Ahoj, tak co naše spící růžovo-šípková diskuse? 
Mám vyřídit pozdravení od Toniczecha, a k dobru prý můžu překopírovat historku o ztracené a nalezené GPS. Takže kopíruji:
"Vlastně ještě jeden zážitek s tím související mám z uplynulého měsíce. Nestal se přímo při GC, ale podstatnou měrou se ho dotýká. To jsem si takhle jednoho dne krátil cestu do archivu přes ten rozsáhlý Krčsko-Michelsko-Kunratický les. Jenže, co čert nechtěl, někde jsem asi přehlídnul patřičnou odbočku či co, zkrátka zrovna když jsem byl někde v půli té části lesa, kterou moc neznám, zjistil jsem, že mě cesta zavedla špatně. Kudy z toho ven? Tak GPSko raď! Vyskytovala se tam při pěšině lavička, usadil jsem se tedy na ni a v kombinaci GPS souřadnic a papírového atlasu města se snažil vyspekulovat nejsprávnější směr, kterak natrefit takovou cestu, co mě vyvede na druhém konci, abych se nemusel vracet přes půl lesa zpátky pod kopec (jelikož jsem měl v archivu na ten den objednané nějaké dokumenty, tak jsem prostě durch lesem potřeboval být, a to navíc dost brzy, abych stáhal. Nějaký směr jsem si tedy vytipoval a pustil se pěšinkou na tu stranu, leč o pár set kroků později zase tak nějak pocit slepé uličky a ztracenosti. Celkem zoufale už, u vědomí toho časového presu, že tak do hodiny bych potřeboval do archivu dorazit, zatímco se tu plácám zbloudilý ve zlomyslně se tvářícím lese, jsem sáhnul do kapsy pro GPSku a ke svému zděšení ji nahmátnul prázdnou. Přístroj nikde. Zkrátka klasická situace v duchu "není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř". :-) Takže honem honem zpátky ve vlastních stopách a pokusit se po paměti najít onu lavičku, na níž jsem tu mapově-orientační úvahu konal a kde dozajista při skládání věcí zpátky do ruksáčku a kapes ten přístroj z v tom časovém vystresování zapomenul či snad nevědomky shodil na zem. A, jak praví klasický večerníček, brejle bez brejlí (a já dodávám, že i GPSka bez GPSky) se těžko hledají...:-) Lavičku se sice našlo,i když nějak moc jistý, že je to přesně ona ta samá, jsem si nebyl. Ale co naplat, alespoň nějaké. Rychle prohlédnuto, však po přístroji ani stopa. Musel jsem se tedy z lesa vymtat bez něj. Hrozné chvíle, ale přece jen se povedlo dohrabat se do těch končin, kde mám svou keš a po chvíli tedy už známým terénem k metru a dál za pracovními úkoly. Obrečeno tedy a už už jsem myslel, že na příští týden, dokud nezorganizuju nějaký vhodný náhradní přístroj, budu muset ze šupláku vyhrabat alespoň náramkové hodinky, takto zařízení, které už čtrnáctým rokem, právě od chvále, kdy jsem si pořídil první navigaci, vůbec nenosím. Protože bez navigace okamžitě mým hlavním problémem bylo, že jsem nevěděl, kdy stíhám či nestíhám věci jako provozní doba či odjezd autobusu. :-) Tak proběhly na závěr toho týdne dva večery a třetího večera mi došel mail od mudlorodinky z nepříliš vzdáleného sídliště, že na ten mezitím už obrečený přístroj v lese natredili, ať si s nimi domluvím, kde si ho předáme. Z čehož tedy plynou dvě věci: Za prvé, i když se to z novinových titulků a podvečerních televizně-zpravodajských krváků na první pohled nemusí zdát (pročež taky doporeučuju tyto v zájmu duševní rovnováhy nesledovat v množství větším než malém), o poctivé a hodné lidi v naší zemi rozhodně nouze není. A za druhé, funkce uložit si svou adresu k zobrazení ve startovací obrazovce přístroje, se ukázala tuze užitečnou, aneb přesně splnila svůj účel. Konec dobrý všechno dobré, tolik hrstka pozitivně laděných historek pro dobrou náladu do počínajícího týdne."
. Opět jsem se přesvědčila, že moje odolnost proti stresu není nic moc 
, ale jinak dobrý.
Škoda, byla to nejlepší zmrzlina široko daleko, ale prý se provoz nevyplatil.
GeoGet
URWIGO
CWG
