Z východu na západ 2020 - den 2.

Po včerejším deštivém dni jsem uvítal po ránu slunečnou oblohu. Vykoukl jsem z postele a řekl si, že dneska by to šlo. Nebyla to jen vábnička jako první den, kdy se hned po startu spustil liják.

Včera jsem skončil na okraji obce Rybí (N 49°35.89730', E 18°5.17650'), kam mě family support odvezl i dnes. Bylo sice kolem toho spoustu keců, jestli to musí být opravdu přesně tohle místo, ale to jsem se ctí ustál a vysvětlení padlo na úrodnou půdu. Pak už se holky na nic neptaly, myslely si asi své Než jsem šlápl do pedálů, tak jsem chvíli sbíral morál, začal jsem promazávat řetěz očko po očku, otřel celý rám od hrubé špíny a když už nebylo nic dalšího, co bych ještě napigloval, tak jsem holt vyrazil. Na zahřátí jsem objel pár místních tradiček, i nějaké mysterky mi holky vyluštili, než jsem si připravil bicykl a pak jsem zakoupil proslulé štramberské uši, které jsem chtěl ochutnat už včera, ale kouli bahna by do obchodu stopro nepustili.

Do Nového Jičína to byla pohoda a během chvilky jsem projížděl městem. Cestou jsem si říkal, že jsem včera tu etapu mohl protáhnout ještě alespoň na konec tam, kde začíná stoupák do Starého Jičína. Včerejší průjezd okolo Beskyd byl hodně nahoru a dolu a při funění do Starého Jičína si na to nohy vzpomněly celkem rychle. Včerejší zrádná myšlenka, že se mi vlastně do kopečka moc nechce, přišla až po 75 kilometrech, zatímco dnes mě přepadla hned u prvního výraznějšího stoupání. To mám teda radost! Naštěstí, když jsem vysupěl nahoru za hlasitého nadávání, následovalo... více v článku.