Ondro, Ondro, moc to hrotíš. A ten tvůj příměr s maratonem kulhá na všechny nohy.
Když se jdeš zúčastnit nějakého konkrétního závodu, pak jsou dopředu stanovena jeho pravidla, která, předpokládám, znáš a akceptuješ. Pokud ne, tak se účastnit nebudeš. V tebou zmiňovaném případu se jedná o obecná pravidla maratonu plus o pravidla, která si stanovili pořadatelé (podmínky registrace účastníků, trasa závodu, kategorie závodníků apod.). Aby to byl oficiálně uznatelný závod, musí ta pravidla být schválená nějakým dozorovým orgánem (zde nejspíš běžeckou organizací, přesně se v tom neorientuji). Určitě se nemůže stát, abys přišel na start maratónského závodu a teprve tam ti řekli, že se poběží třeba 100 km, nebo že celou trasu budete skákat po jedné noze. Prostě víš dopředu, co tě čeká.
Podobně to máš v geocachingu. Máš obecná pravidla, stanovená Groundspeakem, a potom každá keš prakticky stanovuje svoje další dílčí pravidla, která musíš splnit, abys ji mohl odlovit (obdoba organizačních pokynů u závodu). A i tato pravidla podléhají schválení dozorovým orgánem (= schvalování reviewerem, případně posouzení samotným Groundspeakem). Zmiňovaná keš byla schválena, což znamená, že její podmínky byly shledány v souladu s pravidly, stanovenými Groundspeakem. A každý dopředu ví, jaké podmínky musí k jejímu odlovu splnit. Tím bych celou věc považoval za uzavřenou.
A pokud si stěžuješ, že podmínky této keše nejsou spravedlivé, tak se podívej na film Dobří holubi se vracejí, konkrétně na scénu, kdy se baví hlavní hrdina (Milan Kňažko) s primářem léčebny (Josef Somr) a namítá, že přístup není spravedlivý (od 25. minuty). Primář mu na to říká: „Spravedlnost? Človíčku zlatá, Celej život je snůšnou nespravedlností. Proč je jeden nadanější než druhý, proč má někdo rakovinu, samá proč.“