Geozávod BRAZDA #2

Za rok do toho jdeme!
Blog #2
V září 2018 jsme se BRAZDY zúčastnili jako součást takzvaného B-týmu, tedy jako dohled nad jedním ze závodních stanovišť. A tehdy padlo rozhodnutí, že další ročník poctíme závod naší účastí v řadách závodníků. Z tohoto rozhodnutí ovšem vyplynulo předsevzetí, že se celý rok budeme pečlivě připravovat, pilovat fyzičku na záludné aktivity, bystřit mysl na ještě záludnější šifry a hlavně - je třeba co nejdříve odlovit všechny závodní keše z ročníku 2018, ať víme, kam všude jsou schopni je organizátoři nacpat a co vlastně tyhle závodní lahůdky obnáší.
Zkontrolovali jsme, zda máme správně nastavené notifikace a čekali, až začnou pípat, abychom v rámci simulace závodní atmosféry mohli zaútočit na FTF nebo aspoň na další dvě příčky na bedně. A to bez ohledu na denní či noční dobu, počasí, únavu či další povinnosti, které šly alespoň trošku odsunout.
Přesně si pamatujeme na publikaci první závodní keše - Hamstiny obnovené Erotofobie . Jeli jsme tehdy zrovna z Hlavaté, z úspěšného útoku na FTF jiné právě publikované keše a píplo to. Dolní Bečva, Dolní Rozpité, u ostatních Fóbií. Mylně jsme se domnívali, že je to T5, tudíž nic pro nás a zamířili k domovu. Když ale Joko ještě v autě zahlásila, že je to T4,5 a to bychom snad zvládli, doma proběhla jen nutná zastávka k přibalení naší lezecké výbavy, skládající se z několika smycí, karabin, provazového žebříku vlastní výroby a několika metrů reepky. A že leje jako z konve? Nejsme z cukru. A tma? Na co máme čelovky? A že je v atributech nevhodná pro děti? Nějak jsme si nedovedli představit, co přesně to může znamenat, to jsme zjistili až u keše, ale až přímo nahoru jsme Joko stejně nepustili. Když jsme Hamstě později popisovali náš tehdejší výjezd a zážitky z odlovu, na oplátku nám prozradila historku z instalace keše v noci těsně před závodem. Úplně přesně ji vidíme, cvaklou na smyci nad tím krpálem, na jehož okraji strom s keší stojí, jak hledá za svitu mobilu brýle spadlé do propasti pod ní. Brýle bez brýlí, to jde fakt blbě.
A přišly další publikace. Na Kyčeru jsme se vydrápali dva dny po zveřejnění zase jako první. V závodě byla tato keš jedním z bonusů, což znamená, že závodníci získají její souřadnice až po zadání odemykacího hesla, jehož jednotlivá písmenka jsou odměnou za splnění aktivit, vyluštění šifer a odlovení keší patřících k barvě toho kterého bonusu. A tady jsme pochopili, co znamená v BRAZDĚ slovo bonus. Krpál jak sviňa, na něm strom, na něm budka a hint většinou něco jako výš už to nejde. A k tomu parádní výhledy a místo, kam by vás normálně vůbec jít nenapadlo.
Následoval Kozinec. Oproti Kyčeře to byl krpál podstatně menší s výhledy jakoby o patro níž. Dodnes nám owner neprozradil, jestli ten strom přes cestu vedoucí nahoru narafičil on, nicméně tohle jsme fakt drajvit nechtěli. Necelý týden po publikaci a ještě jsme se vlezli na bednu.
Po Kozinci pípla multina Po Sašině cestě, tam padlo FTF hned druhý den, proto jsme odlov odložili, tohle asi bude na dýl.
1. října 2018 večer přišla publikační smršť: 4 brázďácké keše, z toho 3 mysterky a jedna multina. Joko okamžitě zasedla k luštění mysterek. Historii šifer: Polybiův čtverec vyluštila díky listingu ve svých deseti letech úplně sama, i Historie šifer: Caesarova šifra neodolávala dlouho a dvoje souřadnice byly na světě. Třetí z mysterek - Vzpomínka z minulosti - byla trošku oříšek, zdálo se nám, že se nabízí více možností řešení. Multinu Kostel Horní Bečva jsme od stolu spočítat nedokázali, u kostela se musíme zastavit.
Ráno jsme si přivstali a Joko si ještě před začátkem vyučování byla ochotná obléct pláštěnku a obout gumáky (lilo jako z konve) a vylézt na kopec na Horní Bečvě, pak posbírat indície multiny u kostela a pak ještě jet někam do Zubří, aby se v dešti prodírala podrostem a bahnem a mohla si zalogovat pozávodní FTF. A pak se ještě v autě převléct do čistých a suchých věcí a mazat do školy. A ze školy na Bystřičku (sakra, ještě v noci tu byl a_d_a_m_s) a pak ještě vylézt na strom zase na Horní Bečvě.
A do toho pípla další trajda - Střežalnice, naštěstí kousek od HC, sice T4, ale co už, když jsme toho dnes zvládli tolik, tohle dáme taky, protože místo důvěrně známe. Jižně od skalních útvarů s keší, přímo u cesty stávala kdysi bouda, která sloužila jako sklad nářadí a přístřešek pro lesní dělníky pracující v docela velké lesní školce, která tady v minulosti byla. Nejeden porost v údolí Kněhyň měl kořeny právě tady.
Ale co jsme nedali, byla další multina - Bacov - U Vašutků, která pípla týž den. Dle atributů skála, jinak závodní zelený bonus. Bonus znamená kopec, tam přetlak nebude, zítra je taky den a na skálu raději za světla a za čerstva. Když jsme se tak večer dívali na únavou vytuhlou Joko, říkali jsme si, jestli jsme normální. Možná ne, otázka je, co znamená být normální. Každopádně, to dítě bude mít zážitky, na které nezapomene, jen se tom nesmí dozvědět sociálka.
Další den jsme se vydali zkusit štěstí do Bacova. Neodradily nás ani zprávy o výskytu medvěda právě v těchto místech. No jo, místa známá, jedna z indícií dokonce na památníku, jehož fotku jsme po chvilce listování v rodinných albech našli, protože se na jeho výstavbě podílel náš děda. Ovšem to, co jsme uviděli u finálky, nás dostalo. Jak to, že o tom nevíme? Během akce "po žebři na skálu" jsme zjistili, že od závodu tu ještě nikdo nebyl. Paráda .
Na víkend jsme naplánovali Sašinu cestu, a aby ubíhala, přizvali jsme spřátelený tým Marky321. Nebudem se honit, bude to procházka, užijeme si to. Cestou jsme narazili na další lovce, Gogona s píďalkou, a o druhé místo na bedně jsme se se všemi podělili. Při závodě by to asi tak dlouhé nebylo, ale tahle procházka se nakonec protáhla na 10 km a to, jak tvrdili zúčastnění georobotci, už žádná procházka není.
K publikaci zbývala poslední závodní keš, ta pípla uprostřed pracovního týdne večer, multina Petruželův mlýn ve Valašské Bystřici. Joko zrovna usnula, proto jsme výjezd odložili na ráno. Ach jo, zase nás předběhl a_d_a_m_s.

Je fakt, že odlovit tyhle závodní keše útokem na bednu u každé z nich, byl vážně mazec. Ale každá z nich byla o něčem a každá z nich nás zvedla z gauče a vytáhla na místa, která bychom dosud míjeli. V závodě na kochání čas určitě nebude, listing nás bude zajímat určitě jen tam, kde to bude nutné a povede k finálce, ale vždycky se k nim budeme moct vrátit.
A další fakt je, že tyhle keše nám byly velkou inspirací pro případ, že jednou nějakou kešku sami založíme.
Takže to bychom měli, jaké jsou brázďácké keše, už víme. A šifry a aktivity? Příští rok se necháme překvapit jako ostatní závodníci .