Andorra

Tento malinký stát s oficiálním názvem Andorrské knížectví je jedním ze středověkých reliktů, který přežil až do současnosti. Vznikl v 9. století osvobozením malého území v horách od Maurů franským králem a prvním římským císařem Karlem Velikým, jehož vnuk jej daroval španělskému hraběti z Urgellu. Ve 12. století přešlo darem do vlastnictví biskupa ze Séo de Urgell, který je svěřil jako léno katalánskému rodu Caboetů, od nichž jej zdědil francouzský rod Foix, přičemž moc si ponechala církev. Po vzájemných rozporech se díky Peréagské smlouvě v roce 1278 stala Andorra kondominiem, kde vládnou dvě knížata, v současnosti biskup ze Séo de Urgell a francouzský prezident, na kterého postupem času času dědictvím přešla moc od rodu Foix. Obě knížata jsou zastupována místními zástupci. V historii Andorry byla krátká období, kdy měla vlastní samosprávu. Ta byla v roce 1933 obnovena novou ústavou, čímž se stala parlamentním knížectvím, a zároveň demokratickým státem, i když oficiálně zůstávají hlavami státu dvě spoluknížata, a je tedy diarchií. Andorra není členem EU, ale jako měnu používá euro, má dokonce vlastní mince. Stát je rozčleněn na sedm farností (parroquia).
Andorra leží v horských údolích řeky Valiry a jejich přítoků v Pyrenejích na hranicích mezi Španělskem a Francií. Kromě nejnižších poloh kolem řeky je nadmořská výška celého území nad 1000 m n.m. Hlavním zdrojem příjmů je turistický ruch se dvěma hlavními cíli. Těmi jsou v zimě lyžování, a po celý rok cesty za levnými nákupy, neboť Andorra patří k tzv. daňovým rájům, kde je jen minimální DPH ve výši 4%. Nejvýhodnější je to u nákupů zboží, které je v jiných zemích zatíženo vysokými, např. spotřebními daněmi a clem, tj. např. alkoholu, cigaret či třeba i pohonných hmot.
Ale ani jedno z těchto lákadel nebylo pro nás důležité, když jsme se rozhodovali, jestli se do Andorry podíváme. Už když jsme se rozmýšleli, kam se ve Španělsku podívat, tak jedním z kritérií byla možnost navštívit i nějaký sousední stát. Možností bylo více, dalším favoritem byla třeba Malaga s šancí zajet si na Gibraltar či dokonce do Maroka. Nakonec ale zvítězila Barcelona. Odtud je to do Andorry asi 200 km. Během našeho pobytu v tomto městě jsme si tedy půjčili auto a vyrazili brzy ráno po dálnici na sever. Bohužel až cestou jsme zjistili, že tato nejrychlejší trasa je místy placená, a že mýtné je značně vysoké, možná i proto, aby se "potrestali" zájemci o levné nákupy. Což jsme my nebyli, protože s ohledem na to, že jsme cestovali jen s příručními zavazadly, jsme si žádnou lahvinku něčeho dobrého nemohli dovolit do letadla koupit. Hlavním cílem naší cesty v babím létě tak opět zůstaly kešky na zajímavých místech tohoto hornatého státu. Možností je tam celkem dost, včetně vysokohorských trejlíků. Náš výběr nakonec ovlivnilo vedle nedostatku času i počasí, které jako na potvoru bylo hodně proměnlivé, včetně poměrně silného větru. Vrcholky hor byly většinou zahaleny v temných mracích, dalo se tedy očekávat, že se splní předpověď počasí, která upozorňovala na místní bouřky. Tím pádem jsme se vzdali myšlenky vyjet někam hodně vysoko do hor, a případně vyrazit na nějakou kratší či delší túru k oblakům. Třeba zajet do obce Arinsal a vyšlápnout si na nejvyšší vrchol Andorry Comapedrosa, kde je tradička GC30AH2 a virtuálka GC891FP. Nebo do lyžařského střediska Arcalís, odkud se dá v zimě či v létě (my zde byli v mezidobí) lanovkou vyjet na vrchol Port de Creussans s keškou GC6NH3G, a pak pokračovat po hřebeni na další.
Spokojili jsme se tedy s pobytem dole v údolí a návštěvou měst s lovem kešek, ke kterým se dalo dojet autem. Prvním městem po překročení hranic ze Španělska a centrem jedné z farností je Sant Julià de Lòria. Je zde pár tradiček, ale když jsme dvakrát nenašli, zaměřili jsme se na jednoduchou multicache GC5XYA7 Inf. Sant.Julia. Potřebné indicie se hledají na dětském hřišti. Je to komplikováno listingem pouze ve španělštině, ale pokud si ho pozorně přečtete a prohlédnete, je nalezení pěkné kešky bezproblémové. Dalším městem, které je prakticky přímo napojeno, je hlavní město Andorra la Vella. Kousek centra mezi řekou a hlavní silnicí je na rovině, jinak se jako u všech místních sídel výstavba šplhá do strmých svahů, přičemž budovy jsou několikapatrové. Tradičním stavebním materiálem je kámen, kterého je zde dostatek. Typickými budovami, které jsou na většině pohlednic z této země jsou malé kostelíky. Těm je věnováno množství kešek. Například jedna tradička z procházkové minisérie Part Alta d'Escaldes. U kostelíka sv. Ondřeje byla GC5FXAA.


Díky slovenskému kačerovi se Andorra dočkala první virtuálky GC892WP Art in Andorra, kde je úkolem se vyfotit u dvou zajímavých uměleckých děl.




V centru města jsou dvě earthcache. GC8AEC2 PIROLUSITA A ANDORRA je věnovaná minerálu, který tvoří tzv. falešné fosilie. Earthcache věnující se stejnému jevu jsme o den dříve přitom navštívili v Barceloně. Druhá earthcache GC3JCPD Andorra Primary Rock je pak u geologické expozice v parku, kde seznamuje s místními horninami. Listingy obou jsou naštěstí několikajazyčné, a i podmínky pro splnění nejsou příliš komplikované.




Oblíbeným typem keší je reverzní wherigo. Jedno takové je i zde, a to GC80NCP Andorra Reverse Cache. Keška není příliš daleko od výchozích souřadnic a přitom je v lese mimo centrum, kde je relativní klid na hledání, když nepočítáme pejskaře, pro které je cesta v blízkosti kraje lesa oblíbeným místem pro venčení.
Ve městě a jeho bezprostředním okolí je i pár dalších tradiček a multin.
Z hlavního města, kde se stékají dvě větve řeky Valiry - severní a východní - se dá pokračovat jejich údolími dále do hor. Východním směrem je centrum další farnosti - Encamp. V tomto menším městě je kromě multin jediná tradička GC71W5G Sant Marc y Santa Maria u románského kostelíka z 12. století, který stojí snad na místě původního římského mauzolea.




Jen kousíček dál je středisko další farnosti - Canillo. To už se nachází ve výšce kolem 1500 m, je tedy lyžařským střediskem. V malé obci Meritxell jižně od Canilla se nachází zajímavý svatostánek. Je věnován soše Panny Marie Meritxellské, jejíž soška byla podle pověsti nalezena ve 12. století v zimě pod kořeny kvetoucí plané růže, když šli kolem lidé na mši do Canilla. Po jejím přemístění napřed do kostela v Canillu, pak do kostela v Encampu, se vždy v noci vrátila zpět, takže byla pro ni na místě nálezu vystavěna kaple. Panna Marie Meritxellská se stala patronkou Andorry, a její příběh je zmíněn i v andorrské hymně. Při požáru roku 1972 byla soška zničena, takže na místě byla postavená nová větší kaple, kde je umístěna její replika. Umístění tradiční kešky GC240EW SANTUARIO DE MERITXELL (ANDORRA) by roncon28 na tomto významném místě je tedy logické.


Silnice pokračuje dál na východ už do menších lyžařských středisek a přes jediný placený silniční úsek tunelem do Francie. Z Canilla se dá jet na západ horskou silnicí, šplhající až do výšky téměř 2000 m do střediska další farnosti - městečka Ordino. Rychlejší ale je vrátit se zpět do Andorra la Vella a pokračovat odtud na sever údolím kolem řeky. Ještě než se dojede do Ordina, je cestou středisko další farnosti, město La Massana. Kolem řeky vede souběžně s novou silnicí původní cesta Cami del Pont Pla, kolem které je pár kešek z minisérie. Poslední z nich, GC35N5G Dels Escalls a Sant Antoni #5: pont de Sant antoni, je u starého kamenného mostu přes řeku. S hintem a fotospoilerem není problém krabičku najít, pokud se vám nezatočí hlava, když si podle návodu musíte sednout na mostě na zídku a naklonit se dolů k prudce se valící vodě.
Z La Massana se pak dá pokračovat dál do hor dvěma směry, a to buď na Arinsal podél řeky Riú Polló, nebo podél řeky Valira del Nord na Serrat.


Při cestě z Barcelona do Andorry jsme si udělali krátkou zajížďku za město Puigcerda u hranic s Francií. Při vjezdu do kempu Pirineus je totiž jedna ze španělských webcam - GCHVXZ. Její funkčnost je sice bídná, ale je akceptováno vlastní foto, pokud bude odpovídat podmínkám, tj. fotka bude obdobná té z kamery a budete mít v ruce GPS a papír s logem geocachingu.
A protože na hranice s Francií je to odtud kousek, a navíc je na nich série kešek Frontiére, které jsou už ve Francii, tak jsme se na jedné, která byla skoro drive-in, zastavili, abychom si vybarvili další oblast.

Geocaching v Andoře
Úroveň geocachingu je v Andoře překvapivě slušná. Alespoň jak mohu posoudit z toho mála, s čím jsme se setkali. Kromě místních zde kešky zakládají i kačeři ze sousedních států. Sice jsme pár kešek nenašli, ale ty, které jsme našli, byly většinou v dobrém stavu, a pokud byly v přírodě, tak i normálně ukryté na standardních místech. A to, že sem tam nesedí udaná velikost schránky či obtížnosti, je vcelku běžné všude. I zastoupení jednotlivých typů kešek je obvyklé, chybí sice webcam, ale v druhé vlně zde byly založeny dvě virtuálky, které tu dříve chyběly. Kešky jsou ve městech, při silnicích i v terénu, od okolí pohodlných cest, až po nejvyšší vrcholky hor, kam se dostanou jen zdatní turisté. Takže každý si vybere, co ho zajímá, a na co má schopnosti.

Pár praktických informací
Jak se dostat do Andorry je vcelku jednoznačné. Jedinou možností je silnice. Z Francie je přístup komplikovanější, protože se překonávají hory, zatímco ze Španělska se přijede pohodlně po pěkných silnicích. Několik společností provozuje dálkové autobusové spojení z Barcelony. Cesta ale trvá přes tři hodiny a stojí kolem 30 EUR. Při cestě více lidí se tedy vyplatí si půjčit auto. Z Francie se dá do Andorry také dostat veřejnou dopravou, ale je to trochu dobrodružnější. Vlakem se dá dojet do L’Hospitalet-près-l’Andorre, třeba za 8 hodin z Paříže. Odtud pak jezdí do hlavního města Andorry autobusová linka.
Andorra není součástí Schengenu, takže na hranicích je možné se setkat s kontrolami. Při výjezdu pak spíše u španělských, popř. francouzských celníků, ale s ohledem na velké množství aut bývají jen namátkové.
Hlavní silnice jsou kvalitní, vedlejší úzké, a v horách klikaté. Vzhledem k nedostatku místa je problém zaparkovat. Ve městech jsou naštěstí placená parkoviště. U silnic jsou pak odpočívadla nebo malé odstavné plochy, kde lze auto nechat.




Andorra je pohodová bezpečná země, kde se k návštěvníkům, vzhledem k tomu, že jsou jejich hlavním zdrojem příjmů, chovají slušně a vstřícně.