Paní M. (neubráním se vzpomínce na naši babičku M., byla by bývala s Vámi stejně stará), myslím, že Vy i Vaše geodcera spoustě z nás můžete být za vzor (a nejenom co do řešení úloh). Přeju vám oběma, abyste měly možnost ještě hodně let se společně radovat z takových drobných vítězství. A ovšem, abyste se Vy "na stará kolena" stala na luštění těch malých modrých otazníčků závislou. Je tahle zábava silně nakažlivá a koho jednou uchvátí, toho se nerada pouští, ale na uklidněnou dodávám, že pro osobu tak požehnaného věku benefity geozávislosti drtivě převažují nad negativy.
A Láďovi velké poděkování a pochvala jak za zpracování tématu, tak za vypíchnutí toho logu. Víc takových sluníček, co svítí a hřejou, jako jsi ty!
Neodpustil bych si v té souvislosti trochu obecnější úvahu: Současná společnost má největší podíl starších věkových skupin v celých lidských dějinách. Zdálo by se tedy logickým, že se zvyšujícím se zastoupením seniorů v populaci poroste jejich vliv a vážnost. Opak však je pravdou - v televizních reklamách a masové kultuře vůbec se setkáváme spíše s karikaturami seniorů, případně jsou tito vůbec ignorováni, jako by neexistovali. Dlouhodobé soužití tří a více generací jedné rodiny se stává spíše výjimkou, než normou, Senioři jsou nuceni žít svá léta vzdáleni od svých dětí, vnoučat a pravnoučat, v "koncentračních domovech", protože pro dnešní společnost je, zdá se, organizačně neschůdné a neekonomické, aby se generace více věnovaly vzájemné starosti jedna o druhou. Prací uštvaní rodiče nemají čas vychovávat své potomky, zatímco praprarodiče dožívají odtrženi od rodiny někde v cizotě. A jak za takové situace mohou senioři využít svou největší přednost, to nejcennější, co v nich společnost má, totiž nasbírané zkušenosti? Ano, namítnete, doba se mění příliš rychle a informace zastarívají jako nikdy dřívě. Ale to zdaleka není o konkrétních informacích a znalostech té či oné techniky a postupu, jako spíše (a především) o zkušenostech s životem a lidským jednáním obecně. To říkám jako příslušník střední generace, který měl alespoň to štěstí, že mohl se svými prarodiči jejich léta až do konce sdílet (a ovšem, platilo to i naopak). Kolik dnešních dětí a mladých vůbec takový vzor životní zkušenosti ve svém okolí postrádá, ač ho potřebují, stejně jako potřebovala každá generace před nimi. V jakém kontextu jsou v médiích senioři převážně prezentováni? "Co nás to stojí/bude stát?" Málokdy se setkáme s otázkou "Co nám dávají/mohou dát?" Zamýšlejme se tedy nad tím, co v naší společnosti je špatně, když se místo od živých lidí učí od falešných masmediálních obrazů. Zamýšlejme se nad tím, kde je chyba, že v úvahách o "lidských zdrojích" naší společnosti senioři nefigurují. I taková drobnost, jako uvědomění si problému, jeho přiznání s pojmenování, bývá krůčkem k nápravě.
A ovšem, za pár hodin nám začínají volby. Takže ať už si o té unii, jejíž dílek tvoříme, myslíme cokoli dobrého i špatného, bude pro příští léta především taková, jakou si ji zvolí ti, co k hlasovacím urnám přijdou...
P.S. U svojí avizovanoé "zkoušky" jsem včera obstál, dalo by se říct na výbornou (a to mi přes cestu přeběhly černé kočky hned dvě
). Plus malé, ale nikoli bezvýznamné - můžu si s klidem a povděkem vůči všem, kdo se o to zasloužili, zapálit na pomyslném výročním dortě o svíčku víc. Geokolegům, co pomáhali držet palce, tedy velký dík, pomohlo to!
Tematicky příslušnou partituru přikládám.
Tento příspěvek byl upraven od Toniczech: 23 květen 2014 - 8:51