Přátelé a kamarádi,
původně jsem chtěl psát, že se opět rok s rokem sešel, ale pak jsem se nad tím zamyslel: jaké to musí být místo, kde se pokaždé rok s rokem schází? Nabízí se jednoduchá odpověď – všechny roky se přece postupně sejdou v propadlišti dějin. Tento směr úvah mi však jako úvodní text přišel poněkud depresivní a tak začnu jinak.
Přátelé, kamarádi a vy všichni ostatní – skalní štamgasti tohoto slovutného fóra, jehož význam s přibývajícími lety a novými technologiemi pomalu míří tam, kde se schází rok s rokem (promiňte, nemohl jsem si pomoci, ale třetí úvodník opravdu psát nebudu).
Dovolte, abych vás uvítal u šestnáctého vánočního poselství!
Rád bych všem v magickém čase adventním popřál obligátní: štastný a veselý (vánoční svátky či vánoční čas – vyberte libovolně dle preferencí regionu či úrovně jazyka, viz prvopočátky tohoto letitého vlákna).
I doprovodnou fotografií se poněkud vracím k prapočátkům vlákna a je pouze na vás, zda ji budete interpretovat jako:
a/ (ne)existenciální sonda do duše osamělého návštěvníka, který sedí ve všední den v prázdném koutu přízemní hospody* se zvětralým pivem** a lacinou imitací vánočního stromku***, jehož podstavec je pravidelně láman a provizorně lepen, stejně jako srdce zmíněného nešťastníka
* dnes již neexistující
** dnes již neexistujícího pivovaru
*** kupodivu stále existující
b/ optimistické zátiší, ve kterém se elegantně snoubí tradiční vánoční prvky a ušlechtilý produkt kvašení (jehož historie sahá až do starověké Mezopotámie) - zkrátka výjev, ze kterého v neposlední řadě čiší jistá epikurejská radost ze života a odvaha čelit i věcem všedním a přízemním (sic!)
Z toho vyplývá závěr letošního poselství:
a/ svým pohledem na svět do jisté míry rozhodujete i o tom, jaký bude rok 2025
b/ prostor pro koláže s mizejícím pivem bude letos poněkud omezen :-)
Ať se vám ve všem daří!