Z východu na západ - den 10. POSLEDNÍ

Dnes se Vary probudili do plačtivého počasí. Mrzutě jsem vykoukl z okna a přitáhl peřinu až pod bradu, no fuj, nikam nejedu. Naštěstí za mě rozhodla paní na recepci, která nás nekompromisně před desátou vykopla z pokoje. Vypadalo to jen na jemný občasný deštík, alespoň jsem si to tak přál. Po vydatné snídani jsem se začal chystat na cestu a zvažoval, zda si vzít pláštěnku nebo to zvládnu jen s mikinou a pojedu opět nalehko. Chvíli jsem se dohadoval se supportem, ale nakonec, když došly argumenty, mi bylo nařízeno, abych si jí vzal.

Do cíle mi zbývá okolo stovky kilometrů a to je otázka dne - zda to ujet dnes na jeden zátah nebo si to rozdělit na dva dny. Přirozeně je volba jasná zvládnout to ještě dneska a zbytečně to neprotahovat.

Na cestu se mi samozřejmě nechce, když prší a motivace už moc nezbývá, ale co se dá dělat, přece nebudu za trotla, který to vzdá před koncem. Projíždím vřídelní kolonádou, kde potkávám filmaře natáčet nějaké scény. Normálně bych určitě zastavil a okukoval jejich práci, páč jsem filmový nadšenec, ale dnes se snažím jen projet tak, ať jim nezkazím nějaký záběr...Více zde