Rozhovor se 101 dalmatiny

Silnice 101 se tak nějak nabízela, protože vede kolem celé Prahy. Na to se nabalilo, že v angličtině je “101″ taková zkratka, která na školách označuje základní kurz – mimochodem už i Groundspeak zavedl na svém webu rubriku “geocaching 101″. No a aby to nebylo úplně suché, přidali jsme ještě 101 dalmatinů. Sami jsme byli překvapeni, že každé štěně z toho filmu má své jméno, ale to se nám vlastně dost hodilo, protože jsme chtěli, aby i každá keš měla něco “svého”, aby to nebylo 101 tradiček s kopírovaným listingem.

mikisi: Vidíte, při odlovu jsem si říkal jestli ty štěňata mají své jména odjakživa, nebo jestli vznikala postupně, jak přibývala pro děti literatura Když se zrodil tedy nápad, jak dlouho jste chystali tématické okruhy pro listingy?
101 dalmatinů: Když už jsme se jednou rozhodli pro sérii jednoduchých mysterek, která by i v mapě dobře vypadala, napadlo nás nejprve udělat jakousi školu luštění šifer, která by aspoň začínajícím kačerům něco dala. Jenže jsme o tom jen dlouze mluvili a nikdo se nerozhoupal k tomu, že by něco začal tvořit.
Pak jednou v noci – po několika hodinách objíždění pražských keší a nadávání na jejich klesající kvalitu – přišel Martin s nápadem hodit na papír (resp. do listingu) právě to, co nám vadí a Tomáš pak do rána napsal prvních pár listingů.
Tehdy jsme měli jasno, jak to provedeme, a zdálo se, že s partou dobrých kamarádů je i sepsání sta listingů jen procházka růžovou zahradou. Jenže realita byla úplně jiná…
mikisi: Ještě nám prozraďte, kdo všechno se na tomto projektu podílel – jestli to není tajné. Psali jste všichni listingy, jak koho napadlo, nebo jste si je rozdělili tématicky, podle toho, co komu více sedí?
101 dalmatinů: Duchovním otcem série byl Michal (Tytyty), který s Tomášem (BT) poprvé projel trasu někdy loni v dubnu. Ale protože oba trpíme chronickou leností dotahovat to, o čem se dá krásně mluvit u kafe, šel projekt k ledu. Pak jsme s Martinem (MarHan) na ME ve Finsku (jak asi víš) ukořistili docela slušnou zásobu filmovek a znovu tenhle plán oprášili. A nakonec jsme jako motor celé akce zapřáhli Johnníka (JohnnyM.).
Tím bylo rozdělení rolí víceméně dané. S Michalem jsme jezdili, vybírali a zaměřovali v terénu, Martin s Johnnym byli naší IT-sekcí a po nocích se mazlili s podobou listingů. Aby to neskončilo velkou ostudou, dělala Tereza (BT) jazykovou korekturu a Vojta (Vojtanos) betatest všech mysterek. I témata listingů jsme si rozdělili podle toho, co bylo komu nejbližší – Martin a Johnny jako IT-sekce dělali technická témata, HTML a podobně, já jako věčný prudič psal o těch všedních nešvarech jako krabička zabalená ve třech igelitkách. A protože dokážu nadávat hodně a dlouho, vypadalo to ve finále tak, že na VV (Velitelství Vestec, jak nám IT-sekce přezdívala) jsme sekali texty jeden za druhým, Martin si hrál s proklikávacími pejsky a Johnny vymýšlel své JGŠky (Johnnyho grafická šifra, jak jsme tomu na VV říkali my). Takže svátky klidu a míru jsme strávili tím, že jsme se na sebe vzájemně vztekali, prudili se a rozvraceli rodinné vztahy sami sobě i navzájem.

mikisi: Jak dlouho jste si takto rozvraceli rodinné vztahy a dávali listingy do finální podoby?
101 dalmatinů: Původně jsme plánovali celou sérii publikovat na Silvestra, takže jsme 19. prosince naklikali 101 prázdných listingů a strávili Vánoce v tichém rozjímání, kdo s nimi něco udělá. Do 28. prosince jsme v mezičasech mezi rozbalováním dárků, objížděním příbuzných a žraním cukroví stačili naklikat atributy, finální souřadnice, velikosti, obtížnosti, terény… Pak proběhly tři dny a noci intenzivní práce: Johnny nadával, že mohl jet na běžky, MarHan doma sbíral černé puntíky jak na běžícím pásu, Tomáš pořád neměl co pít a Tereza jako hlavní koordinátor akce nadávala všem a na všechny. A když už to vypadalo, že to stihneme, přišel od reviewera dloouhý seznam nedostatků, kolizí, nepřípustných vzdálenosti keší od výchozích souřadnic. Takže v noci z 29. na 30. prosince proběhl další terénní průzkum a velké stěhování keší i listingů. Nakonec jsme se domluvili, že i 10. 1. je pěkné datum, pár dní si schrupli na vavřínech a dokopali to do konce.
mikisi: jak se vám vůbec spolupracovalo s reviewerem?
101 dalmatinů: Skupec nám s celým projektem ohromně pomohl – už jen tím, že si kvůli smečce strakatých psů nechal nabourat čas mezi svátky a téměř denně s námi řešil další a další problémy. Sice už dopředu věděl, co se chystá, a celá myšlenka se mu líbila, ale i tak s námi měl hodně práce. Ono totiž napasovat bramboroid do kružnice tak, aby žádná keš nepřesahovala maximální vzdálenost od výchozích souřadnic, vyhnout se kolizím a přitom zachovat určité nároky na možnost parkování, není tak snadné, jak se zpočátku zdálo. Skupec se nakonec v podstatě stal čestným členem týmu a maximálně nám vyšel vstříc, za což mu ještě jednou děkujeme. Nakonec i on si užil svoje…
mikisi: Tak to, věřím, spousty kačeru překvapí. Série si myslím je celkem oblíbená a přibývající logy jen potvrzují zájem. Za prvních 10 dnů po publikaci na sérii přibylo cca 10 000 logu – čtete to někdo?
101 dalmatinů: Tohle možná překvapí ještě víc kačerů: Čteme. Určitě nečekáme od jednoho hledače 101 různých logů (a tím víc nás potěší, když přece jen přijdou), ale vždycky jsme rádi, když se z logu dozvíme, co si lidé o celé sérii nebo o konkrétních tématech myslí. Zejména si vážíme těch, kdo si dají tu práci a kontaktují nás s návrhem, abychom do listingu něco doplnili.
Ono opravdu platí, že hezký log je jedinou odměnou za práci, kterou si člověk se svou keší dal. A za stovkou keší je trochu víc práce než za jednou. Ale naštěstí se čas od času objeví i log na celou stránku, který si pak přeposíláme mailem, všichni se chvilku tetelíme blahem a virtuálně se poplácáváme po ramenou.

mikisi: Tak to asi motivuje se o sérii starat. Máte údržbu rozdělenou podle lokalit, nebo se všichni staráte o vše? A jak náročné je celou sérii udržovat?
101 dalmatinů: Původní plán byl opravdu takový, že si celou sérii rozdělíme a každý se bude starat o to “svoje”. Ale protože dohledávání vlastních keší se ukázalo být větší zábavou než hledání těch cizích, jezdíme zatím všichni společně celý okruh. Zabere nám to sice vždy jednu bezesnou noc – najít keš (případně další náhradní keše v okolí), vyměnit logbook, anebo rovnou vyrobit celou novou krabičku, nějakou dobu opravdu zabere -, ale zatím nám to doma stále prochází. A pořád je čemu se divit.
Hlavně by nás zajímalo, kdo žere ty tužky. Chápeme, že každý chce mít nějakou vzpomínku na celou sérii, ale proč zrovna tužku? Při poslední kontrole jsme ze stovky tužek našli slovy dvě. A při dnešních cenách připadá zhruba na deset ostrouhaných špačků jeden mozol, tak si to spočítejte…
mikisi: Jak se k sérii chovají její lovci? A dochází k nějakým “podvodům” či dokonce poškozováni při jejím odlovu?
101 dalmatinů: Většina lovců se k sérii chová dobře, téměř příkladně – vždycky nás potěší, když někdo ztracenou keš obnoví. Na druhou stranu jsou i případy, kdy se “obnovuje” keš, která je na místě, jen by to chtělo lépe hledat. A takovou raritou, se kterou jsme se setkali, byl jeden případ, kdy bylo nutné přesunout bonusovku jedné desítky keší. Při kontrole jsme zjistili, že lovci vybavení souřadnicemi finálek nám nejen obnovili bonusovku na původním místě, ale dokonce cestou k ní přepisovali bonusová čísla tak, aby odpovídala jejich předpokladům.
Superbonusová keš, to je kapitola sama pro sebe. Stačí jedna vhodně umístěná webkamera a člověk zjistí, že lovci, kteří si nejvíc stěžují, dokázali mezistage zřejmě objevit tak rychle, že jsme jejich přítomnost na záznamu ani nezachytili.

mikisi: Obrazec kolem Prahy to je zajímavý – jak dlouho máte v plánu sérii udržovat?
101 dalmatinů: Zásoby filmovek vystačí na to, abychom sérii kompletně obnovili asi patnáctkrát, pak se uvidí…
mikisi: Geocaching dnes je masovou zábavou ale osvěta chybí – vy jste přinesli zajímavou alternativu osvěty. Budete v tom pokračovat nějakým dalším způsobem? Třeba udělat další sérii?
101 dalmatinů: Kdykoli chceme své drahé polovičky trochu popíchnout, mluvíme o “druhé fázi” – olympijské kruhy. Vždyť už stačí jen čtyři
Ale v osvětě rozhodně pokračovat budeme – nakonec geocaching nám dal opravdu hodně, a všichni cítíme, že je na čase tento dluh začít splácet. Takže svou aktivitu i do budoucna zaměříme tímto směrem, jen asi zvolíme jiné způsoby.
mikisi: Prozradíte jaké?
101 dalmatinů: Zatím ne. Prozradíme snad jen tolik, že se nám současný vývoj českého geocachingu zdá poněkud neuspokojivý a že v současnosti hledáme nové cesty, jak s tím něco udělat.
mikisi: Všichni máte dostatek zkušeností a už nějaký čas kešujete. Jaký je rozdíl mezi geocachingem dnes a geocachingem v minulosti? Třeba před pěti – deseti lety?
101 dalmatinů: Dobu před deseti lety nikdo z nás nemůže hodnotit, ale pokud můžeme soudit, v posledních letech přechází důraz při zakládání keší z kvality na kvantitu. V době, kdy jsme tvořili své prvotiny, jsme se snažili nabídnout něco nového, ukázat něco zajímavého, zkrátka jsme zakládali keš takovou, jakou bychom sami rádi lovili. Dnes se nám zdá, že keše mnohdy vznikají jen proto, aby byly. Založením série 101 dalmatinů jsme se snažili upozornit aspoň na pár nešvarů, abychom novým hráčům umožnili vyvarovat se častých chyb. Je nám jasné, že námi založené krabičky nepatří do zlatého fondu českého geocachingu, ale věděli jsme, že touto formou nalákáme co nejvíce lidí, a pokud si aspoň někteří z nich z této série něco (kromě tužky) odnesou, pak splnila svůj účel.
mikisi: Co byste všem kačerům vzkázali?
101 dalmatinů: Lovte slušně. Zakládejte s rozvahou. Lovte, protože vás to baví, a zakládejte, aby to ostatní bavilo. Je to naše hra, a jaká bude, záleží jen na nás.
A taky: Díky za návštěvu a za pěkné logy!
mikisi: Děkuji za rozhovor