Z mailů, které mi přišly, vidím, jak se někteří snaží matematické úlohy z mých keší za každou cenu řešit algebraicky krkolomnými úpravami rovnic – zoufalým převáděním známých i neznámých přes rovnítko ("jak ovečky po lávce", říkával Jára Cimrman), i když nad tím stráví spoustu času a ne vždy se doberou správného výsledku. Pravda, třeba na řešení mé keše "Gravitace - aneb Padám, padáš, padáme..."
GC2DB67 to stačí, ale třeba u "Když barometr stoupá..." .
GC35EH4 nebo u "Hrobu rudoarmějce"
GC483QZ se snažit o aritmetické (algebraické) řešení považuji za ztrátu času a řešit úlohy typu "Kam s ním?"
GC36BHD jinak než numericky na počítači nemá v současné době podle mne smysl. Zdá se mi, že numerické metody mají u nás (aspoň na středních školách) přídech nějakého nepřesného, nevědeckého a snad i neférového postupu. Nebo příznak toho, že na "jedině správný" způsob řešení dotyčný intelektuálně nemá. ("Pětka, sednout!") Přitom takový numerický nastroj, jako "Hledat řešení" nebo "Řešitel" v Excelu nebo Calcu (z Open Office) je každému dostupný, a přitom je jednoduchý a při rozumně nastavené počáteční hodnotě vysoce blbovzdorný. A napsat si v Basicu jednoduchý prográmek založený na půlení intervalu patřilo kdysi k základním úlohám počítačové výuky a dalo se jím vypočítat moc a moc věcí...
A co se týče otázky, zda návod uveřejnit současně s keší nebo až později, odkazuji třeba na mou polemiku s Jackou Dominikánkou v jiném vláknu. Zastávám názor, že napřed je dobré dát příležitost se blýsknout těm, kteří to vyluští bez návodu; nikdo přece nemůže znát všechno... Obhajoval bych i dva stupně obtížnosti u maturit, aby bylo při přijímacích zkouškách na vysoké školy vidět, kdo má dobré znalosti a přitom se nebojí jít "s kůží na trh" i s rizikem, že to nevyjde podle jeho představ.