Křížem krážem Roháči

Západní Tatry – Roháče jsou jednou z nejkrásnějších částí Vysokých Tater. Najdete zde nejen úžasné skalnaté vrcholy, ale i nádherná plesa, doliny a hlavně krásnou přírodu.

Co vědět než se vydáte na vrcholy?
Pokud se vydáte i na vrcholky, čeká vás opravdu náročný výstup s převýšením minimálně 1000 metrů a zároveň po cestě plné kamenů a často i řetězů. I přes náročnost cesty troufnu si říct, že i hřebenovku zvládnou průměrně zdatní turisté. My to taky zvládli, i když holky šly podobnou trasu s řetězy poprvé. I když v některých úsecích zdejší řetězy nejsou zrovna nejlehčí.
Každopádně se připravte na celodenní náročný výlet, na který si připravte dostatek jídla a hlavně pití. Na hřebenech není kde si koupit občerstvení, takže to co si donesete, to vám musí stačit. Jediná možnost občerstvení na trase je na Tatliakově chatě.v Roháčské dolině.

Panorama ze sedla Zábrať (Rákoň, Volovec, Ostrý Roháč, Plačlivé, Tri kopy, Hrubá Kopa, Baníkov, Salatin)

Kudy na vrcholy?
Asi nejlepším výchozím místem pro výlety okolo Roháčské doliny je chata Zverovka. Jezdí sem autobus a je zde i velké ovšem placené parkoviště. Parkoviště stojí na 1 den 2 Euro. Ovšem už pro 2 lidi se vyplatí jet ze Zuberce autem a zaplatit parkovné, než jezdit autobusem. Krom toho pokud přijedete ráno před sedmou a budete odjíždět odpoledne po 16-té hodině můžete zde parkovat zdarma (neboli mimo pracovní dobu dozoru parkoviště – ověřeno :-) ).
Jakou trasu naplánovat záleží na tom, kolik máte času a sil. Pokud jste ochotni věnovat jen jeden den a jste trénovaní, můžete zvládnout celý hřeben Roháčů i v jednom dni. Ze Zverovky se můžete vydat přes Tatliakovo pleso na sedlo Zábrať, Volovec, Ostrý Roháč, Plačlivé, Baníkov, Salatín a Brestovou a pak zpět do Roháčské doliny ke Zverovce, kudy ujdete necelých 25 kilometrů. Na této trase projdete přes celkem 14 keší z kterých celkem 9 keší je ve výšce nad 2 tisíce metrů nad mořem. Ovšem počítejte taky celkem téměř s 2200 metry stoupání s nutností chůze několik kilometrů po náročném terénu plném řetězů. Jedná se proto o trasu pro opravdu dobré turisty. Protože my jsme tuto trasu šli ve dvou dnech, neřeknu vám, jestli ji někdo zvládl ujít v jednom dni.
Pokud máte však času více, doporučuji si tuto trasu rozdělit na dva výlety, jako jsme to udělali my, díky kterým si projdete i krásná Roháčská plesa Roháčský vodopád i třeba Látanou dolinu. Přitom zvládnete odlov dalších pěti keší :-)

Panorama z Volovce (Roháčská dolina, Roháčská plesa a vrcholky Roháčů - Ostrý Roháč, Plačlivé, Tri kopy s Hrubou Kopou, Baníkov, Salatin a Brestová, vpravo osamocená Osobitá)

Okruh první – Látanou dolinou, přes Ostrý Roháč a okolím Roháčských ples
Toto byl náš první velký výlet na Slovensku. Autem jsme zaparkovali na parkovišti u Zverovky (1040 m.n.m.). Odsud jsme vyráželi v 8 hodin. Zvolili jsme cestu po žluté turistické značce Látanou dolinou. Cesta vede ze začátku asi 2,5 kilometrů po asfaltce. U místa, kde žlutá uhýbá z doliny leží naše první dnešní keš – Látaná dolina. Bohužel to znamená 400 metrů zacházku, protože keška je kus od turistické značky, ale je snadno k nalezení.
Odsud začíná opravdové stoupání. Pomalu vycházíme z lesa a pokračujeme po kamenitém chodníčku po louce krásnou přírodou až do sedla Zábrať (1656 m.n.m.). Zde si dáváme první odpočinek, lovíme zdejší kešku (opravdu snadný nález u zdejšího rozcestníku) a po chvíli pokračujeme dál na horu Rákoň (1879 m.n.m.) Po nalezení zdejší kešky pak pokračujeme na další vrch – Volovec (2063 m.n.m.), odkud je opravdu krásný výhled na celou Roháčskou dolinu i na druhou stranu – na Vysoké Tatry.

Pohled z Volovce na západ - na Vysoké Tatry

Z Volovce scházíme do Jamnického sedla (1908 m.n.m.), kde je další keška. Ovšem hlavně odsud začíná nejobtížnější část dnešní trasy. Dalších 500 metrů na Ostrý roháč (2084 m.n.m.) - se 180 metry stoupání nám díky pěknému počasí, návalu turistů a tomu, že holky šly prvně po řetězech trvalo skoro tři čtvrtě hodiny. Nahoře nás čekala keška King of OOR , neboli pocta všem zaokapovkám (vysvětlení zkratky OOR v listingu). Ovšem tento typ listingu moc nevyznávám na takovém krásném místě a není tam skoro nic o zdejším místě... Keška sice hned u cesty, ale na dost nedostupném místě. Ovšem vypadal jsem tam dost nápadně.

Ostré vrcholy Roháčů

Další kilometr a půl na vrchol Plačlivé (2125 m.n.m.) nám díky náročnému terénu, řetězům, focení a kochání se krásami výhledům, trval další hodinu a půl. Ovšem odměněn byl další keškou. Z Plačlivého už nás čekal převážně sestup do Smutného sedla (1962 m.n.m.). Tady jsme si odskočili i na zdejší keš. Co kdybychom se sem náhodou už nedostali :-).
Ze Smutného sedla jsme se nakonec vydali na sestup do Roháčské doliny. Původně jsem si myslel, že si cestu protáhneme alespoň přes Baníkov, ale bylo už půl 4. a sil už nebylo tolik. Také 3 litry pití, které jsme každý měli na cestu jsme většinou měli vypité. Bylo dnes totiž hodně teplo, takže ani 3 litry nám většinou nestačily. Doporučuji vzít si opravdu hodně pití.

Panorama Smutné doliny - vzadu Volovec, Ostrý Roháč a Plačlivé

Po rozcestí ve Smuté dolině (1522 m.n.m.) jsme si dali svačinu. Tady jsme se nakonec rozhodli, že nepůjdeme kratší a lehčí trasou – přímo kolem Tatliakovy chaty, ale zajdeme si přes Roháčská plesa. A byl to moc dobrý nápad, protože zdejší plesa jsou moc krásná. Ovšem znamená to trasu o 2,5 kilometrů delší a hlavně s více jak 200 metrů převýšením.
Kousek od rozcestí ve Smutné dolině se nachází keška Co je kamenný můžík. Název napovídá i její umístění, takže odlov nebyl problém. Cestou dál jsme prošli i kolem earthky Roháčská plesa. Celkem tu můžete objevit čtyři krásná jezírka. To nejvyšší v nadmořské výšce 1725 m.n.m. Páté malé jezírko pak člověk nalezne cestou k dalšímu rozcestí ve Spálené dolině. Odsud pak následoval sestup do Roháčské doliny. Cestou jsme se stavili ještě u Roháčského vodopádu. Zdejší keška je umístěna u mostku cestou k vodopádu, kdy člověk si už skoro myslí, že vodopád je bystřina, která protéká pod mostkem. Naštěstí nám došlo, že tohle vodopád není a že abychom se podívali na vodopád musíme zajít ještě kousek za roh... Z Roháčské doliny jsme pak už šli po asfaltce až k parkovišti u chaty Zverovka.

Popisovaný okruh měří 24 kilometrů se stoupáním 1600 metrů. Přestože to není podle vzdálenosti náročná trasa, převýšení a náročné technické úseky po řetězech nám osobně daly pořádně zabrat, takže jsme tento výlet šli celkem 11,5 hodiny. Je pravda, že sám bych tuto trasu zvládl asi 10 hodin. Okruh se dá i trochu zkrátit (buď cestou kolem Tatliakovy chaty, nebo vynecháním asi 2,5 kilometrové zacházky kolem Roháčských ples). Ale v případě, že máte rádi přírodu a chystáte se na oba doporučované výlety, určitě se o mnoho ochudíte.
Na okruhu se v současnosti nachází celkem 11 kešek, z toho 3 kešky jsou výše než 2000 metrů nad mořem.
Osobně se mi tento okruh moc líbil, ať už výhledy z vrcholů Roháčů, tak krásná Roháčská plesa, i pěkné pohledy na Látanů a Roháčsků dolinu. Svůj podíl na tom mělo i nádherné počasí, na které jsme měli opravdu kliku. Před devíti lety jsem část této trasy šel když se honily mraky a byla trochu inverze. I v takovém počasí si to tu můžete úžasně užít, když se slunce prodírá škvírami v mracích, nebo jsou vidět jen části údolí a okolí je zahaleno v mracích, přestože nad vámi je modrá obloha.

Ráno u Tatliakova plesa

Druhý okruh – Roháčskou dolinou přes Smutné sedlo, Baníkov na Brestovou
Stejně jako první okruh i tento začínáme na parkovišti ve Zverovce. Tentokráte jsme se poučili a vyrazili jsme už před půl 7., takže jsme ani nemuseli platit poplatek na parkovišti, protože tu ještě nebyl člověk, který vybíral parkovné :-).
Z Parkoviště jsme pokračovali Roháčovou dolinou k Tatliakově chatě u Tatliakova plesa. Od plesa jsme ještě obdivovali výhled na vrcholky ještě trochu zahalené v bílé cáry mraků ozářené ranním sluncem. Trochu se sám divím, že u Tatliakova plesa není jediná keš, přitom je to také jedno z krásných míst Roháčů. Částečně jsme šli trasou, kterou jsme šli minule druhým směrem. Ovšem ani nám to moc nevadilo, protože v ranním slunci a oparu to tu vypadalo úplně jinak.
Až k Tatliakově plesu vedla cesta po asfaltce mírně se vinoucí kolem zdejšího potoka. Odtud však začalo stoupání nejpreve lesem, pak klečí a nakonec Smutnou dolinou plnou kamení až do Smutného sedla, kde už jsme byli před třemi dny. Nad Tatliakovou chatou je také poslední možnost, kde si nabrat vodu – pramen hned u cesty. Cestou jsme minuli i dvě kešky, které jsme odlovili už minule (Co je kamenný mužík a Smutné sedlo). Až sem nám cesta docela odsýpala a my ji zvládli za 2,5 hodinky, i když to bylo „jen“ 7,5 kilometrů, ovšem se stoupáním 900 metrů. Do toho tedy nepočítám čtvrthodinku odpočinku u Tatliakova plesa.

Výhled z Trí kop (vlevo Hrubá kopa, vpravo druhé vrcholky Trí kop, za nimi Plačlivá, dole Roháčská plesa)

Vrcholky Roháčů nás dnes přivítali mračny a mírným větrem. Dnes už jsme šli i v mikinách, ještě totiž nebylo tak teplo a díky mrakům nás ještě nehřálo tolik slunce. Ovšem pro výstup nahoru to byla spíše výhoda. Ne jako před třemi dny, kdy jsme se i v tričkách pěkně potili i v této nadmořské výšce. Naštěstí mraky se brzy roztrhaly a i díky těmto oblakům jsme měli alespoň o zážitek navíc, protože i chůze v oblacích je zajímavá.
Ze Smutného sedla jsme po krátkém odpočinku pokračovali už po hřebenu na Tri kopy (2136 m.n.m.). Tady už nám 700 metrů trvalo tři čtvrtě hodiny. Opět byl na vině náročný terén, mnoho turistů na řetězech a stoupání skoro 200 metrů. Mezitím už se většina mraků přehnala a začalo nám vesele svítit sluníčko. Úsek okolo Trí kop se nám taky zdál také technicky nejnáročnější – co se týče úseků s řetězy a lezení po skalách. Další skoro tři čtvrtě hodinu jsme se zdrželi na Trech Kopách odpočinkem a hlavně hledáním zdejší kešky. Kešku jsme i s fotonápovědou hledali přes půl hodiny. Taky toto bylo jediné místo, odkud jsme viděli kamzíky. Dokonce se mi povedla i jejich fotka. Bohužel však byly dost daleko.
Z Trí kop jsme pak pokračovali na Hrubou Kopu (2166 m.n.m.). Zde opět byla samozřejmě keš. Tuhle jsme naštěstí objevili hned, takže po rychlém nálezu jsme z vršku, který se nám moc líbil pokračovali dál na Baníkov (2178 m.n.m.). Cestou jsme opět díky náročným úsekům plných řetězů pokračovali tempem max. 1 km/hodinu a to ještě bez přestávek. Na Baníkově jsme se asi půlhodinky zdrželi při občerstvení a po odlovu keše jsme pokračovali dál na Pachoľu (2167 m.n.m.), kde na nás čekal krásný křížek a samozřejmě keš.

Výhled z Hrubé kopy

Cesta dál už byl chvíli odpočinek po pohodlné cestičce přes méně rozeklané a zatravněné vršky Spálenou (2083) na Salatín (2042 m.n.m.) (na obou vrcholech jsme si samozřejmě odlovili i zdejší kešky, které byly snadno k nalezení). Tady zatím cesta ubíhala celkem rychle, protože nevedla ještě tolik z kopce. Ze Salatínu už to bylo horší. Cesta začala prudce klesat a přes malý výšlap na Brestovou (1903 m.n.m.) , kde také byla keš, nás čekalo už jen prudké klesání. A to klesání bylo pro nás skoro větší utrpení, než když jsme stoupali ráno nahoru. Možná díky prudkému sklonu cesty, možná i kvůli únavě.

Výhled z vrchu Pachoľa

Cestou dolů z Brestové jsem při plánování výletu přemýšlel, zda neodbočit na keš Partizánská nemocnice. Podle logů jednoho z předchozích kačerů se tam totiž z úbočí Brestové dostali. Ovšem když jsem se zeptal, řekli mi, že museli hledat cestičky v lese, přestože nahoře nějaká zřetelná byla, takže jsme raději tuto keš oželeli a najdeme si ji třeba někdy příště, až budeme mít cestu kolem.
Díky tomu jsme už sešli po modré turistické značce rovnou dolů k parkovišti u Zverovky. Sestup to byl opravdu prudký a díky tomu docela náročný. Nakonec jsme byli rádi, že sedíme a na poslední blízkou keš – Pietné míesto osobnostiam a obetiam Roháčov, která byla u silnice jsme se přiblížili autem. Čekal nás pěkný hřbitůvek s krásným výhledem na Roháče, takže jsme nelitovali menší zajížďky.

Výhled z Brestové (vlevo Osobitá, vpravo Roháče)

Celý tento okruh měří celkem 20 kilometrů a má převýšení 1600 metrů. Na trase se připravte na úvodní táhlé stoupání, pak na několik kilometrů náročného skalnatého terénu okolím Trí kop a Baníkova, kde je několik úseků zajištěno řetězy. Úsek okolím Spálené na Brestovou už je spíše procházka, ale z Brestové se připravte opět na náročný sestup, který po celodenním výletu je také velmi únavný.
Je zajímavé, že přestože dnešní okruh byl kratší než okruh, který jsme šli před třemi dny, trval nám dokonce o hodinu déle. Možná kvůli víc jak půlhodinovému zdržení na jedné z keší, možná kvůli náročnému klesání. Na konci trasy. Nakonec jsme byli rádi, že jsme dorazili do cíle naší trasy.
Nakonec jsme dnes našli 8 keší a procházeli jsme kolem dalších 2, které jsme už měli odlovené. Z toho 6 keší bylo výše než 2000 metrů nad mořem.
I dnešní okruh jsme si moc užili a jsme rádi, že jsme si vybrali tuto trasu. Přestože na tento okruh jsme měli chladnější a dopoledne i oblačnější počasí, odpoledne se opět udělalo krásně a tak jsme si počasí jen pochvalovali. Skoro jsme byli rádi, že nebyly vedra obvyklá pro naši dovolenou.

Červeně 1. trasa, zeleně 2. trasa

Co říct závěrem?
Bohužel se nám nepovedlo realizovat třetí trasu přes Sivý vrh a další části Roháčů. Ale to nevadí, alespoň máme kam příští rok jet na další dovolenou :-). I když tam už tolik keší není...
Ještě bych se měl asi zmínit o tom, co jsem zde jen naznačil. Obě trasy jsme dali v rozmezí 3 dnů. A to proto, že po prvním dni jsme byli natolik unavení (hlavně teplem), že jsme si chtěli odpočinout. Naštěstí okolí skýtá mnoho krásných míst na kratší výlety. My byli ubytovaní celkem levně v penzionu v Habovce (viz. Za krásami Slovenska ). Odtud jsme pak první den vyrazili na první přechod Roháčů, druhý den na „odpočinkový“ 18-ti km výlet krásnými dolinami Prosieckou a Kvačianskou a protože v 35°C nám to jako odpočinek nestačilo, další den, kdy přecházela fronta a kolem poledne trohcu i pršelo, udělali jsme si výlet do Oravice, kde jsme si nejen udělali pěkný desetikilometrový okruh Juráňovou dolinou, ale hlavně jsme si odpočinuli v termálním koupališti v Oravici, kde i v dešti a při 14°C bylo krásně a nakonec jsme ten den stihli navštivit i skanzen v Brestové – Zuberci.
Okolí Roháčů je prostě nádherná krajina, která si určitě zaslouží naši pozornost a vřele doporučuji její návštěvu. Například taková Oddychová zóna v Habovce stojí určitě také za návštěvu. Skoro se sám divím, co jsme toho stihli za 4 dny co jsme tu byli :-).
Všem doporučuji se podívat do těchto krásných míst, určitě nebudete litovat. Krom spousty krásných zážitků z cest, které jsou krásné i bez keší zde můžete celkem pohodlně kolem cest najít i spoustu bodíků.

Profil 1. trasy:

Profil 2. trasy:

Tip na výlet je součástí popisu naší dovolené na Slovensku - Za krásami Slovenska.