Zapomenutými dolinami Chočských vrchů

V Prosiecké i Kvačianské dolině jsem byl už před 9-ti lety se skauty na naší výpravě v okolí Dolného Kubína. A letos, když jsem plánoval dovolenou s Danou a naší kamarádkou, tak jsem si říkal, tyhle krásné doliny musím holkám ukázat!

Kde začít?
Naši cestu začínáme na parkovišti ve Veľlkem Borovém na souřadnicích N 49° 11.763 E 19° 31.241. Tady se nachází pěkné velké parkoviště, které je hlavně zdarma. Pokud potřebujete přijet odjinud, máte možnost zaparkovat také v Kvačianech na souřadnicích N 49° 10.718 E 19° 32.529 (pozor, toto parkoviště už je placené!) nebo v Prosieku na souřadnicích N 49° 09.470 E 19° 29.857 (spíše taková louka k zaparkování, opět bezplatné). Samozřejmě možných přístupů je více.

Kvačianská dolina
Kvačianská dolina je krasová dolina v Chočských vrších a je národní přírodní rezervací, která má charakter soutěsek o délce 2,5 km od Kvačian po Oblazy. U Oblaz se dolina rozděluje na Hutianu (asi 1 km), která vede na Huty a Raztoku - soutěsky s vodopádem (0,7 km) - směrem na Jóbovu Ráztoku a Borovianku (1 km), která končí pod Veľkým Borovým.
Na Oblazech byly postavené krásné dřevěné mlýny a pila, které jsou nyní chráněné jako cenné technické památky. Dolinou prochází červená turistická značka s naučnou stezkou, částečně vysoko nad korytem potoka, který v soutěskách vytváří množství kaskád a vodopádů. Kvačianská dolina je více navštěvovaná turisty a její návštěva je také méně náročná. Po červené se dá projet většinou i na kole.

Panorama Roháčů a Nízkých Tater cestou z Kvačian do Prosieka

Prosiecká dolina
Prosiecká dolina je opět krasová dolina vyhloubená ve vápencích Chočských vrchů o několik kilometrů západněji, než Kvačianská dolina. I ona je národní přírodní rezervací, a má také charakter soutěsek o délce 3,5 km. Kaňonovitý tvar je umocněn tím, že v nejužších partiích je dolina široká několik metrů a stěny má vysoké až 100 metrů a také tím, že zde na rozdíl od Kvačianské doliny vede turistická cesta přímo po dně doliny.
Některé zdroje tuto dolinu označují za nejkrásnější dolinu na Slovensku zvláště vzhledem k množství krasových jevů a rostlin, které tu kvetou.

Trasa
Od parkoviště z Veľkého Borového se vydáme po modré turistické značce na západ. Projdeme kolem zdejšího hřbitůvku a začínáme se nořit do údolíčka, které postupně přechází v Borovianku - dolinku směřující k Oblazům. Cestou mineme skálu s pravoslavným křížem na vrcholu a cesta se zanoří do hlubokého údolí této doliny. Tato část se nám dokonce líbila více, než část dál z Oblaz, kde cesta vede až vysoko nad dolinou a tudíž ze samotné doliny toho není moc vidět.

. .
Vodní mlýn a pila na Oblazy

Před příchodem na Oblazy si můžete odbočit ještě ke zdejšímu vodopádu v Ráztoce - boční dolince. Vodopád je necelých 100 metrů od hlavní cesty. Bohužel často bývá vyschlý, takže pokud chcete vidět opravdový vodopád, musíte sem přijít v době, kdy je hodně vody. Podél vodopádu je i dřevěný žebřík, po kterém když vylezete, můžete potokem pokračovat po stezce dál k Jóbově Ráztoce. Pokud se vydáte tudy, čeká vás opravdu divoká hodně málo navštěvovaná cesta po dně zdejší boční dolinky, která však je moc pěkná. Ovšem my se vydáme zpět na modrou a po ní až k Oblazským mlýnům.


Zde nás nejdříve u mostu čeká keš Oblazy. Po rychlém nálezu více času určitě strávíme obdivováním zdejší roubené architektury a toho, kde všude naši předci žili. Zdejší samoty mlýnů jsou v opravdu překrásné přírodě, nádherně opravené a proto mají své úžasné kouzlo. Zdejší vodní mlýn je dokonce i přístupný veřejnosti s tím, že vstupné je dobrovolné! Určitě doporučuji návštěvu, určitě stojí za to... Je to tu nádherný kus přírody a architektury, která stojí za shlédnutí.

Po návštěvě vodních mlýnů musíme pár set metrů zpět na rozcestí na červené turistické značce. Ta už vede na stráni nad údolím po široké cestě a po chvíli po ní vystoupáme ještě výš. Cesta to je však pohodová, přístupná skoro i pro kočárky. Na cestě můžeme obdivovat pár vyhlídek do hluboce zaříznutého údolí Kvačianské doliny, ovšem tyto výhledy jsou většinou neznačené odbočky vydupané turisty, takže si musíte dát pozor na to, abyste nikam nespadli. U odbočky k jednomu z tohoto výhledů je i pěkný křížek. Cestou dojdeme až k parkovišti u Kvačian. Zde si můžeme koupit nějaké občerstvení, ale budeme pokračovat dál až na rozcestí u Kvačian. Tady se vydáme po žluté směrem k Prosieku. Trasa vede po krásných loukách po úbočí Chočských vrchů a jsou odsud nádherné výhledy nejen na Roháče, ale i na Nízké Tatry a Velkou Fatru. Pokud zastihnete rozkvetlé louky, užijete si krásné přírody v okolí.
Po žluté dojdeme až na rozcestí v Prosiecké dolině. Krom zašlého přístřešku s lavičkami, malého parkovišťátka a staré cedule naučné stezky tu najdete silný pramen ledové vody. Z tohoto rozcestí pak pokračujeme po modré turistické značce Prosieckou dolinou. Po několika stech metrech už přicházíme k opravdovým soutěskám. Dojdeme nejen na začátek zdejších soutěsek, ale i ke kešce Vrata Prosieckej doliny. Odtud cesta prochází po dně soutěsky podél potoka, z části po dřevěných chodníčcích, které jsou prý však z jara občas pod vodou. Některé úseky vedou i po stráních potoka a jsou zajištěné řetězy. Cesta vede občas přímo korytem potoka. Zajímavé je, že voda, která tudy tekla na začátku naší cesty, se časem úplně vytrácí a nejspíše vzhledem ke krasové činnosti teče v podzemí.

. .
Cestou si můžeme odbočit i k vodopádu Červené Piesky. Odbočka je dlouhá asi 250 metrů. Bohužel v létě bývá vodopád skoro vyschlý. Je zde i stejnojmenná keška. Pokud však nechcete hledat hodně dlouho, nezapomeňte si stáhnout fotonápovědu. My ji neměli a protože jsme měli nějakou divnou nápovědu, tak jsme tu hledali opravdu hodně dlouho.

Od vodopádu se musíme vrátit zpět na modrou značku a po ní budeme pokračovat dál směrem na rozcestí Svoraď. Zde nás čeká několik žebříků a úseků s řetězy, kterou vedou přímo korytem potoka. Asi nejhezčí partie Prosiecké doliny. Velice zajímavé jsou i kovové rozpěry v dolině. Podle informací zde dostupných byly součástí mostu, po kterém dříve lidé svážely seno skrz dolinu. Pokud chcete lovit zdejší kešku Prosiecká dolina, tak si nezapomeňte přečíst, kudy se k ní dostat. Sice souřadnice ukazují, že jsou jen kousek od žebříků, ale cestou k ní musíte obejít kus cesty. Ovšem od kešky jsou nádherné výhledy na celou dolinu.
Od kešky už je jen pár kroků na rozcestí Svoraď. Zde už Prosiecká dolina rozšířila a mění se na louky.
Od rozcestí Svoraď si můžete odskočit na kešku Rozprávková na Grúni. Najdete zde zajímavou dřevěnou stavbu salaše. Bohužel dnes už je ve špatném stavu. Natáčela se zde známá pohádka o sokolnících. Jedná se však o zacházku asi 1,5 km.
Naše cesta však pokračuje dál na druhou stranu přes Sekanicu zpět do Veľkého Borového. Cestou si užijeme opět krásných luk a výhledů do okolí. Pokud si chcete odlovit ještě pár keší, můžete si protáhnout trasu přes kešky Věža Veľké Borové. Tady najdete krásný křížek a zajímavou stavbu s pěknými výhledy do okolí. Opodál je také keš Vyhliadková veža Sušava. Mnou popisovaná cesta však popisuje pouze kratší variantu ze Svoradě po modré přímo do Veľkého Borového.

Panorama Roháčů a Nízkých Tater cestou z Kvačian do Prosieka

Naše zkušenosti
Osobně jsme celý okruh absolvovali za hrozného vedra v srpnovém slunci, kdy i v dolinách bylo kolem 30°C. Cestou z Kvačian do Prosieku jsme šli od stínu ke stínu a v prameni vody, který je u rozcestí v Prosieku jsme se koupali i ve zdejším prameni, abychom se alespoň trochu zchladili. Zdejší pramen nejspíše vytéká z jedné z vyvěraček, takže je opravdu ledový. Celkem 18 km jsme ušli za 8 hodin. Trvalo nám to přes 8 hodin, i když trasa se dá absolvovat určitě rychleji, pokud nebudete jako my unaveni z hrozného vedra. V létě bývá v dolinách dost málo vody a vodopády jsou vyschlé. Naproti tomu na jaře může být zase průchod Prosieckou dolinou problematický kvůli velkému množství vody. Přesto trasu vřele doporučuji. Trasa je opravdu nádherná a užili jsme si ji i přes vedro, které tu panovalo. Určitě všem tyto doliny doporučuji, určitě stojí za návštěvu.

Tip na výlet je součástí popisu naší dovolené na Slovensku - Za krásami Slovenska.

Na závěr už tradiční mapku doporučené trasy (18 km) a její profil: