Copak dávat bacha na kousky indicií po 23 hodin, to ještě jde. Ale až někdo udělá mysterku 14 svatých pomocníků (vida, jak už ve středověku předvídali, že budeme potřebovat právě tolik cifer) a indicie budou prosakovat jen na příslušný svátek, pak si stěžujte, protože to teprve bude mazec - od Blažeje do Barbory to máme deset měsíců...
Filipínská sestra Augustina na foto vypadá spíš jako triumfující Čech Karel Němec na severním pólu, ale zdá se, že se jí naše zima fakt líbí, docela jí to nadšení závidím. Když jsme u té družby s Filipínama, nezapomeňte si, dámy, před cestou odlovit GC32794 Filipínské Litoměřice Ferdinanda Blumentritta (ještě dřívě bývala v onom městě na parkánech tradička GC1AW48 Parkány José Rizala). Zábavný česko-filipínský rozměr měl pro wikipedisty předminulý ročník akce Wiki miluje památky, kdy v našem národním kole (dokumentace českých památek) na jednom z předních míst skončil snímek filipínského kolegy, který se v naší zemi zastavil jen na skok. Cenu tak v jeho zastoupení se vší parádou přebírala filipínská velvyslankyně a jejich kulturní atašé. Inu, z takových drobností jako koulování či fotografování nám ta družba mezi národy vzkvétá...
Zvědavko, zvědavko, zdá se, že ti za ten týden a něco už slušně otrnulo. To je dobře, to rádi slyšíme. A úplně nejhorší varianta pro nás, sklerotické logovače na svatého Dyndy, jsou nové keše se stejnými jmény jako ty staré - byl jsem tam v roce 2009 na té či v roce 2010 na oné - to je pak těžké hlavy lámání, když se pozdě bycha honí... Jojo, kolikrát si dobře pamatuju, že jsem na té a té keši byl kolem páté hodiny odpolení ve čtvrtek někdy koncem září, ale rok, to už opravdu neurčím. Ale už mě takhle po disclaimeru v logu, že datum je jen velmi přibližné plus minus několik měsíců (fakt jsem to nedokázal rozluštit ani prohrabáním se krabicí účtenek a jízdenek z onoho horizontu) nejmenovaná laskavá ownerka i zachraňovala upřesněním data, protože měla logbook z oné doby schovaný po ruce. Zkrátka a dobře, jestliže honibodi se lopotí mít těch FI vydobytých a připsaných co nejvíc, já mívám snahu spíš opačnou - nenaložit si na se víc než co zhruba stačím zalogovat (nebo, dobrá, přiznávám, alespoň dvakrát tolik). Každému slušnému honibodovi se po nocích zdávají růžové sny o tom jak kombajnuje nějaké město, sérii či PWT, já mívám černé můry z toho, že nějakou podobnou hromadu mě čeká zalogovat. Takže alespoň berme věci z té lepší ztránky - ono čerstvě utracené koťatko tímhle způsobem časem vzkřísíme, o tom zádná.
Zvěřinec: Nojo, když už sis tamní keš předtím vylovila a nenechala si nic v záloze na horší časy... Řešení vidím snad už jen po vzoru závislého žáka Janeba alias Nikotina z povídky Š+G - pod kůží na bříše zašité tři nanokeše pro případ ztroskotání. No, hele, po dvou měsících boje o cestu č. 2 se dílo zvolna leč zdárně blíží do finále, takže se snad brzy můžeš na jednu další tradičku potažmo rekonvalescenční procházku těšit. Potomstvo samozřejmě prosím přibalit s sebou, každá dupací nožka a tlapka dobrá.