Rozhovor s ATIP

mikisi: Do chvíle, než jsem poznal nebo lépe řečeno zaregistroval tvůj nick, jsem o způsobu lovení formou BF nevěděl. Jak ses vlastně k lovení alá Brute Force dostal ty? Jaké byly začátky tvého lovení BF metodou?
ATIP: Souviselo to asi s první keškou, kterou jsem takto hledal na brutal, ale tenkrát to byly doby, kdy jsem vlastně nevěděl, když keš takto najdu, jestli ji budu moct vůbec zalogovat, protože se to odsuzovalo. Nebylo to jako dneska, kdy se to považuje za zajímavé. Nebylo to úplně v souladu s pravidly, které se tehdy ctily, bylo to o něčem jiným.

mikisi: To mě nenapadlo, že se to kdysi odsuzovalo. Pamatuješ si, která keš to byla?
ATIP: Byl to Uhlířův poklad (GCTEYH) od Cmuchala a Bentley007 v Praze v Tróji. Šifra byla hezky vymyšlená, ale byla těžká. Byla to jedna z prvních šifer, která měla svoji myšlenku, nebyla to obecně známá šifra. Myslím, že Cmuchal ji používal jako malý, když si s kluky chtěli něco tajného napsat.
Tenkrát jsem poprvé vyrazil do Prahy, že ji najdu bez souřadnic. Šel jsem tak 4 metry kolem ní, dokonce jsem se i díval na to místo, kde byla, a říkal jsem si: „Tam by to nedali, protože by byla z druhé strany vidět.“ – no a přesně tam byla . Tenkrát tam šáhnout, tak by to bylo první BFko z těch úspěšných, které jsem kdy dal. Ale nepovedlo se mi to a našel jí pak někdo jiný a já jsem ji později vyluštil.
mikisi: Co tě tak napadlo vyrazit na BFko až do Prahy?
ATIP: Tenkrát to bylo jednodušší, protože kešky byly na místech, které byly něčím výjimečný. Buď tam byl hezký výhled, nebo to bylo u nějaký památky, nebo to bylo tématicky umístěné, ale hlavně to nebylo daleko od výchozích souřadnic, takže se to dalo podle atributů odhadnout. Byl tam tehdy značený výhled a ještě další nějaké věci, podle kterých jsem vyrazil hledat, ale to už si přesně nepamatuji. A taky netrvalo dlouho, abych se tam dostal.
mikisi: Takže ti tenkrát chyběly akorát zkušenosti k úspěchu .
ATIP: Ano, přesně tak. Je to i o zkušenostech.
mikisi: Jak bys charakterizoval Brute Force ? V jakých případech můžeme mluvit o BF? Jsou kačeři, co se přou, co je BF a co už není. Jak to vidíš ty?
ATIP: Podle mě to je, když jdeš lovit bez souřadnic a už je jedno jakým způsobem, ale bez souřadnic. Klidně třeba i na tradičku, když nemáš GPS ani souřadnice a netušíš, kde je. Třeba jen podle popisu v listingu nebo podle názvu keše.
mikisi: Částečně jsi už na mou další otázku odpověděl, ale upřesni mi, kdy jsi vlastně začal, nebo lépe řečeno, kdy jsi odlovil první keš brutálem?
ATIP: Byla to Uhlířova vdova (GCVCBC), teď už archivovaná keš. Měla obrázek Uhlířovy vdovy a v exifu byly ukryty souřadnice. Tenkrát to byla ojedinělá věc. Nebyly tolik rozšířené programy, kterými by se dal exif pohodlně prohlížet. K nalezení mi pomohla jedna fotka, kterou do logu dala jedna kačerka. Fotka tam sice byla jen chviličku, než ji na žádost ownera odstranila. Podle toho obrázku, co jsem si pamatoval, jsem vyrazil do Prahy a šel podél břehu Vltavy a koukal, kde by to tak mohlo být, až jsem ji našel. To byla první keška, kterou jsem našel na brutal. A pak následně jsem i zjistil, jak se vlastně luští.
mikisi: Zjišťuješ, potom co kěš na brutal najdeš, jak se vlastně luští?
ATIP: Rád hledám keše BF způsobem, protože jsem raději v terénu než sedět u PC a googlit. Ale zase na druhou stranu mě zajímá, jakým způsobem jsou souřadnice zašifrované. Někdy i dostanu chuť si vyluštit něco, co jsem už dávno odlovil .

mikisi: Máš nějaký svůj návod, jak to děláš? Máš nějaký fígl? Čeho si všímáš? Jak tě vůbec může napadnout, kde by keš mohla být ukrytá?
ATIP: Úspěšnost souvisí hodně s tím, jak často se pohybuješ venku. Což já se rád – pokud nepracuji - pohybuji často venku. Tím se ta šance zvyšuje. A tím, že se pohybuji na kole, tak toho objedu poměrně dost. A pak je taky hlavní se koukat kolem sebe . Doma si ze mě už dělají legraci, že prolezu každou díru . Jdeme na procházku a když vidím nějaký pěkný úkryt nebo geomísto, tak tam pokaždé šáhnu nebo se podívám .
mikisi: To jsem taky kdysi dělával, ale pustilo mě to. Každý si určitě takovým obdobím projde, ale většinou to člověka pustí. Takových kačerů asi mnoho není, co to pořád zkouší. Tebe to po letech pořád drží?
ATIP: Ano, tohle to mě nepustilo . FTFka mě časem pustily ale tohle to ne . Ta zvědavost u mě vyhrává.
mikisi: Jaké další aspekty pomáhají k úspěchu BF?
ATIP: Dobře se hledá u někoho, koho znáš a u koho víš, jakým způsobem keše ukládá. Každý má takový svůj rukopis, oblíbený typ keší nebo víš, že to téma, které použije, bude i tématicky uložené nebo naopak některým kačerům je naprosto jedno, kam kešku hodí, hlavně aby to neměli daleko na údržbu. I takovou znalost ownera se dá použít. A taky samozřejmě znalost místa.
mikisi: Máš v lokalitách už předem připravená místa? Třeba řekneme Dobrá u Kladna a tobě se v hlavě hned objeví tipy, kam se v první řadě jít podívat?
ATIP: Ano, je to tak. Většinou se mi objeví nějaký tip v lokalitě na místo, ale bohužel dneska to sklouzlo už někam, kdy ty pěkná místa jsou obsazená a tak se kešky dávají na místa nezajímavá a tím se šance na brutal snižuje.
mikisi: Takže když někdo chce, aby jeho keš byla na brutal neodlovitelná, tak ji stačí dát na nezajímavé místo, třeba zahodit do křoví a dát co nejméně atributů?
ATIP: Přesně. Bohužel poslední dobou se mi zdá, že mysterky se dělají jen proto, aby byly co nejdéle neodlovené. To dříve taky nebylo. Dříve se to dávalo tak, aby to lidi našli a ne proto, aby se s tím trápili. Myslím si, že to něco ztratilo z té zábavy.

mikisi: Jsi známý tím, že nemáš otazníčky v lásce…
ATIP: Není to tak úplně pravda. Mám rád mysterky, které jsou logické a něco se nového u nich dozvíš, nebo tě přinutí se podívat do oboru, se kterým se běžně nesetkáš. To vše ale zábavnou formou. Jakmile to není o zábavě, tak se mi to nelíbí. V začátcích geocachingu byly kešky takhle udělaný. Můžou být těžké mysterky, ale zábavně. To, že někdo vymyslí nějaký postup, který ho v ten moment napadne a s ničím nesouvisí, tak to se mi nelíbí. Co se mi například dost líbilo, byl Mácha v ráji (GC2GR3F) - na luštění mi to přijde těžký, ale logicky to do sebe zapadá. Každopádně nemusíš přemýšlet, na co ten autor zrovna myslel.
mikisi: Vrátím se ještě ke keším, které jsi našel na brutál. Máš nějakou, která ti utkvěla výrazněji v paměti nebo ji bereš jako cenný úlovek?
ATIP: To asi ne. Pamatuji se na tu první neúspěšnou a na tu první úspěšnou. Musel bych asi více zavzpomínat. Brutalem jsem toho našel už dost. Každopádně mě více baví to hledání fyzický než luštění.
mikisi: Kešuješ sedmým rokem. Vím, že dříve jsi byl aktivnější co do počtu nalezených keší, řekněme, že poslední rok kešuješ pořád pravidelně ale už ne tak masivně nebo tak aktivně. Co se změnilo?
ATIP: Geocaching, se kterým jsem začínal v roce 2005, byl úplně o něčem jiným. Byl o těch místech. O tom, že se podíváš po přírodě nebo zajímavých památkách. Nebyl o tom množství. Bylo to úplně něco jiného. Taky kačerů bylo pár, kešek taky nebylo moc a bylo to za jiných podmínek. Samozřejmě to dělali lidi nějakým způsobem omezení tím, že nebylo snadný získat GPSku. Byla to tenkrát docela velká investice. A to si myslím, že taky trochu vytřídilo tu skupinu lidí, která geocaching dělala. Časem, jak se GPSky více zpřístupnily, tak ten okruh lidí se rozšířil i k lidem, kteří už nemají k tomu takový vztah … k té úplně původní myšlence geocachingu … k přírodě. A s nárůstem těch horších kešek na ošklivých místech souvisí i můj vývoj, proč tolik nehledám – více si vybírám.
mikisi: Kdy přišel zlom, kdy se to u tebe zlomilo?
ATIP: Moje žena jezdí 24-hodinovku na kole. Tento závod se jede v Liberci. Vzal jsem si tehdy kolo, že si objedu okolní kešky. Na horách jsem předpokládal, že to budou pěkný kešky. Vyrazil jsem do Jablonce, kde jsem našel úplně stejné kešky jako v Praze. Za okapem, za nějakým billboardem, kde byla hromada výkalů, když to řeknu slušně. Tam mě to tehdy dostalo. Vždycky jsem si říkal, že na horách jsou lidi s větším vztahem k přírodě než tady v okolí velkých měst. Tenkrát mě to zlomilo a přestal jsem i na nějaký čas kešky hledat. Říkal jsem si, že se zase vrátím k nějakému sportu, protože i ta moje fyzická kondice šla dolů tím, že jsem se věnoval hledání a hodně jezdil autem, tak jsem to přehodnotil. Od té doby se snažím to dělat jinak – víc sportuju a když je příležitost, tak si najdu občas nějakou kešku. Tím, že je keší hodně, tak se ten počet nálezů významně nesnížil, ale určitě ta intenzita je jiná. Taky si vybírám něco, co je v přírodě, co je zajímavý. Kolikrát se mi stane, že vyrazím na kešku a cestou mě zaujme něco jiného a kešku nechám být a jdeme jen tak na vycházku – to by se mi dříve nemohlo stát . Dnes už není pro mě geocaching zábava číslo jedna.

mikisi: Jakou vidíš budoucnost Geocachingu?
ATIP: Kolikrát si říkám, že vše se pohybuje v cyklech nahoru a dolů. Věřím, že se to jednou vrátí do těch starých kolejí. I když je to nereálné, to si taky musím připustit . Nemůže se to vrátit zpátky z toho stavu, který teď tady je. Nevím, kam to může směřovat.
mikisi: Já si myslím, že to většinu lidi časem přestane bavit a zůstanou jen lidi, co tím skutečně žijí.
ATIP: Lidi si – stejně jako já – budou vybírat, na kterou kešku vyrazit a na kterou ne. Bohužel ten výběr je složitý tím, že je keší tolik. Když jsem začínal, tak z první stovky kešek si pamatuji všechny, protože možná jedna byla špatná. Dneska ten poměr je úplně někde jinde.
mikisi: Máš nějaký vzkaz ostatním kačerům?
ATIP: No nevím, jestli mám co vzkázat. Možná obecně o přístupu k životu. Dělat věci tak, jak si myslíme, že je to správně.
mikisi: Děkuji za rozhovor.