Do Mexika za Mayi I.

"Všichni jsou už v Mexiku, Buenos Diaz, já taky jdu ..." zpívával kdysi Michal Tučný stěžujíc si, že ostatní už tam jsou, zatímco on dřepí tady. Proč se tam tedy také nevypravit? Když pomineme občasné znepokojující zprávy o řádění drogových kartelů a proudech migrantů směřujících na sever za lepšími zítřky, zbyde nám krásná, sluncem zalitá země s nádhernou přírodou, plná památek na dávno zaniklé civilizace, k čemuž jsme jako Evropané též výrazně přispěli, obklopená teplými moři s písčitými plážemi s palmami, lákajícími ke koupání i večernímu posezení s drinkem a dobrým jídlem, obývaná příjemnými a přátelskými lidmi, těšícími se na zahraniční turisty, kteří jsou významným zdrojem jejich živobytí. Navíc když u nás vládne ponurá, chladná a depresivní atmosféra nejen co se týká počasí.
V roce 2020 jsme plánovali cestu do jiné latiskoamerické země. Letenky jsme zakoupili těsně předtím, než začala ta lapálie s koronáčem. A i když se předpovídalo, že to brzy skončí, a my se utěšovali, že by se podzimní cesta mohla přece jen uskutečnit, nakonec nám zůstaly v ruce vouchery od letecké společnosti. Jejich uplatnění ale nevypadalo moc nadějně, protože koronáč se jen tak lehce vzdát nechtěl, i když se píchalo a promořovalo ostošest. Některé země latinské Ameriky se ale navzdory tomu otevřely turistům, na rozdíl od Asie a Afriky, takže pod příslibem ústupu koronáče před proočkováním jsme vouchery vyměnili za letenky do mexického Cancúnu, oblíbené a bezpečné destinace sluncechtivých turistů. Pak už nezbylo než čekat, jak se situace s pandemií vyvine. A i když se situace v Evropě začala na podzim opět zhoršovat, tak se zatím tentokrát neuzavřela, a cesta se mohla uskutečnit, i když za podmínek trochu zhoršených, než by bylo bývalo před pandemií.
Počasí na Yucatánu, kam směřovala naše cesta, je příjemné po celý rok, nejvíce turistů tam jezdí v období od listopadu do května, kdy je tam sušší období s trochu nižšími teplotami a prší jen málo. Navíc v té době je na severu, tj. v Evropě a USA, odkud tam jezdí nejvíce turistů, zima. Jeli jsme tam zhruba v první polovině listopadu, kdy je ještě turistů méně.
V sobotu odpoledne jsme na letišti v Cancúnu mohli svléknout bundy a svetry, a po přesunu autobusem do centra města jsme po pár stech metrech konečně mohli odlovit první mexickou kešku. Asi by to chtělo na začátek nějakým obecným úvodem něco doplnit o zemi, kam jsme se vypravili, i zdůvodnění, proč zrovna právě tam.
Mexiko jsme si nezvolili kvůli pěkné muzice, co se tam hraje, i když i té jsme si dosytosti užili. Hlavním cílem bylo navštívit nejznámější památky na dávnou říši Mayů, která se rozkládala na poloostrově Yucatán, tj. na území dnešních mexických států Yucatán, Quintana Roo, Campeche, Tabasco a Chiapas, a dále v Belize, Guatemale a části Hondurasu. První pěstitelé kukuřice zde byli již v 7. tisíciletí př. n. l., vedle sousedních Olméků zde od 2. tisíciletí př. n. l. vznikaly první vesnice s řemeslníky. Do počátku našeho letopočtu se mayská civilizace vyvíjela pod vlivem Olméků, začala vznikat první větší města. Největšího rozvoje dosáhla mayská civilizace v období od 1. do 9. století našeho letopočtu, nazývaném též klasické období, což byl vrchol všech známých předkolumbovských kultur. V té době byla vystavěna většina největších a nejznámnějších měst s charakteristickými pyramidovými stavbami. Po 9. století začal pomalý úpadek, kdy zpočátku převzali vůdčí roli Toltékové a Aztékové, aby pak nakonec příchod Španělů zasadil mayské civilizaci smrtící ránu. Po několika dobyvačných výpravách i zavlečení nemocí, na které vyhynula většina populace, v roce 1550 vyhlásili Španělé vítězství nad původními obyvateli. Vše završil příchod kolonizátorů, kteří zde začali budovat svá města. Zvláště negativně působili misionáři, kteří od 16. století nelítostně násilně převraceli domorodce na křesťanství a důsledně ničili všechny z jejich pohledu pohanské památky, hlavně knihy. Mayská kultura tak upadla na několik století v zapomnění. Její znovuobjevování začalo v 19. století. Dodnes žije na Yucatánu asi 6 miliónů lidí mluvících některým z mayských jazyků.
Mayové byli převážně zemědělci, pěstující téměř výhradně kukuřici,navíc v podmínkách méně vhodných, než měly staré civilizace v Egyptě, Mezopotámii či v Indii. Byli sice válečníci, ale ne dobyvatelé, jako třeba Inkové. Dosáhli vysokého intelektuálního rozvoje, jako jediná kultura v Americe měli vlastní písmo. Od sousedních starších Olméků převzali feudální zřízení, kdy v čele stál král se šlechtici, střední třídu tvořili řemeslníci a úředníci, a dále zde byli i bojovníci i otroci, což byli ale pouze zajatí vojáci. Nesměli chybět kněží. Mayská říše byla tvořena několika královstvími, nikdy zde nebyla jen jediná říše. Mayové byli vyspělí v matematice, používali i nulu, a astronomii. Známý je jejich kalendář, který byl přesnější, než náš. Každý ví, že končil v roce 2012, ale protože v tomto roce nenastal očekávaný konec světa, tak to asi mělo jiné zdůvodnění. Mayové měli komplikované náboženství a mytologii, postavenou na spolupráci bohů a lidí. Bohové se starali o lidi, kteří je za to uctívali a přinášeli jim oběti, většinou ve formě potravin, později i zvířat, lidské oběti byly výjimečné.
Mexiko, neboli správněji Spojené státy mexické, je podobně jako USA federace složená z jednotlivých států, kterých je 31 plus hlavní město. Má bohatou předkolumbovskou historii, kde jsou nejznámější kultury mayská a aztécká. Po španělské kolonizaci, začaly počátkem 19. století snahy o osamostatnění, které bylo završeno roku 1821. Poté se Mexiko zmítalo zřízením mezi republikou a feudálním státem. Známý je např. habsburský arcivévoda Ferdinand Maxmilián, který se roku 1864 stal mexickým císařem. Vše ukončila mexická revoluce v letech 1911 - 1917 kde byli v čele rolničtí vůdci Emiliano Zapata a Pancho Villa. Následovalo sice období občanské války a střídání různých nepříliš demokratických vlád, které trvá v podstatě dodnes, ale jinak je Mexiko poměrně stabilním rozvíjejícím se státem. Se svými 128 miliony obyvatel je 10. nejlidnatějším státem světa, s 16. největší ekonomikou a s 13. největší rozlohou. Je to největší španělsky mluvící země. Mexiko je turisticky 6. nejnavštěvovanější zemí světa, i když většina návštěvníků je z USA a Kanady.
Teď se můžeme opět vrátit do onoho sobotního odpoledne, kdy jsme přijeli autobusem z letiště do centra Cancúnu a vydali se na svou první kešku v Nové světě. Byla to obyčejná tradička GC53PFA Parque de las Palapas, která měla být na kraji parku. Sobotní odpoledne a hlavně večer je ovšem čase pro fiestu, kdy lidé vyrazí po pracovním týdnu za zábavou spojenou s dobrým jídlem a pitím. Zaplní se restaurace, v parcích i ulicích jsou stánky s občerstvením, hraje muzika a lidé se baví. Park byl tedy plný lidí, kteří navíc chodili sem a tam. Naštěstí místní jsou na turisty zvyklí, a žádnou speciální pozornost nám nevěnovali. V klidu jsme tak mohli prohledávat palmu u chodnílku, kde měla být keška, či spíše její náhražka vložená naším předchůdcem. Po chvilce jsme skutečně trubičku se smotaným papírkem, kterou mohl větší vítr či déšť z místa úkrytu v paždí uřezaného listu odnést, našli. A začali jsme tušit, že geocaching v Mexiku asi žádná hitparáda nebude. A skutečně nebyla, i když pár zajímavých kousků se nakonec přece jen našlo. Situaci pak zachraňovaly hlavně virtuálky a earthcache, které byla na zajímavých a atraktivních místech. Ale nějak se začít musí. Přesunuli jsme se raději do hotelu, a po odpočinku po dlouhé cestě se ráno zašli vykoupat ve vodách Karibského moře na nedalekou pláž.

Pak už jsme jen zajeli do půjčovny vyfasovat auto, a cesta za mayskými památkami mohla konečně začít.
První setkání nám poskytla série labek Mayan Culture of Cancun. Mayské památky jsou v obrovském množství rozprostřené po celém Yucatánu. Vedle měst s velkými stavbami je zde množství menších archeologických nalezišť nebo i drobnějších pozůstatků osídlení. To se týká hlavně pobřeží Karibského moře. Samotné město Cancún je i přes svou velikost velice mladé, bylo založeno v lednu 1970 jako turistické středisko nedaleko rybářské vesnice Puerto Juarez. Pojmenováno je po ostrově, který tvarem připomíná písmeno J připojené ke břehu mosty. Ostrovem se táhne silnice, kolem níž vyrostla tzv. Zona hotelera, kde jsou převážně hotely pro movitější klientelu. Na ostrově je pár archeologických nalezišť, jimž jsou labky věnovány. Jedno ze zastavení je u Mayského muzea, které je ale v současné době zavřené. Zajímavostí jsou adresy na ostrově, které jsou udávány podle kilometru ulice Avenida Kukulcán, na kterém se nacházejí. Kromě labek je na ostrově Cancun ještě pár nevalných tradiček a earthcache GC6ZBN3 Nichupte Lagoon, zaměřená na lagunu mezi ostrovem a pevninou.

Asi 30 km jižně od Cancúnu leží na pobřeží malebné městečko Puerto Morelos. Dříve se z přístavu jezdilo na ostrov Cozumel, než tuto dopravu převzalo nové, rychle se rozvíjející město Playa del Carmen. Puerto Morelos je menším turistickým střediskem, ze starších dob je zde pěkný kostelík a maják na pobřeží. To stačilo k tomu, aby zde vznikla na malém prostoru kolem centrálního náměstí série labek Touring Puerto Morelos, která stála za malou odbočku z dálnice.

Kromě labek je zde ještě jedna tradička, která nám ukázala další tvář místních kešek. Podobných jsme pak našli více. Společné měly to, že byly umístěny v nějakém zařízení, kde byly dostupné jen v určitou otevírací dobu. Tady byla keška GC44VV3 One Good Read, jak napovídá i název, umístěna v prodejničce na náměstí, kde byl i menší antikvariát s knihami. Hint pak napovídá název knihy, ve které se keška skrývá. Majitelé jsou poučení, takže na dotaz, že hledáme kešku v knize, nám ji přímo neukázali, ale řekli něco typu "Hledej šmudlo" a ukázali aspoň přibližně na regál se spoustou knih. Naštěstí to dlouho netrvalo a správnou knížku jsme našli. Už moc nezbývá, aby se splnilo ownerovo přání získat aspoň 100 FP.

Cílem dnešního, nejkratšího přesunu, bylo město Playa del Carmen, ležící asi 70 km jižně od Cancúnu. Toto nejrychleji rostoucí mexické město je centrem turistiky na Yucatánu a zároveň tzv. Mayské Riviery, rozkládající se od Cancúnu po Tulum, kde je v podstatě nepřetržitá řada turistických rezortů. Město vzniklo na místě bývalého mayského města Xaman Há. Další letoviska jsou na nedalekém ostrově Cozumel, kam jezdí z Playa del Carmen trajekty. Ostrov Cozumel byl pro staré Maye kultovním místem zasvěceným bohyni plodnosti Ix Chel. Toto místo má svoji virtuálku GCGKVC Ixchel's Altar, kterou jsme z časových důvodů, stejně jako i mnoho dalších kešek na tomto ostrově nenavštívili. Po večeři v centru města před noclehem zbyl čas na dvě tradičky, které byly poblíž. Obě měly společné to, že byly uvnitř restaurací. GC41H88 Cache-apa Plaza 28 - A Little Bit of Venezuela je v restauraci venezuelských imigrantů. Byla sice v době naší návštěvy zavřená, ale owner v listingu uvádí, že v tomto případě se stačí pro zalogování vyfotit u poutače před restaurací. Větší štěstí jsme měli u GC3JXZ4 Go Canada Go! Restaurace byla otevřená a plná hostů popíjecích pivo, což bylo nezvyklé. Byla totiž neděle, kdy je ve státě Quintana Roo povolen prodej alkoholických nápojů jen do 17. hodiny (v jiné dny do 20. hodiny), takže jsme toho využili, poručili si pivo, a pak podle instrukcí v listingu požádali ochotnou pohlednou servírku Fernandu o kešku. A jako bonus po zalogování do baru vešla skupina mariachi a zahrála pár písní, mezi nimiž nesměla chybět populární Canción Del Mariachi od skupiny Los Lobos, kterou ve filmu Desperado zazpíval Antonio Banderas. Večerní procházku městem jsme pak protáhli na pobřeží do parku Parque Fundadores u přístavu, kde je virtuálka GCD61A Playa del Carmen. Kromě odpovědi na jednoduchou otázku je potřeba se vyfotit u tzv. Mayské brány (Portal Maya), moderního sousoší muže a ženy v souladu s hvězdami, symbolizující naději lidstva na lepší budoucnost. Druhý den ráno jsme se chystali na kešky jižně od centra města, které vypadaly jako snadné drive-in, jedna z nich byla lákavá i názvem - GC1JX5J Ruinas Arqueologicas. Naše cesta k nim ale skončila u závory, kde po nás bylo pořadováno povolení, které bylo možno získat na základě registrace na internetu. Rozsáhlý areál zvaný Playacar, ve kterém jsou i vykopávky, je luxusním resortem s hotely, restauracemi, golfovým hřištěm a pláží pro majetnější turisty. Pár dalších tradiček bylo kousek dál na pláži, ale ani z druhé strany přes resort Xcaret se nám nepodařilo proniknout. Vzali jsme zavděk alespoň tradičkou GC9B8QJ Xcaret 1, která byla v zchátralé kamenné věži u sjezdu z dálnice do resortu.

Další etapa vedla do města Tulum, které leží na jižním kraji Mayské riviéry. Ta je tvořena souvislou řadou rezortů podél pobřeží, kolem nichž vede dálnice. Rezorty jsou rozsáhlé areály s veškerým vybavením pro turisty, obehnané ploty a se střeženými vjezdy. Někde je vstup možný i pro návštěvníky, kteří zde nejsou ubytovaní, jinde je vstup umožněn jen rezidentům. V několika rezortech jsou přírodní nádrže s delfíny či jinými mořskými savci. Turisté zde mají možnost pozorovat podobně jako v zoologických zahradách nebo delfináriích jejich krmení nebo vystoupení. Zde je navíc někde i možnost plavání s delfíny, což by asi jinde ochránci zvířat nepovolili. Do jednoho takového rezortu u vesnice Puerto Aventuras jsme se vypravili kvůli kešce GC51FHK KO-183 "DOLPHINUS". Magnetickou mikrovku na chladiči transformátoru jsme nenašli a zaznamenali tak další DNF, protože až pozděli při studování předešlých logů jsme zjistili, že je tam náhražka ve formě pytlíčku s papírkem zastrčeným zcela jinde. Tak jsme si aspoň prohlédli v nádržích delfíny a lachtany, jen v listingu inzerované kapustňáky jsme nikde neviděli.

Hned vedle byl další hlídaný rezort, který nás ale nesmírně zajímal. Naštěstí u závory do areálu nás po kontrole pasů vpustili, když jsme jim řekli, že se jako navštěvnící chceme podívat na Chac-hal-al. To je malá mayská stavba na pobřeží, která sloužila jako útočiště rybářům. V ní měla být keška GC9CV1J Chac-Hal-al, která 5 měsíců čekala na FTF. Bohužel instrukce nepříliš zkušeného ownera, kanadského důchodce, který se přestěhoval do Mexika a začal zde zakládat, se ukázaly jako zmatečné a zavádějící. Jak psal, zavedly nás na soukromý pozemek s rezidencí, odkud to sice bylo ke kešce jen pár desítek metrů, ale to bychom se museli po skalnatém pobřeží brodit vodou. Přitom o kousek dál jsme našli značenou cestičku vedoucí mangrovovým porostem přímo k objektu. Kešku jsme uvnitř našli hned, dokonce s dvěma travelbugy, které jsme mohli vyměnit. Ale hlavním překvapením byl čistý logbook, takže jsme mohli slavit naše první FTF v Mexiku. Pár dnů před naší cestou byl publikován na tomto místě event GC9H70C Canada Meets Mexico, kde si owner toto místo zvolil s vidinou, že by mohl FTF získat. Paradoxem bylo, že se pak s jediným dalším účastníkem o 9 dnů později sešli někde jinde, na dostupnějším místě. A protože cestu ke kešce nenašli, tak si raději poseděli v restauraci u piva, a STF nechali někomu dalšímu. Aby to měl jednodušší, tak jsem v logu popsal, jak se ke kešce snadno dostat i s waypointem.

Po pár dalších kilometrech jsme dojeli do vesnice Akumal, kde od stejného ownera byla keška GC9AYYN Akumal art walk věnovaná místním celkem pěkným a zajímavým graffiti. Akorát hledání nanovky nám chvilku zabralo, obzvláště když se v okolí pohybovalo dost místních mudlů, kterým jsme museli být podezřelí, protože sem určitě turisté nechodí.

Další keškou zde byla mysterka GC3P9X7 Camino Abierto, která byla mysterkou proto, že byla umístěna v místní knihovně s omezenou otevírací dobou. Měli jsme štěstí, že bylo otevřeno. Ale podobně jako v Puerto Morelos nás obsluha na náš dotaz jen přibližně nasměrovala k policím s knihami. Po chvilce probírání jsme správnou knížku opět našli. Potěšeni dvojnásobným úspěchem jsme zajeli do místního rezortu, kde tentokrát žádná závora ani kontrola nebyla a zkusili zajít na tradičku GC9CT1N Pícnic Caribeño. Ta má celkem vysokou obtížnost D3T3,5 a v té době u ní byly jen dva podivné logy FI. Na výchozích souřadnicích bylo skalnaté pobřeží porostlé nízkou keřovitou vegetací s naplavenými zlomky korálů. Hint "pod keřem" zněl podivně, protože žádný pořádný keř tu nebyl. Po hodně dlouhém hledání, kdy jsem propátrali široké okolí jsme konečně plastovou schránku s tužkou a logbookem pod suchým keříkem pod silnou vrstvou kamení našli. Překvapeni jsme byli opět čistým logbookem. Znamenalo to, že předešlé dva logy byly buď podvod, nebo podle textu v jednom, že našel schránku bez tužky bylo zřejmé, že našel něco jiného. Zapsali jsme si tak druhé dnešní FTF. Do logu jsem pak pro další hledače přidal menší spoiler.

Kousek dál u sjezdu do zábavného parku Xel-Ha, kde jsou opět k vidění delfíni a kapustňáci, byla za poutačem na palmě jednoduchá drive-in tradička GC9BK9W Xel-Ha 1 od našeho známého zakladatele, kanadského důchodce, jejíž název slibuje možná pokračování a vznik série.

Při cestě do Tulumu jsme kromě nalezených kešek některé minuli. Buď z důvodu nemožného nebo komplikovaného přístupu nebo z časových důvodů. Vynechali jsme tedy i kešku GC8JKBD Calleja de Checo, kde název napovídá, že má něco společného s Českem. A opravdu, ownerka je Češka.

Čas, nebo spíše délka dne byla naším nepřítelem. V tropech jsou dny a noci skoro stejně dlouhé, navíc přechod ze světla do tma je rychlý. V tomto období se rozednívalo kolem 7. hodiny, tma nastupovala po 18. hodině. Do cíle denních cest jsme téměř vždy dojížděli za tmy. Po setmění jsme neměli moc odvahu vydávat se za keškami do neznámého terénu mimo civilizaci. Zajeli jsme tedy do centra Tulumu k benzínce a na večeři, a poté ještě zašli do městského parku na jednoduchou tradičku u hřiště GC6HYNX Vocho Tulum #1. Ta měla být počátkem místní městské série, z jejíž realizace zřejmě sešlo a zůstala jen tato jediná. Na nocleh jsme si vybrali hotýlek nedaleko vstupu do mayského archeologického areálu, abychom tam podle doporučení byli hned po ránu, kdy tam ještě nejsou fronty turistů.

Poměrně malé a kompaktní mayské sídlo, které se snad jmenovalo Tama, sloužilo jako přístav pro město Coba. Patří k nejmladším mayským městům, kdy na vrcholu rozvoje bylo v 13. až 15. století. Dlouho vzdorovalo Španělům, jeho zánik způsobily hlavně z Evropy zavlečené nemoci. Město zůstalo dobře zachováno, a protože leží u Mayské riviéry a je dobře dostupné po dálnici, je po Chichen Itza druhou nejnavštěvovanější mayskou památkou v Mexiku. Z letovisek sem denně jezdí autobusy s turisty, a protože areál je malý, je zde asi největší hustota návštěvníků vůbec. Přitom vzhledem k významu zdmi obehnaného města zde nejsou nějaké velké stavby, dominantou je na malém kopečku stojící pyramidový palác El Castillo (hrad). Kousek vedle na nejvyšším místě na skalním útesu nad mořem pak stojí Templo del Dios del Viento (chrám boha větrů). Nejzajímavější stavbou je poměrně mala budova Templo de los Frescos (chrám fresek), která dříve sloužila jako observatoř, a dnes má název podle zachovalých fresek na fasádě, které už na ostatních dalších budovách zmizely vlivem počasí. Tomuto vlivu je věnována earthcache GC8M519 WHAT WOULD "CHAAK" THE MAYAN GOD OF RAIN SAY?, kde je potřeba odpovědět na otázky související s vlivem kyselých dešťů na vápenec, ze kterého jsou mayské stavby postavené. Další keškou v areálu je jedna z nejstarších mexických kešek a zároveň podle FP nejoblíbenější, virtuálka GC29B5 The Mayan Ruins of Tulum. Podmínky pro její zalogování jsou velmi volné. Tyto dvě kešky jsou dalším příkladem místních specifik, a to, že velmi mnoho kešek na zajímavých místech je uvnitř areálů s placeným vstupem. A netýká se to jen earthcachí a virtuálek.

Dalším fenoménem Yucatánu a oblíbeným cílem turistů jsou tzv. cenoty. Název pochází z mayštiny, a v podstatě se jedná o zatopené krasové závrty. S podobnými jevy je možno se setkat i jinde na světě. Cenote vznikne propadem stropu jeskyně a jejím zatopením, případně už v jeskyni dříve byla ponorná řeka, jak to známe u nás třeba z Moravského krasu. Cenoty mají různé typy podle stáří či podle tvaru. Na Yucatánu je ale cenot obrovské množství. Je v nich nabízena možnost koupání. U těch větších a hojně navštěvovaných je vybudováno zázemí se sociálním zařízením, restauracemi a místy pro odpočinek. Jedna z pěkných a hojně navštěvovaných cenot je nedaleko Tulumu. O její oblíbenosti svědčí i to, že vstupné je zde několikanásobně vyšší než do archeologického areálu. Grand Cenote je mladší, polootevřená cenote, kterou protéká ponorná řeka. Před vstupem do vody každý povinně vyfasuje bytelnou záchrannou vestu, a pak se může ponořit do teploučké průzračně čisté vody a ve společnosti vodních želv plavat do jeskyně s krápníky a netopýry. Není divu, že na takovém místě je earthcache GC1CWYG Cenote-8, kde je kromě zodpovězení otázky nutné i foto dole u vody. Ale ten zážitek za 300 peso (15 USD) stojí.

Po kulturním zážitku a osvěžení nás odpoledne čekala delší cesta dál na jih do města Chetumal, které leží u hranic s Belize. Silnice se za Tulumem odklání od moře a vede mimo turistickou oblast. Tím pádem už tu nejsou při cestě žádné kešky. Zkusili jsme ještě menší odbočku k ruinám mayského města Chacchoben, v jehož areálu je virtuálka GC7B6TK Chacchoben Grand Temple I -- Virtual Reward, ale bohužel jsme přijeli pozdě a areál byl už uzavřen, i když oficiálně mělo být ještě otevřeno. U méně navštěvovaných odlehlejších památek přece jen asi menší počet turistů otevírací dobu ovlivňuje. Pokračovali jsme tedy dále a při cestě míjeli lagunu Bacalar. Je to unikátní, asi 45 km dlouhé jezero s vápencovým podložím, napájené podzemními řekami. Díky specifickým podmínkám s velice čistou, ale na minerály bohatou vodou zde přežívají nejstarší organismy světa - stromatolity, kterým možná vděčíme za svůj život, protože svojí fotosyntézou začaly vyrábět jako první kyslík, který v době prekambria v atmosféře chyběl. Těmto unikátním organismům je věnována earthcache GC87124 Recent Stromatolites in Laguna Bacalar. Když jsme připravovali plán cesty, tak jsme s touto earthcache nepočítali, protože owner doporučuje pro nedostupnost jako přístup plavbu lodí. Když jsme ale jeli kolem, tak jsme narazili na lesní cestu vedoucí k jezeru. Byla sice hodně rozbitá, ale bylo vidět, že je snaha ji rozšířit a upravit, a byly zde stopy od aut. Dokonce zde byla i cedule, upozorňující na stromatolity. Vydali jsme se tedy po ní a dorazili k soukromým oploceným pozemkům u jezera. U jednoho z nich, hotýlku s bungalovy byl správce, který nám na naši prosbu dovolil k vodě projít, možná i proto, že kromě něj zde nikdo jiný nebyl. Z plošiny nad mělčinou jsme pak skutečně mohli vzácné stromatolity, připomínající veliké zkamenělé květáky, vidět a splnit požadované úkoly pro zalogování.

Už za soumraku jsme dojeli do města Bacalar ležícího u jezera. Ještě před večeří jsme se stavili na tradičku GC5VB3Y The Ford of San Felipe. Autor má v názvu chybu, protože se nejedná o brod, ale o pevnost. Keška je mimo areál pevnosti, takže je lovitelná kdykoliv. Protože bylo ještě otevřeno, tak jsme si dobře zachovalou, asi 270 let starou pevnost s malým muzeem prohlédli.

Opět za tmy jsme pak dorazili do Chetumalu.

Před cestou i od místních jsme zjišťovali možnost průjezdu přes Belize, kde je také pár mayských památek. Kvůli covidu byla ale v této jediné nelatinskoamerické zemi střední Ameriky opatření mnohem přísnější než jinde. Sice nám Mexičané říkali, že by neměl být problém se tam dostat, měli jsme i vyřízené povolení od autopůjčovny, ale nakonec realita byla tvrdá. Při příjezdu na mexickou celnici nám potvrdili, že bez předchozí rezervace minimálně 3 nocí v certifikovaném, rozuměj luxusním a drahém hotelu, nás Belizané dovnitř nepustí. To jsme si z časových i finančních důvodů dovolit nemohli, takže jsme návštěvu Belize museli odpískat, a vydali se z Chetumalu na západ místo na jih.

 

A na závěr ještě dvě zvířátka. Kamenné ruiny skýtají spoustu úkrytů, a tak jsou všude velmi hojní velcí zemní leguáni černí (Ctenosaura similis). Jsou už zvyklí na lidi, takže je možno je pozorovat pěkně zblízka. Známější stromoví leguáni zelení (Iguana iguana) se před námi úspěšně skrývali, takže jsem potkali jen jedno mládě.

Pokračování příště