Tatranská anabáze

Aneb jak jsme během dovolené navštívily Vysoké Tatry - tip na 3 výlety

I ve Vysokých Tatrách se nachází mnoho krásných míst, kam se vydat. Zde se dozvíte o třech výletech, které jsme absolvovali s Danou a naší kamarádkou během dovolené na Slovensku. Nejsou to úplně ty nejnáročnější výlety, které si lze vybrat, ale i tak na nich potkáte spoustu krásných míst.

Kostel v Liptovských Matiaskovicích a folklorní areál Vychodná

K horám se můžete buď přiblížit autem (ovšem na většině parkovištích v TANAPu se platí parkovné, podle paní domácí prý 3 Euro/den), nebo využít zubačku a následně podtatranský vlak. Protože jsme zjistili, že Zubačka by byla dražší než to parkoviště a ještě bychom museli být vázáni na její odjezdy, zvolili jsme přiblížení autem. Nakonec jsme však nechali ZDARMA! auto na parkovišti, které bylo ještě asi 3 km po silnici pod Štrbským plesem. Ovšem pěšky už to byl jen necelý kilometr, takže jsme alespoň ušetřili. Pokud nepotřebujete dojet až ke Štrbskému plesu doporučuji parkoviště na souřadnicích: N 49° 06.646 E 20° 04.228
Co se nevešlo do popisu tras

Po cestě z Habovky u Roháčů jsme se Ubytovali ve Štrbě v jednom penzionu. Cestou jsme se stavili i na několika keších na pěkných místech, i když občas jen průměrně uložených. Za zmínku stojí například krásný kostel v Liptovských Matiasovcích nebo folklorní areál Vychodná. Ovšem za nejhezčím výhledem na Vysoké a Nízké Tatry jsme si zajeli na jednu vedlejší asfaltku, která kešku neměla :-). Doporučuji navštívit opuštěnou cestičku na souřadnicích N 49° 03.487 E 19° 52.483

Pohled na Vysoké a Nízké Tatry z jedné asfaltečky

Původně jsme se chtěli ubytovat díky dražším cenám pod Tatrami někde v kempu v okolí Štrby , ale zjistili jsme, že by to nevyšlo o tolik levněji, tak jsme raději dali přednost pohodlí a ve vedrech, která panovala jsme asi udělali dobře... Tentokrát jsme neměli ubytování dojednané, ale hned v druhém penzionu jsme dostali pěkný pokoj s vlastními sociálkami za 10 Euro.

Byli jsme tu ubytování s párem českých (tedy, vlastně moravských) turistů. Pán měl Slovenské hory díky jejich blízkosti hodně prochozené, tak jsme u něj po večerech čerpali moudra kudy nejlépe vyrazit na hory. Ti tu byli jen vlakem, takže když říkali, že jedou třetí den stejným směrem, nabídli jsme, že je svezeme. Cestou po hlavní silnici, když jsme míjeli pěkné pleso, povídám Daně - „no, tady je taky keš“. A pán na to: „Já si hned říkal, že to není normální, aby člověk s takovouto GPSkou nebyl kačer.“ Má GPSMap 60 totiž ležela na čelním skle auta. A tak jsme se dozvěděli, že jsou oba s manželkou také kačeři! Bohužel jsme měli čas o geokešingu povídat jen krátce, chvíli cestou a během odlovu kešky Tri Studničky, kterou jsme společně odlovili. Kolega si totiž nestáhl kešky kolem „Dederonštráse“, ale pouze ty turisticky významnější někde v horách. Nakonec však byl rád, že se na kešku na Třech Studničkách podíval. Ale o tom až při popisu 3. dne.

První seznámení s Tatrami aneb okruh kolem dvou nejznámějších ples

Panorama z cesty ze Štrbského plesa na Popradské Pleso

Pokud stejně jako my přijedete odpoledne někam ke Štrbě, i odpoledne stihnete pěkný výlet do okolí Štrbského plesa, při kterém si můžete odlovit pár keší. My po ubytování ve Štrbě nakonec vyrazili autem ke Štrbskému plesu a odsud pak ve 3 hodiny směrem na Popradské pleso.
Kolem Štrbského plesa je několik kešek, které si můžete lehce odlovit při vycházce okolo plesa. My si však dnes odlovili zde jen jednu – Nové Štrbské pleso. Alespoň jsme se dozvěděli, kdo a proč zde toto pleso vybudoval. Pokud si budete chtít odlovit i ostatní, zajdete si necelé 2 kilometry okolo Štrbského plesa a můžete tak najít další 4 kešky. My je však lovili až v dalším dni, když jsme měli cestu okolo, takže se o nich zmíním až později.

Panorama Popradského plesa

Cesta dál pokračuje po červené turistické značce mírně do kopce po kamenitém turistickém chodníku úbočím hory. Z cesty můžete postupně obdivovat výhledy na východ a střed Tatranských štítů, až se vám otevře výhled na Popradské pleso i s místními chatami kapitána Morávky a Majlátovou chatou. Cestou si můžete přečíst i zajímavé informace na zdejší naučné stezce. Bohužel jí žádná keš věnovaná není, i když by si toto zasloužila. I zde však můžete získat bodík na kešce CBA Tatry 2012, která se nachází hned u této krásné cesty.
Po příchodu k Chatě pri Popradskom plese se zde můžete občerstvit. My se raději spolehli na vlastní zásoby, takže bohužel nemůžu referovat, jak dobře tu vaří. Ti, co mají na výlet celý den, mohou pak odsud vyrazit i na další Tatranské cíle – vede tudy cesta hlavně na nejvyšší horu Polska Rysy, nebo se můžete vydat po červené na Hrebienok. Samozřejmě si zde můžete i splnit earth keš Popradské pleso.
Ovšem doporučená „odpočinková“ trasa vede okolo Popradského plesa (vřele doporučuji si ho obejít celé) a pak po žluté na zdejší Symbolický cintorín. Tento symbolický hřbitov obětí Tater má úžasnou atmosféru, krásnou výzdobu a určitě stojí za návštěvu. Najdete zde i keš věnovanou tomuto zádumčivému místu.
Od Symbolického cintorína máte možnost jít buď dolů do údolí po modré turistické značce, nebo to vzít jako my opět nahoru a po zelené zpět na červenou trasu ze Štrbského plesa, po které jsme přišli. Cestou přes Štbrské Pleso jsme ještě navštívili Jezírka lásky a pak už nás čekal jen odchod k autu.
Tato trasa je opravdu nenáročná. V případě, že budete parkovat na doporučeném parkovišti, ujdete cca 14 kilometrů a my jsme ji i se zastavováním a kocháním se přírodou zvládli za pohodových 4,5 hodiny. Stoupání je na Tatry taky jen pouhých 500 metrů, takže opravdu na Tatry odpočinková trasa. Jen pozor, na turistické trase se jde po kamenném chodníku, kde je třeba se dívat pod nohy.

I ve Štrbě se nalézá pár kešek. Jedna i u zdejší stanice Zubačky. Večer jsme si řekli, že si ještě nějaké kešky odlovíme, tak jsme vyrazili nejprve k tomuto nádražíčku. Přišli jsme tam, zde velké odkryté nástupiště a vedle uvnitř haly starý vláček. Říkám Daně, ať se jde podívat na nádraží. Ona na to, že to je nějaké muzeum. Ale nebylo. Byla to totiž zubačka, která odsud jezdí na Štrbské pleso. Měla za 5 minut odjíždět, tak jsme si říkali, že počkáme, abychom viděli, jak jede. Bohužel vlak na hlavní trati, na který zubačka čekala, měl zpoždění, takže jsme nakonec čekali skoro půl hodiny. Ale za to mám vláček zubačky vyfocený při odjezdu :-). A ani mě to tolik nemrzelo, že jsme se už nedostali na další zdejší keše.

Panorama jednoho ples v Mlýnické dolině

Druhý den aneb okruh Mlýnicko-Furkutskou dolinou a na Solisko.
I bez nějaké doporučení mě zaujala na mapě tato trasa. Podle turistické mapy se jedná o jednosměrnou trasu okolo Soliska přes vodopád Skok, Bystrou Lávku a pak zpět s možností si zajít na Predné Solisko. Až později jsem zjistil, že zdejší okruh už kdosi propagoval i zde na fóru :-). A vůbec se nedivím, okruh je to více než zajímavý.
Připravte se na cekem náročnou kamenitou cestu, která ze začátku mírně stoupá údolím, až do Bystrého sedla, odkud chvíli prudce klesá a potom jde opět kamenitou cestou údolím. Ovšem odměnou vám bude návštěva vodopádu Skok, krásné pohledy na okolní Tatranské štíty a úžasná tatranská plesa, kterých je v těchto dvou dolinách opravdu mnoho.
My jsme po zkušenostech s teplým počasím, které bylo v posledních dnech, vyráželi opravdu brzy – už kolem půl 7 jsme vyráželi z parkoviště kolem Štrbského plesa a pak vzhůru Furkutskou dolinou. I vám doporučuji hlavně při slunečném počasí vyrazit co nejdříve. Trasa většinou není krytá a slunce do člověka nemilosrdně praží.

Panorama Mlýnické doliny od Bystré lávky

Trasa stoupá ze začátku mírně Mlýnickou dolinou k vodopádu Skok. Zde máte příležitost si odlovit první tradičku. Kromě kešky zde najdete hlavně krásný vodopád a několik krásných ples s výhledy do kraje. Nad vodopádem si nezapomeňte odlovit stage pro keš Mlýnicko-furkutské kolečko (více o ni viz. dále). Dále pokračujeme už skalnatějším údolím k pomníku leteckým záchranářům Horské služby. Více o tom se dozvíte u keše Mi-8 Inferno. Člověk si zde uvědomí, co někteří lidé vše riskují pro ostatní.
Od této keše začíná to pravé stoupání do sedla Bystrá lávka. V posledním úseku vás čekají i řetězy, ovšem celkem pohodové. I přes vyznačení okruhu na mapě jako jednosměrného se připravte na to, že hodně lidí chodí i v druhém směru, takže občas tu jsou trochu zácpy, zvlášť při pěkném počasí, kdy tudy chodí celkem velké množství lidí.
V sedle Bystrá lávka se nachází další keš. Podle nápovědy i fotky v listingu to vypadá, že je hned u cesty, ovšem chyba lávky, musíte hledat pár metrů od ní, takže pozor na to. Vzhledem k velkému počtu turistů a mé chybné úvaze jsem ji hledal asi 20 minut. Ke zdejšímu místu se váže i vtipná příhoda, kdy sem přišel nějaký cizinec a ptal se anglicky, zda je zde nějaká pitná voda – v sedle plném kamení bez jakékoliv chaty... Podíval se na druhou stranu sedla a nedůvěřivě pronesl něco v tom smyslu: „Tudy mám jít dolů?“ To mě fakt rozesmálo... Zkusil jsem se podívat do batohu, zjistil jsem, že mám ještě v jedné láhvi asi půl litru vody a další plnou, tak jsem mu tu láhev anglicky nabídl, ale nějak už neodpověděl, takže asi takový zájem neměl :-). Nebo mi možná nerozuměl.

Panorama Štrbského plesa

Z Bystré lávky vás pak čeká náročný sestup do údolí Furkutské doliny. Ovšem výhledy na jednu i druhou dolinu určitě stojí za to. Nachází se zde nádherná plesa a i výhledy na okolní štíty a kraj jsou nádherné. Cestou si konečně můžete odlovit i keš Mlýnicko Furkutské kolečko, o které se zmiňuji v samostatném odstavci, protože vzhledem ke své náročnosti si to vyžaduje. Pokud ji chcete bez problémů odlovit, doporučuji dobrou i domácí přípravu.
Zpět ke Štrbskému plesu můžete buď sejít údolím po žluté a červené turistické značce, ale já osobně spíše doporučuji zacházku na chatu Pod Soliskom. Nachází se zde i lehce nalezitelná keš Blízko Solisko.
Původně jsme měli v plánu si od zdejší horní stanice lanovky vyběhnout i na Predne Solisko, kde se nachází Earthka Vysoké Tatry / Predné Solisko. Bohužel díky hodinu a půl dlouhému zdržení na multině Mlýnicko – Furkutské kolečko jsme byli poněkud unavenější a hlavně vypražení sluncem, že jsme výstup nahoru vzdali a tato keš zůstala neodlovená. Přesto mi bylo moc líto, že jsme se nahoru nepodívali.
Z chaty Pod Soliskom následoval už jen sestup ke Štrbskému plesu, který byl díky únavě a jednotvárnosti už docela ubíjející. Ovšem odměnou nám byly výhledy na Štrbské pleso a to, že jsme si dole mohli odlovit několik zdejších kešek.
V okolí Štrbského plesa se nalézá např. Earthkeš Štrbské pleso (Mountainl Lake), jednoduchá mysterka Masa Halamova – Šťastné roky, tradička Oko hory (lovil jsem ji před 3 roky, kdy přístup k ní byl daleko lehčí, dnes jsme se museli brodit vodou, takže terén byl o dost horší než kdysi, taky tenkrát tu nebyl takový pěkný altánek :-) ), a potom ještě keš Tatranské grand – Štrbské pleso, opět lehká a rychlá keš. Cestou okolo Štrbského plesa vás čekají krásné výhledy na okolní štíty hor. U Nového Štrbského plesa můžete navštívit ještě jednu keš, kterou jsem však zmiňoval u popisu minulého výletu.

Zmiňovaná trasa je celkem dlouhá 20 kilometrů až po doporučené bezplatné parkoviště. Pokud půjdete přímo ze Štrbského Plesa, ušetříte nějaké 2 kilometry. Připravte se na spíše náročnější trasu po kamenité cestě s převýšením cca 1150 metrů, která v úseku přes Bystrou Lávku vede i po řetězech. Ovšem středně zdatný turista ji lehce zvládne. Pokud se rozhodnete pro odbočku na Predné Solisko, připravte se na další 2 kilometry s převýšením 250 metrů.
Osobně jsme tuto trasu zvládli za 11 hodin, ovšem kdybychom nelovili zdejší multinu, zvládli bychom to za necelých 10 hodinek. Ovšem díky velkému teplu a neúprosnému sluníčku byl pro nás tento výlet hodně únavný. Přestože jsme dorazili zpět na privát kolem půl 7., už jsme ani neměli sil na odlov dalších keší ve Štrbě. Každopádně doporučuji vyrážet na trasu co nejdříve.
Pozor ovšem na „kilometráže“ v některých mapách. V té naší mapě byl okruh ohodnocen při startu ze Štrbského plesa zhruba na 7,5 hodiny! I kdybych odečetl všechny zastávky, tak bychom takový čas nedosáhli, u těchto časů v mapách se asi jedná o časy hodně zdatných turistů.

Výhledy při stoupání na Kriváň

Keš Mlýnicko – Furkutské kolečko
Více jak polovinou trasy vás provede keška Mlýnicko – Furkutské kolečko. Trasa kešky je opravdu moc pěkná. Ovšem řešení některých otázek přímo na místě nedoporučuji, může to být jeden z důvodů, kvůli kterým na této keši neuspějete, stejně jako skoro třetina lidí, která tuto kešku vůbec nenajde a zaloguje DNF! A to bych řekl, že je spousta dalších, kteří ani DNF nelogují. Některé otázky ze stage se dají najít předem a nedopadnete jako my, když jsme se tři čtvrtě hodiny zdrželi výpočty, když nám vycházely „divně“. A přestože jsem je několikrát kontroloval podle fotek, stále mi nevycházeli. Nakonec jsem zjistil, že to bylo kvůli tomu, že jsem vzal do ruky „divnou“ snítku borovice, která pak neměla správný počet jehlic, i když to byla borovice u indície a ten druh, který autor zmiňoval, stejně jsem ani na fotkách nenapočítal správný počet jehlic, který jsem po návratu našel na Wikipedii. Souřadnice nám vycházelo do sousední doliny, než ve které byla keš, také poblíž cesty, sice asi 200 metrů od ní, ale jen z druhé strany plesa. A potom, co autor chtěl obcházet některá plesa kvůli zjišťování indícií, ani bych se nedivil, že by keš byla u tohoto plesa. Nakonec mi po velkém zdržení s výpočty došlo, že se asi lišíme v počtu jehlic a když jsem dosadil správný, hned vyšly souřadnice na celkem dobré místo. Jenže nenašel jsem na své GPSce funkci měření ploch, kterou autor chtěl použít pro měření ploch dvou zdejších ples. Takže nakonec jsme měli celkem 6 souřadnic na ploše skoro jako fotbalové hřiště. Nápověda typu hledej velkou sirku ve změti sirek také moc nepomohla, takže jsme nakonec obešly celkem 5 z možných vypočítaných míst, než jsme za tři čtvrtě hodinu konečně spíše náhodou konečně našli ten správný úkryt. Aneb hledejte v kamenném moři kámen o jakémsi tvaru, na který jste museli mít hodně velkou představivost. Takže každopádně doporučuji hodně velkou domácí přípravu, zjistit si raději doma počet jehlic i rozlohu jednotlivých ples. Samotné fyzické stage s dalšími indíciemi jsme my našli v pohodě, i když po návratu se mě pár lidí ptalo, kde byly, takže i ty jsou schované dost záludně a nemusíte je tu najít.

Třetí den aneb výstup na Kriváň
Přestože tento výlet není tak kilometrově dlouhý, i tak vám zabere větší část dne. Vrcholové partie Kriváně jsou náročnější, čeká vás tu lezení po kamenitých stezkách, často i špatně značených, kde některé vyšlapané stezky vás snadno svedou z cesty. A přestože zde nejsou řetězy, najdou se zde snadno úseky, kde polezete
po všech čtyřech.

Kruhové panorama z Kriváně

Odměnou za zdolání tohoto okruhu Vám však bude nejen pocit, že jste zdolali tohoto horského velikána, ale hlavně pokud půjdete za pěkného počasí, tak nádherné výhledy na celou západní část Vysokých Tater, Nízké Tatry a prostě široké okolí. Jen poslední část trasy je trochu smutnější, protože sice je tu docela vidět do podhůří Tater, ale jen díky velké vichřici, která to tu nedávno vykácela.
Svou pouť doporučuji začít na Třech Studničkách. Nachází se zde parkoviště, které je ovšem také placené (myslím, že 5 Euro / den, ale už si přesně nevzpomínám). Zde si můžete odlovit kešku Tri Studničky. Ta vás zavede na krásné místo k opravdovým třem „studničkám“ neboli pramenům – Zuzce, Marce a Žofce, jak jsou tyto tři studánky nazvané. Keška je moc pěkně provedená a jedna z nejhezčích co jsme na Slovensku našli.
Ze Trí Studniček vás čeká až na Kriváň skoro stálé stoupání s čistým převýšením 1350 metrů. Proto vřele doporučuji vyjít už brzy ráno. My vycházeli o půl 7 a i přesto jsme potkávali některé, kteří už šli dolů. Dokonce jsem se přistihl že závidím některým, kteří říkali, že nahoře přespávali, nebo tam byli za východem slunce. Ten musel být dnes z Kriváně opravdu nádherný. Cestou si můžete odpočinout u kešky Odpočinok pod Kriváňom. Je pravda, že místo to tu je pro odpočinek jako stvořené. Leží už na místě s krásnými výhledy, ale ještě pod hranicí stálého kamenitého pole, takže se můžete posadit ještě i do trávy.
Od této keše dojdete k rozcestí V Krivánskom Žlabe, odkud si můžete „odskočit“ na Kriváň. Je to odsud sice jen 600 metrů vzdušnou čarou, ale díky značnému převýšení přes 350 metrů a kamenitému terénu nám tento poslední kilometr trval vzhůru hodinu a dolů dokonce o pět minut déle. Počítejte i s tím, že se chvíli zdržíte na vršku, zvlášť pokud budete mít pěkné počasí. Nám trvalo kochání se zdejšími výhledy, focení a odlov zdejší kešky asi půl hodiny!

Panorama Roháčů z Kriváně

Na Kriváni (2494 m.n.m.) samozřejmě můžete najít i keš. Pozor však, ať si ji nespletete s jinou keší na opencaching.pl, která je od té oficiální asi jen 1 či 2 m vzdálená! Jedná se o nejbližší kolizi, co jsem kdy viděl. Sice jsem našel nejdříve tu správnou keš, ale protože jsem byl upozorněn, že je tu i ta druhá, zkusil jsem se podívat i po ní a měl jsem ji za 2 minutky také nalezenou.
Taky však počítejte s tím, že okolo jsou davy turistů, protože zvlášť při pěkném počasí je nahoře na Kriváni docela nabito.

Cestou z Kriváně

Z Kriváně vás čeká náročný sestup stejnou trasou do sedla a odsud buď zpět po stejné trase do Trí Studniček, nebo mnou doporučenou trasou k Jamskému plesu, kde na vás čeká i další keš. Nehledá se zrovna nejlépe, my ji hledali půl hodiny. Asi i proto, že jsem si zapomněl nahrát fotonápovědu. Každopádně pleso je to krásné.
Z Jamského plesa máte dvě možnosti. Pokud nejste vázaní na auto, můžete se vydat po červené přímo do Štrbského plesa, pokud jste jako my zaparkovali na Třech Studničkách musíte pokračovat po červené tam. Cesta zde už není tak atraktivní, vede zalesněnou krajinou, kde většinu lesů pokácela vichřice, takže my se kýženého stínu moc nedočkali. Ovšem už se jedná o nenáročnou cestu z kopečka.
Celá trasa měří celkem jen 16,5 kilometrů ovšem s převýšením 1400 metrů. Hlavně v horní části je trasa technicky náročnější, ale průměrně zdatný turista by ji měl zvládnout v pohodě za nějakých 8-9 hodin i s přestávkami. My ji ušli i s hledáním kešek za 8,5 hodiny. Nenechte se však zmást časy uváděnými na některých mapách. Podle mapy, co jsme měli k dispozici měla být trasa jen na 5 hodin 45 minut. Kilometráže v terénu relativně odpovídají. Podle nich je trasa dlouhá 7:45, což by odpovídalo našemu tempu, když bych odečetl doby, kdy jsme hledali kešky :-).

Jamské pleso

My osobně jsme si dali tento „kratší“ okruh, protože nás čekal ještě přejezd do Oravského Podzámku, kdy jsme si cestou odlovili i pár dalších kešek. Ovšem i jako celodenní tůra si myslím, že je to moc pěkný okruh, který stojí za to si ho udělat. Zvlášť pro ty výhledy z Kriváně.


Doufám, že se vám tyto 3 tipy na výlety ve Vysokých Tatrách budou líbit.

Mapka tras:
(Červeně - 1. trasa, zeleně - 2. trasa, modře - 3. trasa)



Profily tras:


Tip na výlet je součástí popisu naší dovolené na Slovensku - Za krásami Slovenska.