Za dobrodružstvím na Amazonku

Česká Amazonka 2012
Náš starý dobrý kontinent jsem ještě neopustil a nyní tady hodlám povídat o nějaké Amazonce. Myslíte si možná, že si z vás dělám legraci, když jsem v Jižní Americe nikdy nebyl, ale i u nás můžeme zažít dobrodružství skoro jako na té pravé Amazonce!
Přijměte tedy pozvání na Ploučnici, řeku, plnou krásných zákrut, ale občas zarostlou jako opravdová amazonka, kde musíte lodě přetahovat jako na pravé Amazonce.

Jak to vše začalo?
To si takhle na jaře 2012 pročítám fórum na gc.cz a koukám na krásné fotky úžasné řeky a Sutech se v příspěvku ptá, zda by byl zájem o to zorganizovat vodácký event. Večer už bylo tolik zájemců, že měl sepsaný listing a hned druhý den (myslím že večer) vyšel event. Ještě ten den bylo plno, jak velký byl zájem! Celkem mělo jet 20 lodí, tj. cca 40 lidí (plus ti, co jeli na vlastních lodích). Měl jsem velkou kliku, že jsem stihl své přihlášení, protože tahle akce, určitě stála za to...
Proto, abych se přihlásil, jsem si zamluvil loď sám pro sebe s tím, že háčka přece najdu levou zadní... Event měl být asi dva měsíce od zveřejnění, měl se konat o víkendu 26.-27.5.2012. Začátkem května jsem si říkal, že asi budu muset jet sám, protože nikoho známého za háčka neseženu. Nakonec jsem dostal ten spásný nápad, že jsem řekl Daně - holce, s kterou jsem se znal v té době 14 dní, jestli by se mnou nechtěla jet na víkend na vodu... Přitom ona sama znala geokešing z vyprávění kamarádů a pak z toho, jak jsem ji geokešing ukázal za těch 14 dní co jsme se znali. A tuhle holku jsem chtěl vzít s sebou na vodu za háčka. Prostě risk. Ale ten risk se mně osobně vyplatil - ne nadarmo se říká, že jet na vodu znamená prověřit vztah:-).

Výlet cestou na event

Panorama z Juliiny vyhlídky

Přestože začátek eventu byl až 26.5. v sobotu ráno, my vyrazili už brzy odpoledne v pátek. Po delší cestě autem jsme dojeli až do Vranova, odkud jsme měli naplánovaný výstup na Ralsko. Bylo krásné počasí, tak jsme mohli vyrazit. Nejdříve jsme navštívili nádherné Vranovské skály (earthkeš) s Juliinou vyhlídkou (tradička). Skály jsou opravdu nádherné a vyhlídka opravdu překrásná. Pokud byste měli náhodou více času než my, možná stihnete i multinu Vranovské skály, jak je neznáte. Bohužel my ji nestihli, takže nemůžu posoudit... Při stoupání dál po červené na hrad Ralsko si můžete odlovit docela zajímavou multinu Triffid. Ovšem pokud si ji chcete odlovit, nezapomeňte si UV světlo. I když my multinu odlovili i bez UV světla. Severní šířku jsme zjistili, ale východní délku jsme museli odhadnout. Naštěstí díky dobré nápovědě jsme našli kešku napůl BF. Po červené jsme nakonec vystoupali až na hrad Ralsko. Bylo zrovna nádherné počasí a překrásné výhledy, takže výstup 350 metrů na 3,5 kilometrů. se nám určitě vyplatil. Po pokochání krásnými výhledy jsme si odlovili i zdejší keš Svítání na Ralsku. Hrad je to opravdu nádherný a tento výlet se nám opravdu hodně líbil...

Panorama z hradu Ralsko

Po výletě na hrad Ralsko jsme se pak přesunuli do kempu v Borečku, kde mělo být ubytování ze soboty na neděli. Docela nás překvapilo, jak je tu liduprázdno. Krom asi pěti vodáků úplně jediní. Vodáci, co tu už opékali buřty nám říkali o tom, jaká Ploučnice je hrůzostrašné historky o tom, jak dnes absolvovali pouť z Průrvy u Novin pod Ralskem, kolikrát se udělali a jaká to je divočina...

. .

Hrad Ralsko

Sobota - splouvání Ploučnice z Novin pod Ralskem do Borečku
Ráno jsme za krásného počasí z kempu v Borečku vyrazili autem do Novin pod Ralskem. Tam už byly spousty kačerů natěšených na sjíždění České Amazonky, neboli řeky Ploučnice. Mezitím, co jsme čekali, než přijedou všichni ostatní, šli jsme prozkoumat Průrvu Ploučnice. První seznámení s Průrvou jsme absolvovali po svých a přímo ke kešce Nohy zebou, komáři štípou. Alespoň jsme mohli vidět, kudy za chvíli pojedeme. Keška je totiž umístěná v samotné Průrvě Ploučnice. Jedná se o kaňon, kterým protéká Ploučnice a vypadá to tu opravdu zajímavě.

. .

Průrva Ploučnice

Po odlovu keše čekal řidiče aut odvoz aut do Mimoně, kde jsme auta nechali na parkovišti u půjčovny lodí. Odtud pak pro řidiče následoval opravdu dobrodružný přesun mezi loděmi alá pašeráci lidí... Zpět k Průrvě Ploučnice jsme se vrátili i s loděmi krátce před půl 11., kdy jsme skoro hned vyrazili konečně na tu Amazonku.
První atrakcí bylo splouvání Průrvy Ploučnice. Protože jsem na lodi seděl naposledy asi před 3 lety a Dana na tom nebyla o mnoho lépe, měl jsem z toho tady pěkný respekt. Uprostřed Průrvy ještě byla zácpa lodí, kteří lovili zdejší kešku, protože ji ještě neměli odlovenou. My je nakonec minuli a kupodivu jsme v pořádku vyjeli v pořádku z Průrvy.
Pod průrvou jsme chvíli čekali, než nějak hromadně pojedeme dál. Ovšem bohužel mezitím většina kačerů už odjela dolů po vodě. Okolo byla spousta dalších lodí, takže jsme ani nepoznali, že už to nejsou kačeři, kteří okolo nás sedí skoro ve stejných lodích, jako jsme měli půjčenou my :-). Nakonec jsme nasedli na loď a co nejrychleji jsme pádlovali ostatními. První část cesty do Mimoně byla pohodová a alespoň jsme se v lodi rozcvičili.

. .


V Mimoni pak následoval u krásného starobylého mostu s keší odpočinek a jídlo. Přitom jsme si odlovili i zdejší kratičkou multikešku. Po půlhodince odpočinku jsme pak pokračovali dál. Asi 2 kilometry za Mimoní pak začala opravdová divočina - ta pravá Česká Amazonka. Cesta to tu je opravdu nádherná. Řeka se zde hodně zužuje a meandruje v přirozeném toku. V toku je hodně spadlých kmenů, které se musí občas přelézat a často se snadno napíchnete na nějakou větev, která vás velice ráda "udělá". Na trase je však nutné počítat s tím, že v době pěkného počasí tu jsou občas hodně velké zácpy a u některých spadlých kmenů se musí trochu čekat.
Když se objevil kemp v Borečku, bylo nám skoro líto, že už ta dnešní trasa končí. Skoro bychom jeli i dál, protože bylo opravdu nádherně a přes jedno velké dloubnutí do žeber jsme byli i v pořádku a suší. Sám jsem se divil, že jsme se cestou někde v těch zátočinách nevykoupali. Radost z toho, že jsme dojeli v suchu kalilo jen to, že jsem v Mimoni ztratil GPSku. Ztrátu jsem zjistil už cestou v lodi, asi 3 kilometry za Mimoní. Ovšem vrátit se v tu dobu už nešlo, tak nám nezbývalo, než dojet do cíle. Tady jsem nakonec vyhlížel ostatní kačery a ptal se jich, zda nenašli někde GPSku. A světe div se! U finálky Zámecký most se GPSka našla a jedni z kačerů mi ji dovezli! To jsem měl hodně velkou kliku...
Celková délka cesty po Ploučnici byla jen něco málo přes 14 kilometrů. Celou trasu jsme zvládli za pět a čtvrt hodinky pohodového pádlování. Dokonce jsme často u různých míst čekali, než se přežene zdejší zácpa na řece :-).



Sobotní odpoledne a večer
Protože jsme do kempu přijeli už kolem čtvrté, do půl 6. jsme už byli zpět z Mimoně i s auty. A protože bylo krásné počasí, po krátké večeři jsme vyrazili opět na menší výlet do zdejšího okolí. Autem jsme se přiblížili do Hradčan, odkud jsme pak vyrazili na menší okruh přes Hradčanské skály. Zdejší nádherné pískovcové skály se nám moc líbili. Stejně jako Hradčanská vyhlídka se stejnojmennou keškou. I keš Kalibrační byla docela zajímavá. Celkem jsme tu nachodili za hodinu a půl 5,5 km po skalách a odpolední výlet se nám moc líbil.
Po osmé se pak v tábořišti rozhořeli táboráky a my strávili nádherný večer v tábořišti s kytárkami a povídáním. Jediné co nám tu trochu vadilo bylo to, že proti včerejšku, kdy tu nebyl skoro nikdo, bylo dnes zdejší tábořiště přecpané k prasknutí, takže táboráků tu bylo více, stejně jako kytar a zpěváků...

Výhled z Hradčanské vyhlídky

Neděle - splouvání Ploučnice z Boreček - Brennský Mlýn
Ráno se nám samozřejmě vstávat vůbec nechtělo, takže jsme byli rádi, že jsme se stihli do 9. sbalit. Po deváté pak ještě někteří řidiči odváželi svá auta do Brenné, takže na vodu jsme vyráželi až těsně před desátou hodinou. Před odjezdem jsme si udělali ještě hromadnou fotku na tábořišti v Borečku a pak jsme vyrazili na dnešní trasu.

Hromadné foto účastníků před nedělní etapou

Nedělní trasa byla snad ještě zajímavější než ta sobotní. Trasa z Borečku do Brenné totiž vede úžasnou divočinou plnou zákrutů, meandrů, skal a luk. Jedinými stopami civilizace tu je jeden most, asi dvě chajdy podél cesty a pak westernové městečko asi 2 kilometry před cílem. Zpočátku si zde opět užijete nádhernou divočinu plnou spadaných stromů a větví, opět často s přetahováním lodí přes spadané kmeny. Dále pokračuje krásnými meandry, které mají v šíji klidně jen 2-3 metry, takže často slyšíte lodě z úplně jiné strany, než kam vlastně jedete. Dojedete na jednu stranu údolí k jedné skále, za chvíli zase na druhou stranu údolí k druhé skále... Pokud pojedete stejně jako my koncem května, můžete tu obdivovat i nádhernou květenu - koberce bílých květů uprostřed řeky, nebo krásné velké žluté kosatce podél cesty.
Dnešní trasa je opět dlouhá cca 15 kilometrů, i když jet po cyklostezce, ujeli bychom trasu ani ne dvoutřetinovou - 9 km.

Panorama meandrů Ploučnice

Ze začátku jsme jeli trochu pomaleji, protože jsme často stáli a čekali, než se uvolní zácpa u toho či kterého stromu. Později začala být cesta trochu technicky náročnější na pádlování, protože člověk musel stále někde zatáčet :-). Nástrahy byly občas i docela nečekané. Pomáhali jsme cestou i vylévat loď, která najela uprostřed na kládu. A během vylévání se zde málem udělaly asi další dvě lodě.
Na konci nás pak čekala poslední zkouška - jez. Zde už čekala spousta diváků, kteří čekali, jestli se tu někdo udělá :-). My nakonec osobně projeli bez ztráty kytičky, stejně jako včera. Ovšem pár lidí se tu také udělalo... Na druhou stranu takhle na závěr se tu někteří udělali možná naschvál.

K Brennenskému mostu jsme dojeli kolem třetí hodiny. Nakonec jsme se zde se všemi skoro se slzou v oku, že už to naše krásné dobrodružství skončilo, rozloučili, a rozjeli jsme se do svých domovů. Tedy, ne až tak úplně...

Cesta domů
Cesta domů vede přímo na východ. Ale my odjíždíme směrem na severozápad. Proč? Tomáš (Soví Doupě) nás přemluvil, ať s ním jedeme na podzemní kešky někde za Českou Kamenicí. Je pěkně, tak proč si krásný den trochu neprotáhnout. Navštívili jsme cestou ještě pár kešek, navštívili jsme Panskou skálu, ale hlavním našim cílem byly podzemní německé továrny u Rabštejna - Letterbox Underground a mysterka Werk B - 1945. Zvláště ty podzemní keše se nám moc líbily a hlavně mysterka Werk B se řadí k těm nejlepším, co jsem kdy lovil! Vřele doporučuji.

. .

Podzemní továrna u Rabštejna - kešky Underground a Werk B

Domů jsme se díky tomu vrátili až někdy po jedenácté večer a to nás ráno čekala cesta do práce. Přestože jsme byli po zpáteční cestě unavení, byli jsme plní zážitků z nádherně ztráveného víkendu. Tímto patří dík hlavně Sutechovi, že celý event tak úžasně zorganizovali, protože všichni si tento event určitě užili a ke konci si většina slibovala, že za rok se tu sejdeme znova :-).

Takže Sutechu - díky!