Bílou stopou po hřebenech Orlických hor

Bílou stopou po hřebenech Orlických hor

Už od roku 2010 pořádá Ospo svůj event Bílou stopou po Jiráskově horské cestě. Letos proběhl již čtvrtý ročník a na příští rok (2015) byl před několika dny zveřejněn už pátý ročník tohoto eventu - Bílou stopou přes Orlické hory 2014 I., který se koná 4.1.

Výhled od kiosku na Velké Deštné

Bílou stopou po Jiráskově horské cestě
Jedná se o event pro vyznavače bílé stopy. Jeho délka 35 km dává tušit, že se nejedná o „procházku rajskou zahradou“, takže jeho zdolání je určeno opravdu jen těm vytrvalejším. Samozřejmě alespoň pokud absolvují event poctivě, ne podle pravidel, které prosazuje dnes Groundspeak.
Trasa vede již tradičně po „Jiráskově horské cestě“ z Olešnice v Orlických horách do Rokytnice v Orlických horách. Pokud se podíváte na mapu Orlických hor, zjistíte, že tento přejezd vede po větší části hřebene Orlických hor. Na start vás doveze ski-bus z Náchoda a Nového Města nad Metují, z cíle vás dopraví vlak nebo autobus. Nejedná se o hřebenovou trasu, takže počítejte s tím, že alespoň část trasy na start a z cíle musíte absolvovat v hromadném dopravním prostředku. Naštěstí spoje jsou docela přívětivé, takže není takový problém.

. .

1. ročník eventu - ve Ski-Busu, Pepek na startu v Olešnici a přípravy na start v Olešnici

Trasa
Z Olešnice v Orlických horách (600 m.n.m.) trasa stoupá po místní lyžařské cestě Ruským údolím zároveň po cyklotrase č. 4070 až na rozcestí pod Polomským sedlem. Zde už končí největší stoupání. Zde přejedeme na červenou turistickou značku, která už stoupá jen mírně pár houpáky až na Šerlich. Tady si u nové stanice Polské lanovky můžeme odlovit jednu ze zdejších keší – Zielinec – Šerlich (1027 m.n.m.). Může vás těšit, že jste si odlovili jednu keš do série Tisícovek, je celkem dobře lovitelná i v zimě, ovšem okolo se bude pohybovat hodně lidí. Dále pak pokračujeme sjezdem na Masarykovu chatu na Šerlichu. Dříve zde bývala jedna keš Šerlich, ovšem ta byla letos archivovaná. Na Masarykově chatě si samozřejmě můžete dát občerstvení, ovšem dosti často tam je hodně narváno a pokud nechcete čekat dlouhou dobu, raději si dáte něco z vlastních zásob. Bývá tu dost nabito i když není až tak moc hezky.

.

Masarykova chat na Šerlichu, bývalá rozhledna na Velké Deštné - dnes už stržená

Ze sedla pod Šerlichem nás čeká výstup na nejvyšší horu Orlických hor – Velkou Deštnou (1115 m.n.m.). Tato cesta už je dobře upravená pro běžkaře. U odbočky na vrchol tu stojí dřevěný kiosek Horké služby, kde se můžete občerstvit, případně se schovat před nepřízní počasí. Dříve zde také byly výchozí souřadnice zdejší mysterky Vrchol, která byla nedávno archivovaná. Její místo na nejvyšším vrcholu Orlických hor převzala keš Velká Deštná. Zda je lovitelná i v zimě to ještě nevím, ještě jsem neměl čas ji odlovit. Ovšem popisuje historii místních rozhleden, které tu stály. Bohužel dnes se odsud nerozhlédnete, protože poslední zdejší rozhledna, neboli „vyhlídkový body“ byla před třemi lety stržena.

.

Výhledy z Jiráskovy horské cesty

Z Velké Deštné - nejvyššího bodu dnešní cesty trasa pokračuje mírně zvlněnou krajinou po hřebeni Orlických hor kolem Koruny, přes Homoli, kolem Kunštátské kaple na Pěticestí (keš bohužel není odlovitelná v zimě, sice pár lidí ji v zimě odlovilo, ale ani autor už se přes rok nepřihlásil a keš by potřebovala údržbu), dál pak kolem Anenského vrchu kolem tvrze Hanička a zde od sedla rovnou do Rokytnice v Orlických horách. Většina trasy po hřebeni vede po lyžařské trase, po které v létě vede cyklotrasa č. 4071. Jedná se o krásnou asfaltku, po které se vyplatí projet se i v létě. Jedná se o tzv. "Bunkrovku" - cestu stavěnou kvůli výstavbě zdejšího opevnění před II. světovou válkou. Trasa nevede přímo po hřebeni, ale trochu bokem. Přesto nečekejte mírný sjezd. Člověk chvíli stoupá, chvíli jede z kopce. Až ke konci od Anenského vrchu vás čeká sjezd na sedlo Hanička a odsud už po polích až do Rokytnice.

A co keše?
Krom těch už zmíněných přímo na trase, kterých není zrovna moc, si můžete sice odskočit na pár těch, které jsou trochu "mimo". Samotný program eventu je docela nabitý. Sice možná stihnete odlovit některou z těchto kešek, ale budete se pak muset zbytečně hnát. Spousta z těchto keší, které uvidíte poblíž, totiž ani nejsou odlovitelné v zimě. Krom toho budete mít alespoň důvod, proč se sem vrátit i v létě, třeba na kole. Sice jedna ze zpevněných cest vede i přes vrch Koruna, kde jsou hned dvě keše dostupné v zimě, ovšem lyžařská trasa tudy nevede, takže hrozí, že si budete produpávat trasu stopu. Stejně jako z Homole si můžete odskočit pár set metrů na mysterku Sorbus Aucuparia, ale jak se bude na místě luštit v zimě, to nevím, asi dost obtížně. Odskočit si můžete i třeba na kešku Anička na Anenském vrchu. Už několikrát se tu tato keška během eventu hledala, i přes kopání kešky v haldách sněhu...

.

Před Masarykovou chatou na Šerlichu a na hřebenech Orlických při 1. ročníku eventu

Z minulých ročníků
Osobně jsem ze čtyř ročníků absolvoval už dva. A oba dva jsem si moc užil. Během prvního ročníku - jsme si skutečně prošli celou trasu z Olešnice až do Rokytnice. Do Olešnice, kde jsme se sešli s Pepkem, jsme dojeli s malým zpožděním autobusu. Tady jsme se po dlouhém vítání vyfotili a konečně vyrazili společně na trasu. Ze začátku jsme se snažili držet ve větší skupince, ale už pod Vrchmezím jsme se hodně roztrhali. Nakonec jsem se přidal k přední skupince, kde jsme v pěti dorazili pohodovým tempem na Šerlich. Cestou jsme se divili, kde jsou ti ostatní. Na Šerlichu jsme se tenkrát ani moc nezdržovali, byla tu spousta lidí, takže jsme si dali jen občerstvení z vlastních zásob. Z Velké Deštné, kde jsme se definitivně roztrhali, jsme pak už jeli napřed rovnou do Rokytnice. Řekli jsme si, že bychom mohli stihnout i dřívější vlak. A ono ano - stihli jsme vlak dokonce v 17:20, když jsme do cíle dojeli za 7,5 hodiny s 39-ti kilometry podle GPSky v nohou. Cestou jsme zkusili i z legrace "založit" jednu kešku. Kupodivu se někomu z dalších dokonce tuto kešku podařilo i najít. Bohužel celý den bylo zataženo a často mlha, takže během cesty nebyly vidět výhledy, jako jsou jindy vidět.

. .

Před bufetem Horské služby na Velké Deštné, rozhledna na Anenském vrchu a špalír cestou

Na druhém ročníku jsem chyběl, ovšem třetí ročník jsem si už opět nemohl nechat ujít. Tentokrát byl Pepek marod, takže nám v Olešnici jen zamával. Protože mělo být ještě horší počasí než během prvního ročníku, domluvili jsme se hromadně ve Ski-busu, že vyjedeme až nahoru na sedlo pod Šerlichem. Sice jsem toho trochu litoval už při odjezdu z Olešnice, ale za Deštným jsem už litovat nemusel - ski-bus uvízl v závějích, takže i přes roztlačování haldou běžkařů nahoru nevyjel, takže jsme vystoupili a vyrazili jsme tentokráte z Deštného - Zákoutí.

. .

Provizorní logbook, Lindik na rozhledně na Anenském vrchu a hromadné foto před hospodou v Rokytnici

Odtud jsme vyrazili přes Šerlišský mlýn na Šerlich, kde už na nás někteří, kteří sem dojeli autem, čekali v Masarykově chatě. Přidali jsme se k nim a tentokráte v jedné velké skupině jsme pokračovali po trase eventu stejně jako předloni do Rokytnice v Orlických horách. I tento ročník byl podmračený a zatažený, takže ani tento rok se výhledy nekonaly. Ovšem tento rok jsem tolik nespěchal, takže večer nakonec bylo i milé posezení v restauraci v Rokytnici, kde jsme se nakonec zalogovali i na provizorní logbook. I když jsme se "přiblížili" trochu blíž, stejně jsme ušli podle GPSky 34 kilometrů.

Oba ročníky, které jsem absolvoval, jsem si moc užil, i když jsem za ty dva dny nasbíral průměrně tak 2 kešky za den, přesto jsem nelitoval, že jsem si výlet na event udělal, protože společnost zde byla opravdu skvělá a stála za to. Vřele doporučuji, pokud máte cestu kolem, určitě doporučuji!

Po Jiráskově horské cestě - trasa. Modře - 1. ročník, zeleně - 3. ročník

Profil 1. ročníku eventu Po Jiráskově horské cestě

Profil 3. ročníku eventu Po Jiráskově horské cestě