Vypadá to, že paní Applová je nejen šarmantní dáma, ale i dobrý taktik, že se dovede o čokoládu šikovně rozdělit.
Vedle ve vlákně mě pobavil zdeziz poznámkou, že nesmí s rozsvícenou čelovkou do ložnice - moc mu radost z dárku podle jeho představ přeji, ale když jsem si s mou bujnou fantazií představila, jak mi ze sprchy do ložnice vchází chlap s rozsvícenou čelovkou, tak si smíchy nejsem schopná ani nalít džus. To je asi nejlepší poznámka dnešního dne a zasloužila by si víc než bod. Jen mám obavy, že si na ni vzpomenu, kdykoliv uvidím čelovku a budu se nemístně a pro ostatní zdánlivě bezdůvodně hihňat.
To mě přivádí na myšlenku, jestli se vám někomu stalo, že jste se dostali do neovladatelného záchvatu smíchu. Mně se to stalo asi 4-5x za život a byl to děs, poprvé si nepamatuji na důvod, ale dvakrát to bylo díky kolegyni, která místo smíchu kejhala - skončila jsem naprosto odrovnaná a utahaná víc než kdybych skládala uhlí. To si člověk přeje, aby už smích konečně skončil a nejde to a nejde. I když jsem odešla jinam, abych ji neviděla a neslyšela, tak jsem si vzpomněla na kejhání a konec....Zajímalo by mě, jestli se smíchem opravdu hubne - to by částečně vysvětlovalo, proč jsem tak těžko nabírala každé deko.
Tento příspěvek byl upraven od zvedavkanocni: 26 prosinec 2013 - 21:54