Já z poslední části téhle debaty nerozumím jedné věci. Uděláte dejme tomu wigo a nějaká cílová skupina na ně bude chodit podle zadání. Těch je x a pro ty jste to dělali. Pak Vám tam začnou chodit finálkáři, těch je y, přičemž se snadno může stát, že y>x. Pro ty jste to nedělali, což nikomu neberu. Ale skupina x nikam nezmizela. Těm to wigo udělá pořád stejnou radost. Tak na co archiv? Kvůli opotřebení a přiliš časté údržbě?
A já zkusím ještě lehce nastínit pohled ownera, který dělá keše pro podobné nadšence, jako je Modrák. Nemám sice žádnou extra náročnou či nedostupnou keš, ale o několika z nich by se dalo říci, že je potřeba pro jejich odlov něco udělat, nad něčím se zamyslet, někam se dostat, zkrátka absolvovat nějakou "cestu", příběh, přičemž ta "cesta" je tou přidanou hodnotou, kterou si každý kačer může krom zprofanovaného bodu odnést. A mám ohromnou radost z každého slova, které úspěšný nálezce napíše do logu. Těším se na to, co kačeři na cestě za keši zažili, jak si poradili s nástrahami terénu či šifry (hádanky, rébusu...), jestli se jim místo líbilo či jestli vůbec věděli, že zde něco takového je a podobně. Takže i když návštěvnost nemám kdo ví jak závratnou, tak většinu logů je radost číst a má tak pro mě smysl to takhle dělat. Naštěstí u mě zatím převažují X nad Y.
Důsledky opačného poměru v takto koncipovaných keších vidím z pohledu ownera dvoje. Za prvé logy finálkařů jsou naprosto jasně identifikovatelné a pro mě s minimální přidanou hodnotou, žádnou radost mi nepřinesou, už jen z principu totiž žádnou "cestu" za keší neabsolvovali a tak nemají o čem psát. A opravdu je velký rozdíl mezi tím, jestli si přečtu 10 zajímavých logů a jeden nezajímavý a nebo 10 zajímavých logů a 100 nezajímavých. Ale to je vlastně podružné a spíše o pocitech. Druhý závažnější důsledek je v tom, že velký provoz se nutně v krajině projeví, vznikají geodálnice, maskování masivně degraduje, zvýšený pohyb lidí vnímá mudlookolí a tím je větší šance na nějaký konflikt, nepochopení, prozrazení a pod. Čemu to vadí? Rozhodně to není o zvýšené údržbě či častější výměně logbooku. K jedné mysterce chodím častěji než kačeři. A drtivé většině keší to nijak nevadí. Ale pokud je tou přidanou hodnotou a "cestou" za keší zážitek z opuštěného a zapomenutého místa, objevitelská výprava či pátrání v zákoutích alternativní historie, tak tomu musí odpovídat i prostředí, kde je keš umístěná a jak se k ní dostat. Záleží na detailech, mně rozhodně. A pak je velký rozdíl, jestli jdu po vyšlapané široké geodálnici, která neskýtá velký prostor na pochyby o správnosti zvolené cesty, nebo si musím najít vlastní cestu napříč vegetací. A když najdu keš v úkrytu, který vypadá přirozeně a nenuceně, jako by zde byl odjakživa, je to jistě o něčem jiném, než vidět z dálky vykotlaný pařez vylepšený naskládanými větvemi a šiškami uprostřed vydupané mýtinky. Zjednodušeně řečeno, pokud udělám keš dostatečně komplikovanou a náročnou, aby se na ní vydali jen ti, kteří o takový zážitek a "něco navíc" stojí, uchová si keš své kouzlo i v detailech po dlouhou dobu. Je opravdu těžké, ne-li nemožné, udělat keš s tajuplnou atmosférou ztraceného místa pro návštěvnost 50 lidí za týden. A návštěvnost neúměrná místu to kouzlo a přidanou hodnotu může zničit všem a pak té skupince X, abych se vrátil k tvému příspěvku, už stejnou radost neudělá. To je, bohužel, vyzkoušené.
Zkrátka to není tak jednoduché a černobílé, jak by se mohlo zdát a nejde jen o jednoduchou rovnici o pár neznámých. Pro mě je GC mnohem košatější, bohatší a různorodější pojem, který zahrnuje mnohem více, než jen na mapě zobrazený seznam míst shrnutý do jednoho čísla.