Stratocaching: na lovu

Když jsme se dozvěděli o stratocachingu, chytli jsme se. Tohle téma je zajímavé a sáhnout si na něco, co se dotklo stratosféry, kam se nejspíš nikdy ani nepodíváme, nás lákalo.
Sledovali jsme tedy tento projekt, a hlavně zjišťovali počet registrovaných a potencionálních účastníků lovu stratokeší a poměřovali naše šance na jejich nalezení. Později jsme i modelovali větrné situace na prediktoru a těšili se na přednášku v Libuši, kam se nám včas podařilo zaregistrovat, a od které jsme očekávali, že se dovíme bližší informace o oblasti dopadu sondy.
Po menším průzkumu v Geokladenské komunitě, kdo se bude/nebude účastnit této velkolepé akce, jsme zjistili, že zájem nebyl až zas tak velký, jak jsme předpokládali a tak jsme se chystali vyrazit sami. Až v předvečer akce jsme se náhodou dozvěděli, že přece jen zájem byl a tak jsme zkompletovali posádku do jednoho Geokladno auta (ve složení polovina týmu Raniformes, Martin.Simek a Gleep007). Přeci jen: víc hlav víc ví, že?

Na Libuš jsme dorazili ve velmi dobré náladě a ani počet lidí hromadících se v areálu ČHMÚ a za plotem, nás neodradil od účasti na pozdějším odlovu stratokeší. Přednáška byla podaná jen v krátkosti a velmi obecně. Předpokládaný start se totiž rychle blížil a všichni byli natěšeni na to, co uvidí a jak to všechno dopadne. Ano, povedlo se nám vydyndat z přednášejícího zásadní informaci, a to kam dopadla pravidelná ranní sonda a že prediktor je až překvapivě hodně přesný.

Nálada všude kolem panovala pořád velmi dobrá, radostná z opětovných setkání kačerů a plná očekávání. Náš tým Geokladna se rozrostl o dalšího účastníka Pneu.Beda a společně jsme dychtivě čekali na start, který se sice trochu protáhl, ale nikomu to nijak obzvlášť nevadilo, protože vyprávění různých zážitků z odlovů keší nikdy nekončí. Catering byl více než prozíravý, s párky v rohlíku a svařákem nebo kávou a koláčky se přesně trefil do noty snad všem. Bylo také potřeba se posilnit před celodenním stíháním padajících stratokeší.

Po rozloučení s Dropionem, který zmizel ve výšce, jsme rozhodli, že se přiblížíme někam na benzínku k Plzni a vyčkáme dalších informací. Směr i přibližný cíl jsme vybrali podle naší predikce a podle místa dopadu pravidelné ranní sondy.Trošku jsme sebou škubali, když nás míjela auta radioamatérů rychle mizející v dáli, ale řekli jsme si, že MY jsme kačeři a máme své metody, nebudeme se jim tedy lepit na zadek, zkazilo by to naše nadšení.

V tuto chvíli se k nám připojilo naše „řídící středisko“ až z New Orleans. Druhý člen týmu Raniformes své nadšení na služební cestě nevydržel a byl zvědavý, jak vše probíhá. Když se dověděl, že náš signál datového přenosu v autě během jízdy dost skáče a zasekává se, neváhal, v zámoří se připojil a začal nás plně zásobit veškerými informacemi, co se mu podařilo zjistit o dalším vývoji letu Dropionu, i když tam měl ještě hlubokou noc. :-)

Zakotvili jsme tedy na benzínce poblíž Králova Dvora a jaké to bylo překvapení, že tu nejsme sami. Pořád jsme to ale brali jako milou náhodu. Stále jsme sledovali čas letu a výšku dropionu a porovnávali s predikcí. Usoudili jsme, že Dropion doletí trochu dál než je v predikci a jali se tedy posouvat dál směrem Zbiroh. Skončili jsme na strategickém místě poblíž dopadu Dropionu a čekali, až se ohlásí stratokeše, tzv. „semínka“. Tady už jsme opravdu nečekali sami. Sešlo se tu v jednu chvíli asi 10? aut. Později nás minuly i vozy radioamatérů pokračujících dál na západ. Znovu to s námi zaškubalo, ale řekli jsme si opět, že ne, my máme své metody... :-)... dali jsme jim určitý náskok, ale začali se po té také přesouvat víc na západ, vše stále porovnávajíc s hodnotami, které jsme měli a upravujíc, díky nim i predikci. No, přibližně jsme to odhadli a píchli si do mapy... ;-)

Cestou jsme zjišťovali, že odlovu se opravdu nebudeme účastnit sami. Na méně či více strategických místech vedle dálnice se začaly shlukovat auta různých kačerů. Při jakémkoliv posunu na sebe posádky mávaly a troubily a uchichtávaly se. Jakmile se někdo hnul z místa, bylo vidět, že ostatní rychle startují a posouvají se také. To nám všem ještě přidávalo na dobré náladě a pocitu, že jedeme správným směrem.

Semínka se ale stále neozývala, i když předpokládaná doba jejich letu už měla pomalu končit. Čekání se nám začalo zdát dlouhé a tak jsme se dali do odlovu keší poblíž. Zajímavé, jak velkou návštěvnost ty zelené mršky v té oblasti toho dne měly. Nakonec chtě, nechtě, skončila naše posádka v hospůdce na jedno „přivolávací“ pivko. V teple se nám vše sledovalo lépe. Bohužel, k nám brzo dorazila zpráva, že semínka „zamrzla“ a nehlásí se. Odlov bude tedy formou BF.


Objevil se nález prvního semínka Axis a my neváhali a rozjeli se do té oblasti. Aniž bychom věděli, že míjíme další spadnutá semínka, jen několik stovek metrů od silnice, po které jsme jeli (možná jsme je i zahlédli z okýnka ujíždějícího geoauta ale možná taky ne...).

Cestou nám ale došlo, že nemá cenu hrnout se na místo prvního nálezu, vyčkáme někde v okolí na nález dalšího, aby se nám lépe manévrovalo s autem a možnánajdem sami i jiné. Rozložili jsme zde svoje „výpočetní středisko“, abychom zjistili, že veškerý informační systém o stratokeších selhává, souřadnice se objevují, zase mizí a v tabulce se objevují i jiné nesmysly... Začaly nás stíhat i různé drby o tom, jak se našla další stratokeš „támhle na poli“, podle instrukcí vyrazili na místo „támhle“ za několika rychle mizícími geovozy, které se v zápětí rozjely na všechny směry na několika křižovatkách, abychom skončili uprostřed polí a nikde nikdo... V jednom krátkém okamžiku problikly souřadnice další nalezené stratokeše BASF. Nebyli jsme daleko a tentokrát jsme se nechali strhnout vidinou, že tam snad i budem mezi prvními... To, co jsme uviděli při dojezdu na místo, nás absolutně zmrazilo. Úsek silnice cca půl kilometru plný aut na obou
krajnicích a malý shluk lidiček na blízkém poli. Trochu nás otrávil vrtulník, který poletoval okolo, a my brblali, že nám snižuje šanci na jakýkoliv jiný nález díky tomu, co všechno může obsáhnout během jedné malé chvíle.

Vzhledem k tomu, že jsme byli v terénním autě, nezdržovali jsme se nějakým parkováním a vyrazili po kraji pole, co nejblíž. A tak se nám podařilo, že jsme mohli nasát pomyslnou vůni stratosféry a stratokeš BASF (semínko) si chvilku podržet. Naše nadšení bylo veliké, vůbec nevadilo, že jsme nebyli první, byli jsme rádi, že jsme si mohli sáhnout, že náš výjezd a to všechno nebylo úplně zbytečné. Vyslechli jsme si příběh tohoto náhodného nálezu a rozloučili se s rychle mizícím kačerem, který stratokeš chtěl odvést co nejdříve do laborek do Slaného.

Lidem už bylo jasné, že nemůžou čekat na jakékoliv souřadnice a rozutekli se do polí. My byli ale spokojení. Náš sen se v podstatě splnil a tak jsme nechali ostatní pobíhat po polích a rozhodli se, že si za ten den zasloužíme také nějaké ty obyčejné zelené body. Vydali jsme se odpočinout si do lesa a posbírat několik okolních keší. I tak, jsme si ještě celou cestu vyprávěli své zážitky.

Shodli jsme se, že celý projekt byl výborný nápad. Hodně nás zaujala kamera, která dokázala snímat obraz po celou dobu letu a my mohli spatřit unikátní snímky z letu (i pádu). Trochu nás zklamalo „zamrznutí“ semínek, ale který kačer se nikdy nesetkal s nějakým dohledáváním keší v terénu podle intuice a nikoliv podle souřadnic??? Projektem se zabývali nadšenci a všechno vznikalo spontánně, tak nemůžeme očekávat výsledky jak od profesionálů. Pro nás to znamenalo prožít den s přáteli venku a se svou oblíbenou činností, která byla příjemně zpestřená. Náš obdiv a dík patří všem, kteří se na tomto projektu podíleli. Určitě je do budoucna co vylepšovat, ale už teď se těšíme na další start!

Gleep007