Geozávod BRAZDA - Závodní den

Závodní den

Geozávod BRAZDA začíná v 8:00 ráno a končí v dospělé kategorii ve 20:00. Tolik praví ve stručnosti o průběhu závodního dne pravidla. Pro závodníky to znamená, že se musí dostavit s jistým předstihem před startem a po konci závodu a vyhlášení výsledků můžou odjet zase domů. Ale co to znamená pro organizátory?

Z pohledu hlavního organizačního týmu (tzv. orgové A-týmu) začíná závodní den úderem půlnoci. V tuto dobu už jsou většinou všichni na nohou přes 15 hodin a vrcholí předzávodní stres, panika a chaos. Během dne se rozvezla po stanovištích většina šifer a hodně krabiček keší a teď je potřeba všechna data typu souřadnice, hint a atributy zadat do závodní aplikace a posléze všechna data překontrolovat, že sedí. Data si zadává každý org jako garant stanoviště sám, ale kontrola je křížová, geoslepota je sviňa. Po zadání dat a kontrole je třeba vygenerovat tabulku pro závodníky, kontrolní gpx a dořešit takové maličkosti, jako jsou prohozené waypointy výchozích a cílových souřadnic bonusů, což je oblíbený omyl. Jakmile máme pocit, že to nejdůležitější je hotové, což je v A-týmu značně individuální, je čas na krátký odpočinek. Většinou bývá něco mezi 2-4 hodinou ranní.
V pravidlech se dále píše, že od 7:00 probíhá registrace do závodu. Kdo by si myslel, že stačí když orgové přijdou o pět minut dříve, byl by na velkém omylu. Každý rok se dohadujeme, jestli být na startu v šest už není pozdě. Nevím proč, ale mezi šestou a osmou hodinou ranní ten čas skáče snad po pěti sekundách. Krom startu a celého cirkusu na základně se přidávají další lahůdky, neboť je často potřeba dopravit na stanoviště aktivit orgy, materiál či instrukce, někdy to stanoviště jako takové zprovoznit. Takže pokud někoho z organizátorů nevidíte na základně při startu, pravděpodobně někoho či něco někam veze a nebo uvádí do chodu.
Start závodu v 8:00, pokud jde všechno dobře, je přelomovým okamžikem. Pro orgy na základně i v terénu začíná velmi nervózní období, následující 2 hodiny jsou jako na trní. Teď se teprve ukáže v plné nahotě, co jsme letos nedomysleli, podcenili a nebo vyloženě podělali. Nutno říct, že rok od roku je takových událostí méně, ale vyhnout se jim stejně nedá. Kdo zrovna nemá co jiného na práci, tak sleduje a neustále refreshuje průběžné výsledky v aplikaci a každé zalogované stanoviště, kde vyskočí nějaké body, hlasitě a nadšeně hlásí ostatním. A čím více již navštívených stanovišť přibývá, tím se atmosféra uvolňuje a převládá radost, že to funguje. Ale jak se závodníci rozjíždějí po herním území, objevují se první telefonáty a stížnosti. Buď volají přímo závodníci, že mají na stanovišti nějaký problém, přičemž geoslepota patří mezi ty méně závažné, prohozené indície ve vzorečku multiny naopak mezi ty větší, nebo orgové z B-teamu ohledně upřesnění pravidel či stížností, že aktivita je příliš náročná, tráva po dešti moc mokrá a nebo jestli jsme to vůbec betatestovali. Na všechny tyto podněty je třeba rychle reagovat, vzorečky opravit, upozornit na hint v listingu, rozhodnout či poradit orgům na stanovišti, případně tam vyslat zásahové vozidlo. Jsme připraveni řešit jakýkoliv problém, ovšem trávu od ranní rosy jsme ještě nevysušovali. Vždycky je co zlepšovat. Mezi největší perličky, které se nám staly, patří takové radosti, jako návštěva majitele pozemku, volně veřejně přístupného podotýkám, chtějícího řešit neexistující problém (Radhošťská ferrata), nebo evakuace stanoviště z důvodu útěku stáda krav (Škola Josefa Koudely). Občas některá keš či šifra zmizí, ale to jsou ty běžné věci, které řešíme za pochodu.
Na základně vždy zůstává minimálně jeden org sedící u počítače (občas se základna přesune, aniž by to mělo na funkci vliv), ale ostatní se během dne pohybují po celém herním území a mají na práci starost o B-týmaky, aby netrpěli žízní či hlady (už jste někdy zkoušeli objednávat pizzu doprostřed lesa?) a nebylo jim smutno, také řeší akutní problémy na stanovištích, jako třeba malou únosnost lepící pásky (Zem je láva) či chybějící keš na kopci Šorstýn a snaží se zachytit co nejvíce fotek a videí, pokud na stanovišti zrovna potkají závodníky. To je pro každého orga v terénu ta největší odměna, vidět závodníky v akci.
Stávají se ovšem i závažnější situace, které je potřeba operativně vyřešit. Třeba úraz sekyrkou na aktivitě Valašský Xbox, kdy se vůz právě přítomného člena A-týmu změnil na sanitku, aby promptně odvezl jednoho závodníka na dočasné herní stanoviště na chirurgii valašskomeziříčské nemocnice. Naopak velmi příjemné a veselé chvilky nastávají, když se sjedeme na základnu a vzájemně si sdělujeme mnohdy neuvěřitelné bezprostřední historky a zážitky, které se podařilo zaznamenat v průběhu závodu. V jednom z příštích článků shrneme ty největší perly, které nám utkvěly v paměti.
Odpoledne, jak se blíží konec závodu, přibývají nové starosti. Především připravit prezentaci na vyhlášení výsledků, ceny, doladit organizaci konce a přesvědčit dobrovolníka z A-týmu, aby to celé odprezentoval. Také je třeba myslet na orgy v terénu, postupně je stáhnout ze zavřených a nebo již plně navštívených stanovišť a případně za nimi někoho poslat, aby je odvezl. Proto jsou u nás ve zvláštní oblibě ti mobilní a samostatní. Se samotným koncem závodu přichází stahování a kontrola fotek od závodníků a posléze i orgů, probírání stížností a řešení logistického problému, jak a kde všechny nakrmit a napojit, zvláště když obsluha restaurace nespolupracuje. A jelikož výsledky závodu víme hned v okamžiku, kdy zalogoval cíl poslední tým, je zvláštním úkolem tuto skutečnost nevykecat a utajit až do vyhlášení.
Vyhlášení výsledků probíhá obvykle hodinu až hodinu a půl po konci závodu, mezitím si závodníci odpočinou a posilní se, aby si zvládli dojít pro ceny a nám orgům v lepším případě vychládá jídlo na stole. Vyhlášení výsledků a gratulace vítězům je pověstnou tečkou za závodem, ale pro orgy tím den zdaleka nekončí. Ještě je třeba být týmům k dispozici a vysvětlit záludnosti a řešení šifer, případně probrat jejich bezprostřední zážitky a náměty do budoucna, kterých se vždycky najde dost a dost. Obvykle někdy mezi jedenáctou až dvanáctou hodinou, jakmile poslední závodníci odejdou, opouštíme základnu závodu a rozjíždíme se domů. Unavení, ale spokojení. Že to máme za sebou a že se nám to povedlo, snad...

Skončil závodní den, ale konec závodu to ještě není, další den je potřeba odstranit z terénu všechny šifry a zbytky aktivit, dotlačit k publikaci závodní keše, zveřejnit výsledky, popis stanovišť, řešení šifer a fotogalerii na webu a další tisíc drobných úkolů. Pomyslnou tečkou je až debriefing měsíc až dva po závodě. A pak nastává krátké období odpočinku, než se pustíme do přípravy dalšího ročníku. Ale o tom až v dalším článku.