je přidán. Takže stačí buď vyfotit nějakou již zdokumentovanou prasklinu ve zdi nebo kus upadlé zdi a nebo nalézt nějakou novou. Všechny historické památky jsou ale pečlivě opravovány, takže některé následky již zmizely. V době naší návštěvy byl opravován například Německý pavilon vedle Modré mešity a jeden z minaretů u chrámu svaté Sofie. Druhá earthcache je GC28PTJ Bosporus - Bogaziçi, která se kromě vlastního průlivu, jak je zřejmé z názvu, věnuje i jedné hypotéze o vzniku biblické potopy. Najít a vyfotit nějakou prasklinu ve zdi a malebný pohled na Bospor nebyl problém a s odpověďmi pomohl internet.
Mým nesplněným přáním bylo přivézt či uložit nějakého cestovatele. Měl jsem vytipované dvě kešky jiné velikosti než mikro, ve kterých nějací měli být, a sám jsem jich také pár vezl. První šancí měla být keška u sochy Turguta Reise na nábřeží pod palácem Topkapi ve zdi. Na místě přímo u úkrytu ale odpočívala dvojice starších Turků s velikými taškami, která se po téměř hodině čekání přemístila pouze o pár metrů na lavičku, kam doputoval postupující stín stromů. Také tato keška je už v archivu. Musel jsem to vzdát a pokračovali jsme podél nábřeží k mostu přes Zlatý roh.
Po odlovu dnes již též archivované kešky GC4B0V5 By the Train Yard jsme dorazili na nádraží, které bylo konečnou pro známý Orient Express. Tomu je zde věnovaná keška GC455KZ ORIENT EXPRESS, na nádraží je kromě stejnojmenné restaurace i malé muzeum a před budovou stojí historická lokomotiva.
A to už jsme byli u mešity Yeni a egyptského trhu s kořením u Galatského mostu vedoucího přes záliv Zlatý roh, spojující starou a novou evropskou část města. V dolní části této rušné spojnice jsou restaurace a obchody, zatímco nahoře jezdí tramvaje a auta, a kromě chodců stojí u zábradlí spousta rybářů. Ale díky jasným hintům není těžké najít a odlovit dvě místní kešky na obou koncích mostu: GC2K2B9 Galata Bridge a GC47J84 Galata Bridge 2.
Přechodem mostu jsme jsme se dostali do živého centra evropské části Istanbulu, kde je též hlavní náměstí Taksim, kde nedávno před naší návštěvou probíhaly demonstrace. Ale podle sdělení delegáta byl médii jejich průběh zveličen a zdramatizován, a žádné nebezpečí pro turisty by nemělo hrozit. Ale pro jistotu a i z časových důvodů jsme až tam nedorazili.
První keška GC459Y5 Mosque by TOPHANE byla u mešity Kılıç Ali Pasha, která se právě opravovala. Musel jsem vystihnout chvilku, kdy pracovník vyvážející suť na hromadu vedle požárního hydrantu, na kterém byla keška, jel zrovna dovnitř pro další náklad. Ale díky tomu jsme mohli vejít do areálu postaveného v 16. stolení a prohlédnout si jeho model a nakouknout dovnitř opravované budovy.
Pokračovali jsme poté strmými uličkami na hlavní pěší obchodní tepnu - ulici Istiklal - pod kterou vede nejkratší a druhé nejstarší metro na světě, a na povrchu jezdí historická tramvaj. Na této ulici pár let existovala v 16. století jedna z největších astronomických observatoří v islámském světě. Dnes je zde jen pamětní deska a keška GC48A8B Istanbul Observatory, pěkná originální magnetická zaokapovka.
Další keška měla být zlatým hřebem, ale díky mé zbabělosti nakonec zůstala neodlovena. Snad jediná krabice velikosti regular v Istanbulu je v malé kavárně v boční uličce. Chvilku trvalo, než jsem to místo našel, při obcházení kolem jsem ale krabičku nikde viditelně ležet neviděl a neodhodlal jsem se k tomu, abych zašel dovnitř a požádal obsluhu o pomoc. Navíc většina nálezců této kešky zde zároveň posedí a něco si dají, na což jsem neměl čas ani chuť. Takovéto kešky nemám moc rád ani u nás, i když jsem již pár takových odlovil. Takže přestože tu na mne čekalo pár cestovatelů v bezpečí na výměnu, pokračovali jsme rychle dál. Na konečné starého metra jsem bleskově odlovil GC4BABZ Tünel - Shortest Metro in the World, a pak nedalekou GC450AF Galata Tower. Kvůli únavě jsme ani nevylezli nahoru, abychom se pokochali výhledem.
Těsně před srazem k odjezdu jsem ještě stihl vyzvednout dnes již archivovanou GC432WW Christmas in Istanbul, zatímco pár dalších jsem musel kvůli velké zamudlenosti vzdát. Ale i tak jsem byl spokojen.
Po 18. hodině jsme vyrazili v nejhorší dopravní zácpě, jakou jsem kdy zažil, zpět. Ale jakmile jsme po dvou hodinách opustili tuto největší evropskou aglomeraci, cesta rychle ubíhala a po formalitách na hranicích jsme chvilku po půlnoci byli zpět v Primorsku.
Mohu říct, že to za těch 50 EUR na osobu stálo, i když za tuto cenu to byla v podstatě jen doprava a dvouhodinová komentovaná procházka po nejzajímavějších historických památkách. Určitě by se za ten čas strávený v Istanbulu dalo odlovit více kešek, a v případě dvoudenního zajezdu rozšířit loviště i na asijskou část, lehce dosažitelnou rychlou a častou lodní dopravou. Kromě další virtuálky GCGF5W Piers' Pearl by si tak v případě štěstí mohl člověk odlovit i wherigo GC2G6QQ Bol Sans. Podle logů na keškách je vidět, že Češi jsou poměrně častými návštěvníky Istanbulu a místní kešky, které jsou nejčastěji velikostí uzávěru od petky, jsou vcelku dobře hodnoceny. Na druhé straně, asi není jednoduché kešky v takovémto rušném městě umísťovat, o čemž svědčí časté archivace. Přitom většina z nich je uložena čistě a na zajímavých místech, a jejich nalezení je většinou bezproblémové. Dva nejčastější zakladatelé, bulcacher a haoral, jsou místní, takže se o své kešky mohou dobře starat.
Výlet do tureckého Istanbulu je největším lákadlem mezi fakultavními výlety cestovních kanceláří pořádajících pobytové zájezdy na bulharské pobřeží. V tomto městě na rozmezí mezi Evropou a Asií už jsem jednou byl, a to počátkem 90. let minulého století. Už před rokem 1989 jsme tam plánovali s přáteli výpravu, ale nikdo z nás tenkrát nedostal devizový příslib. Po zrušení této povinnosti jsme vysněnou výpravu uskutečnili a dvěma Škodovkami projeli Tureckem až k syrským hranicím a zpět. Přitom jsme se stavili i v Istanbulu a jízda tímto městem patří k mým nejsilnějším motoristickým zážitkům. Uvítal jsem tedy možnost opět se podívat do tohoto rychle rostoucího města a jeho návštěvu spojit i s mou zálibou.
Před objednáním zájezdu jsem se zajímal o jeho průběh, abych si naplánoval, které kešky bych mohl odlovit. Bohužel získat potřebné informace nebylo snadné. Pracovníci cestovních kanceláří většinou disponují jen tím, co je uvedeno v katalozích, což se ale neshoduje se skutečností, jak jsem později zjistil. Ani místní bulharský delegát, který zájezd zajišťoval, přesně nevěděl, kdy a kde se budeme přesně pohybovat. Skutečný itinerář jsme se tedy dověděli až v autobuse po cestě od našich průvodců.
Do Istanbulu se pořádají zájezdy jednodenní a dvoudenní. Rozdíl mezi nimi je jen ten, že u dvoudenního je navíc ubytování a volný den navíc. Oba zájezdy mají společný první den, druhý den je u dvoudenního zájezdu volný program a návrat s jiným jednodenním zájezdem. Bulharský delegát nám doporučoval pouze jednodenní zájezd, během kterého je i dostatečné volno pro samostatný program. S ohledem na svého dvanáctiletého syna jsem si jej tedy vybral, ale pokud bych mohl doporučit, pro kačery by dvoudenní zájezd byl ideální. Z celého autobusu pouze pár pár turistů zůstalo v Istanbulu do druhého dne.
Na rozdíl od informací z cestovky se vyjíždělo z bulharských letovisek již večer, v našem případě ve čtvrtek 4.7. v 21 hodin. Po nabrání pár dalších pasažérů v Sozopolu jsme zamířili přes Malko Tarnovo na hraniční přechod s Tureckem. Asi polovina účastníků zájezdu byli Češi a Slováci, zbytek byli Rusové. Jeli s námi tedy dva bulharští průvodci, jeden který mluvil česky a druhý rusky. Napřed většinou podávala informace rusky mluvící průvodkyně, takže jsem si mohl ověřit, že ještě tento jazyk ovládám. Na hranicích jsme jako občané EU vystáli na celnici krátkou frontu na vstupní razítko, zatímco Rusové navíc i frontu na vízum. Pak ještě následovala rychlá celní kontrola v autobuse a mohli jsme pokračovat. Protože cesta pokračovala bez komplikací, zastavili jsem před příjezdem do Istanbulu na dálničním odpočívadle, kde byl čas i na ranní hygienu a občerstvení. Cesta byla naplánovaná tak, abychom mohli přejet kolem 7. hodiny po dálničním mostě Fatiha Sultána Mehmeta do Asie, kde jsme se hned za ním otočili a pokračovali zpět do Evropy. Podle reklamy cestovky měla cesta přitom pokračovat dál na vrch Camlica s vyhlídkou na Bospor. Ale protože tam žádná keška není, tak mi to zas tak nevadilo, v ranním oparu by stejně viditelnost moc pěkná nebyla. Stačil mi ten přejezd toho mostu, protože na něm je uprostřed virtuální keška GCG3W3 Pure Pearl, kde podmínkou pro její získání je právě překročení hranice mezi Evropou a Asií.
Dále jsme pokračovali do centra historické evropské části. Autobus zastavil na náměstí Beyazid před stejnojmennou mešitou. Odtud vyrážíme před 8. hodinou po hlavní ulici směrem na východ za památkami. V Istanbulu jezdí jediná tramvajová linka, vedoucí ze staré evropské části přes Galatský most do nové části, která je spolehlivým orientačním bodem, a která by nás dovedla na místo srazu, který byl stanoven na 18. hodinu. První krátkou zastávku jsme udělali u jednoho z vchodů do Velkého bazaru, obrovské, z velké části kryté tržnice, která byla ale v tuto ranní dobu ještě uzavřená.
Další cesta vedla kolem Konstantinova sloupu k historickým lázním, kde je možno si zdarma vzít mapu centra Istanbulu, samozřejmě s reklamou lázní na druhé straně.
Ještě pár desítek metrů a už jsme byli v samém centru historické části na náměstí Sultána Ahmeda vedle stejnojmenné mešity, které je známá též jako Modrá mešita. Náměstí bývalo v době vlády Římanů hippodromem, dnes zde stojí tři sloupy - Egyptský obelisk (obelisk císaře Theodosia), Konstantinův sloup a tzv. Hadí neboli Točitý sloup. Z doby byzantské říše zde zbyl tzv. Milionový kámen, který sloužil jako střed tehdejšího světa, od kterého se měřily vzdálenosti.
U mešity Sultána Ahmeda jsme čekali na tureckého průvodce. Ten ale nakonec nedorazil, pokračovali jsme tedy kolem Svaté Sofie, ktera byla původně křesťanským chrámem, pak mešitou a dnes je muzeem k paláci Topkapi, který byl sídlem sultánů. Na prvním, volně přístupném nádvoří s chrámem svaté Ireny jsme komentovanou prohlídku kolem 10. hodiny ukončili.
Další program byl volitelný. Kdo nechtěl navštívit palác Topkapi nebo chrám svaté Sofie, kde se platilo vstupné, mohl jít kam chtěl. Zájemci o společnou plavbu po Bosporu pak měli sraz odpoledne v přístavišti u tržnice s kořením u Galatského mostu. Všechny tyto možnosti můj syn odmítl, takže jsme měli zhruba 8 hodin na samostatnou prohlídku města a lovy kešek.
Před dovolenou jsem si udělal domácí přípravu. Protože jsem používal stařičkého Bédu Trávníčka, stáhl jsem si do něj OSM mapu potřebné části města a souřadnice kešek v předpokládaných oblastech návštěvy. Dále jsem si vytiskl výtahy z listingů a hlavně fotospoilery, které jsou pro hledání klíčové. U většiny kešek, které jsou velikosti mikro až nano je fotka místa uložení s šipkou ukazující přesně na místo. Je to nezbytné a rozumné hlavně kvůli obrovskému zamudlení téměř všech míst, kde kešky jsou.
První klasickou krabičkou, která byla nejblíže, byla jednoduchá mysterka GC497HT Ottoman Sultans, kterou jsem si vyluštil doma. A hned na ní jsem si ověřil všechny problémy, které na mne budou číhat. Místo umístění bylo nalezeno hned, hint byl též jasný, ale v okolí procházela spousta mudlů. Kešku jsem vytáhl až na druhý pokus, protože předešlý nálezce ji neuložil přesně na správné místo. Už to stačilo, abych upoutal pozornost hlídače u vchodu do sousedního objektu. Po chvilce okounění jsem musel poodejít, ale při návratu za pár minut zde hlídač opět pozorně sledoval situaci. Další pokus jsem provedl po dalších dvou keškách v okolí asi za hodinku, ale opět bez úspěchu, takže jsem nakonec krabičku nosil v kapse po celý den a vrátil ji na místo až těsně před odjezdem, a to ještě na druhý pokus.
Další dvě tradiční kešky byly dnes již archivovaná GC41RAG Parade Pavilion na ulici Taya Hatun, táhnoucí se kolem zdi, za kterou je park Gülhane, ve kterém byla GC49MFZ Olive Tree in Gülhane Park. Zatímco první byla ve zdi na velice rušné ulici, druhá v kořenech stromu v parku, kde místní i turisté s oblibou odpočívají na lavičkách, zahradnící pilně opečovávají pečlivě udržované trávníky a keře, a hlídači hlídají, aby jim nikdo jejich práci nekazil. Asi kvůli bezpečnost byla nedávno keška přemístěna z kořenů do koruny stromu.
Mezi mé oblíbené typy keší patří earthcache. V samotném centru jsou dvě. První je věnovaná následkům častých zemětřesení, která zde byla v posledních staletích. Úkolem kešky GC2NNB9 je mimo jiné zdokumentovat projevy zemětřesení. Autor je pak zpracovává formou waypointů, takže pokud někdo najde nějaký nový, je přidán. Takže stačí buď vyfotit nějakou již zdokumentovanou prasklinu ve zdi nebo kus upadlé zdi a nebo nalézt nějakou novou. Všechny historické památky jsou ale pečlivě opravovány, takže některé následky již zmizely. V době naší návštěvy byl opravován například Německý pavilon vedle Modré mešity a jeden z minaretů u chrámu svaté Sofie. Druhá earthcache je GC28PTJ Bosporus - Bogaziçi, která se kromě vlastního průlivu, jak je zřejmé z názvu, věnuje i jedné hypotéze o vzniku biblické potopy. Najít a vyfotit nějakou prasklinu ve zdi a malebný pohled na Bospor nebyl problém a s odpověďmi pomohl internet.
Mým nesplněným přáním bylo přivézt či uložit nějakého cestovatele. Měl jsem vytipované dvě kešky jiné velikosti než mikro, ve kterých nějací měli být, a sám jsem jich také pár vezl. První šancí měla být keška u sochy Turguta Reise na nábřeží pod palácem Topkapi ve zdi. Na místě přímo u úkrytu ale odpočívala dvojice starších Turků s velikými taškami, která se po téměř hodině čekání přemístila pouze o pár metrů na lavičku, kam doputoval postupující stín stromů. Také tato keška je už v archivu. Musel jsem to vzdát a pokračovali jsme podél nábřeží k mostu přes Zlatý roh.
Po odlovu dnes již též archivované kešky GC4B0V5 By the Train Yard jsme dorazili na nádraží, které bylo konečnou pro známý Orient Express. Tomu je zde věnovaná keška GC455KZ ORIENT EXPRESS, na nádraží je kromě stejnojmenné restaurace i malé muzeum a před budovou stojí historická lokomotiva.
A to už jsme byli u mešity Yeni a egyptského trhu s kořením u Galatského mostu vedoucího přes záliv Zlatý roh, spojující starou a novou evropskou část města. V dolní části této rušné spojnice jsou restaurace a obchody, zatímco nahoře jezdí tramvaje a auta, a kromě chodců stojí u zábradlí spousta rybářů. Ale díky jasným hintům není těžké najít a odlovit dvě místní kešky na obou koncích mostu: GC2K2B9 Galata Bridge a GC47J84 Galata Bridge 2.
Přechodem mostu jsme jsme se dostali do živého centra evropské části Istanbulu, kde je též hlavní náměstí Taksim, kde nedávno před naší návštěvou probíhaly demonstrace. Ale podle sdělení delegáta byl médii jejich průběh zveličen a zdramatizován, a žádné nebezpečí pro turisty by nemělo hrozit. Ale pro jistotu a i z časových důvodů jsme až tam nedorazili.
První keška GC459Y5 Mosque by TOPHANE byla u mešity Kılıç Ali Pasha, která se právě opravovala. Musel jsem vystihnout chvilku, kdy pracovník vyvážející suť na hromadu vedle požárního hydrantu, na kterém byla keška, jel zrovna dovnitř pro další náklad. Ale díky tomu jsme mohli vejít do areálu postaveného v 16. stolení a prohlédnout si jeho model a nakouknout dovnitř opravované budovy.
Pokračovali jsme poté strmými uličkami na hlavní pěší obchodní tepnu - ulici Istiklal - pod kterou vede nejkratší a druhé nejstarší metro na světě, a na povrchu jezdí historická tramvaj. Na této ulici pár let existovala v 16. století jedna z největších astronomických observatoří v islámském světě. Dnes je zde jen pamětní deska a keška GC48A8B Istanbul Observatory, pěkná originální magnetická zaokapovka.
Další keška měla být zlatým hřebem, ale díky mé zbabělosti nakonec zůstala neodlovena. Snad jediná krabice velikosti regular v Istanbulu je v malé kavárně v boční uličce. Chvilku trvalo, než jsem to místo našel, při obcházení kolem jsem ale krabičku nikde viditelně ležet neviděl a neodhodlal jsem se k tomu, abych zašel dovnitř a požádal obsluhu o pomoc. Navíc většina nálezců této kešky zde zároveň posedí a něco si dají, na což jsem neměl čas ani chuť. Takovéto kešky nemám moc rád ani u nás, i když jsem již pár takových odlovil. Takže přestože tu na mne čekalo pár cestovatelů v bezpečí na výměnu, pokračovali jsme rychle dál. Na konečné starého metra jsem bleskově odlovil GC4BABZ Tünel - Shortest Metro in the World, a pak nedalekou GC450AF Galata Tower. Kvůli únavě jsme ani nevylezli nahoru, abychom se pokochali výhledem.
Těsně před srazem k odjezdu jsem ještě stihl vyzvednout dnes již archivovanou GC432WW Christmas in Istanbul, zatímco pár dalších jsem musel kvůli velké zamudlenosti vzdát. Ale i tak jsem byl spokojen.
Po 18. hodině jsme vyrazili v nejhorší dopravní zácpě, jakou jsem kdy zažil, zpět. Ale jakmile jsme po dvou hodinách opustili tuto největší evropskou aglomeraci, cesta rychle ubíhala a po formalitách na hranicích jsme chvilku po půlnoci byli zpět v Primorsku.
Mohu říct, že to za těch 50 EUR na osobu stálo, i když za tuto cenu to byla v podstatě jen doprava a dvouhodinová komentovaná procházka po nejzajímavějších historických památkách. Určitě by se za ten čas strávený v Istanbulu dalo odlovit více kešek, a v případě dvoudenního zajezdu rozšířit loviště i na asijskou část, lehce dosažitelnou rychlou a častou lodní dopravou. Kromě další virtuálky GCGF5W Piers' Pearl by si tak v případě štěstí mohl člověk odlovit i wherigo GC2G6QQ Bol Sans. Podle logů na keškách je vidět, že Češi jsou poměrně častými návštěvníky Istanbulu a místní kešky, které jsou nejčastěji velikostí uzávěru od petky, jsou vcelku dobře hodnoceny. Na druhé straně, asi není jednoduché kešky v takovémto rušném městě umísťovat, o čemž svědčí časté archivace. Přitom většina z nich je uložena čistě a na zajímavých místech, a jejich nalezení je většinou bezproblémové. Dva nejčastější zakladatelé, bulcacher a haoral, jsou místní, takže se o své kešky mohou dobře starat.
GeoGet
URWIGO
CWG
Hm, hezké vzpomínání. Od podzimu 2010, kdy jsem se tam na necelý den zdržel, tam přibylo poměrně dost tradiček, některé jsou už naopak archivované. Pobavila mě tenkrát v tuto chvíli disablovaná "1,8m max" http://coord.info/GC28A1B, kdy jsem vracel krabku na místo a kousek nad hlavou profičel vlak - viz můj log a foto: http://coord.info/GL4K8371. A téměř u každé cache v Istanbulu jsem se potkal s kačerem (švýcaři, amíci,...). Uvažoval jsem i o tom wherigu Bol Sans, ale bylo hodně špatné počasí.
Tak třeba zase někdy se tam dostanu...