Horolezec
Představte si horolezce. Přijde ke skále, nijak ji předem nezkoumá, nastoupí do cesty a dokáže ji vylézt. Navíc během lezení neodpočívá v jistících bodech. Nikdo mu také dopředu jistící body nepřipravoval, nemá rozvěšené expresky ani magnéziem označené chyty. Jistě se dá snadno pochopit, že takový styl lezení je velmi čistý.Čistotu stylu a tím i hodnotu výstupu mohou snižovat různé faktory. Například studium stěny před výstupem, pokřikování rad od přihlížejících, úprava jistících bodů, odpočinek v jistícím bodě a podobně. Pokaždé ale musí lezec dolézt až nahoru. Nevyleze-li až nahoru, nemůže si cestu odškrtnout.
Jak by to dopadlo, kdyby se do vrcholové knihy chtěl zapsat někdo, kdo nahoru vyšplhal s pomocí šplhadel? Nebo kdyby si někdo nechal knížku pro zápis snést až dolů pod skálu, aby se mohl zvěčnit? Dopadlo by to špatně - asi by dostal po čuni.
Kačer
A teď se podíváme na kačera. Přijde ke keši a zjistí, že je těžko dostupná. Jaké má možnosti?
- sežene si potřebné pomůcky a morál a pustí se do toho;
- sežene si geokolegy, kteří potřebné mají a pomůžou mu ke keši se dostat;
- přidá se ke kolegům, kteří potřebné mají a nechá si od nich keš dopravit pod nos;
- domluví se s nějakým nekačerem, který mu pro keš dojde a přinese mu ji.
Který případ budeme ještě akceptovat jako oprávněný nález? Je cílem kačera keš jenom najít, nebo by měl být také schopen se ke keši sám dostat? A když to nedokáže, měl by se logovat?
A žula?
Z toho, že jsem začal historkou o horolezci a ze způsobu tvorby analogií je asi jasné, jaké odpovědi bych na uvedené otázky dal já sám. Nejsem ovšem v téhle zábavě dost dlouho. A protože nejsem náležitě zasloužilý kačer, netroufám si přísně hodnotit.
K tomuto příspěvku mě přivedlo dění na mé první keši (Liberecká žula, GCZWFY). Jako druhá skupina po FTF se tam vypravila velká výprava, z níž ovšem až ke keši pronikla jen jediná dáma. Ostatní si od ní nechali keš dopravit na cestu a tam se zalogovali. Je ovšem pravda, že se na bezpečné dopravě oné dámy ke keši a zpět podíleli. Další skupina postupovala zcela jinak (doufám tedy, že jsem jejich logy dobře pochopil). Keš byla celou dobu na svém místě a kdo se chtěl zalogovat, ten si k ní došel.
Další faktory
Jsou tu i další faktory, které podle mého názoru snižují hodnotu nalezení keše. Jednak je to hledání ve skupině. Pokud se opravdu hledá, tak je skupina samozřejmě nepoměrně efektivnější, což její výkon v porovnání se sólistou snižuje. Druhým takovým faktorem je nápověda na telefonu v podání někoho, kdo už na tom místě uspěl.
Závěr
Protože geocaching je regulovaný jen poměrně vágními pravidly a protože to je především hra a ne sport, tak je možné se chovat různými způsoby a leccos je takříkajíc košer. Řada kačerů z toho ale sport dělá. Soutěží v množství nalezených keší nebo v počtu FTF. A právě tyhle tendence dělají z obyčejné hry soutěž. A soutěž potřebují přesnější pravidla, než jen obyčejná hra.Jakpak to tedy je a jakpak to bude? Co si o tom myslíte?