Na Malínských mezích se Sára pase jako kráva. Zdejší trávu ona miluje. Už jsme tu jednou byli. Vím co bude následovat. Ona totiž nemá čtyři žaludky. Míříme výše na ostroh Burgsteinu GC36C6W. Jdu za šipkou, což mi umožňuje přijít na bývalý hrad ze správné strany. Cestou se projevuje, že Sára opravdu není správný býložravec. Nechává mě to klidným.
Jdeme na Skřítek a cestou podél zelené značky lovíme keše. Na skalních ostrožnách to zlověstně fičí, modré nebe se schovalo za tmavěšedé mraky. Na sedlo Skřítek dorážíme dvě hodiny po poledni. To je hodně. Míjíme tedy motorest, přecházíme dopravní tepnu a mírně stoupáme dále. Náhle se cesta lomí vzhůru a my (teda já s malou krosnou) supíme dále. Sára nesupí, ta poskakuje. Les se rozestupuje. Jsme v kleči na hřebenech Jeseníku. Azůro není, přijatelně je.
Přes Ztracené kameny a Pecný míříme na Břidličnou. Z této fáze cesty je titulní foto. Je zjevné, že dále to bude s počasím spíše horší než skvělé. Po několika kilometrech stoupáme na Vysokou holi, na které jsou známé Petrovy kameny. Jako vášnivý čtenář Kladiva na čarodějnice se na ně těším. Hodně se těším. Sára se cestou několikrát rozkošnicky rozvaluje ve voňavé horské trávě. U jakési budovy na vrcholu Hole lovím keš. Náhle se setmí. Je ticho a já sotva vidím nejbližší tyč. Natož Petrovy kameny. Je mi to trochu líto, ale atmosféra okolo mne románu odpovídá. Jdeme dál. Na chvíli mlha zbělá a objeví se přízračné obrysy skal. Za pár vteřin kamenný duch zase mizí.
Jsme na Ovčárně. Potkáváme živé lidi. Dokonce na sekundu na mne pohlédne sám velký Praděd. To mu stačí. Už ho neuvidím.
Stmívá se. Čeká nás ještě pět kilometrů. Indiánským tempem mírně klesáme po opuštěné asfaltové silnici. Z mlhy se vynoří Švýcárna. Sláva. Jsme pro tento den v cíli. Čeká nás teplé jídlo, točená Plzeň, teplá sprcha a podkrovní pokojík s postelí. Sáře nesu večeři i s postelí na zádech. Já usínám ihned. Sára ne. Má důvod.
Pokračování příště.
Milan z týmu Fanda199.
Série, které jsou (nejen) na houby - III.
Série, které jsou (nejen) na houby - II.
Série, které jsou (nejen) na houby - I.
Budapešť 2014
Stoupání od Skřítka na Ztracené kameny si pamatuju už od svých cca 4-5ti let, kdy nás tudy tahali na táboře. A hřebenovka kolem Jelení studánky je moje nejoblíbenější.