Přejít na obsah






Fotka
- - - - -

Do Švýcarska za zvířátky

Příspěvek od MikiHamza , 31 srpen 2021 · 41 019 Zobrazení

reportáž
Do Švýcarska za zvířátky

Vymknuta z kloubů ... Ale takhle už jsem začínal minule, a i když se říká, že opakování je matka moudrosti, tak jiní zase namítnou, že opakovaný vtip není vtipem. Na druhé straně ale situace s koronáčem občas špatný vtip připomíná. Před skoro rokem jsme v době koronáče vyrazili do Portugalska a těšili se, že příští rok už to bude pohodička bez omezení, tak jak slibovali doktoři i politici. No, skutečný stav všichni známe, kdy se opět potvrdilo, že slibem nezarmoutíš.
Na jaře roku 2020 jsem se měl zúčastnit zájezdu po švýcarských zoologických zahradách. Nástup pandemie a různých omezení odjezd podle měnících se prognóz posouval v čase, až byl stanoven termín na přelomu července a srpna 2021, kdy politici slibovali na léto bezproblémové cestování s covidpasy, další dokonce předpokládali, že už koronáče pohřbíme. Pohřbili jsme tak akorát toho "chcíplého psa" i s těmi jeho "balíčky", ale ve skutečnosti omezení stejně zůstala. Tak jsme tedy vyrazili všem protivenstvím navzdory.
Cílem autobusového zájezdu byly ZOO v Basileji, Bernu a Curychu, doplněné o vivárium v Lausanne. Vzhledem k tomu, že pro našince je podle různých průzkumů Švýcarsko nejdražší evropskou zemí, bylo pro ubytování vybráno francouzské městečko Annemasse sousedící s Ženevou, kterou jsme též mohli navštívit, i když zde žádná ZOO není. Program byl nabitý, nebylo tedy jasné, kolik zbyde času na kešky.
Z Prahy jsme vyrazili pozdě večer a po nočním přejezdu přes Německo byl první den věnován Basileji a Bernu. A i na pár kešek nakonec došlo.

 

Basilej
Třetí největší město ve Švýcarsku leží na severu u hranic s Německem a Francií na řece Rýn. Tvoří samostatný kanton Basilej-město, když jeho venkovská část se roku 1833 oddělila a vytvořila kanton Basilej-venkov. Město patří k nejstarším v zemi, založeno bylo Římany roku 44 př.n.l. Po nich ovládli území Frankové a Alemani.Od roku 1501 je součástí Švýcarské konfederace. V současnosti má Basilej necelých 180 tisíc obyvatel.
Zoologická zahrada, někdy nazývaná Zolli, leží ve čtvrti Bachletten jihozápadně od centra při železničním nádraží. Byla založena již v roce 1884 a je nejstarší ZOO v zemi. Vzhledem ke své poloze ve městě nemá sice možnost rozšiřování, ale neustále zde probíhá modernizace, kdy staré historické pavilony a klasické klece jsou nahrazovány moderními ubykacemi. Místo je intenzívně využito, nejsou zde volná nevyužitá místa. Je na rovině, takže pohyb po ní je pohodlný. Jsou zde zastoupena zvířata z celého světa, ale kvůli rozloze je počet druhů menší, a i počty zvířat s ohledem na možnosti velikostí výběhů jsou nižší. K nejatraktivnějším expozicím patří vivárium, které je hned u hlavního vchodu. Jsou zde sladkovodní i mořská akvária s nejrůznějšími vodními živočichy a terária s obojživelníky a plazy, doplněná o expozice tučňáků oslích a patagonských. K nejnovějším pavilonům s výběhy patří ty pro slony africké a nosorožce indické. Pavilon Etosha nabízí kromě gepardů především drobná zvířata z Afriky, jako např. psy hyenovité, rypoše, veverky kapské, želvy skalní či oblíbené surikaty. V pavilonu Australis je zase kromě klokanů i pár dalších druhů zvířat z Austrálie. Nechybí pavilon lidoopů s gorilami, šimpanzy a orangutany. V pavilonu antilop, který jako jeden z mála zůstal ve své historické podobě, jsou vedle žiraf i jejich vzácné příbuzné - okapi. V současnosti probíhá výstavba nových voliér pro ptáky. Veškerá zařízení jsou na vysoké technické i zoologické úrovni, perfektně udržovaná, se zvířaty ve skvělé kondici.
ZOO Basilej

ZOO Basilej - mapa

ZOO Basilej - vivárium

ZOO Basilej - vivárium - terária

ZOO Basilej - Etosha

ZOO Basilej - nosorožec indický

ZOO Basilej - sloni afričtí

ZOO Basilej - okapi

Na území ZOO jsou ikonky dvou tematických mysterek, které se kvůli náročnosti nepodařilo dopředu vyluštit. Je ale předpoklad, že kešky nebudou přímo v ZOO. Naopak přímo v zahradě je série labek Zolli Basel, věnovaná nejznámějším druhům místních zvířat, tj. nosorožcům, lachtanům, šimpanzům, lvům a slonům.
Protože do historického centra je ze ZOO jen kousek, opustil jsem ji o něco dříve a vyrazil na pár kešek. Prvním zastavením bylo malé náměstí s Tinguelyho fontánou, zvanou též Fasnacht-Brunnen, tedy Masopustní kašna. Je to v podstatě bazén, ve kterém jsou umístěny různé absurdní kovové pohyblivé objekty. Na naměstíčku je na jedné straně divadlo, na další výstavní hala, a na dohled kostel sv. Alžběty. Je to oblíbené místo jak pro turisty, tak i pro domácí pro posezení. Fontáně jsou věnovány hned dvě kešky, a to tradiční GC8QMVD Ein Stück von Basel ( A piece of Basel) a virtuální GC7B8ZA catch the Fasnacht (virtual reward), kde je potřeba zjistit dva údaje a případně i připojit fotku své originální namalované masopustní masky.
Basilej - Tinguelyho fontána

Nejvýznačnější stavbou města je katedrála Münster, jejíž stavba započala již začátkem 11. století, ale hlavní podobu dostala v 13. století. Po značném poškození zemětřesením v roce 1356, které zbořilo pět věží, byly vystavěny místo nich dvě nové, pojmenované Jiří a Michal podle světců, kteří na nich mají své sochy. Protože je katedrála postavená ze zajímavého kamene, má svoji earthcache GC4NNQ3 Das Basler Münster / The Basel Münster.
Basilej - katedrála Münster

Z malého náměstíčka Pfalz za katedrálou je krásná vyhlídka na řeku Rýn, čehož využívá virtuální keška GC8903T Wäm gfallts uf dr Pfalz?
Basilej - Johanniterbrücke

Basilej - Wettsteinbrücke

Další významná stavba je na centrálním náměstí Marktplatz, kde stojí radnice z 16. století. I ta má svoji virtuálku GC7B878 Rathaus Basel (Town Hall Basel), kde je potřeba zjistit pár informací ve vnitřním dvorku, kde je i originální kašna pro povinné selfíčko.
Basilej - Marktplatz

Basilej - radnice

Mezi výše uvedenými třemi místy je staré město s pěší zónou, kde jsou pěkné historické budovy lemující úzké uličky.

 

Bern
Hlavní město Švýcarska (sídlí zde vláda a parlament, ale oficiálně to stanoveno nikde není) a stejnojmenného kantonu leží ve středu západní části země na řece Aaře. Na místě kelské sídla bylo v době Římanů sídlo, ale vlastní město zde bylo založeno až roku 1191. Pojmenováno bylo podle pověsti po medvědovi, kterého zde vévoda Berthold z rodu Zähringů zabil, a kterého má ve znaku. Roku 1351 se připojil k Švýcarské konfederaci a po bouřlivých dějinných událostech se nejprve stal největším kantonem, a v roce 1848 i federálním městem, tedy de facto hlavním, Švýcarské federace. V současnosti s asi 135 tisíci obyvatel je pátým největším městem země.
Zoologická zahrada, zvaná též Dählhölzli, leží asi 1,5 km jižně od historického centra v lesoparku u řeky Aary. Není to ani velká, ani významná ZOO, už její motto "Mehr Platz für weniger Tiere" (Více prostoru pro méně zvířat) mluví za vše. Zajímavé je také její uspořádání. Areál celé zahrady není oplocen a je volně přístupný. Pouze malá centrální část je oplocena a platí se zde vstupné. Hlavní zaměření zahrady je na evropskou faunu, kde hlavně ve veřejně přístupné části jsou rozlehlé biotopové výběhy. Ve vnitřní části, kde jsou i některá exotická zvířata, je dominantou vivárium, ve kterém jsou kromě akvárií a terárií i klece pro drobné exotické savce a ptáky. Vedle něj je i menší pavilon s papuchalky. Nesmí samozřejmě chybět pavilon medvědů.
ZOO Bern - mapa

ZOO Bern - medvědárium

ZOO Bern - pižmoň

ZOO Bern - mýval

ZOO Bern - pelikáni

ZOO Bern - želvy bahenní

Ve volně přístupné části je série labek Buxi im Tierpark Dählhölzli, věnovaných některým z evropských zvířat, kterými jsou mýval a psík mývalovitý (ano, i tato nepůvodní zvířata zde zdomácněla), rys, kozoroh, divoké prase a pelikán. Série má i svou bonusovou kešku GC8WKRN Buxi im Tierpark Dählhölzli - LAB-Bonus.
Z časových důvodů nebylo možné vyrazit do centra Bernu, takže v nouzi posloužily nedaleké tradičky v blízkosti řeky, která byla po nedávných deštích pořádně plná se silným proudem. Toho využívali vodáci na nejrůznějších plavidlech, kromě klasických kajaků a raftů byly k vidění i paddleboardy či odvážlivci držící se jen nafukovacího vaku. Nejšílenější byl asi "vodní lyžař", který kličkoval po řece na surfu drže se lana přivázaného k mostu.
Bern -řeka Aara

Poté následoval přejezd do Ženevy a přes hranice do francouzského Annemasse na ubytování do jednoduchého a levného hotýlku u dálnice. Ráno před odjezdem do Lausanne zbyla chvilička času na rychlou návštěvu asi 2 km vzdáleného centra městečka, kde modernímu kostelu byla věnována tradiční keška GC5WMTH Église Saint-Joseph. Po krátkém přesunu kolem Ženevského jezera jsme u města Lausanne navštívili vivárium Aquatis.

 

Aquatis
Aquatis

Aquatis je soukromé zařízení zahrnující hotel a velikou kruhovou budovu s akvárii a terárii. Leží u dálničního sjezdu severně od čtvrtého největšího švýcarského města Lausanne, ležícího u Ženevského jezera v kantonu Vaud. Hlavní atrakcí je centrální sladkovodní akvárium, které je největší v Evropě. Budova svým uspořádáním připomíná akvárium v Lisabonu, a to tím, že uprostřed je veliká nádrž, kolem které se chodí v třípatrové budově kolem dokola, kde jsou vedle velikých prosklených ploch i různé menší průhledy. V nich je pak možno pozorovat ryby a další živočichy, kteří se zdržují v různých místech. V horní části akvária jsou dominantními rybami veslonosi a kostlíni z povodí Mississippi, v nižší úrovni zase jeseteři. Nechybí zde ani průchod tunýlkem v akváriu. Vedle akvária byl stejně vysoký tropický skleník. Kromě ryb, obojživelníků a plazů jsou zastoupeny bohatě vodní i suchozemští bezobratlí, drobní savci i ptáci. Podílejí se zde i na záchranných chovech některých druhů. Je zde možno vidět mnoho jedinečných zvířat, která jsou jinak málokde k vidění. Návštěvnící mají možnost nakouknout i do chovatelského zázemí s odchovanými mláďaty.
Aquatis - akvárium

Aquatis - skleník

Aquatis - expozice

Aquatis - africké tropy

Aquatis - zmije gabunská

Aquatis - chřestýšovec mangšanský

Aquatis - úklid u mangust

Do centra Lausanne je to od Aquatisu zhruba 3 km, další minimálně 2 km je to ke břehu Ženevského jezera. Na to nebyl čas. Zbývaly tedy kešky v bezprostředním okolí, kterých ale moc není. I když nejbližší je přímo u východu ze stanice metra. Je to jednoduchá tradička GC8DAJF Un poisson nommé NeM2. Další blízká a snadno dostupná keška je opět tradička GC8PMB9 En passant par la Vuachère, která je na turistické trase v údolí potoka Vuachère. Keška je na francouzské poměry pěkná, bohužel po nedávných prudkých deštích došlo k poškození úkrytu. Owner sice sliboval rychlou obnovu, zatím ale skutek utek, tak jsem vložil aspoň náhradní logbook a kešku uvedl do lovitelného stavu.

 

Tento den byl podle předpovědí deštivý, proto byla zvolena návštěva zařízení pod střechou. I cestou od kešky jsem trochu zmokl. Odpoledne už to bylo lepší. Zastavili jsme se v Ženevě, kde byla individuální prohlídka města.

 

Ženeva
Druhé největší město Švýcarska s asi 200 tisíci obyvateli leží v jihozápadním cípu země při výtoku řeky Rhôny z Ženevského jezera. Je to velmi staré, původně hlavní město keltského kmene Allobrogů, které roku 121 př. n. l. dobyli Římané. První kostel zde byl již v roce 350. Bylo zde sídlo burgundských králů, od konce 4. století pak biskupství. To se stalo v 11. století součástí Svaté říše římské. Od 14. do 16. století probíhaly postupně snahy měšťanů o vymanění se z nadvlády biskupů, jenž vyvrcholilo příchodem francouzského reformátora Jana Kalvína v roce 1536. Po jeho reformách město bohatlo, takže koncem 19. století bylo největším švýcarským městem, navzdory mnoha revolučním událostem v 18. století, např. v letech 1707, 1737 či 1793. V době napoleonských válek byla Ženeva krátce součástí Francie, v roce 1815 po jejich konci byl vytvořen kanton Ženeva. Hlavním odvětvím průmyslu v Ženevě se stalo hodinářství a zlatnictví, na druhém místě byl textilní průmysl. V současnosti je významným kongresovým centrem a sídlí zde mnoho mezinárodních organizací, např. známá Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN), která má na hranicích s Francií vybudován největší urychlovač částic na světě.
Zajímavé je, že takto významné město nemá vlastní zoologickou zahradu. Malý zookoutek je jen v botanické zahradě, která leží při západním břehu Ženevského jezera a je moc pěkná. Její zajímavostí je, že slouží i jako městský park, a je tedy přístupná bezplatně, včetně několika skleníků.
Historické centrum města se rozkládá na pahorku na levém břehu řeky Rhôny. Jeho dominantou a nejvýznamnější stavbou je katedrála Sv. Petra. Byla postupně budována v románsko-gotickém slohu od počátku 11. století na místě staršího kostela z 6. století, jehož pozůstatky lze vidět v podzemí. Použitému stavebnímu kameni je věnována earthcache GC90EDR Cathedrale Saint-Pierre. Hned vedle je historické náměstíčko Bourg-de-Four, které je oblíbeným místem pro setkávání i posezení v některé ze zahrádek. Je zde tradiční keška GC5GQ2F Genève - Bourg de Four, která ale naneštěstí zrovna v době naší návštěvy byla fuč. Jistější byla tedy virtuálka GC88ZRD La Fontaine de l'Escalade / Escalade Fountain u kašny, která je připomínkou vítězství místních protestantů nad francouzskými jednotkami Savojského vévodství pod velením Charles-Emmanuela I. v roce 1602. Tato událost se každoročně připomíná oslavami, které se nazývají L’Escalade.
Ženeva - katedrála Sv. Petra

Ženeva - fontána La Fontaine de l'Escalade

Ženeva - kostel Sv. Trojice

Pohledům na centrum města s Ženevským jezerem vévodí 140 m vysoký vodotrysk zvaný Jet d'Eau, který tryská z hladiny. Je spojený molem s levým břehem, takže se dá přijít až k jeho patě, pokud tedy počítáte s tím, že i drobný poryv větru může výrazně změnit místo dopadu vodní spršky. Jeho význam podrhují hned čtyři kešky. Tradička GC637K8 Jet D`Eux - Lac Léman je na protějším břehu jezera, takže jsem ji neodlovil, stejně jako náročnější mysterku GC5K1Z6 Jet d'Eau a letterbox GC6M5KD Grand Tour #26: Jet d'eau de Genève. Zbyla mi tedy virtuálka GC8926V ⛲ Virtual Reward - Jet d'Eau ⛲, kde si stačí udělat fotku s vodotryskem, pokud možno vtipnou a originální.
Ženevské jezero

Ženeva - vodotrysk

V centru Ženevy je sice dost ikonek kešek, ale většinou to jsou mysterky, které jsou navíc poměrně náročné a většinou pouze ve francouzštině. Podobné je to i s labkami, kterých je zde několik sérií věnovaných buď významným osobnostem jako třeba VIP from Geneva, která má i svoji bonusovku GC8P74F Geneva - VIP - LABonus či Genève - Geneva nebo místním pamětihodnostem, jako Genève m'Enseignes. Z tradiček tedy zbyl čas třeba na netradiční GC6K75B ❤️ Geneva Love Lock ❤️, kde se loguje přímo na zámeček na mostu přes Rhônu nebo na GC6K9WR Pont Sous-Terre na dalším z mostů.

 

Další den mělo být poměrně pěkné počasí, nemělo už pršet, tak se na něj přesunul odpočinkový den s vycházkou do přírody. Jako cíl bylo vybráno malé pohoří Salève, vypínající se jižním směrem od Ženevské jezera mezi městy Annemasse a Cruseilles.

 

Salève
Salève z Annemasse

Pohoří Salève patří do předhůří francouzských Alp. Je součástí pohoří Jura, které se táhne v asi 300 km dlouhém oblouku přes východní Francii a Švýcarsko. Nejvyšším vrcholem Salève je Le Grand Piton s výškou 1379 m, hlavní hřeben je ve výšce kolem 1250 m. Na severní straně jsou skalnaté srázy, na jižní pak mírnější, porostlé převážně listnatými lesy s převahou buků. Místy jsou ale i jehličnany, smrky a borovice. Pohoří Salève mi připomenulo svým charakterem trochu přerostlou jihomoravskou Pálavu, která též vznikla alpínským vrásněním ve stejné době. Na hřebeni jsou louky využívané pro pastvu krav a je zde několik zemědělských usedlostí. Přes celé pohoří vede místy úzká a klikatá silnice. Vzhledem k dobré dostupnosti je pohoří vyhledávaným cílem turistů, jsou zde značené cesty včetně cyklotras. Jedním z výchozích bodů zvláště pro pohodlnější turisty a cyklosebevrahy je stanice lanovky vedoucí z francouzského Pas de l'Echelle, kam se dá dostat veřejnou dopravou nebo autem, na vyhlídku ve výšce cca 1100 m. Odtud je krásný pohled na Ženevu a jezero. Většina účastníků zájezdu zvolila právě tento přístup, i když lanovka překonává výškový rozdíl asi 650 m bez jediného pilíře pod příkrým úhlem a pod ní se otevírá navíc pohled do lomu. Posledních pár metrů tak v podstatě stoupá kolmo vzhůru na malou plošinu na kraji srázu.
Salève - lanovka

Salève - lanovka - horní stanice

Salève - vyhlídka

Salève - Ženeva

Salève - ukazatel

Za pěkného počasí je z hřebene krásný výhled na Alpy s majestátným masivem nejvyšší hory Evropy - Mont Blanc. Bohužel po deštích byly tento den nejvyšší vrcholky v mracích, ale následující den při přejezdu kolem Ženevského jezera jsme jej mohli zahlédnout.
Mont Blanc

Z hlediska geocachingu je toto pohoří též velice oblíbené, a proto jsem se sem vypravil, i když byla možnost zajet si opět na celý den do Ženevy. Většina turistických tras je zakeškovaná sériemi od několika ownerů, navíc je zde i pár samostatných kešek na zajímavých místech. Jednou z nich je nedaleko konečné stanice lanovky kousek od startovní plochy pro paraglajdisty tradička GC95E6 s výmluvným názvem Geocache. Už podle kódu je vidět, že je to velice stará keška. Pozoruhodné je, že nemá udanou velikost, je to přitom v podstatě regulárka, a ani obtížnost nesedí, protože D1T1 ke kešce zakopané v zemi a zakryté kamenem asi 50 m od cesty v hustém lese ve svahu to určitě nesedí, a vozíčkář by se sem nedostal ani náhodou. Na druhou stranu to byla asi největší a nejlepší keška, kterou jsem během celého zájezdu našel.
Salève - start paraglajdů

Salève - Geocache

Od konečné lanovky jsem se vydal po hřebenu jihozápadním směrem, buď po silnici nebo po turistické trase, podle toho, kde zrovna byly nějaké kešky. Cestou jsem třeba minul lámaistický chrám se stůpou a Observatoř.
Salève - lámaistická svatyně

Saleve - Observatoř

Když silnice začala klesat k vesnici La Croisette, tak jsem to otočil a pokračoval dolů po jižním úbočí severovýchodním směrem do městečka Monnetier, které leží asi ve výšce 700 m n.m. mezi hlavním masívem a menším Petit Salève s vrcholem vysokým 899 m. Odtud byl zajištěn odvoz autobusem dolů, ale já jako jediný zvolil cestu pěšky po pohodlné cestě lesem do vesnice Étrembières, ležící při řece L'Arves, na jejímž druhém břehu jsme byli ubytovaní. Důvodem byly samozřejmě kešky kolem cesty.
Při toulkách po pohoří jsem se setkal se dvěma sériemi. Ve střední části pohoří je to Le sentier de la petite Joie, která tvoří asi 11 km dlouhý okruh s výchozím bodem u usedlosti La Joie nad vesnicí La Muraz. Má 33 kešek, které jsou různě uloženy a mají kvalitní provedení. Z 11 kešek, kolem kterých jsem šel, jsem ale 4 nenašel, z důvodu zanedbání domácí přípravy. Ta se mi vymstila i u dalších kešek. Vždy si totiž stahuji dopředu kešky do GeoGetu, kde si před nahráním do navigace upravuji texty hintů, tj. pokud jim nerozumím, tak si je překládám. No a tady jsem u francouzských kešek na to i kvůli časové tísni před cestou zapoměl. A protože francouzsky neumím, tak pokud nebyl hint nějaké mezinárodní slovo, např. "magnetique" či "multi", tak jsem byl v koncích. Co znamená třeba "sapin" či "lierre" (teď už vím, že je to jedle a břečťan), tak na to jsem na místě nepřišel. No, příště si opět raději nahraji do tabletu off-line slovník. Navíc kešky moc navštěvované nejsou, takže o vydupaných cestičkách či pláccích kolem úkrytů jsem si mohl tak nechat zdát. Taky jsem si myslel, že ostružiník, šípky či trnky jsou nejhorší hlídači kešek, ale i keře cesmíny, kterých byla v lese spousta, dokáží pěkně poškrábat. Sérii [EvtCMNS] "Funi" Voie jsem pak využil k dovedení dolů. Tvoří ji 21 kešek. Začíná nedaleko stanice lanovky a vede stále dolů, kolem Monnetier až do Étrembières. Tu jsem šel celou, a i tady jsem 5 kešek nenašel, ale ke konci už to také bylo spěchem a únavou. Od stejného ownera pak s podobným názvem, který vždy obsahoval prefix [EvtCMNS], bylo při cestě několik dalších kešek. Budu si pamatovat třeba GC5D01X [EvtCMNS] La Grange Gaby, což byla jednoduchá stromovka, ale v ohradě s krávami.
Saleve - keš v ohradě s krávami na stromě

Saleve - keš v ohradě s krávami na stromě

Turistické cesty běžně vedou skrz ohradníky, kde jsou branky. Ale tady bylo stádo krav, naštěstí jaloviček, hned u branky. Navíc musí člověk při rychlé chůzi kromě sledování zvědavých krav i hlídat, aby do něčeho nešlápl. Ale jsou i kešky v ohrazených pastvinách bez branek, kde někde bylo lepší elektrický ohradník překročit, jinde jsem ho raději podlezl. Jedna z kešek série byla umístěna v areálu lanového centra. Chvíli se mi ji nedařilo najít, i proto, že jsem netušil, co je "a son pied". Z hledání mne vyrušil asi místní zaměstnanec, který když zjistil, že jsem cizinec, hned se vytasil se slovem "geocaching". Tak jsem se přiznal, že to je ten důvod proč se tam potloukám. Naštěstí uměl anglicky a byl s keškou obeznámen, takže mi sice přímo neřekl, kde přesně je, ale dal mi jen nápovědu, že je u některého stromu, a přibližně mi určil místo, abych si aspoň trochu hledání užil. Pak už to byla jen chvilička, než jsem v zarostlém okraji lesa regulárku u paty stromu našel.
Po sestupu jsem se v Étrembières ještě stavil na originální tradičce GC81D2H EtremBIERES, která vtipně využívá názvu obce. Vlastní keška je schránka na stromě, kde se místo zápisu do logbooku, který zde chybí, vhazují vršky od piva s nickem napsaným na něm. Jediným záporem, ale pro existenci kešky naopak kladem je, že se nachází v trojúhelníkovém pozemku ohraničeném na jedné straně železnicí, a na druhých dvou silnicí, a není k ní žádný slušný přístup po cestě. Navíc v období vegetace je území zarostlé vysokou lebedou. Tím pádem ani návštěvnost není velká.
Cache - EtremBIERES

 

Poslední den zájezdu jsme opustili ubytování brzy ráno, abychom byli co nejdříve v Curychu, protože místní ZOO je poměrně velká.

 

Curych
Největší švýcarské město s více jak 400 tisíci obyvateli má i největší zoologickou zahradu. Leží necelé 3 km severovýchodně od centra na okraji města u úpatí zalesněného kopce Zürichberg. ZOO se neustále rozšiřuje o nové pozemky s výběhy a budují se nové expozice. Trendem jsou veliké pavilony podle významných biotopů, kde jsou zastoupena různá zvířata. Podobné je to i jiných světových i našich ZOO. Takže vedle starších pavilonů šelem, opic či ptáků zde jsou nové expozice jako africká savana, australská buš či thajská džungle. ZOO je také zaměřena na výchovné působení, a to jak na děti, které mají možnost seznámit se s domácími zvířaty v expozici Zoolino, či na dospělé, kde je kladen důraz na ochranu jak zvířat, např. proti vybíjení či pašování, tak i jejich životního prostředí. Některé expozice mohou působit úsměvně. V jihoamerické expozici Pantanal tak můžeme najít policejní auto se zabavenými pošlými papoušky i retro policejní stanici, kde jsou zabavené přírodniny a uvězněný pytlák.
Curych - ZOO

Curych - ZOO - Pantanal

Curych - ZOO - Pantanal - policejní stanice

Curych - ZOO - Pantanal - policejní stanice

Curych - ZOO - Pantanal - policejní stanice

Curych - ZOO - Pantanal - policejní auto

Součástí expozice Mongolská step je kromě jaků a dvouhrbých velbloudů, na kterých se zájemci mohou svézt, i jurtová vesnička, kde mohou přespat.
Jednou z nejnovějších staveb v ZOO je avantgardní pavilon Kaen Krachan pro slony indické a další zvířata z thajské džungle. Pro dokreslení atmosféry je v jeho sousedství thajská restaurace.
Curych - ZOO - pavilon Kaen Krachan

Největší expozicí v ZOO je Lewa savanne pro africká zvířata. V rozsáhlém výběhu sice není moc druhů zvířat, antilopy impaly, zebry, žirafy a nosorožci, ale dojem je vcelku autentický, včetně obřích baobabů a velikých skal, které jsou samozřejmě umělé. V přilehlém pavilonu je možno procházet voliérou s papoušky šedými, uvnitř je asi nejzajímavější expozice rypošů lysých, drobných v podzemí žijících eusociálních hlodavců, jejichž komunita připomíná společenský hmyz, jako např. včely či mravence. U nás jsou k vidění v ZOO v Plzni. V okolí je ještě spousta volného prostoru, který je zatím využit jen jako pastvina pro domácí africký skot či atrapa polního letiště. Dá se tedy čekat další výstavba.
Curych - ZOO - Lewa savane

Curych - ZOO - nosorožci

Curych - ZOO - rypoši

Curych - ZOO - rypoši

Nejambicióznějším projektem je obří skleník Masoala napodobující madagaskarský deštný prales. Leží mimo hlavní areál ZOO a prochází se do něj podchodem pod silnicí. Skleník má rozměry 120x80x30 m. Až těsně pod strop se dá vystoupat na vyhlídkovou plošinu a krátkou stezku v korunách stromů, kde nejvyšší z nich jsou až do stropu. Kromě bujné vegetace je ve skleníku i říčka a několik vodních ploch. Aby byla iluze pralesa dokonalá , nejsou uvnitř žádné klece a všechna zvířata, kterých ale moc druhů není, jsou zde volně puštěná. Když si odmyslíte další spolunávštěvníky, tak se můžete cítit opravdu jako v přírodě, kde se musíte pozorně koukat, abyste nějakého zajímavého tvora viděli. Odměnou je pak jejich téměř přirozené chování. Kromě jednoho druhu lemurů, dvou druhů malých opiček a kaloňů jsou obyvateli skleníku hlavně různí ptáci a plazi, a také bezobratlí. Akorát spatřit některé skrytě žijící tvory, třeba zemní želvy či žáby je otázka velkého štěstí. Jiné druhy denních plazů, jako jsou chameleoni či gekoni, je možno spatřit při pozorném koukání často.
Curych - ZOO - Masoala - vstup

Curych - ZOO - Masoala - infotabule

Curych - ZOO - Masoala - stezka

Curych - ZOO - Masoala

Curych  - ZOO - Masoala - jezírko

Curych - ZOO - Masoala - ibis

Curych - ZOO - Masoala - chameleon

Curych - ZOO - Masoala - felsuma

S ohledem na rozsáhlost ZOO a její poloze daleko od centra tentokrát na kešky moc času nezbylo. Ani počasí moc nepřálo, takže jsem těsně před zavíračkou vyrazil jen na dvě nejbližší tradičky v lesoparku u ZOO.
Pak už následoval jen rychlý přesun zpět do Prahy téměř bez zastávky.

 

Covid
Jak ovlivnila situace s pandemií a různá opatření celý zájezd? Nijak. Ale nikomu to neříkejte.
Nějaká jednotná opatření v EU jsou iluze. Každá země si dělá vlastní, i když nakonec jsou všude skoro stejná. Jejich dodržování je pak druhá věc. Navíc se opatření často, a poměrně chaoticky mění.
Podle cestovatelského semaforu byla v den odjezdu z ČR barva Německa a Švýcarska zelená a Francie oranžová. Když jsme se za 4 dny vraceli, tak už Švýcarsko bylo oranžové a Francie rudá. Vstup do Německa na průjezd je bezproblémový, ani Švýcarsko nic nepotřebuje, pokud se jede vlastní dopravou, což je i zájezdový autobus. Pouze do Francie bylo potřeba mít s sebou vyplněné vstupní prohlášení, že koronáče s sebou nevezeme. Všichni účastníci zájezdu měli tzv. covidpasy. Většina byla očkovaná, pár mladších mělo potvrzení o testu. Asi je všem jasné, že nikdo nic nechtěl vidět i při několikerém překračování hranic. Proticovidová opatření byla v navštívených zemích shodná. Roušky či respirátory byly povinné v uzavřených objektech a ve veřejných dopravních prostředcích včetně zastávek, jinak ne. Jejich nošení ale stejně nikdo nekontroloval a někde to bylo bráno spíše formálně. Jinde to zase bylo směšné. Ve frontě u pokladen ZOO venku, kde byla hlava na hlavě, nikdo roušky neměl. Stejně tak i v davech před výběhy se zajímavými zvířaty. Ale uvnitř pavilónu, třeba veliké prázdné voliéry s ptáky pro změnu ano. V restauracích se jí a pije, a to jde s rouškou blbě, takže je tam nikdo neměl. Poctivě se tedy roušky nosí v obchodech a ve vnitřních prostorách, kde se nejí, třeba v kostelech. V hotelu se mělo po chodbách chodit s rouškami, ale kdo by to kontroloval, když tam kromě recepčího nikdo nebyl. Snídaně byl úplně standardní samoobslužný bufet. Dalším klasickým opatřením je dodržování rozestupů a používání desinfekce na ruce. Protože Švýcarsko je bohatá země, tak nádobky s desinfekčním roztokem byly všude. Třeba v ZOO u všech dveří, aby si každý mohl po jakémkoliv dotyku s něčím infekčním mohl ruce vydesinfikovat. Nevím, jestli to bylo instalováno až jako opatření proti covidu, ale ve velkém supermarketu ve Francii byly u pokladen instalovány vedle čteček karet i automaty na placení hotovostí. To jsem ještě neviděl, a tak mi prodavačka musela dávat instrukce, samozřejmě francouzsky. Po zobrazení celkové částky stačilo položit na plochu bankovky, a zařízení si je doslova vcuclo, a po přepočítání buď něco vrátilo, nebo chtělo dokrmit, což bylo možné i mincemi.Prodavačka tak tedy nepřijde do styku ani s infikovanou platební kartou ani s oběživem.
Při příjezdu ze zahraničí bylo nutno vyplnit příjezdový formulář, a potvrzení o jeho vyplnění předložit na požádání při příjezdu. Formulář je k vyplnění ale pouze na webu. Navíc se radí, že si má člověk potvrzení raději vytisknout. Jak to mají udělat lidi, co nemají chytrý telefon a data, obzvláště v nějakých exotických zemích, jako je třeba Švýcarsko, které není v EU, a každý bajtík dat přijde na velké peníze, a navíc někde, kde třeba ani není signál, nebo připojení na wi-fi, to už nikdo neřekne. Všichni přece všude mají možnost být on-line. O vytištění potvrzení nemluvě. Je ale možno to vyplnit i doma před cestou. A správnost vyplnění taky nelze zkontrolovat. A když to někdo nevyplní, a nikdo nezkontroluje, tak co? Při příjezdu asi žádná kontrola nebyla, průjezd hranic jsme zaspali, takže potvrzení jsem nikomu neukázal. Ale předpisům bylo vyhověno.
Jaký byl tedy rozdíl oproti časům předcovidovým? Občas si musí člověk nasadit náhubek, ale někdy je to spíše jen formální, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý.
Možná jsme ale jen měli štěstí, protože při cestování veřejnou dopravou je to dost odlišné. Mít zakrytou pusu po celou dobu cesty v autobusu by asi nebylo příjemné.

 

Geocaching
Hledání kešek bylo tentokrát na vedlejší koleji. Hlavní byla zvířátka. Ale něco se odlovit dalo. Nejvíc kešek jsem zvládl v pohoří Salève. Dosud jsem měl zkušenost, že ve Francii nějak moc kvalitní kešky, obzvláště ve městech, nejsou, ale tady mne příjemně překvapily. Kromě obvyklých PETek, většinou s nějakým maskováním, bylo dost kešek ze sérií i vetší krabičky. Navíc úkryty byly různorodé, ne jen obvyklá PETka v objímce na stromě. Dále jsem si ověřil, že i na národnosti ownerů záleží, čehož jsme si všimli třeba v Belgii, kde byl rozdíl mezi keškami ve vlámských a valonských oblastech. Ve Švýcarsku to bylo podobné. Tam byl rozdíl mezi místy, kde se mluví německy (Basilej, Curych) a kde francouzsky (Ženeva, Lausanne). Již dříve jsme byli na keškách ve východní části Švýcarska u hranic s Rakouskem a Lichtenštejnskem, kde kešky byly velmi kvalitní. Další zajímavostí bylo, že jsem se tentokrát nikde s žádným místním či cizozemským kačerem nepotkal.

 

Pár ukázek kešek.
Saleve - keš

Saleve  - keš

Saleve - keš na stromě

Saleve - keš na ceduli

Ženeva - keš

Ženeva - keš

A co říci na závěr? Přes všechny obavy z komplikací způsobených proticovidovými opatřeními nakonec vše proběhlo zcela hladce, a až na ty náhubky by to mohlo vypadat docela normálně. Ono se nakonec zdá, že hlavním účelem toho strašení a vyhlašování různých omezení je odradit lidi od cestování a přinutit je, aby pěkně seděli na zadku a utráceli své penízky doma.

 

A úplně nakonec něco pro pobavení.
V Basileji na ulici Fasnachtsgasse, tedy česky Masopustní, je tento retro pánský veřejný pisoár za kostelem Barfüsserkirche, ve kterém je v současnosti muzeum. Obdobný pro "Dámy" jsem ale nenašel. Určitě je ale toto spartánské zařízení lepší, než aby masopustem rozveselení pánové konali svoji potřebu na zeď.
Basilej - WC Páni

Basilej - WC Páni - interiér



  • 0



Prosinec 2024

P Ú S Č P S N
      1
2345678
9101112131415
1617 18 19202122
23242526272829
3031     

Poslední komentáře

Poslední příspěvky

Reklama