Take si myslim, ze se jeden clovek nemuze plnohodnotne starat desitky az stovky kesi, mnohdy to ma podobne dusledky.
Naprosto souhlasím. Problém však nevidím ve vlastnících, ale spíše v kačerech: vlastník keše není od toho, aby ji každý týden obnovoval do tip-ťop kvality jen proto, že ji navštívilo několik kačerů a vzali si vše, co se jim hodilo: kromě hraček pro děti a jiných věcí na výměnu mizí i tužky, ořezávátka, mudlokarty a logbook překvapivě občas také. Samozřejmě nemluvím o rabování mudly ani o ničení zvěří a přírodou, to je jiná kapitola. Osobně se průběžným návštěvám vlastních keší snažím vyhýbat, protože kromě nutkání dát věci do pořádku mám vždy depku z toho, pro koho tu hru vlastně vytváříme a také samozřejmě proč vůbec. A když pochopíš beznaděj, do které mohou hráči dostat vlastníky, snadno pochopíš, proč někdo rezignuje. =)
V minulosti jsem si vsiml, ze adopce kesi nejsou nijak v mode. kaceri zalozi kes (mnohdy povedenou), ale jiz nemaji silu, cas... se o ni starat, takze kvalita kese upada. Mnohdy o adopci maji zajem jini, a jak jsem se i docetl, o kesku se kolikrat i staraji, ale owner jim ji k adopci neda.
Od Šamana jsem dvě mimo jeho aktuální dosah adoptoval, protože jde o velmi staré keše a považoval bych za ztrátu pro hru, kdyby zmizely.
Lukáši, po letech můžeš mít ke keši určitý citový vztah, přestože jej už nedokážeš přetavit v její servis. Přesto ji nebudeš chtít nechat prvnímu náhodnému, kdo přijde, že by se o ní staral, protože nemáš vůbec žádnou jistotu, že ho servis či hra vůbec nepřestane po půl roce bavit a keš nepošle – bez ohledu na její historii – do archivu. Svou roli může mít i ego, neb po poskytnutí keše k adopci zmizí stopy, že jsi se několik let staral právě o tu konkrétní keš a zábavu pro stovky či tisíce lidí.
A vůbec, zkus prosím několik neudržovaných keší ve svém okolí, které má smysl zachovat, adoptovat.