Selektivní zákaz se dá řešit:
1. Co není povoleno, je zakázáno.
2. Co není zakázáno, je povoleno.
První případ je pro prostého občana nepříjemný tím, že, chce-li si vymoci povolení toho svého, musí žádost něčím doložit. Něčím ze zahrádky nebo volně směnitelným nebo tak. Ve druhém případě, když vidí nepravost, může vznést podnět, že tamto sousedovo by mělo být taky zakázáno, zcela zadarmo a navíc mu budou odměnou ten hřejivý pocit.