Až z dalekého východu, myšleno Ostravy, jsem se vydal do Brna na ten event. Nějaké informace o tom jak Jonea hraje tuto hru jsem měl a krom toho slyšel hromadu historek. Spousta se ukázala jako pravda, některé spekulace se vyjasnily. Jeho povídání a následná debata byly zajímavé. Je to jen hra a každý si ji hraje jak uzná za vhodné, znělo z různých stran.
A geocaching má v podstatě dvě pravidla. A jedno z nich je, když jsi v logbooku tak máš právo se zapsat na internet. Nezáleží na tom, jak se nick do logbooku dostal. A tohle mu stačí. Že většina hráčů vidí tuhle hru spíše podle sportovních pravidel, tedy nejdříve trénuji, pak jdu na závod a když doběhnu tak prohlásím, zaběhl jsem Pražský maraton, je jiná věc. Tedy, domácí příprava, luštění mysterky/obchůzka multiny/odehrání whiga, nález keše a zalogování, Jemu stačí když se nějak objeví ve výsledkové listině a že byl poblíž cíle. Je to o úhlu pohledu a kdo co považuje za ten správný způsob hraní.
K té Americe. Podle jeho slov jeli 4 auta. První lovilo 1,5,9,...keš. Druhé 2,6,.. atd. Dělali to žabičkováním, což je v Americe doporučená metoda na tisícové traily. Všichni psali všechny všude. Někteří hráči si zapsali jen kde skutečně byli, většina všechno, protože projeli celou trasu trailu a byli v logbooku. Pro někoho je to podvod/nemorální/neetické, pro jiné přípustné.
Po tomto eventu jsem odcházel trochu smutný, když jsem viděl kam se hra posunula od svých začátku a co je dneska považováno za standard, na co se před léty pohlíželo negativně. Podle mě ne zrovna tím správným směrem. A že jeho způsob hraní slouží jako vzor pro některé hráče.
Podle jeho slov od června změnil svůj přístup ke geocachingu. Čas ukáže, co to v jeho případě znamená.