Člověk si jde Brnem, loví si kešky a najednou ho takhle zastaví nějaké individuum s dotazem, jestli prý nemám nějaké drobné. Výraz ve tváři signalizoval neodbytnost, ale když jsem mu řekl větu, že jsem ze SSSR a česky nerozumím, poněkud vyděšeně pokračoval ve své cestě.
Ono to vůbec v Brně bylo takové vesele kešovací odpoledne. Když jsem dobyl Špilberk a otevřel kešku s rozkouskovaným logbookem, v duchu jsem si řekl: ,,Teď fouknout, mám ty papírky po celé stráni"...hned vzápětí silně fouklo a...a já mohl začít se sběrem a kompletací logbooku po celé stráňce...
U kostela sv. Jakuba si mě pro žměnu vyhlídla jedna důchodkyně a svýma dvacítkama dioptriema se jala sledování nepřítele. Nu což, tak jsem ji začal pozorovat také. Asi se lekla (měl jsem docela nevraživý pohled) a já mohl "v klidu" odlovit keš.
Celý odlov však korunoval jeden děda. Abych však nepředbíhal, v Brně jsem stihnul i nějaké multiny, a když jsem šel pro finálku jedné z nich, musel jsem předstírat vykonávání potřeby (hlavně nenápadně!). Zaloguji, uklidím na místo, otáčím se a v ten moment se ke mě řítí nějaký děda. Už jsem si živě představoval, jak mě jde zmlátit holí, že ničím zeď, ale...doběhnul do rohu u keše a zřejmě na poslední chvíli šel onu potřebu vykonat doopravdy.