Vážení a milí pisatelé a čtenáři tohoto blogu,
rád bych předešel další bouřlivé diskuzi, co že se to stalo, že jsou všechny keše Táborského Lhotníku budou brzy opět enable (budou enablovány postupně podle možností každého z nás). Tak bych rád uvedl, že proto, že jsme se tak dohodli. Tak jako jsme se shodli na disable, tak je opět aktivujeme. Skutečně šlo o to, abychom upozornili na něco, co se nám nelíbí. Vzbudili jsme pozornost a vyvolali jsme diskuzi. A o to šlo. Není dál důvod disable logem "znehodnocovat" naše keše a kazit radost jejich lovcům, resp. je od lovení našich keší odrazovat.
Já osobně se omlouvám, že na diskuzi reaguji až teď. Minulý týden jsem byl v mimořádném pracovním zátahu a hned na to jsem celý víkend mokl na turistické akci v Chebu. Nicméně pokud budete mít zájem se na cokoliv zeptat, rád vám odpovím (dle svých časových možností). V tom případě prosím o věcné dotazy.-)
Nestačil jsem přečíst všechno, ale byla to zajímavá a bouřlivá diskuzi. Co já se všechno o sobě dozvěděl! Že jsem sebestředný egoista, napřesdržka, hysterka, atd. Lidi, neblázněte, tohle všechno se do jednoho života nevejde.-) Ale je fakt, že i několik zajímavých argumentů k zamyšlení tu v té lavině křiklounů skutečně padlo.-)
K celé kauze bych uvedl asi toto: Disable logem nebylo dehonestovat Sopdeta Reviewera jako člověka. Viděl jsem ho jen jednou na besedě s reviewery při Mega Gazpachu v Praze a působil poměrně sympaticky. Rozhodně si tam u geocacherů udělal spoustu plusových bodů tím, že tam mezi obecenstvo rozházel pytel geocoinů.-) V tom okamžiku si musel připadat jako popová hvězda ... tolik lačných rukou se po něm vrhalo.-) V diskuzi pak působil umírněně, na rozdíl od některých poměrně ukecaných kolegů.-) Tolik v úrovni lidské.
Abych byl poctivý, tak musím uvést, že i přes uvedený log si vážím jeho činnosti coby reviewera. Vykonávat tuto činnost sedm let je kus života věnovaného na oltář geocachingu. Osobně si nedokážu představit, kde já sám bych na to bral čas ... a asi občas i nervy.-) To musí respektovat i člověk naprosto nesoudný. Taky musím uznat, že mě osobně velice často vyhověl s požadovaným termínem publikace. Nikdy jsem to vlastně nepočítal, ale ta úspěšnost bude určitě více než 50 %. Ty, kteří mě osočují, že jsem hulvát, tak mohu ubezpečit, že jsem vždy použil kouzelné slovíčko prosím a po publikaci jsem separátním mailem ještě poděkovat. Kolik z vás tak učinilo?
Keše publikuji teprve tři roky, ale zpětně vidím, jak se komunikace se Sopdetem neustále zhoršuje. V poslední době je to už spíš nekomunikace. Nemyslím si, že by problémy s publikacemi keší byly projevem zlé vůle. Jsem přesvědčení, že se ozývá únava v důsledku této činnosti, neustále zvyšujících se privátních nároků ... a co si budeme povídat, s každým dalším rokem má člověk pocit, že má toho stále méně a méně.-)
První krize přišla loni při druhém ročníku Táborského adventního kalendáře. Ačkoliv měli s organizátorem vše domluvené, že bude každý den vycházet jedna keš, tak tu první spustil ještě v listopadu a prvního prosince hned tři. Všichni jsme to nakonec ustáli, vánoce mají být svátky klidu, všechno dopadlo dobře.
V rámci Táborského Lhotníku jsme i my byli smířeni s tím, že Lhotníky budou vycházet "v balíčcích", ačkoliv bychom si moc přáli, aby vycházely postupně po jedné či dvou tak, jako to v benešovském Lhotníku bravurně zvládá Rico. Nikdo z nás neřeší, že právě já jsem chtěl publikovat své keše tehdy a tehdy (tentokrát bohužel nevyhověno), prostě to bereme jako fakt. Ale spuštění bonusové keše, která měla vyjít těsně před eventem, považujeme za faux pas, které jsme se rozhodli netolerovat a upozornit na něj. Způsobem možná tvrdým, ale čím tvrdší styl upozornění, tím vyšší pozornost vyvolá. A je fakt, že že to byla smršť na mnoha komunikačních kanálech.-)
Její obsah však zůstává v platnosti i nadále. Chceme reviewera, který bude svou činnost vykonávat ku prospěchu komunity, kterou spravuje. Není problém nastavit nějaké lokální "standardy" (= zvyklosti), rádi se jim přizpůsobíme. Nechť si reviewer nastaví způsob komunikace pro "mimořádnosti", které by bral na zřetel. Ale odpálit stovku keší ve stylu kus jako kus za pár minut bez "lidské" kontroly já osobně i nadále považuji za pohrdání úsilím ounerů při vytváření nových keší. Tvrdím však, že i přes rozpory si lidi k sobě cestu vždycky najdou, cíti-li vzájemnou důvěru. A té je třeba zapracovat. Toť vše.
Srdečně všechny zdravím, mějte se fajn ... a Happy Geocaching.-)