Já jen pro pořádek, aby kolega pershing s těma svejma názorama o dostupnosti internetu přistál v reálném světě:
1) můj telefon umí volat a posílat SMS. Nemá žádné internety, navigace, fotoaparáty ani podobné zbytečnosti, je totiž na volání. Nosím ho u sebe jen když jdu ven (a ještě ne vždycky) a nebo když čekám hovor. Jinak se mi válí na stole a asi tak jednou za den se na něj podívám. Ono se to nezblází. Chytrý telefon na nic nepotřebuju, vystačím si sama. Takových lidí je v mém okolí spoustu a nevšimla jsem si, že by stavem a úrovní své techniky jakkoliv trpěli.
2) moje navigace umí zobrazit keš jako bod. Nemá tam ani hint nebo D/T, natož pak listing. Všechno ostatní musím mít v hlavě nebo na papíru vedle. Proto si mohu užít čiré radosti z kešování, když na keš jdu obvykle připravena a ne abych jako magor kombajnovala každou oblast, do které se náhodně dostanu.
3) o dovolené většinou projedu na kole několik set kilometrů a odlovím několik desítek keší, aniž bych se kdekoliv cestou dostala na net. Trasu a keše podle ní si samozřejmě musím připravit a do navigace nahrát předem doma. I pokud náhodou přespávám v místě, kde bych teoreticky na ten net jít mohla (např. u kamarádky doma), obvykle dorazím pozdě večer a vyjíždím brzo ráno. Zbývající čas tedy věnuju spíše konverzaci s hostitelem a odpočinku než případnému vnucování se na hostitelův počítač za účelem logování.
4) někdy se vyskytuju v místech, kde ten přístup na net vůbec není (jsou rádi, když na kopci za vesnicí chytí signál na mobil), a nevšimla jsem si, že by tím domorodci nějak extra trpěli. Pořád ještě jsou lidé, kteří holdují i jiným kratochvílím, než těm virtuálním
.
Kromě toho čekat s grabnutím cestovatelů jeden až dva týdny se vždycky považovalo za jednu ze zásad slušného chování při geocachingu, pokud vím. Docela mě překvapuje, že to někdo, kdo není úplně zelený nováček, neví.
Tento příspěvek byl upraven od Jacka: 18 leden 2015 - 11:56