K těm Příhrahrdským skalám - původní text z listingu:
JESKYNĚ RACÁK
Víceprostorová jeskyně se nachází v Příhrazských skalách. Její portál se otvírá asi 30 m nad dnem rokle. Ze vstupního výklenku s maximální výškou 2,8 m pod okapem se malým, 160 cm širokým a přibližně metr vysokým otvorem se dostáváme do největší vnitřní prostory jeskyně nepravidelného půdorysu o rozměrech 7 x 2 - 4 m a výšky stropu více jak 2 m. V jihovýchodním rohu je průlez do 5 - 6 m dlouhé, velmi nízké a směrem dozadu se zužující prostory. V protilehlé části přechází hlavní síňka do zanesené úzké pukliny, komunikující s povrchem otvorem ve svahu několik metru od vstupního výklenku. Proti vchodu se v severní stěně otvírá nízká dutina typu pece, v severozápadní stěně vstupního výklenku se nachází rozměrná skalní kapsa. Celá jeskyně je suchá a dobře chráněná před větrem.
Nejstarší doklady přítomnosti člověka jsou kladeny podle nalezené keramiky do pokročilého vrcholného středověku (nejspíše 15. století) a staršího novověku (16. - 17./18. století). Soubor tvoří 7 drobných zlomků nádob a 16 fragmentů zvířecích kostí nesoucích známky přepálení v ohni. 9 určitelných kostí pochází ze samce jelena deset let starého. V oblasti jelen evropský přinejmenším od 18. století nežije.
Jeskyně Racák byla podle trampské ústní tradice jedním z nejstarších trampských kempů v oblasti a jeho vznik bývá kladen již do 20. – 30. let 20. století. Zatímco počátky trampingu nejsou zcela jasné, důležitosti nabyl Racák na sklonku druhé světové války. Od února do 23. března 1945 se ve skalních dutinách v oblasti Mužského ukrývalo minimálně 113 uprchlíků ze zajateckých transportů, většinou sovětských vojáků. Zajatci se na svobodu dostali ojedinělými riskantními útěky během nočních zástávek transportů, např. během odpočinku ve stodolách v Bosni či v hospodářských prostorách valečovského dvora, nebo také s pomocí členů odboje, kteří na vlakové zastávce v Březině nad Jizerou uvolnili dveře vagonu stojícího vlaku. Ve skalách mohli přežít jen díky pomoci obyvatel sousedních sedmi obcí, kteří je zásobovali potravinami, ošacením, obuví, léky a cigaretami. V rokli 23. března 1945 gestapo zatklo 13 uprchlých sovětských zajatců a 3 místní obyvatele včetně velitele zdejších partyzánů Karla Kohouta (krycí jméno Alexej Korsakov).
Alois Havel ve svém rukopisu o historii odboje v oblasti Mužského uvádí:
„Toho dne si totiž Kohout společně s Bořivojem Kopalem ze Zápudova a Josefem Havlasem z Mužského, ač byli Mikešovými ze Zápudova varováni, že tu zas řádí gestapo, vyšli – snad plni nedočkavosti z toho, jak se Kohout dohodne s Volkem (velitel osmičlenného parašutistického oddílu) – do lesa mezi zajatce. Nebyli dost opatrní ani oni (zajatci), ani partyzáni, říká se, že se dokonce slunili kdesi na skále nad roklí u pole. Dopadlo to špatně. Němci je obklíčili, střílelo se ze všech stran. Do jejich rukou se dostalo 13 sovětských zajatců a jmenovaní 3 Češi.“ Na cestě z lesa, na silnici na okraji obce Branžež, se Kohout pokusil o útěk. Byl postřelen a při převozu do nemocnice zranění podlehl.
Racák byl trampsky využíván ve druhé polovině 20. století, hlavní prostora byla doplněna dřevěnými konstrukcemi, takže vpravo od vchodu vznikla zvýšená dřevěná podlaha z kulatin sloužící jako ložní prostor a podél severní stěny byla umístěna lavice se stolem. Nízká dutina sloužila bez dalších úprav rovněž na spaní. V ústí stoupající pukliny stála litinová kamna, z nichž byl kouř odváděn plechovou rourou zasazenou v puklině. Kamna se nacházela pod reliéfem lidské lebky z profilu. V roce 1994 kdosi kemp v jeskyni zapálil, a v týž moment zmizel i trampský deník. Ze žhářství byl podezříván několikanásobně trestaný recidivista a přítel trampů p. Petrásek, přezdívaný Děda, se kterým je spojována i řada dalších požárů trampských kempů v oblasti. Děda Petrásek dominantně formoval trampský život v Příhrazských skalách koncem minulého století. Zemřel údajně násilnou smrtí ve zdejších skalách v roce 2003 (neověřená informace).
KOHOUTOVA jeskyně
Cestou k jeskyni Racák (cca 45 m od ní) nemůžete minout Kohoutovu jeskyni, upozorní Vás na ni dobový rytý nápis „KOHOUTOVA JESKYNĚ 1945“, je to 8 m široký a 4 m hluboký výklenek, kde se také na sklonku druhé světové války skrývali sovětští uprchlíci.
My už v tomhle marasmu jsme patnáct let. Divím se, že Jenče ještě někdo nevyhubil; s původním nositelem viru se to přece dělá.
.
GeoGet
URWIGO
CWG
