Mega Francie

Na svých ME cestách v roce 2011 jsme podnikli výpravu i na ME France s pokračováním na ME Catalunia ve Španělsku. Původní plán byl „přežít“ Francii a její „nafoukané“ obyvatelstvo (čtyři dny ještě nikdy nikoho nezabily) a pak rychle utéct k moři na severu Španělska, kde ještě v říjnu byl příslib teplého počasí a moře a bohorovných Španěláků (počasí bylo super, moře taky, ale v tom obyvatelstvu jsme se teda setsakra sekli – ani bohorovní, ani dobrotiví – po galantnosti Francouzů jsme nějak neurvalost a hlučnost Španěláků nemohli vydýchat – ale to je jiný příběh). A to jsme ještě netušili, jak velká láska k Francii se v nás zrodí (k nádherné panenské přírodě, čistotě, galantnosti, taktnosti, výbornému neuspěchanému jídlu a v neposlední řadě také k vínu).

V době, kdy jsme se na MEGA EVENT FRANCE en Montagne Bourbonnaise chystali, akce (či spíš akcička) měla ikonku klasického eventu a 200 will atendovanych účastníku. No nazdar! Ale velmi milý owner (kterého jsme poznali na ME v německém Kolíně) se dnem i nocí modlil za to, aby mu ikonku Groundspeak přidělil. Ovšem z pouhého pohledu na listing a mapu okolí jsme nevěřili, že by se z této události mohl zrodit nejhezčí ME roku 2011 – co ME, ale vůbec event. Do této doby jsme na pomyslného krále roku (po návštěvě ME ve Finsku, Kolíně a Českého v Nebílovech) pasovali finské Tampere (s jeho chladnokrevnými Tampeřany, kteří, jak se kdosi – Barbiek – vyjádřil, jsou jak medvědi – tzn. úplně bez mimických svalů v obličeji).

Christophe v oranžovém a maskoti Francouzů a Groundspeaku

Čas se krátil a my se začli připravovat (hlavně psychicky) na cestu. Spousta přátel vzpomíná na návštěvu Francie se smíšenými pocity – na jedné straně nádherná země, na druhé straně neochota Francouzů se s turistou domluvit jinak než francouzsky, arogance, přezírání atd. Po nahlédnutí do map nám bylo setsakra jasné, že se asi jen stěží domluvíme, poněvadž místo konání ME bylo dostatečně vzdálené od velkého města (příslovce dostatečně správně nevystihuje danou lokalitu – posledních 30–40 km jsme jeli maximálně 40 km/h po okreskách, kam se vešlo jen jedno auto – pokud jsme vůbec někoho jedoucího potkali, muselo se zastavit a kyvadlově pokračovat – mazec , ale na druhou stranu i tyto silničko-polňačky byly ve francouzském duchu upraveny a potažené asfaltem, bíle nalajnované a bezděrné).

Francouzský venkov nedaleko (cca 5km) od místa konání ME

Nemuseli jsme ještě ani vyjet z domu na cestu, a už jsme se o tom přesvědčili při snaze o rezervaci ubytování v místě konání ME. Stránky ubytovacích zařízení v okolí byly všechny jak jinak než ve francouzštině (maximálně v krkolomné španělštině ) – hlavně ne v angličtině. Naštěstí Christophe (čti owner ME France) byl velice ochotný a rezervoval nám ubytování v místním malém rodinném pensionku www.relaisdulac-desmoines.com. Tak ubytování by bylo. Už jen vyrazit na cestu.

Hotel-penzion který každému jen doporučujeme!

Montagne Bourbonnaise je typickou venkovskou oblastí centrální Francie zabírající plochu více než 40 000 ha. Nachází se mezi městy Vichy a Roanne a je poseto 15 malými vesnicemi s celkovou populací okolo 6500 lidí (v roce 2000 – rok od roku populace klesá). Největším městečkem oblasti je Le Mayet de Montagne s cca 1600 obyvateli, kde se konal i samotný ME. Christophe myslil na vše a zajistil (na málo zakešovnaou Francii) v oblasti dostatek keší (i takový mini power trail ala Bourbonnaise čítající asi 10 keší po turisticky zajímavých stezkách), takže každý návštěvník se měl na co těšit.

Hlavní křižovatka silnic v městě konání ME

Do dějiště jsme se dostali v předvečer prvního ME dne. K našemu milému překvapení majitel penzionu uměl skvěle anglicky a s vřelostí nás přivítal (po třech dnech jsme si s ním vypěstovali pěkně vřelý vztah – milujeme totiž jako on červené víno – že když jsme odjížděli, tak určitě zamáčkl slzu). Po rychlém ubytování jsme spěchali na uvítací event, který se konal nedaleko (jako vše v tak malém městečku – dost nám to připomínalo Hoštice – jeďte se tam schválně někdy podívat, ve filmu to vypadá jako velkoměsto a až na místě zjistíte, že se vše odehrává na malém náměstí ). Uvítací event probíhal pod širým nebem u malebného jezírka, kam si každý přinesl občerstvení (čti víno, pivo, párečky) a všichni společně piknikovali a vedli debaty – samozřejmě o geocachingu. Ke svému překvapení jsme zažili první pro nás kuriozní a nepochopitelnou věc, a to že event neměl svůj logbook. Jednoduše lide se sešli, popovídali si a poté zalogovali na webu gc.com. Logbook neměli. (Jak by to asi dopadlo u nás?!?) Neuvěřitelné. A to jsme netušili, že ani ME nebude mít svůj logbook – když jsme se ho poslední den dožadovali, bylo nám vysvětleno (poté, co pochopili, oč nám jde), že ho není třeba – na registraci si přece všechny zapsali.

Cestou na event

Samotný ME probíhal po dobu tří dnů. Nenabízel prakticky žádné atrakce. Vystačil si s programem: ráno se sejdeme, pozdravíme a pak jdeme lovit a večer se opět uvidíme a společně povečeříme, popovídáme si, načneme lahvinku a dopřejeme si zábavu. Ano, takto jednoduše tento event probíhal, a hlavně FUNGOVAL!

Přípravy na skupinové foto

První dopoledne se v místním sportovním centru sešla skupina kačerů, aby se přivítala navzájem (první přípitek) a provedla skupinové foto (druhý přípitek). Jediný významnější host a „atrakce“ byla za zvuku známé fanfáry Richarda Strausse z filmu 2001: Vesmírná odysea odhalená Original Can of Beans (třetí přípitek). Po celou dobu eventu byl Team 360, který artefakt přivezl, k dispozici a velmi ochotně odpovídal na veškeré otázky návštěvníků. Jelikož jsme stejně jako on trávili na ME celé tři dny, byl prostor k bližšímu seznámení a příjemnému povídání. Při této příležitosti jsme poslední den s ním pořídili i rozhovor.

A jde se lovit

Všichni účastníci eventu byli nesmírně vřelí a pozorní. Když jsme se potkali někde na keši v terénu, ochotně se snažili komunikovat anglicky (přesto, že třeba anglicky moc neuměli). Owneři plnili veškerá přání všech účastníků – každému bylo v maximální míře vyhověno. Poznali jsme tam pár skvělých lidí (jak jinak než nad vínkem), s nimiž jsme do dnešního dne v kontaktu.

Uvidíme se až večer - všichni jsou už na keších

Když se řekne první ME Francie, vzpomenu si hlavně na skvělou rodinnou komorní atmosféru – v kontrastu s okolní krajinou si vybavím náš první větší event, kterého jsme se zúčastnili před 4 lety. Byl to Medlov probíhající na Vysočině. Tehdy jsme taky přijeli mezi nadšené a zapálené geeks (čti podivíny, maniaky) do geocachingu. Program: po ranním probuzení hurá do terénu na keše na nádherných místech a večer společne posezení u piva dobrého gulášku. A to je hlavní důvod, proč si ME ve Francii získal naše srdce – svou jednoduchosti! Sešli se nadšenci jen proto, aby společně strávili příjemný víkend na pěkném místě s pěknými kešemi. A ten neméně podstatný druhý důvod byl, že už s určitostí víme, že pořád jsou místa, kde se dá objevit geocaching ve své ryzí jednoduché podstatě.

Hlavní třída ve vedlejší vesnici

Nádherný kostel s pěknou keší GC26WYF v nedaleké vesnici

Cesty v oblasti - průjezd minivesnicí (spíše statkem)