Za krásami Slovenska

Dovolte mi, abych vás provedl po pár krásách našich sousedů, jak jsem je viděl já letos v létě.

Plánování
Když jsme s Danou vybírali, kam vyrazit v létě na 14 dní na dovolenou, nakonec jsme šťastně zvolili Slovensko. Sice jsme jeli do míst, kde já to už trochu znal, před 9-ti lety jsem to tam docela procestoval při skautské expedici, o to víc jsem se však těšil, že opět uvidím zdejší krásy přírody a přitom zde navštívíme pár keší okolo.
Nechtělo se nám moc do hor ve dvou, tak jsme přizvali ještě kamarádku, která se nakonec na část dovolené přidala, takže jsme alespoň na vysokohorské tůry chodili v doporučených 3 lidech. Ovšem nebyla to kačerka, takže jen po keších se jít tolik nedalo. To nám však vůbec nevadilo, protože tentokráte jsme se chtěli hlavně někam podívat. I když kešek jsme nakonec našli také docela hodně. Přece jen je i na Slovensku geokešing docela rozšířený.
A proč zrovna Slovensko? Lehká otázka. Věděl jsem, že zde je opravdu krásně, není to tu drahé a i česky se tu dá snadno domluvit.
Celé to začínalo už minimálně dva měsíce předem. Velkým plánováním. Vytipoval jsem, kde bychom zhruba chtěli chodit na výlety, kámoška (mudla jak poleno) sehnala ubytování na 3 různých místech, to abychom toho stihli více procestovat a na mně pak zbývalo naplánovat ještě výlety. Na 14 dní jsem jich měl v plánu asi 20. S tím, že se když tak nějaké nepůjdou :-). Kupodivu přes polovinu bylo po trasách, které jsem už kdysi šel. Ale tyto trasy byly tak nádherné, že mi to vůbec nevadilo. Krom toho tam sem tam byla mimochodem taky nějaká keš, která tam před 9-ti lety samozřejmě nebyla (a já před 9-ti lety neměl ani páru, co je to geokešing).
Nakonec jsme celou trasu naplánovali tak, že prvních 5 dní jsme spali v Habovce a vyráželi jsme do okolí Západních Tater – Roháčů. Samotné výšlapy do Západních Tater jsme dali jen 2 výlety, další dva dny jsme si dělali „odpočinkové“ výlety do zdejšího podhůří. Další den jsme měli naplánovaný přejezd do Tatranské Štrby a výlet po okolí Štrbského Plesa a další dva dny pak toulky po Vysokých Tatrách. Z Vysokých Tater jsme pak jeli rovnou do Oravského Podzámku, kde jsme strávili následujících 7 dní. Odsud jsme pak vyráželi na výlety do okolí např. Do Malé Fatry, Dolného Kubína a okolí.


Skutečnost aneb jak bylo na Slovensku
Za těch 13 dní, kdy jsme byli na Slovensku (nepočítám cestu tam a zpět) jsme nachodili dohromady přes 260 kilometrů a nastoupali přes 13 kilometrů. Je pravda, že jsme si tělesně moc neodpočinuli, občas to byla spíše očista, zvlášť některé úseky dolů z kopce, zato zážitků jsme si domů vezli opravdu spousty. Navštívili jsme spousty krásných koutů Slovenské republiky. Některé i kvůli keškám, ale nejspíše bychom většinou míst stejně šli. I proto jsme si užili moc prima čtrnáct dní a všem, kdo mají rádi turistiku a chtějí ji spojit s keškami, doporučuji vyrazit někam do slovenských hor. Jsou krásné, dostupné a dá se tam zažít moc pěkných zážitků. Jen žádného toho medvěda jsme nepotkali... Asi jsme byli moc hluční. A to jsme neměli ani píšťalky ani rolničky, jako někteří turisté, které jsme potkávali na hřebenech Malé Fatry (i když mně kdysi jedno setkání s medvědem na 30 metrů v Nízkých Tatrách stačilo :-) )

Naštěstí jsme si předplatili i „skoro dokonalé“ počasí, kdy i na vrcholcích přes 2000 metrů jsme většinou chodili jen v tričkách, jaké bylo teplo. Jen toto teplo bylo občas až nepříjemné a proto jsme po prvních zkušenostech vstávali už před pátou hodinou ranní a vyráželi kolem šesté až půl sedmé, abychom co nejvíce ušli, než bude opravdové vedro. Ovšem až na poslední den. Předposlední den přišly bouřky a večer kroupy velké 2,5 cm. Pojišťovák na autě spočítal 140 hrbolků... Původně jsme sice chtěli jet domů o den později, ale po těch 14-ti dnech jsme byli už tak unavení, že jsme byli rádi za to, že se počasí zkazilo a my nakonec nešli už na žádný výšlap před cestou domů :-). Jen ty kroupy být nemusely.
Ani finančně není podobný výlet moc nákladný. V některých místech se dá sehnat moc pěkný privát (pokoje s vlastním příslušenstvím) i za 7 Euro (Habovka), je pravda, že v Tatrách jsou trochu dražší (kolem 10-ti Euro), a v okolí Oravského Podzámku se nám podařilo sehnat privát za 8 Euro (při týdenním ubytování), ale i tak jsme měli ubytování všude moc pěkné a i majitelé penzionů jsou moc milí a příjemní lidé. Když jsme se v jednom z nich zmínili, že litujeme, že jsme si nevzali kola, tak řekli, že nám klidně půjčí své. Stačí prý říct.

A co Slovenské kešky?
Těch jsme nakonec našli přes 200. Tedy, já maličko méně, 4 navštívené jsem měl už nalezené i dříve, takže Dana sice 200 kešek pokořila, za to já ne. Zásluhou na tom má i jeden „Powertrail“ jehož odlov jsme si naplánovali na jeden „odpočinkový“ den (den kdy se nešlo do velehor) a série keší kolem Dolného Kubína.
Bohužel Slovenské kešky ve svém průměru nejsou tak propracované jako ty české. Alespoň ve srovnání s těmi Českými. Možná jsem ale jen namlsaný našimi autory. Druhý důvod je možná i ten, že keše na vrcholech nebo v úžasné přírodě hor zas až tak pěkné úkryty nepotřebují. Často zde v horách potkáte normální úkryt za kamenem pod skalou nebo nějaký podobný.

Panorama Štrbského plesa

Když srovnám naše série, některé co jsem navštívil mi přišly trochu různorodější a propracované, než ty, co jsem navštívil na Slovensku. Komjatský powertrail čítá 100 keší, z toho my dali za den jen 53, protože další část je opravdu v náročném terénu. Ovšem keše jsou často ukryté hluboko v lese a jsou to obyčejné PETky bez nějaké moc velké rozmanitosti. Chybí i trochu lepší nápovědy, takže jsme občas hledali i trochu déle. Na druhou stranu byl powertrail umístěn v krásné přírodě, takže jsme výletu určitě nelitovali, protože jsme si užili krásné výhledy – a taky 9,5 hodiny úplně o samotě, přestože jsme šli powertrail o 100 keších, který byl do 4 kilometrů od vesnice. Prostě něco, co by se u nás v Čechách stát vůbec nemohlo.
Některé příklady keší však byly spíše odstrašující – například série a několik keší od autora této série v okolí Dolného Kubína. Ty opravdu nedoporučuji. Nedaleko Dolného Kubína jsme bydleli a tak jsme si chtěli během odpočinkového dne podívat po pěkných místech Kubína, ale tato série nás z části zavedla na nezajímavá místa (z části abych nekřivdil na místa s pěknými výhledy), ale svým provedením 99,9% českých keší je lépe provedená, protože zde byly použity i v lese nevodotěsné mikro krabičky s mokrým papírem místo logbooku.
Pár pěkně zpracovaných výjimek samozřejmě taky bylo, ale co se týče provedení převládá spíše průměr – lock&lock krabička někde pod šutrem či v pařezu. U nás pěkně zpracovaných krabiček najdeme asi více.
Dokonce se nám povedlo i jedno FTF. Než jsme odjížděli na Slovensko, tak se mě Dana ptala - „a máš nastavené notifikace?“ Já na to, že není potřeba. Že stejně pravděpodobnost, že pípne něco blízko je mizivá. Ale asi 5 dní před odjezdem jsem si je nakonec nastavil. Zhruba doprostřed, kde jsme byli a asi na 30-ti km okruh. No a co se nestalo – první den, když jsme se naprosto zničení vrátili z výletu tak si stáhnu přes wifi na privátě maily a koukám – nová keš – druhá co od nastavení notifikací v tomto okruhu vznikla. A zrovna 500 metrů od nás. No, říkáme si, je večer, nemá cenu se honit, zajdeme se podívat ráno... Ráno jsme tedy vyrazili na výlet a cestou jsme se podívali i sem. Ke keši jsme museli kus pěšky, byla na krásném místě a my s údivem zjistili – že jsme první! To by se u nás na tradičce opravdu nestalo! Jen se musím tady omluvit místním, že jsem logoval FTF až večer po návratu z výletu. Přece jen datový roaming jsem neměl aktivovaný... I zde je vidět, že přestože je na Slovensku celkem dost keší, stejně ještě tu je geokešing trochu méně rozvinutý.
Celkem jsme zde potkali tři kačery z toho jedno byl Čech s partnerkou, s kterými jsme 2 dny bydleli na privátu a to, že je kačer jsme zjistili, až když jsme je třetí den vezli na start jejich výletu autem, přestože jsme den předtím debatovali, kam nejlépe vyrazit na výlet. Jedno byl Bratislavák, který byl zrovna v Dolnom Kubíně na výletě a třetí byl v Komjatné místní, který nás správně odhadl, že jsme kačeři, i když zrovna sám nelovil, tak nám i ukázal keš, kterou jsme neúspěšně asi půl hodiny hledali.

Panorama Malé Fatry, uprostřed Velký Kriváň, za ním vlevo Velký Rozsutěc

A co závěrem?
I přestože kešky nejsou tak propracované, nepotkáte zde na výletech tolik kačerů, určitě se vyplatí na Slovensko vyrazit. Jsou tu milí lidé, dovolená zde nevyjde draho a hlavně – je tu nádherná příroda! A kešky se dají sbírat i bez nějakého velkého omezování spoluharcovníků (no, většinou - o tom by vám mohla vyprávět naše kamarádka, která na nás čekala v Tatrách, když jsme tři čtvrtě hodiny hledali v kamenném poli na rozptylu fotbalového hřiště keš u převráceného korábu :-) ).

Protože mám i pár zpracovaných výletů, co jsme při dovolené urazili, můžete se těšit i na pár tipů na tyto výlety...

Odkazy na jednotlivé výlety:
Během naší dovolené jsme absolvovali mnoho výletů, některé jsem zpracoval jako podrobné tipy na výlet :-)

• Křížem krážem Roháči - 2 výlety Roháči s návštěvou většiny vrcholů v okolí Roháčské doliny
• Tatranská anabáze - 3 výlety Tatrami - jeden odpolední (Štrbské a Popradské pleso), jeden celodenní (okruh Mlýnicko - Furkutskou dolinou) a jeden na 3/4 dne (výstup na Kriváň) :-).
• Za krásami Malé Fatry - Přechod krásné části Kriváňskej Malej Fatry - 30 km
• Komjatským chotárom - Série (pro někoho powertrail) 100 keší, z kterého my dali 53 pod Chočskými vrchy
• Výstup na Choč - Za nejvyšší horou Chočských vrchů a hradem Likava. Jeden z moc krásných vrcholů Slovenska.
• Zapomenutými dolinami Chočských vrchů - tip na výlet Kvačianskou a Prosieckou dolinou (podle některých zdrojů nejhezčí dolinou na Slovensku)