8x8x8x1 aneb s bráchou ve Walesu

I. Úvod

Tenhle příběh je z loňského léta a je o jednom parádním výletu s lovením kešek a o jednom šíleném nápadu jak okořenit geocachingové statistiky. Ale je to také malá, ale upřímně míněná propagace GPS Maze. A může to být i zamyšlení nad tím, že hrát geocaching se dá i bláznivě, ale musí to být s rozmyslem.

Na začátku byl MEGA event ve Walesu, na kterém se dalo podívat na výstavu GPS MAZE (a k tomu samostatná ikona!). Jasně, rok předtím byla stejná možnost v Mohuči a předtím i v Praze, což je o podstatný kus blíž než Llangollen v roce 2016. Ale předchozí roky to nevyšlo a o umístění na Moravě v roce 2017 jsme neměli na jaře 2016 ani ponětí. Navíc můj brácha strávil v minulosti nějaký čas ve Walesu, takže nás napadlo tam vyrazit a skloubit geocaching s trochou nostalgického (znovu)objevování krás Walesu. Jelikož se bráchovi za dobu, kdy tam byl, nepovedlo podívat se do Snowdonie, rozhodli jsme se to napravit.

II. Nápad

Čas ani energie na detailní plánování nebyly, takže nám šlo hlavně o to, zajet na event, projít si GPS Maze, odlovit keše v okolí, podívat se do Snowdonie a do Wrexhamu a jet zase zpátky. Šest dní se třemi dny cesty je šílený nepoměr, pokud i cesta není cíl. A jak z cesty udělat cíl? Co zkusit odlovit při cestě z Anglie do Čech v každé zemi jednu keš? No dobře, počet zemí s odlovem během jednoho dne je dost obskurní zákoutí kačerských statistik. Jenomže stejně pár zeměmi projet musíme, tak proč to nezkusit.

To se ví, že jsme nakonec nejeli nejkratší cestou, abychom měli těch zemí co nejvíc. Navíc jsme dostali nápad, odlovit v každé zemi jiný typ keše. Tímto je rozklíčován název tohoto příspěvku; osm keší osmi typů v osmi zemích v jeden den.

III. Wales

Jak probíhala cesta do Walesu a pobyt tam? Po počátečních technických problémech s autem jsme se v pořádku dostali ve středu 3.8. kolem 21:00 do Calais na trajekt. Po 22:00 jsme už vyrazili z Doveru směr Wales. To už jsme nemuseli spěchat, protože cíl byl dostat se na event ve Snowdonii (asi 500km), který končil až další den, ve čtvrtek 4.8. ve dvě odpoledne. Trochu jsme se prospali na odpočívadle, odlovili cestou nějaké keše a na event dojeli asi za pět minut dvě. Poté jsme se prošli v okolí Llanberis, kde je břidlicová hora, která na nás udělala fakt dojem. Tolik břidlice, kolik se jí kolem válelo, už v životě neuvidíme.

V pátek 5.8. jsme zajeli do Wrexhamu, brácha mi ukázal nějaká zajímavá místa, potkali jsme kouzelnou stařenku v místní katedrále a celkově jsme užívali pohodového, slunečného dne. Dost jsme se zasekli na místní knihovní keši. Tušili jsme, co hledat, ale prostě jsme to nenašli, ačkoliv jsme prolistovali málem celou knihovnu. Třeba je to znamení, že se sem máme vrátit.

Sobota 6.8. byla vyhraněná pro Mega event a GPS Maze. Má očekávání byla vysoko pro mega event a nijak moc vysoko pro Maze. Přeci jenom jsem si říkal, co může obsahovat výstava o geocachingu? A nakonec je můj dojem opačný. Mega nebylo nijak dech beroucí, nebylo vyloženě špatné, ale těch pár jiných, které jsem navštívil, bylo prostě lepší: to se týkalo programu, lokality (obrovský stan, kde bylo vedro a hluk) ale třeba i labkeší. A bylo mi líto pěveckého sboru, který se snažil, ale skoro nebyl slyšet.

Zato GPS Maze byla pecka! Ta výstava je sice dost o tom, co většina z nás, kteří geocaching hrajeme vážně a čteme pravidla, už ví. Ale je to prostě podaný zajímavě, s místními reáliemi (například kdo by věděl o cca 2700 SideTracked keší někde u nádraží nejen ve Velké Británii), s vtipnými kvízy, s možností si některé věci vyzkoušet a určitě se i něco nového dozvědět. Jak jsem od toho nic moc nečekal, byl jsem nadšenej a o to snadněji mi jeden z organizátorů na konci prodal pěkný geocoin. Pokud tohle čte někdo, kdo váhá, jestli jet letos na krásnó Hanó do Plumlova, tak za sebe bych určitě doporučil jet!

V lokalitě eventu jsme se zdrželi pár hodin, abychom následně vyrazili na keše v okolí. Jedna z nejhezčích byla ta na zřícenině hradu Castell Dinas Bran. Zato nejfrekventovanější byla asi série MEGA, ze kterého jsme ulovili jen „M“, a pak nás přestalo bavit furt uskakovat na úzké silničce mezi živými ploty dychtivým, motorizovaným kačerům.

V neděli 7.8. jsme sbalili stan, nad kempem odlovili keš v ovčí ohradě a vyrazili do Londýna. Chtěl jsem vzít bráchu na oběd a pár archivních (nikoliv archivovaných) keší jako dezert. Například Beatles Abbey Road z července 2002 ukázala, co všechno se dřív dalo publikovat (je pěkná, ale musíte si instalovat iOS appku webkamery). Po obědě v klidu otáčíme směr Dover, protože trajekt nám jede až v pondělí, 8.8. v 00:50. To nám nechá celých 50 minut v novém dni na to najít keš v Anglii, projít hraniční kontrolou a nalodit se.

IV. Cesta zpět

Nultý kilometr byl hned po půlnoci u nádraží v Doveru, kde byla mystery keš ze série SideTracked - Dover Priory. Jenomže po několika minutách hledání a nenalezení jsme museli přejít na plán B: log DNF a odlov tradičky Dover's Defences kousek od přístavu 21 minut po půlnoci. To nutně vedlo ke změně plánu v Polsku o pár hodin později.

Po dvou hodinách plavby přes La Manche, neboli asi po 25km ve 3:51 středoevropského času jsme už logovali trefně pojmenovanou virtuálku End of the Holiday v Calais. Zvolili jsme alternativní možnost logování pro ty, kteří necestují tunelem a zrovna když jsme zkoumali nápis na vrtáku, jeli kolem karabiniéři.

Následoval dlouhý přesun přes Francii a Belgii do Nizozemí, kdy po cestě jeden z nás řídil a druhý spal. V 9:04 na 351. kilometru cesty jsme dorazili k letterbox hybridu Brievenbus Gulpen u kempu v Euveremu. Tato keš vypadala jednoduše, bohužel byla až moc jednoduchá, jelikož letterbox to možná byl někdy v minulosti.

Vrátili jsme se do Belgie a vydali se na jih. Ve Verviers jsme hned vyrazili na wherigo Verviers Stage 1. Vzhledem k T1.5 jsem to šel v žabkách, což byla trochu chyba, protože cestou bylo dost kořenů, svahů a skal. Naštěstí všechno fungovalo a logovali jsme po jedenácté. Byl to 384. kilometr cesty. Po odlovu jsme doplnili v Aldi zásoby na zbytek cesty.

Lucembursko spolu s Nizozemím byly jediné dvě větší zajížďky, země, do kterých bychom za normálních okolností nezajížděli. Na 464. kilometru ve 12:22 nacházíme po neplánované 3 km dlouhé procházce, která vlastně docela bodla, vše potřebné k Earthcache Ardoisières d'Emeschbaach. I tady, stejně jako ve Walesu, se těžila břidlice.

Po ujetí 10 km z místa hluboko v lucemburském vnitrozemí jsme zpět na hranici s Belgií a o pár kilometrů dál s Německem, kde nás čekala nejdelší část cesty. Webkamer bylo cestou víc, ale jedinou v Drážďanech jsme neměli oba odlovenou. Po asi hodinovém zdržení někde u Frankfurtu, kde se brácha trochu ztratil zatímco jsem spal a dalších hodinách spanilé jízdy německým autobahnem jsme ve 20:45 (1215km) dorazili k Dresdens erster Webcam-Cache.

Na jednu stranu je super, že je možné použít víc webkamer k uznání keše, ale ta, kterou jsme vybrali, měla obnovovací frekvenci 15 minut, takže jsme museli zůstat přes půl hodiny, než jsme měli solidní snímek. Zdržení nás trochu znervóznělo, protože přeci jen nás ještě čekalo přes 200 kilometrů a odlov mysterky a multiny.

Soumrak byl akorát v Drážďanech u webky, takže v Polsku už byla tma jako v pytli. Na nekomplikované luštění jsme měli celý den (tedy den, který zrovna neřídil), takže mystery To moje miasto na 1359. kilometru cesty nás netrápila luštěním, ale hledáním ve světle baterek. Ve 22:29 jsme našli krásnou krabičku a jelikož nám zbývalo jen 1,5 hodiny do konce dne, tak jsme se ani moc nekochali okolním nočním lesem, skočili jsme do auta a rychle odjeli.

To nejtěžší jsme si nechali na konec. Paradoxně vybrat multi keš, která by byla rychlá, kousek od Liberce a kterou jsme ani jeden nenašli, byl problém. První možnost byla kousek od Frýdlantu, ale když jsme přijeli blíž, uvědomil jsem si, že už jsem ji v minulosti ulovil. Tak jsme se přesunuli do Chrastavy, na Chrastavska muzea.

Chybu ve finálním výpočtu jsem si uvědomili, když umístění vycházelo dost daleko. Po opravě jsme ještě s nějakou časovou rezervou dorazili k finálním souřadnicím. Naše souřadnice byly dobrých pár metrů jinde, takže se nám nedařilo nic najít. Až po chvíli, kdy jsme začali hledat i o kus dál, prohrábli o dost víc pavučin, jsme krabku ve 23:24 našli. Byl to kilometr 1387 a ještě už jen 16 jich nás čekalo domů. Po cílové fotce nad logbookem jsme sedli do auta, a unavení ale spokojení dojeli do Liberce.

V. Závěr

Výlet to byl parádní, zážitků jsme měli mraky, nějaké kešky jsme taky našli, příroda je ve Walesu krásná, takže myslím, že máme na co vzpomínat. Sice teď máme osm keší osmi typů v osmi zemích v jeden den, ale o to nešlo v první řadě, to byla jen třešnička na dortu. A třeba nás cesta inspirovala k tomu se letos vydat na další epickou jízdu do Plumlova. Kdo ví?

PS: Mimochodem, najít osm keší v jeden den je i cíl této výzvy. Možná existují i další, osobně netuším jak vyhledávat výzvy.