Za dobrodružstvím na Amazonku 2

Česká Amazonka 2013

Rok se s rokem sešel a jakmile jsem se dozvěděl, že Sutech pustil tuhle úžasnou vodáckou akci, musel jsem nás hned přihlásit. Z loňska jsme věděli, co nás čeká, tentokráte jsem měl zajištěného i háčka hned jak jsme se přihlásili, ne jako loni, když jsem Daně řekl, jestli by se mnou nejela na lodě, když jsme se znali pár týdnů. Tenkrát to se mnou přežila a ani jsme se "neudělali", a dokonce se mě už ptala, jestli letos tahle parádní akce bude znovu. Chtěla se na ní podívat jako kačerka - loni když jsme jeli, ještě nebyla ani na geocaching.com registrovaná...
O loňském ročníku si můžete přečíst zde.
Přihlásili jsme se i přesto, že letos stoupla obtížnost. Loni to byla kombinace D3T5, letos dokonce D5T5 :-). Ovšem Sutech asi věděl, že letos se zhorší počasí. Přestože stoupl o polovinu počet lodí a na rozdíl od vyhlášení loňského eventu se rovnou vědělo, že se jede na oba dny, stejně se během týdne kapacita eventu naplnila. Kdo zaváhal, ten nejel.
Jak se blížil termín eventu, s obavami jsme všichni sledovali předpovědi počasí. Vypadalo to, že víkend proprší. Sice i my si říkali, jestli to má "cenu" v tomhle počasí jet, ale nakonec jsme nevyměkli a v pátek jsme vyrazili směr Mimoň.

Páteční cesta
Stejně jako loni jsme i letos vyrazili na event už v pátek. Přece nepojedeme tak dlouhou štreku jen kvůli sobotě a neděli :-). Nakonec v pátek bylo jen zataženo, takže cestou jsme si odlovili i pár rychlých kešek (většinu takových, které jsme navštívili už loni, jen loni se Dana nemohla zalogovat, protože nebyla registrovaná, takže se letos chtěla zapsat znovu :-).

. .

Mimoní jsme pak rovnou projeli rovnou k Rovinám pod Ralskem. Byli jsme totiž domluvení, že nás parta Sovího Doupěte vezme na odlov pár zdejších T5 keší. Lomy Ralska byly opravdu obtížné, takže jsme si pěkně zaslaňovali, zaběhali si s lany, abychom si nakonec všichni vylezli pro finálku. Po třech hodinách odlovu jedné multiny jsme si odlovili ještě jednu kešku a pak pokračovali do kempu v Borečku.
Do kempu jsme dorazili až po desáté hodiny a tak jsme tu ještě dvě hodiny kecali u ohně. Kupodivu bylo daleko více lidí než loni. Nejspíše proto, že letos se na sobotní trasu vyráželo právě odtud...

A opět sobotní trasa - Noviny pod Ralskem - Boreček
Brzy ráno jsme slyšeli, jak na stan bubnuje déšť. Toho jsme se báli, ale naštěstí než jsme vstali, tak déšť ustal. To nás potěšilo a tak jsme vyrazili se připravit na dnešní trasu. Tentokráte byla doprava zajištěna daleko lépe než loni - z Borečku nám jel do Novin pod Ralskem soukromý autobus. Prostě Sutech letos myslel opravdu na vše!

. .

Prezentace, přejezd autobusem a odjezd od Průrvy Ploučnice

Z Novin pod Ralskem jsme vyráželi opět jako loni kolem desáté hodiny. I přes zatažené a chladné počasí nám nechyběl optimismus, že cestu nějak "zvládnem". Menší rozdíl oproti loňsku tu však byl. Loni jsme na vestách seděli, letos jsme je měli na sobě, aby nám nebyla taková zima :-).

. .

U Průrvy Ploučnice (Svetý Mikuláš (čest jeho památce) a hromadné foto)

Stejně jako loni opět byla v Průrvě Ploučnice trochu zácpa z toho, jak kačeři logovali zdejší keš Nohy zebou, komáři štípou. Za průrvou jsme si ještě udělali hromadnou fotku a vyrazili jsme na další podmračenou pouť.
Cestou jsme se zastavili i na dvou keších, které tu od loňska vznikly - Ploučnice 1 a Ploučnice 4. Ta první byla pro některé spíše hledáním stejné keše, protože se jednalo o nově udělanou keš ve finálce původní multiny. Většina si ji odlovila loni, my loni nejeli úplně s ostatními, takže jsme ji přejeli, ale odlovili jsme si na rozdíl od ostatních většinu zastávek s tím, že si finálku odlovíme letos... Bohužel mezitím byla tato archivovaná.
Pohodovou plavbou jsme dojeli až do Mimoně. Tady jsme se vylodili a šli na oběd. Spolu se skupinkou dalších kačerů jsme bohužel zvolili místní restauraci. Byli jsme tu celkem 2 hodiny, než nám donesli oběd, i když před námi tu skoro nikdo nebyl a to ještě dvěma lidem museli to samé jídlo dodělávat, protože bylo nedovařené. Prostě restaurace za všechny peníze. Ale alespoň jsme se zahřáli a pokecali si :-).
Po obědě jsme si ještě odlovili opět zdejší zajímavou multinu Zámecký most, u které jsem loni zapomněl GPSku. Při jejím odlovu se na nás na chvíli dokonce ukázalo sluníčko. Bohužel většinu toho světla jsme my proseděli v hospodě.

V Mimoni pod mostem, na Ploučnici a u kempu v Borečku

Z Mimoně jsme pak pokračovali dál tou zajímavější půlkou trasu, až do kempu v Borečku, plnou zákrut a křovisek. I když letos nám přišlo, že nebyla až tak divoká, jako loni. Jen při dojezdu do kempu už začínalo nějak poprchávat. Naštěstí pršet začalo až po našem příjezdu do kempu.

Sobotní večer
Po krátkém odpočinku a poté, co přestalo pršet, tak jsme vyrazili ještě na krátký výlet okolím Hradčanských stěn. Skalní vyhlídky s keškami Pátek 13tého, Nebe MC nebo Psí kostel nás zavedly na nádherná místa zdejších skal, takže i přes občasné poprchávání jsme si užili krásnou přírodu zdejších skal.
Po návratu do tábořiště kolem 9. hodiny jsme se navečeřeli a začalo se hrát a zpívat u ohně. Někteří vydrželi až do půlnoci, kdy jsme konečně šli spát.

Odpolední výlet do Hradčanských skal a večerní oheň v kempu v Borečku.

Nedělní trasa - Boreček- Brennský mlýn
I přes ranní vstávání kolem osmé hodiny jsme na vodu vyráželi až kolem půl desáté. To už vytrvale poprchávalo. Přesto jsme na vodu vyrazili. V pláštěnkách a pořádně nabalení. Naštěstí nepršelo moc hustě, takže občas jsme mohli kapuci na chvíli i sundat, když zrovna přestalo trochu pršet... I tak to byla zajímavá zkušenost, co člověk vše vydrží a že i dnes jsme mohli zažít prima zážitky. I přes škaredé počasí na většině ostatních byly vidět spíše úsměvy.
Nezávidím však těm, kteří se v tento den vykoupali. A obdivuji ty, kteří vydrželi po koupeli jet skoro celou dobu jet dál. Jedněm takovým jsme cestou dokonce půjčovali své náhradní oblečení. My jej naštěstí nepotřebovali a tak proč to nepůjčit.


Stejně jako loni jsme si užili zarostlé řeky i krásných meandrů. Jen jsme se tentokráte skoro nezastavovali, ani na svačinu, protože jsme chtěli být co nejdříve v cíli a v suchu. Nakonec jsme o půl 3 dojeli v pořádku do cíle u Brennenského mostu. Na třetí byl odsud objednán autobus a ve 3 měl mít odjezd. Nakonec jsme si tedy ještě odlovili nedalekou kešku P.O.Z. Dnes už byl autobus daleko méně nacpaný, ale taky daleko "smutnější". Přece jen pro nás skončila další bezvadná akce. Organizace byla díky objednanému autobusu ještě propracovanější než loni, prostě dokonalost sama! Jen nevím, co bude Sutech na eventu vylepšovat příští rok.




Sutechu, opět velké díky za tuto bezvadnou akci. Letos byla logistika opravdu dokonalá!
Škoda, že podobných eventů není víc :-)
Krom pěkných vzpomínek (až na to počasí) mám i jednu smutnou. Mezi účastníky totiž byl i jeden, který se s námi příští rok na další ročník už nepodívá, protože už není mezi námi. Jeho smrt mě zaskočila, stejně jako asi spoustu dalších. Proto mi dovolte na konec i tichou vzpomínku na Svetého Mikuláše. Svou postavou byl nezapomenutelný a dokonce si i vzpomínám, jak nám říkal, jak přišel i ke své přezdívce..