Přejít na obsah






Fotka
* * * * * 7 hlasy

Za krásami Ústecka

Příspěvek od Roman_Jaromer , v Tipy na výlety a zážitky z cest 12 listopad 2013 · 4 227 Zobrazení

Za krásami Ústecka
  • Profil a mapa trasy
  • 13 11 09 17.41.04 Noční pohled přes Labe na Větruši
  • 13 11 09 16.50.13 Podvečerní výhled z hradu Střekov
  • 13 11 09 16.34.27 Hrad Střekov
  • 13 11 09 16.14.00 Střekovský hrad se zdymadlem T.G.Masaryka
  • 13 11 09 15.16.46 Poseidon - vládce moří shlíží na řeku Labe
  • 13 11 09 14.49.31 Pramen u Cimrmanovy lavičky
  • 13 11 09 14.01.56 Vyhlídka Josefínka - úplný indián (či zkamenělá Josefínka :-) )
  • 13 11 09 13.58.22 Cesta na Josefínku vede těsně vedle skalnatého hřbetu
  • 13 11 09 13.41.26 Odbočka turistické značky k Josefínce i s nápisem o nebezpečné cestě
  • 13 11 09 13.37.02 Rozbahněná cesta k Josefínce
  • 13 11 09 11.23.38 Vyhlídka z Vrkoče na Ústí nad Orlicí
  • 13 11 09 11.20.04 Vyhlídka z Vrkoče
  • 13 11 09 11.19.25 Vyhlídka na Vrkoči
  • 13 11 09 11.11.28 Vaňovský vodopád
  • 13 11 09 10.24.22 Hrad Střekov se zdymadlem T.G. Masaryka
  • 13 11 09 10.23.50 Já u výhledu na řeku Labe
  • 13 11 09 10.12.34 Výhledy ze zelené turistické značky na řeku Labe
  • 13 11 09 10.04.59 Zelená turistická značka k Vaňovu - moc pěkná
  • 13 11 09 09.44.40 Na Humboltově vyhlídce

Aneb jeden tip na jednodenní výlet přírodou kolem Ústí nad Labem - jako stvořený pro Lídlenku :-)

Protože jsem tvor psavý a kdybych líčil cestu s Lidlenkou i trasu v jednom, bylo by to pro některé moc nudné, rozhodl jsem se napsat tip na výlet okolo Ústí nad Labem zvlášť. Protože se jedná o výlet většinou krásnou přírodou, který jsme si naplánovali na celodenní výlet vlakem, výchozí i cílové místo je na hlavní trati a proto se hodí jako tip na výlet na jeden z následujících volných víkendů, kdy je akce od Lidlu a vlaky jsou celkem levné. Výchozí nádraží je totiž na hlavní trati a staví zde většina i hlavních rychlíků.

Pozor na to, pokud máte jako někteří představu, že Ústí je někde v rovině, když leží na tom dolním toku "Labi", není tomu tak. Během výletu si zalezete i po kopcích.
Vložený obrázek

Výhled z rozhledny Větruše


Z nádraží v Ústí nad Labem vyrazíme po žluté turistické značce. Cestou si můžete odskočit na zdejší Železniční most, kde si můžete odlovit rychlou kešku na zajímavém mostě. Potom už na nás čeká výstup na rozhlednu Větruše. Místní mysterku Ústecké panorama 2 nemá cenu luštit, protože vyjde skoro 2 km jinde mimo naši trasu :-( Z Větruše je moc krásný výhled na celé Ústí. Pokud se vám sem nechce šlapat pěšky, můžete si sem vyjet i lanovkou. Celkem mě překvapilo, že je celkem laciná :-).
Z Větruše si pak můžeme odskočit na Popraviště. Zde naleznete krásný kříž, pěknou vyhlídku a celkem lehce nalezitelnou kešku. Zacházka tam a zpět je celkem asi 600 metrů, ale určitě se vyplatí. Další keš najdeme hned nad Větruší u pomníku velkého turisty Karla Eichlera - nachází se zde Turistická keš. Pokud si správně zorientujete nápovědu, je keš lehce vaše. My zde potkali i další kačery. Bylo znát, že sem vede lanovka, je tu hned větší provoz :-),

Vložený obrázek

Panorama z Humboltovy vyhlídky

Z Větruše pak naše trasa pokračuje po zelené turistické značce. Po této trase vede i naučná stezka. U Soudného vrchu vede odbočka na Humboltovu vyhlídku. Vyhlídka to je moc pěkná. Najdete tu nejen vyhlídku, ale i pěknou lavičku. Bohužel keš je ještě kousek pod vyhlídkou. Naštěstí je keš celkem lehce nalezitelná. Sice to podle mapy vypadá, že zelená je kousek cesty za šipkou lesem, ale pokud půjdete jako my po dešti, doporučuji se vrátit po cestě na značku, protože zvlášť po dešti se to tu hodně smeká. Dejte si pozor i při odlovu samotné kešky, protože jsem po zdejším mazlavém blátě jel skoro metr jako po sněhu.
Pokud budete plánovat trasu dle turistické mapy na mapě mapy.cz tak pozor! Turistická cesta kolem Humboltovy vyhlídky vede jinudy než na mapě.
Dál pokračujeme po zelené až na rozcestí Nad Vaňovem. Zelená tady vede po krásném turistickém chodníku vinoucím se většinou po vrstevnici svahem Labského údolí. Říkal jsem si, kdo tuto cestu tady dělal, protože často tu bylo vidět jakési "dláždění". Vybudovat tuto cestičku muselo být opravdu hodně pracné. U rozcestí Nad Vaňovem je pěkná lavička a může sloužit ke svačince. Alespoň my ji tak využili. I když pokud je pěkně a nefouká, doporučuji si na svačinku vybrat spíše vyhlídku na Vrkoči - můžete se během svačiny zároveň kochat výhledem. Naše další cesta odsud sice půjde po žluté, ale vřele doporučuji si z tohoto rozcestí udělat menší odbočku na Vaňovské vodopády a Vrkoč.

Vložený obrázek

Panorama z vyhlídky na Vrkoči

Cesta na Vaňovské vodopády sice trochu klesá, ale námaha vynaložená k tomu, že se budeme muset vrátit zpět na rozcestí se žlutou se nám určitě vrátí v krásném místě, které navštívíme. I já čekal nějaké kaskády na potoce, pár čůrků, nebo něco podobného, ale člověku se najednou otevře pohled na kolmou stěnu a z ní padající vodopád. Opravdu úchvatná podívaná. Podobných vodopádů u nás v Čechách moc nemáme. A za námahu budete mít též bod ve formě lehké earthkeše Vaňovský vodopád. A když už jsme tady, tak určitě nesmíme vynechat také vyhlídku na Vrkoči se stejnojmennou keškou. I když se jedná o vyhlídku, od vodopádu k ní vede jen mírné stoupání, za to ta vyhlídka stojí opravdu za to. Krásný víc jak půlkruhový rozhled na tok Labe pod námi, hrad Střekov, Ústí nad Labem a okolí. Prostě nádhera. Na vyhlídce jsou i krásné lavičky, na kterých se dá odpočinout. Kdybychom o nich věděli, tak svačíme tady a ne na rozcestí nad vodopádem :-).

Z Vrkoče nás čeká návrat na rozcestí zelené a žluté. Sice od vodopádu to je nejblíže na keš Čertův mlýn na Podlešínském potoce, ovšem zdola od vodopádu ze zelené se k ní nedostanete. Nebo alespoň my to raději bez horolezeckého vybavení nezkoušeli a raději to víc jak kilometr obešli, i když jsme to měli od Earthky nějakých 150 metrů. Základy Čertova mlýna tu opravdu jsou, ale keš je bohužel dost daleko od tohoto mlýna, takže člověk musí ještě brodit potok a nakonec ještě se drápat do kluzkého svahu. Naštěstí i přes nepřízeň signálu nápověda je celkem jasná, takže keš se dá celkem snadno najít. Ovšem kvůli klouzavosti terénu jsme nešli ani na waypoint na horní straně vodopádů. Přece jen člověku každou chvíli ujela někde noha a nechtěli jsme skončit o 20 metrů níž...
Po návratu na žlutou můžeme pokračovat dál do Podlešína. Zde nás uvítá moc pěkná kaplička. Bohužel keš, která jí je věnovaná je trochu bokem. V blízkosti jsou i výchozí souřadnice dvou mysterek, ovšem vzhledem k pětkovému terénu nic pro nás, takže je úspěšně ignorujeme a vyrážíme dál. My osobně se tu ještě na místní zastávce občerstvili. Docela nás tu překvapilo, že zde zrovna projížděl autobus místní příměstské dopravy. Člověk dál pokračuje po krásné liduprázdné polní silničce a zdá se mu, že jde skoro nížinou. Jen sem tam na něj vykoukne vpravo Milešovka a vlevo může shlédnout dolů směrem k Labi. My zde také začínali mít konečně štěstí na počasí, protože přestože hlásili na celý den oblačno s deštěm, tady se nám protrhalo a vykukovat sluníčko...

Vložený obrázek


Panorama z Milenecké vyhlídky

Na konci cesty po silničce na nás čeká odbočka k Vaňovské skále. Pokud půjdete jako my tam, kde je značená na mapě, je v terénu hodně špatně značená, protože jsme zde skoro žádnou značku neviděli. Ovšem díky tomu, že na této vyhlídce je keš Milenecká vyhlídka, určitě ji neminete :-). Vyhlídka tu je opravdu nádherná a určitě stojí za to ji navštívit, i když samotná keš je asi 50 metrů stranou. Vyhlídkou je vlastně jen kraj skály ostře spadající do hlubin údolí.

Vložený obrázek

Panorama z Josefiiny vyhlídky

Od Milenecké vyhlídky je asi nejlepší cesta se vrátit na značku a pokračovat po modré směrem k Josefínce. My zkusili projít "přímo za šipkou". Doufal jsem, že tak dojdeme rovnou ke skále Milenci, která však žádnou kešku nemá. Nakonec jsme stejně došli na modrou, jen o trochu víc popíchaní od trnů. Cestou dál projdeme kolem odbočky ke skále Milenci. Bohužel vzhledem k daleké cestě a trochu pozdější hodině jsme neměli čas se tam jít podívat. Na směrovce byla vzdálenost 700 metrů a v dnešním blátivém terénu by to znamenalo zdržení tak půl hodiny, takže jsme si řekli, že tam si zajdeme zase příště, až tam třeba bude nějaká keš :-).
Kupodivu jsme cestou dál potkávali i rodinku turistů, která měla stejný směr jako my, ovšem kačeři to nebyli. Stejně jako my nadávala na to, jak dokázal někdo zdejší cestu rozjezdit a jak špatně se v tom blátě tady jde. Tak jsme došli až na odbočku k Josefínce. Protože na vyhlídce Josefínka je i keška, nenechali jsme se odradit tím, že na směrovce na tuto vyhlídku byl nápis "Obtížná cesta" škrtnut a pod tímto nápisem byl druhý nápis "T.č. neprůchozí". Báli jsme se, jestli projdeme, ale vyrazili jsme přesto na cestu. Být to lesem, byla by to celkem pohoda. Nejhorší bylo, že cesta vedla po lesní cestě rozryté od těžkých strojů a plné mazlavého bahna, které se hodně smekalo. Než jsme došli na vyhlídku, byli jsme jak "prasata", alespoň po kolena... A to jsme měli kliku, že jsme s sebou měli trekingové hůlky, takže jsme s sebou někde neplácli do bláta. Ovšem po příchodu na vyhlídku Josefínka už bylo jasné, že ta námaha za to stála! Krom skalních útvarů nás čekaly široké výhledy na řeku Labe, Ústí nad Labem, okolní hory, ale i Hazmburk v dálce. Ještě k tomu nám už krásně svítilo sluníčko, co víc jsme si mohli přát! Prostě nádhera. Jen odlov kešky se protáhl asi na deset minut, kdy jsme hledali ten pravý úkryt. Přece jen terén 4 tu opravdu byl. Skoro jsem se divil, že to tu turisté označili za oficiální vyhlídku. Na vrcholku jen skupinka skal, bez jakéhokoliv zábradlí a cesta na vrchol po uzoučké kluzké pěšince a občas s lezením skoro po skalách. Ani jsem se nedivil, že dnes už sem moc lidí asi nezavítá, po upozornění o neprůchodnosti trasy na odbočce. Taky místní keš byla naposledy navštívena už více jak před dvěma měsíci - ještě o prázdninách. Ale na druhou stranu podobné zapomenuté keše jsou občas daleko lepší než ty u silnic ve škarpě. Člověk si je alespoň pořádně pamatuje.

Vložený obrázek

Panorama z Josefiiny vyhlídky

Z vyhlídky Josefínka jsme se vrátili kousek na lesní cestu. Původní plán byl jít až na modrou. Ovšem to znamenalo jít další půl kilometr po blátivé cestě do kopce. Tak jsme si řekli, že to zkusíme sejít po lesní cestě dolů. Ovšem cesta po chvíli končila u jednoho z dalších nově vybudovaných sloupů vysokého napětí (nejspíše důvod, proč zdejší turistická cesta byla v tak hrozném stavu). Tady jsme si říkali, zda se tedy vrátit, nebo to zkusit přímo za šipkou dolů na zelenou turistickou značku. Nakonec jsme to zkusili vzít dolů. Nejdříve přímo, ovšem bylo to tu tak prudké, že jsme to raději vzali nejdříve kousek po svahu, abychom scházeli až po mírnějším svahu. Přece jen dnes bylo hodně mokro a hodně kluzko, takže jsme nechtěli skončit někde pod skalou. Ale i tak jsme nakonec vyšly na zelené turistické značce kousek od kešky Cimrmanovo křesílko. Zde jsme keš hledali pěkně dlouho, nevím, čím to bylo, že nejdříve mi GPSka ukazovala na jasné místo kolem místních řezeb, a nic. A když jsem konečně po čtvrt hodině našel opodál (i když taky u jedné z řezeb), ukazovala mi GPSka nulu tam...

Z Cimrmanova křesílka se už "vracíme" do Ústí. Než dojdete na začátek lesa, doporučuji si přečíst listing kešky Pohádkový les. My bohužel původně plánovali trasu jinudy, takže jsme tuto keš ignorovali (čekal jsem ji delší, takže jsem až pozdě zjistil, že i při opačném postupu luštění by asi nebyla zacházka pro finálku tak dlouhá. Druhá půlka cesty už je méně turisticky atraktivní. Na kraji lesa - u sochy Poseidona vládce moří, který shlíží na řeku Labe, se vám může poštěstit, že narazíte na milého pána, s kterým jsme si nakonec povídali skoro čtvrt hodiny. Sdělil nám tu např. zajímavost o tom, že jsme si mohli všimnout u Vaňovských vodopádů vytesaného pamětního kamene, nebo že chodníky, které se tu nacházejí ve svazích budovala kolem roku 1912 Rakousko-Uherská armáda v rámci cvičení jako cesty pro lehkou artilerii. Předpokládám, že takto vznikala i cesta, po které nyní vede zelená turistická značka od rozhledny Větruše k Vaňovu a která se nám tak moc líbila.
Bohužel dál začíná trochu turisticky fádnější úsek vesnicí Vaňov po zelené na rozcestí k modré a pak dál až pod skálu Vrkoč. Zde si můžete splnit podmínky zdejší Earthky Vrkoč. Navíc vás může hřát pocit, že na rozdíl od těch "bodohoničů" co navštíví spodek skály, vy jste byli i nahoře :-).
Pokud byste nestíhali, můžete zde už nastoupit také na autobus a nechat se dovést do Ústí MHD. Ovšem my chtěli ještě navštívit hrad Střekov, který se vypíná na druhém břehu řeky Labe. Mostů přes Labe tu mnoho není. A proto přejdeme přes Labe přes Masarykovo Zdymadlo. Jedná se o nádherný jez. Nečekal jsem, že je tu tak velký výškový skok. Na zdymadle je i první stage multiny Filokaristická. Bohužel jsme tu však hledali asi 10 minut, ale nic jsme nenašli. Protože poslední log, který odlovil v poslední době i stage 1 byl někdy z července (před 4 měsíci), předpokládám, že jsme nemuseli být ani tak slepí. Nakonec jsme se vydali dál přes zdymadlo, vyfotili pár výhledů z něj a na druhé straně se pokusili o odlov Earthky Střekovská skála. Prohlídli jsme si tedy Střekovskou skálu zdola od Zdymadla a vydali jsme se nahoru. Tady jsme se podívali na hrad. Ten však je otevřen jen do konce října, takže v době, kdy my ho navštívili byl už bohužel zavřený. Takže jsme si ho alespoň prohlédli zvenčí a vydali jsme se na odlov zdejších dvou tradiček - Střekov a Hrad Střekov (PM Only keš). Přišlo mi, že by stačila jediná keš s trochu lepším listingem. Našli jsme je však obě lehce a zjistili jsme i další věci k earthce Střekovská skála a pak už jsme pokračovali na vlak do Ústí nad Labem.
Cestou jsme si rychle odlovili ještě keše, které byly skoro cestou - Pařmanovy mikrošky 4 - Setuza a mysterku #1 Twillight Saga. Naštěstí obě byly rychlovky. Původně jsme si chtěli odlovit ještě třetí keš - disablovanou tradičku Pařmanovy mikrošky 5 - most Edvarda Beneše, ovšem ta se zrovna asi ztratila (po disablování měla ještě mnoho nálezů).

Pokud půjdete stejnou trasou, ujdete celkem 24 km s převýšením asi 750 metrů. Nám trasa trvala i s přestávkami a lovem keší celkem 9 hodin. Ovšem šli jsme trasu po velkých deštích, takže některé úseky jsme šli opravdu hodně pomalu díky tomu, jak hodně byly kluzké a podmáčené. Pokud jste zdatní turisté a bude sucho, můžete i s odlovem keší stihnout za méně jak 8 hodin.

Vložený obrázek

  • 1



Větruši a její blízké okolí mám trochu prochozené, přeci jen jsem původem Děčíňák a i teď se v Ún/L ocitám poměrně dost často (kešky, přestupní stanice, prohlídky,...). Pěkné fotky, připomenutí pár známých míst. :-)

 

P.S. A pro náročnější bych doporučoval wigo Bunkry v okolí Větruše... :-D

    • 0
Fotka
Roman_Jaromer
lis 13 2013 22:04

Také jsem o tom Wherigu uvažoval, ale vzhledem k signálu na mém mobilu by to bylo pro "výlet" trochu moc velké zdržení. I takhle jsme došli docela pozdě.

 

Nejvíc mě ale dostal ten Vaňovský vodopád a pak taky ta vyhlídka Josefínka. Na ní opravdu asi moc lidí nechodí... Byli jsme tam první kačeři po asi 65-ti dnech :-).

    • 0

Ono to wigo není moc výletové, ale zpětně si říkám, že docela stálo za to (jen ten terén a porosty).

 

Dále za Větruší jsem byl ještě v době předkačerské a pamatuji si zdejší krásy jen matně, tak se tam někdy musím vydat. :-)

    • 0

chystám se teď o víkendu taky do oněch končin - mám naplánovánu trasu Ústí n.L. západ - Větruše - Vaňovský vodopád - Ostrý vrch - Litoměřice. Na lidlenku z Ostravska ideální destinace - na místě v 9 ráno, zpět vlakem po páté odpoledne a úspora přes 900 Kč:).

    • 0

pěkné, mám to tam ráda, ale s lovením jsem tam dost pozadu, děkuji za připomenutí :-)

    • 0

Wherigo je fakt trošku horším terénem, hlavně ke konci. Jinak škoda, že jste nešli ten kousek od mlýna k hornímu vodopádu. Byla jsem tam s kamarádkou a sice byla cesta dolů trochu krkolomná, ale bez větších problémů jsme se dolů dostaly. Ani jedna jsme tam nebyly a moc se nám tam líbilo. Fotky v logu http://coord.info/GL...le aspoň něco. 

    • 0
Fotka
Roman_Jaromer
lis 20 2013 19:37

Fotky shora z vodopádu jsou moc pěkné. Skoro lituji, že jsme se tam taky nepodívali. Já měl bohužel zrovna "slabou chvilku" a krom toho špatnou zkušenost z jedné keše, kde jsem málem pěkně slítnul potom, co jsem po místní "klouzavé" hlíně a po deštích, co teď byly, jel  asi metr jako po nějaké ledovatce a nebýt hůlek, tak se nezastavím a spadnu z šutru...

    • 0
Fotka
ladislavappl
lis 25 2013 12:01

Hezká reportáž! Jsem z Teplic, tak to tam dobře znám. Když je mokro, tak tam snad ani nejezděte, strašně to tam klouže (od vodopádu dolů nebo k Josefínce) a zbytek cesty se bláto lepí na boty. Josefínka je případ sám pro sebe, zvlášť v létě, kdy jsou křoviny téměř neprůchodné. Dobré je si udělat do navigace bod odbočky z cesty a na něj se pak zpátky strefit. Od vodopádu k mlýnu to po turist. značkách není taková zacházka, ale zas to není takový adrenalin.

    • 0

Poslední komentáře

Reklama