TENKRÁT V LOS SVINIBRODOS aneb Externí pendant k rubrice Nepoctivci v geocachingu

Slunce v nadhlavníku vypaluje všemu živému, co nemá na hlavě sombrero, do mozku cejch. Kdyby suchý vítr z pouště nevířil prach, kdyby v tom mrtvolném žáru na chviličku nezabzučela moucha, mohlo by se zdát, že se tu navždy zastavil čas. Paco[1] a Loco[2] napůl sedí, napůl leží na nehoblovaných lavicích altánu. Jejich mezci opodál přežvykují pelyněk a ostřici. Zlaté časy, kdy coby nadšení cacheros slintali z každé nalezené krabičky, jsou zdá se v pánu. „Co budeme dneska dělat?“ otáže se po hodině strnulého ticha Paco Loca.

„Los kečos?“ navrhne po chvíli znuděně Loco. Paco si to rozmyslí a pak pokrčí rameny. „Já ti, Loco, ani nevim. Mně to už nějak… furt se někam hlotonit, navíc… V týhle branži už stejně nebudeme nikdy nejlepší“, posteskne si.

„Věčně druhý“, dodá zkroušeně Loco. Pacovi ještě více ztupí výraz v očích a pohnou se mu koutky kníru: „Tohle radši nevyslovuj. Moc se to nehodí.“ Aby jo. Kdysi oblíbený posměšek, kterým fandové jejich oblíbených fotbalových Desperados de La Letna častovali své rivaly z hlavního města, je nynčko, kdy letenští už druhou sezonu hrají střed tabulky, těžce demódé.

„Fútbol carambol“, uplivne si Loco. „Co ty kečos? Mrknul bych se na Los Finários. Třeba je něco přímo tady v altánku. Ať se nemusíme nikam crcat.“ „Pro mě za mě“, zabručí Paco. Chvíli žhaví mobil. „No tak jo. Bude el bodikéro. Přímo tady nad náma je la keča. La multína.“ „Hm, a píšou tam kde přesně? Mně se už fakt nechce…“

Rozjímání starých desperátů naruší přibližující se kroky. K altánu se blíží dva mladíci. Evidentně to jsou cacheros.
„Mám je vodprásknout?“ otáže se Loco a poklepe si na kapsu u chilli omáčkou umaštěných gatí. „Počkej ještě!“ zadrží jej Paco. „Sice věčně druhý, ale furt jsme přece braný za ty poctivý. To by nám mohlo zkazit karmu.“

„Buenos días compaňéros!“, zahlaholí jeden z mladíků. Paco si uplivne a zírá na udusanou zem altánu. „Jste taky na lovu? Ale neviděli jsme vás na los stejdžos…“, optá se opatrně druhý.
„Ne!“ zasyčí Loco a opět významně zabuší dlaní na kapsu. „Vy nejste cacheros?“, zvedne obočí mladý cacheboy. „My mysleli totiž, že jo…jste nám totiž nějak povědomí.“ Paco jen zabručí o tercii níž a vyplivne bago. „No tak to se pak omlouváme. Přijdem jindy.“ Mladíci se otočí a zmizí v agávovém hájku.

„To byla klika“, pronese pak Paco. „Tak kde je ta la keča? Aha, tady! Tak jo…Tahej razítko, los logos a radši rychle na mezky!“ Jak se tak sklánějí nad krabicí, nevšimnou si, že se mladíci vrátili. „Hele, přece jen la keča! Vždyť vy jste cacheros! My vás přece známe! Tak se zapíšeme společně!“

No a pak se začnou dít věci. „Ne!“ vyhrkne Paco, vyskočí, jako když do něj střelí, vytáhne Loca za flígr a oba začnou utíkat ke svým mezkům. O odpráskávání už nepadne ani slovo. Paco a Loco supí s la kečou v ruce, vyděšeně se ohlíží a občas zvolají: „My nejsme cacheros!“
„Ale jste!“ slyší zdálky zkoprnělé mladé cacheboye. „My vás přece známe! Vy jste Loco a Paco! A utíkáte s la kečou! Ta patří sem do úkrytu! To nesmíte!“
„Vy nám cucáci nebudete rozkazovat, co smíme a nesmíme!“ myslí si Paco, když dosedne na olysalý hřbet svého mezka. „Kámo dobrý?“ „Jo.“ „Tak vijé!“

Polední žár zastřou oblaka prachu, v dáli slábne dusot kopyt. Mladí cacheros koukají jak zjara. Kde je keš? Proč ji ti dva podivíni odnesli a div si u toho neuhnali infarkt? Oni sami si přece la multínu poctivě obešli a chtěli se jen zapsat! Pokud si ti starší pánové nepřáli u logování společnost, mohli to přece říct… Namísto toho tahle divná scéna a ke všemu úkryt pro keš zeje prázdnotou. Co chudák El Ouner?
Nakonec mladí jen zavrtí nevěřícně hlavami a odtáhnou polopouští ke svému ranči.

Večer pak sedí Paco a Loco v baru u hranic. Tequila dneska příliš nechutná a oni vědí proč. Pachuť drinku dodává odnesená la keča, která se válí na stole mezi nimi. „Co budeme dělat?“ praví po hodině mlčení Loco.
„Sedneme na mezka a pojedeme ji radši vrátit. Dyť jsme sice věčně druhý, ale furt jsme aspoň braný jako ty poctivý…“ „Jseš moudrej, Paco. Ale el bodéro zapisujem, ne?“
„To víš že jo. Však vono se na to brzo zapomene. Žijem přece v Mexiku…“

Opravdu? Nejsme spíše geocachingová velmoc, jejíž příslušníci se chovají tak, že mohou být ostatním příkladem?

Volně inspirováno událostí na multicache PAHA SOBE – Remanentní Reminiscence, https://coord.info/GC7FCGC , ze dne 15. prosince 2018.

[1] časté křestní jméno pro Mexičany českého původu, vycházející ze slova „pako“, výrazu z obecné češtiny s významem „duševně nestabilní“

[2] „loco“ – duševně nestabilní (šp.)