Hojší napsal/a:
... skoro více DNF než nálezů...
Copak krabice, ale když se to číslo počítá na osobu, to je pak vydařený den.
No abych byl konkrétnější: Minulý měsíc jsem si takhle vyjel na kole vyčistit "zanedbaný" sektor tak 15 km od HC. První keš, jednoduchá tradička na kraji lesa uprostřed polí, nalezeno. A pak se karta obrátila. Ke druhé keši už jsem se prošlapával džunglí a dohledával na brutál. No a jak tak mezitím vylezlo zpoza mraků sluníčko, zašátrám po brejlích proti němu, co jsem si předtím při "pit-stopu" ve městě schoval do náprsní kapsy. A tu ve mně pořádně hrklo, protože kapsa se ukázala být prázdná, prostě moje oblíbené brejličky
se někde cestou ztratily. Ta představa - úsek zhruba desetikilometrový, z toho místy tak zarostlý, že by se v tom na dva metry ztratil i vzrostlý tygr, natož taková drobná věc. A co počít teď? Pod vyjasněnou oblohou jsem byl bez tmavých skel nemožný, pro myšlení na ně, kde jim chudinkám asi může být konec, se na hledání ani pořádně soustředit nemohl, no zkrátka druhou položku jsem odtroubil, spolu s tím i dalších šest položek dál na rozpisu. probojoval si cestu zpátky k bicyklu, odloženému na okraji civilizace, a zkusil se vrátit k předchozí keši. Přímé cesty v oněch místech není, tak i to samo o sobě byla zajížďka, jakou by normálně člověk nepodstupoval, nejít o potřebné spojnici mezi dvěma krabičkami. Prostě došlo na klasické "tonoucí se stébla chytá" a "hledání klíčů pod lucernou, protože je tam světlo". Vycházel jsem z předpokládu, že nejpravděpodobnějším způsobem ztráty bylo předklonění se, při kterém brejle vyklouzly z kapsičky. Takový moment se celkem logicky nabízel právě u keše, kde jsem několik minut trávil sběrem listí na maskování geodálnice atp - příležitost jasná. Ale jen v optimistické variantě by k vypadnutí na zem došlo přímo na místě; pesimistická úvaha dokázala vymalovat scénář mnohem beznadějnější, dvoufázový, kdy brejle nejprve vyklouzly z košile a teprve někdy později po trase propadly v pase mezi košilí a bundou. Tak jsem se s nimi v duchu rozloučil, přemýšlel, kde se zastavím pro nové, proklínal tu zajížďku/okliku, kterou kvůli téhle příhodě jedu ne dvakrát, ale čtyřikrát, zkrátka nálada v ten momen na stupni C-. Dorazím na místo té první keše, rozhlížím se, nikde nic. Skleslost se proadne ještě o další stupínek. Tak se otočím, že se vydám zpátky ke kolu, a v ten moment se na zemi několik kroků ode mě cosi slabě zalesklo. No co myslíte? Byly to ony!
Té radosti ze shledání, člověk se vznáší stopu nad zemí, slova nestačí. Těch cca 150 m zpátky pro kolo jsem si vykračoval jako po FTF. A protože hlad po svačině a po keškách byl rázem zpátky (méně už chuť dávat si onen kus cesty během tří hodin popáté), přesměroval jsem se nejprve ke svačině na nedaleké odpočivadlo při cyklotrase a poté pro zbylý podvečer do vedlejšího sektoru, původně zamýšleného pro některý jiný den. A tam to tedy byl masakr - čtyři DNFka v řadě (i když dvě z toho na archiváliích, to ani pořádně nestojí za řeč, ostatní dvě přičtu na vrub špatně opsanému hintu a soumračné časové tísni). Celkově jsem tak ohledně keší zakončil půlden "úctyhodným" skóre 1:5. A teď otázka, zda ten příběh, který dává smysl jen vcelku, patří do vlákna geodepresivního či do georadostného. Ale protože z poloviny těch DNFek se pro jejich archivní stav nestříli a o druhé polovině nemám pochyb, že tam v pořádku do příště čekají, je konečná volba skrze ony sluneční brejle, kolem kterých se výlet jako na pantu otočil, snad jasná. Konečně jsem po více než dvou týdnech našel chvíli to sepsat a příspěvek výše tomu nahrál na smeč... Takže kolegové, přátelé, ať už se vám po cestách podaří ztratit cokolivěk, přeju, ať to zase zdárně najdete, aby raport mohl směřovat do rubriky téhle.
P.S. Tragikomické na tom všem je, že ani to FI ještě nemám v tuhle chvíli zalogované, hlavně že se rozepisuju o tom zážitku na fóru. Jak pak mají jednomu ty kotěcí rakvičky přibývat...